Za jakých podmínek může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci dovolenou

Zákoník práce ve svém ustanovení § 211 přiznává zaměstnanci za splnění zákonných podmínek právo na dovolenou. V zásadě až na zákonné výjimky (jako např. pedagogičtí pracovníci, akademičtí pracovních vysokých škol či zaměstnanci zaměstnavatele, kterým je například stát, územní samosprávný celek, státní fond) činí výměra dovolené nejméně 4 týdny v kalendářním roce.

Věděli jste však, že Vám zaměstnavatel může termín dovolenou nařídit? Povinnost určit nástup na dovolenou má podle zákoníku práce výlučně zaměstnavatel. Je to právě zaměstnavatel, kdo je odpovědný za to, že dovolená zaměstnance bude řádně vyčerpána. Pakliže by nedošlo k řádnému vyčerpání dovolené, zaměstnavatel by se podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, dopustil přestupku. Zákon naopak nestanovuje povinnost určit si dovolenou zaměstnanci. O porušení povinnosti nařídit zaměstnanci dovolenou by se však nejednalo například v tom případě, že by zaměstnavatel prokázal, že dovolenou zaměstnanci nemohl určit z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance. Podle ustanovení § 217 odst. 4 totiž platí, že pokud na straně zaměstnance přetrvávají překážky v práci, zaměstnavatel v takové době nemůže dovolenou nařídit.

Zaměstnavatel je podle § 217 odst. 1 povinen určenou dobu zaměstnanci oznámit písemně alespoň 14 dní předem, pokud se se zaměstnancem nedohodne na kratší době. Komentářová literatura uvádí, že určení dovolené zaměstnanci je jednostranné právní jednání a pakliže nebude dodržena písemná forma, jedná se o neplatné právní jednání. Takové neplatné jednostranné právní jednání dle komentářové literatury nelze zhojit, což ve své podstatě znamená, že pokud nedojde k dodržení ústního pokynu zaměstnavatele o nařízení dovolené zaměstnancem a zaměstnanec dovolenou čerpat nebude, neporušuje tím žádné své povinnosti, které vyplývají z pracovního poměru.

Ptáte se, jaké jsou tedy zásady pro určení čerpání dovolené?

1. Zaměstnavatel musí zaměstnanci oznámit dobu čerpání dovolené písemně, a to alespoň 14 dní předem, pakliže se společně nedomluvili na době kratší
2. Zaměstnanci musí být poskytnuta alespoň jedna část dovolené v rozsahu nejméně 2 týdnů vcelku. I zde platí, že je možné se společně domluvit jinak.
3. Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy zaměstnanec vykonává vojenské cvičení nebo službu v operačním nasazení, kdy je uznán dočasně práce neschopným, ani na dobu, po kterou je zaměstnankyně na mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené a zaměstnanec na rodičovské dovolené.
4. Na dobu ostatních než shora vyjmenovaných překážek v práci na straně zaměstnance smí zaměstnavatel určit čerpání dovolené, jen pokud o to zaměstnanec požádá.
5. Zaměstnavatel je povinen určit zaměstnanci čerpání dovolené tak, aby dovolenou vyčerpal v celém vzniklém nároku v kalendářním roce, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo, ledaže v tom zaměstnavateli brání překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.