23. října 2019 byla Evropskou unií schválena směrnice o tzv. whistleblowingu. Whistleblowing se volně překládá jako oznámení neetického nebo protiprávního chování v rámci organizace, která může být soukromoprávního charakteru jako například libovolná obchodní společnost, ale i veřejnoprávního charakteru, kdy se může jednat o státní instituci.

V důvodové zprávě pro danou směrnici je uvedeno, že podle studie, kterou provedla společnost Eurobarometr, 81 % Evropanů neohlásilo korupci, se kterou se setkali. Je jasné, že tento stav není vyhovující, neboť díky němu mohou opakovaně probíhat nelegální aktivity společností. Přesně z tohoto důvodu se Evropská unie rozhodla s korupcí bojovat a podporovat whistleblowery a jejich oznamování, neboť jsou to právě oni, kteří jsou často jediní, kteří o nežádoucích aktivitách vědí.

Směrnice si klade za cíl ohraňovat oznamovatele pomocí tří základních nástrojů, které mají členské státy implementovat do své legislativy. Prvním z nich je zavedení povinnosti pro organizace zřídit informační kanál, v rámci kterého by whistleblowing byl možný. Při zřizování tohoto kanálu bude nejdůležitější, aby měl takové parametry, díky kterým bude oznamovatel pokud možno v co největším bezpečí. Nezřídka se totiž stává, že organizace, o kterých oznámení informuje, inklinují k odvetným krokům vůči oznamovateli.

Tímto se dostáváme k pomyslnému druhému pilíři směrnice, jímž je ochrana oznamovatele proti tzv. odvetným opatřením. Ta jsou směrnicí definována jako „hrozící či skutečné jednání nebo opomenutí vyvolané interním či externím oznámením, k němuž dochází v pracovním kontextu a které oznamující osobě působí nebo může způsobit neoprávněnou újmu“.

Pro tuto problematiku je velmi důležitý článek 14 směrnice, který říká, že členské státy musí přijmout patřičnou úpravu, která zakáže jakoukoliv formu odvetných opatření. Dále jsou v tomto článku uvedené příklady odvetných opatření, kterými jsou zejména přeložení na nižší pozici, nátlak, zastrašování, ostrakizace na pracovišti, diskriminace a další.

Třetím nástrojem, který má být státy přejat, úkoluje více státní aparát než soukromé osoby. Jedná se totiž o zavedení povinnosti pro zřízení externího informačního kanálu, který by měl sloužit jako další prostředek, jímž bude docházet k oznamování. Tento informační kanál by mělo zřídit Ministerstvo spravedlnosti.

Pokud podnikáte nebo vykonáváte činnost, které by se zákon o whistleblowingu mohl týkat, tak byste se o něj určitě měli zajímat, neboť při nesplnění povinností, které ze zákona budou vyplývat, se určitě počítá s tím, že dojde k sankcionování. Pokud byste potřebovali poradit, ohledně toho jaké prostředky je vhodné přijmou tak, aby byly v souladu s právní úpravou, tak neváhejte a ozvěte se nám!