Víte, jaký je rozdíl mezi podezřelým, obviněným, obžalovaným a odsouzeným?

Právní pojmy trestního řízení jakými jsou podezřelý, obviněný, obžalovaný a odsouzený jsou velmi často a nešťastně zaměňovány. Víte, jak se mezi sebou tato označení liší? Pojďme si přiblížit a připomenout, jaké označení se vztahuje k jaké fázi trestního řízení, proč je důležité je nezaměňovat a jaká práva jsou s daným procesním stádiem a označením spojena. Pro lepší ilustraci se budeme držet standardního trestního řízení a pro účely tohoto článku pomineme modifikace zkráceného přípravného řízení.

Jednou ze základních zásad, na kterou je třeba dbát po celou dobu trestního řízení, je zásada presumpce neviny vyjádřena v ustanovení §2 odstavce 2 trestního řádu takto: „Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.“ Zákon v tomto ustanovení používá neutrálního pojmu „ten, proti komu je vedeno trestní řízení“, tento pojem v sobě zahrnuje označení osoby podezřelého, obviněného i obžalovaného. To znamená, že na všechny tyto osoby se výše zmíněná zásada presumpce neviny vztahuje. Jediný, na kterého se tato zásada nevztahuje, je odsouzený, neboť právě ten již byl odsuzujícím rozsudkem uznán vinným ze spáchání trestného činu. Pokud bychom tedy například zaměnili pojem odsouzeného a obžalovaného, poškodili bychom tím právo obžalovaného na to, aby na něj bylo nahlíženo jako na osobu nevinnou.

Nyní k fázím trestního řízení. Trestní řízení začíná tzv. zahájením úkonů trestního řízení, kdy policejní orgán sepíše úřední záznam, ve kterém uvede okolnosti, pro které řízení zahajuje a zašle je státnímu zástupci. Tímto začíná také fáze prověřování. V této fázi se objasňují skutečnosti, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Všechny osoby, které orgány činné v trestním řízení v této fázi podezírají ze spáchání trestného činu, jsou označovány jako podezřelí. 

Další fází trestního řízení je tzv. vyšetřování. V jeho průběhu policejní orgány shromažďují důkazy o skutečnostech, které jsou pro posouzení případu důležité. Vyšetřování začíná okamžikem zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání je zahájeno, pokud všechny zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Okamžikem zahájení trestního stíhání se tak z této osoby, doposud označované jako podezřelý, stává obviněný. 

Zde můžeme pozorovat velký rozdíl mezi právy podezřelého a obviněného. Podezřelému náleží
např. právo podávat vysvětlení, právo odmítnout podávat vysvětlení nebo právo odmítnout odpovídat na otázky bez nutnosti uvést příčinu odmítnutí. Práv obviněného je však výrazně více. Obviněný má např. právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, nahlížet do trestního spisu, navrhovat provedení důkazů svědčících v jeho prospěch, má také právo nevypovídat a právo činit návrhy, podávat žádosti a opravné prostředky. Obviněný má dále právo zvolit si obhájce, a ten je od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při všech vyšetřovacích úkonech. S množstvím práv však na obviněného napadá i spousta povinností a například pouze obviněného, nikoli tedy podezřelého lze vzít do vazby.

Jak fáze prověřování, tak fáze vyšetřování obě spadají do přípravného řízení, jehož účelem je opatřit podklady pro podání obžaloby, zajistit potřebné důkazy, pokud by jinak hrozila jejich ztráta a také zajistit, aby se před soud nedostávaly bagatelní věci nebo věci, ve kterých nebyl spáchán trestný čin. 

Přípravné řízení končí okamžikem, kdy je soudu státním zástupcem doručena obžaloba a soud v návaznosti na to nařídí hlavnímu líčení. Právě okamžikem nařízení hlavního líčení se z osoby obviněné stává osoba obžalovaná. Obžalovaný pak má například právo vyjádřit se ke každému jednotlivému důkazu, který byl během hlavního líčení proveden. Dokud tedy není zahájeno řízení před soudem, nemůžeme osobu, proti níž se vede trestní řízení označovat jako obžalovaného.

Odsouzeným se pak osoba stává až okamžikem právní moci odsuzujícího rozsudku nebo trestního příkazu. I pokud by tedy obžalovaný byl shledán soudem 1. stupně vinným, ale takovýto odsuzující rozsudek ještě nenabyl právní moci, nemůžeme o něm mluvit jako o odsouzeném, neboť má stále možnost podat opravný prostředek a v rámci následného soudního přezkumu může vyjít najevo, že obžalovaný je ve skutečnosti nevinný.