Pod pojmem podnikatel si každý z nás jistě dokáže někoho představit, ať už jde o konkrétní osobu nebo třeba jen obecný archetyp osoby. Jak je však podnikatel definován právem? A kdo může být za podnikatele považován, přestože tuto definici nesplňuje? Jaké důsledky právo se statusem podnikatele spojuje? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete v následujícím článku.

Pojem a definice podnikatele

Definici pojmu podnikatel nalezneme v ustanovení § 420 občanského zákoníku, dle kterého: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“

Jak již z této definice vyplývá, aby byla osoba, ať už fyzická či právnická, ve vztahu k určité činnosti podnikatelem, musí splňovat výčet definičních znaků, kterými jsou:

• • Samostatnost výkonu činnosti
    • Osoba jedná dle svých rozhodnutí a pro sebe, neřídí se pokyny jiné osoby
    • Není však vyloučeno, aby se nechala zastoupit, činnost nemusí být vykonávána osobně

• Výkon činnosti na vlastní účet a odpovědnost

• • • Osoba sama nese důsledky vykonávání dané činnosti, a to jak ekonomické tak právní, ať už jsou pozitivní či negativní

• Jde o činnost výdělečnou vykonávanou za účelem dosažení zisku

• • • Činnost nemusí nutně zisk přinášet, důležitý je právě záměr zisku dosahovat
    • Činnosti, jejichž účel by byl jiný než ziskový, např. zabezpečování veřejných potřeb nebudou podnikáním a osoba, tyto činnosti vykonávající, by pak nebyla podnikatelem

• Tato činnost je vykonávána živnostenským či obdobným způsobem

• • Zde nejde o nutnost existence veřejnoprávního oprávnění, ale o způsob, jakým se dané činnosti běžně vykonávají
  • Pod pojmem obdobný způsob může být rozuměn například pronájem nemovitostní či výkon tzv. svobodných povolání (lékaři, advokáti, architekti..)
• Záměr podnikatele je vykonávat tuto činnost soustavně
  • Činnost nemusí být vykonávána nepřetržitě, může jít např. i o sezonní činnost nebo činnost časově omezenou, jako je stavba či prodej
  • Pod tento definiční znak však nepatří jednorázové či nahodilé činnosti

Mimo tuto definici podnikatele občanský zákoník za podnikatele považuje také každou osobu zapsanou v obchodním rejstříku. Zde platí zákonná fikce, že pokud je osoba v obchodním rejstříku zapsaná, pak je podnikatelem bez ohledu na to, zda splňuje definiční znaky podnikatele či nikoli.

V neposlední řadě je ve vztahu k vymezení podnikatele využívána také vyvratitelná domněnka, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle zákona. Tuto domněnku je však prokázáním opaku možné vyvrátit a v případě sporu argumentovat, že přestože osoba např. disponovala živnostenským oprávněním, nejednalo se ve vztahu k určité činnosti o podnikatele.

Neplnoprávní podnikatelé

Pojem neplnoprávní podnikatelé, se používá pro označení takových osob, které, přestože nesplňují některý nebo více z definičních znaků podnikatele, které jsme si vymezili výše, zákon je za podnikatele považuje, a to s ohledem na ochranu spotřebitelů.

Dle občanského zákoníku se pro účely ochrany spotřebitele totiž za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

Spotřebitelem je pak každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Právní důsledky spojené se statusem podnikatele

Se statusem podnikatele je spojena celá řada práv a povinností. Na jednu stranu jsou určité záležitosti pro podnikatele jednodušší, na stranu druhou je však právo na podnikatele přísnější, neboť je od podnikatelů ve vztahu k výkonu jejich podnikatelské činnosti od nich očekávána jistá míra odbornosti a informovanosti.

Jako příklad povinností kladených na podnikatele můžeme uvést např. povinnost viditelně označovat své jméno a sídlo a jiné identifikační údaje na listinách, které podnikatel využívá ke své obchodní činnosti. 

Podnikatele pak také například zavazuje jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna, a to i pokud tato osoba nejednala v zastoupení podnikatele či své zástupčí oprávnění překročila.

Na podnikatele se dále nevztahují určitá ochranná ustanovení zákona, jakými jsou například ustanovení občanského zákoníku vztahující se k lichvě či neúměrnému krácení.

Zjednodušení pro podnikatele pak spočívá například ve stanovení výkladových pravidel pro výrazy, které připouštějí různý výklad a mohou být součástí právního jednání podnikatele či v přihlédnutí k obecně zachovávaným obchodním zvyklostem v právním styku dvou podnikatelů, jak předpokládá ustanovení § 558 odst. 2 občanského zákoníku.

Máte další otázky či potřebujete právní pomoc?

Splňuje činnost, kterou vykonáváte definiční znaky podnikání a vy si nevíte ohledně některých právních povinností souvisejících s podnikáním rady? Jste spotřebitelem, který se dostal s podnikatelem do sporu, a ocenili byste právní pomoc? Neváhejte se v těchto případech obrátit na naši advokátní kancelář. Naši odborníci jsou připraveni být Vám v řešení oporou.