Určení advokáta Českou advokátní komorou dle aktuální judikatury Ústavního soudu

Dne 24. 1. 2023 vydal Ústavní soud nález Pl. ÚS 44/21, ve kterém konstatoval, že nárok na určení advokáta Českou advokátní komorou nemají pouze osoby, u kterých to odůvodňují jejich příjmové a majetkové poměry, ale i osoby, které si nemohou advokáta zajistit sami i z jiných než majetkových důvodů.

Městský soud v Praze podal návrh na zrušení ustanovení § 18c odst. 1 ve slovech „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují“ zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem pro podání tohoto návrhu byla podaná žaloba u Městského soudu v Praze proti usnesení České advokátní komory, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní porady nebo právní služby. V daném řízení žalobkyně žádala Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a svou žádost odůvodnila tím, že všichni advokáti, na které se obrátila, odmítli její zastoupení převzít. Žalobkyně nesplňovala podmínky pro poskytnutí bezplatné právní pomoci podle příslušných zákonných ustanovení a byla schopna a ochotna si zastoupení hradit sama, ale bohužel sama pro sebe nedokázala získat právní pomoc, když ji advokáti odmítali. Žalobkyně uvedla, že příjmové a majetkové poměry nejsou jediným důvodem pro určení advokáta Českou advokátní komorou. Česká advokátní komora však při rozhodování o žádosti musela rozhodovat v souladu s ustanovením zákona o advokacii, dle kterého je oprávněna určovat advokáty pouze k poskytování bezplatných právních služeb i za situace, že se žadateli nepodařilo najít advokáta, který by byl ochoten se věci ujmout. Na základě toho, ale došlo k omezení práva žalobkyně na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobody a to mělo dopad i na právo žalobkyně na právní pomoc upravené v čl. 37 odst. 2 Listiny. Městský soud v Praze ve svém návrhu argumentoval primárně čl. 36 odst. 1 Listiny, ale Ústavní soud s odkazem na svou dřívější judikaturu zdůraznil, že „nezbytným předpokladem pro garantování přístupu k soudu je právo na právní pomoc včetně práva na účinnou právní ochranu, které vede i k naplnění rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.“

Ústavní soud tak na základě výše uvedeného aplikoval na napadané ustanovení test proporcionality, ve kterém Ústavní soud obecně posuzuje střet základních práv a svobod s veřejným zájmem nebo s jinými základními právy, a dále to zda zásah do těchto práv sleduje legitimní cíl a je vůči tomuto cíli přiměřený. Napadané ustanovení v tomto testu neprošlo ani prvním krokem a Ústavní soud poukázal na skutečnost, že ani z důvodové zprávy k zákonu o advokacii neplyne žádný důvod, proč by nemohl být Českou advokátní komorou určen advokát i z jiných důvodů než nepříznivých majetkových poměrů. S ohledem na absenci legitimního cíle Ústavní soud nepostupoval k dalším krokům testu proporcionality a uvedl, že omezení možnosti určení advokáta ve smyslu § 18c odst. 1 zákona o advokacii představuje nepřípustnou libovůli. Závěrem tedy Ústavní soud vyslovil protiústavnost § 18c odst. 1 ve slovech „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují“ a tuto část podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zrušil. Vykonatelnost tohoto nálezu Ústavní soud odložil na 31. prosince, čímž poskytl zákonodárci čas pro možné přijetí ústavně konformní legislativní změny zákona o advokacii.