Právní úprava trestní odpovědnosti mladistvých je odlišná od dospělých. Liší se nejen v podmínkách vzniku trestní odpovědnosti, ale i v ukládaných sankcích a jejich rozsahu a institutech s tím souvisejících. V tomto článku si přiblížíme základní specifika trestní odpovědnosti mladistvých.

Pojem mladistvých

Nezbytné je v prvé řadě vymezit pojmy dítě a mladiství v kontextu trestního práva, resp. trestního zákoníku a zákona soudnictví ve věcech mládeže, které tyto pojmy chápou poměrně odlišně. Trestní zákoník stanoví, že dítětem je obecně osoba mladší 18 let. Pojem mladiství blíže neupravuje, pouze odkazuje s jejich trestní odpovědností a sankcemi na zákon o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „zákon“). Tento zákon již pojmy specifikuje podrobněji. Nejprve stanovuje zastřešující pojem pro děti a mladiství, jímž je mládež. Dítětem se pro účely zákona rozumí osoba, která v době spáchání trestného činu nedovršila patnáctý rok věku. Mladistvým se naopak rozumí osoba, která v době spáchání trestného činu již dovršila patnáctý rok, ale nepřekročila osmnáctý rok věku, v takovém případě by totiž šlo o osobu již plně trestně odpovědnou. V případě mladistvých se dle zákona nejedná o trestný čin, ale o provinění.

Trestní odpovědnost mladistvých

Trestní odpovědnost mladistvých závisí zejména na 3 základních faktorech. Prvním z nich je věk. Jak je již zmiňováno výše, mladistvým se dle zákona rozumí osoba, která v době spáchání trestného činu dovršila patnáctý rok věku. Nutno ale zmínit, že plná trestní odpovědnost nastává až od dovršení 18 let věku. Z tohoto důvodu existuje i odlišná právní úprava pro mládež a pro dospělé. Druhým z faktorů je stejně jako u plně trestně odpovědných tzv. příčetnost. Tu definuje trestní zákoník negativně, tzn. uvádí, že nepříčetným je ten, kdo pro svou duševní poruchu není schopný v době spáchání trestného činu schopen rozpoznat protiprávnost takového jednání nebo ovládat své jednání. A contrario příčetným je tedy ten, kdo toho schopen je.

Tím posledním, neméně důležitým faktorem, který odlišuje vznik trestní odpovědnosti mladistvých od dospělých, je jejich rozumová a mravní vyspělost. Ta se posuzuje s ohledem na alespoň částečně objektivní obvyklý vývoj mladistvých. Tím se rozumí schopnost mladistvého chápat jednak povahu a jednak důsledky svého protiprávní jednání. Někteří řadí rozumovou a mravní vyspělost jako podmnožinu nepříčetnosti, a někteří ji zase chápou jako samu o sobě stojící podmínku.

Sankce

V zákoně je odlišně upravené i sankcionování mladistvých za jejich trestnou činnost, resp. spácháné provinění.  Na rozdíl od dospělých se mladistvým ukládají pouze opatření, které jsou buď výchovného, ochranného nebo trestního charakteru. Primárním cílem není mladistvé potrestat, ale zaměřit se na jejich výchovu a nápravu. Mezi výchovná opatření, jež jsou těmi nejméně závažnými sankcemi, se řadí např. pouhé napomenutí s výstrahou, které spočívá v důrazném vytknutí protiprávností spáchaného činu a sdělení hrozících důsledků v případě spáchání další trestné činnosti nebo výchovné povinnosti, kterými lze mladistvému např. nařídit, aby bydlel s rodičem, který je odpovědný za jeho výchovu. 

Ochranná opatření ukládané mladistvým navíc obsahují i tzv. ochrannou výchovu, kterou lze uložit např. v případě, že prostředí, ve kterém mladistvý vyrůstá, nezaručuje řádnou výchovu a nestačí-li ani uložení výchovných opatření.

Těmi nejzávažnějšími sankcemi jsou trestní opatření, mezi které zákon řadí např. obecně prospěšné práce, zákaz činnosti nebo nepodmíněný trest odnětí svobody. Odlišná je i maximální možná délka uložených trestních opatření, kdy např. u trestu odnětí svobody hranice stanovené trestním zákoníkem snižují pro mladistvé na polovinu.

Polehčující okolnosti – v blízkém věku mladistvých

Trestní zákoník uvádí věk blízký mladistvým i jako obecnou polehčující okolnost, tj. okolnost, ke které by soud měl přihlédnout při posuzování všech okolností, za kterých byl spáchán konkrétní trestný čin. Dle praxe může jít o polehčující okolnost do 20 let věku, resp. 21 let v případě, že to dostatečně odůvodňuje nedostatečná rozumová a mravní vyspělost pachatele.

Závěrem

 Závěrem je třeba zdůraznit, že cílem odlišné právní úpravy trestní odpovědnosti mladistvých, vč. odlišného způsobu trestání a provázaných institutů, jako je např. odlišně upravená účinná lítost nebo podmínky vazby a další, není primárně mladistvé potrestat za jejich protiprávní konání, ale s ohledem na důraz kladený zejména na výchovná opatření je cílem snaha o jejich nápravu a výchovu a co možná nejjednodušší začlenění do společnosti.