V nálezu ze dne 19.  června 2024, sp. zn. II. ÚS 288/23, se Ústavní soud České republiky zabývá odpovědností zaměstnavatele za činy zaměstnance ve vztahu ke spotřebiteli. Při rozhodování o odpovědnosti zaměstnavatele za protiprávní čin zaměstnance ve vztahu ke spotřebiteli je třeba vyložit ustanovení § 167 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) tak, aby zvolený výklad byl pro spotřebitele nejpříznivější. Judikatura v této věci již dříve vymezila konstrukci tzv. excesu zaměstnance, který ale nelze aplikovat v případě, že je stranou smlouvy spotřebitel a zaměstnanec se protiprávního činu dopustil při plnění pracovních úkolů.

Skutkové vymezení sporu řešeného nálezem

Zaměstnanec banky vykonával pozici specialisty produktů a při jednání s klienty s nimi uzavíral smlouvy na poskytování služeb ze strany banky. Zaměstnanec při uzavírání různých investičních smluv do cenných papírů fondů banky dával klientům mj. podepsat listinu s žádostí o zpětný odkup, na kterou místo účtu klienta napsal číslo svého soukromé účtu a banka mu tak vyplácela příslušnou částku místo klientům. Žalobkyně a zároveň poškozená v této věci tuto listinu podepsala nevědomky.

S ohledem na skutečnost, že v trestním řízení byla obviněnému, tj. zaměstnanci, uložena povinnost nahradit poškozené škodu podle svých sil ve výši 294.549,46,- Kč, a obviněný jí uhradil pouhých 1.500, – Kč, rozhodla se poškozená podat žaloba na zaměstnance i zaměstnavatele.

Řízení předcházející řízení před Ústavním soudem

V řízení u soudu prvního stupně žalobkyně uspěla a soud rozhodl, že v uvedeném případě zaměstnavatel odpovídá za škodu způsobenou zaměstnancem, protože protiprávně jednal při plnění pracovních úkolů. Odvolací soud však došel k závěru, že se jednalo o tzv. exces zaměstnance, protože tento jednal výhradně ve svém zájmu, což vylučuje odpovědnost zaměstnavatele za protiprávní jednání.  Proti rozhodnutí odvolacího sudu podala žalobkyně dovolání, které bylo odmítnuto, jelikož dle Nejvyššího soudu neobsahovalo žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání.

Řízení před Ústavním soudem

Ústavní soud ve svém nálezu odůvodnil zvýšený princip ochrany stěžovatelky jako spotřebitele, jelikož ochrana spotřebitele má ústavněprávní význam a dle ústavně konformního výkladu je v proto v projednávané věci dbát zvláště ochrany práv spotřebitele jako slabší smluvní strany. Vzhledem k nutnosti ochrany spotřebitele dle Ústavního sudu pochybil odvolací soud, když dal fakticky přednost výkladu konstrukce excesu, který zhoršuje v daném případě postavení spotřebitele, protože omezuje odpovědnost zaměstnavatele nad rámec znění zákona. Ústavní soud tak zrušil rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu pro zjevné porušení základních práv stěžovatelky.

Právní závěr

Při výkladu ustanovení § 167 OZ je třeba zohlednit, zda se zaměstnance excesu nedopustil ve vztahu ke spotřebiteli, protože v takovém případě má ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany přednost před ochranou zaměstnavatele před excesy zaměstnanců. Tato konstrukce umožňuje slabší smluvní straně získat náhradu škodu od pravděpodobně solventnějšího zaměstnavatele, který pak může škodu po svém zaměstnanci vymáhat podle pracovněprávních předpisů.