V naší obci, kde bydlím, udělali komunikaci při opravě vozovky výš než nájezd k našemu dvoru, takže teď do něj při deštích stéká voda. Obecní úřad to bohužel nechce nijak řešit. Chci se proto zeptat obecně, jak je to vlastně s přístupovými cestami k domu? Kdo určuje, jaké budou a kdo financuje jejich opravy? Můžeme to být i my, když je část cesty na našem pozemku? Děkuji mnohokrát.
Pavel L., Kadaň
Při řešení problémů s přístupovými cestami je jako první věc nutné položit si otázku, kdo je vlastníkem přístupové cesty. Protože ne vždy se osoba vlastníka nemovitosti, k níž přístupová cesta vede, shoduje s osobou vlastníka přístupové cesty. Existují tudíž situace, kdy se může jednat o dvě odlišné osoby, kdy vlastník nemovitosti má zřízené věcné břemeno chůze či jízdy popřípadě nemá zřízené ani to, a užívá cestu jaksi ze zvyku bez znalosti skutečného stavu věci. Nejsnazší krok, který v takové situaci můžete učinit, je zkontrolovat katastr nemovitostí a zjistit, kdo je zapsaný jako vlastník přístupové cesty. Často totiž dochází k situacím, kdy se přístupové cesty užívají „historicky“ a dotčené osoby se neinformují, kdo je skutečným vlastníkem. Tato informace je klíčová, protože vlastník je odpovědný za stav cesty a k jeho tíži jdou případné opravy cesty, jsou-li nezbytné.
Další situací, která může nastat, je, že dotčená cesta je pozemní komunikací. Pozemní komunikace upravuje zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. To znamená, že je-li určitá cesta označená jako pozemní komunikace, tak se jedná o cestu určenou k užívání veřejností (nejen uzavřeným okruhem osob jakož jsou např. vlastníci nemovitosti či osoby se zřízeným věcným břemenem) a tím se liší od soukromých cest. Ovšem i pozemní komunikace může být ve vlastnictví soukromé osoby, většinou se jedná o tzv. účelové komunikace, které tvoří nejnižší kategorii pozemních komunikací (dalšími kategoriemi jsou místní komunikace, silnice a dálnice). Typickými účelovými komunikacemi bývají polní cesty, uličky mezi domy, vyšlapané pěšiny. S informací, zda se jedná o pozemní komunikaci, Vám pomůže silniční správní úřad. Tímto jsou obecní úřady, úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady a v nejvyšší instanci Ministerstvo dopravy. Tyto úřady by měly vést evidenci komunikací na svém území a mít přehled o tom, která cesta je pozemní komunikací a dále vykonávají státní správu ve věcech dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace.
Nezafunguje-li v konkrétním případě silniční správní úřad, je vhodné se obrátit na krajský úřad, který by měl zjednat potřebnou nápravu. Pokud zůstane podání na krajský úřad bez odezvy či s jeho postupem nejste spokojeni, můžete podat podnět veřejnému ochránci práv. K němu je potřeba přiložit kopie korespondence s oslovenými úřady (tj. jejich rozhodnutí, stanoviska i neformální dopisy).
Veřejný ochránce posoudí, zda úřady postupovaly podle zákona a nezanedbaly některou ze svých povinností. Především ochránce prošetří, zda se úřady řádně zabývaly otázkou existence pozemní komunikace.
Od ochránce však nelze očekávat, že by zasahoval do vztahů soukromoprávních. Proto v případech, kde se nejedná o užívání pozemní komunikace, ale jde o jiné užívání pozemku (např. na základě dohody nebo služebnosti), ochránce zasáhnout nemůže. Stejně tak ochránce neřeší spory o vlastnictví pozemních komunikací.
Jedná-li se o spor soukromoprávní povahy, tak pak je ideální pokusit se ho vyřešit dohodou. Pokud jednání selžou, spor může rozhodnout soud. Právní poradenství v této oblasti poskytují advokáti. Neváhejte se proto obrátit na Advokátní kancelář CIKR, kde Vám rádi s dalším postupem poradíme. Jsme specialisté v oblasti nemovitostního práva.
