- 04.02.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Statistické šetření poukazují na poměrně vysokou rozvodovost v České republice, při rozvodu manželství je však třeba vyřešit řadu otázek a péče o nezletilé děti je jedna z nich. Proto se v dnešním článku zaměříme především na možnosti úpravy styku s dítětem po dobu před rozvodem a po rozvodu manželství, kterých se můžete u soudu domáhat. V těch případech, kdy již bylo ve věci soudem rozhodnuto, se můžete domáhat změny úpravy péče o nezletilé dítě.
Stěžejním určujícím kritériem pro soud při rozhodování o úpravě styku nezletilého dítěte s rodičem je nejlepší zájem dítěte. Opakovaně již bylo Ústavním soudem ČR judikováno, že v případech, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho rodiče, by mu mělo být umožněno stýkat se i s rodičem druhým.
Může se však stát, že ochota rodičů domluvit se je velice malá, nebo není možná. Není také ojedinělé, že jeden z rodičů se snaží neustále bránit styku nezletilého s druhým rodičem, když například nezletilého na styk s druhým rodičem řádně nepřipravuje či odmítá nezletilého předat druhému rodiči.
Potřebujete právní pomoc při svěření dítěte do péče?
Pomůžeme vám s přípravou veškerých dokumentů, zastoupíme vás při jednáních a zajistíme, aby bylo rozhodnutí v nejlepším zájmu dítěte. Nabízíme rychlou a diskrétní konzultaci, odborné posouzení situace a expresní právní pomoc do 48 hodin. Nečekejte, obraťte se na nás ještě dnes!
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Důraz na nejlepší zájem dítěte
- Diskrétnost a individuální přístup
Ústavní soud ČR se ve svém nálezu ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14 zabýval otázkou vhodnosti svěření dítěte do střídavé péče rodičů, kteří nejsou schopni komunikace mezi sebou. Ústavní soud uzavřel, že v těchto případech je vhodnější svěřit dítě do péče pouze jednoho z rodičů a to toho rodiče, který nedává svým chováním příčinu k nevhodné komunikaci. Tento rodič by také neměl bránit styku nezletilého dítěte s druhým rodičem. Ústavní soud ČR v nálezu též apeluje na rodiče, aby si neřešili své neshody bojem o dítě před soudy, ale aby se snažili jednat zejména v zájmu dítěte být v péči obou rodičů a vytvářeli mu harmonické prostředí.
Toto rozhodnutí Ústavního soudu ČR je však třeba chápat pouze jako jednu z možností a jako určité vodítko pro obecné soudy. Soud totiž vždy musí konkrétní případ posoudit se všemi relevantními okolnosti daného případu. Řádné posouzení případu je vytýkáno i krajskému soudu, který rozhodoval před citovaným nálezem Ústavního soudu ČR, kdy soudu bylo vyčteno, že se naprosto izolovaně zaměřil pouze na posouzení nemožnosti matky a otce společně komunikovat.
