Kdo je odkazovník?

Zatímco dědic nabývá celou pozůstalost nebo podíl na ní, odkazovníkem je ten, komu zůstavitel zůstaví jednotlivou věc, třeba cenný obraz, ale i autorské právo, nebo věci určené druhově, například peníze, případně pohledávku na zřízení určitého práva. Tuto věc musí odkazovníku předat dědic, což poněkud snižuje jistotu splnění odkazu. O tom, že byl odkaz zřízen, je však nutno v průběhu dědického řízení odkazovníka informovat, což má na starosti notář.

Jaký je rozdíl mezi dědicem a odkazovníkem?

Rozdíl mezi dědicem a odkazovníkem neboli legatářem tkví v odpovědnosti za dluhy zůstavitele, odkazovníka totiž nezatěžuje povinnost přispět na úhradu zůstavitelových dluhů. V zahraničí jsou odkazy velmi často využívány k dobročinným a všeobecně prospěšným účelům, odkazovníky tedy bývají muzea, galerie a jiné kulturní instituce, charitativní a humanitární organizace, církve, zoologické zahrady, občanská sdružení, politické strany a hnutí a podobně.

Dalším rozdílem mezi dědictvím a odkazem je procesní stránka věci. Dědictví projednává a potvrzuje soud, zato právo na odkaz uplatňuje odkazovník přímo vůči povinné osobě, kterou zůstavitel určil pořízením pro případ smrti. Odkaz se zřizuje tak, že v pořízení pro případ smrti zůstavitel nařídí určité osobě, zpravidla dědici, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkaz tedy může být zřízen závětí, dovětkem i dědickou smlouvou. Předpokladem platnosti odkazu je platnost zůstavitelova pořízení pro případ smrti.

Kdy nabývá právo na odkaz?

Obecně odkazovník nabývá právo na odkaz nejdříve smrtí zůstavitele, zůstavitel však vznik tohoto práva může spojit s jiným okamžikem, například splněním určité podmínky. Podmínka však nesmí být nesmyslná, nezákonná, v rozporu s dobrými mravy. Vlastnickým titulem odkazovníka je pořízení zůstavitele pro případ smrti.

Zůstavitel může odkaz kdykoliv odvolat, a to buď způsobem, kterým se odvolává závěť, tedy výslovným projevem vůle zůstavitele ve stejné formě, jaká je předepsaná pro závěť nebo tím, že zůstavitel zničí danou listinu s odkazem. Dále existuje domněnka odvolání odkazu „mlčky“, ne výslovným projevem vůle, ale jiným jednáním. Jedná se o vyvratitelné domněnky, lze tedy prokázat, že popsaným jednáním neměl zůstavitel v úmyslu odkaz odvolat. Účinky odvolání odkazu, pokud není prokázán opak, má i to, že zůstavitel odkázanou věc zničí či zcizí a znovu ji nenabude. Odkaz v takovém případě platí za odvolaný. Kdyby k tomu však došlo zaviněním jiné osoby či po smrti zůstavitele, náleží odkazovníku peněžitá náhrada.

Je možné odkaz odmítnout?

Odkaz je možné stejně jako dědictví odmítnout. Pokud odkazovník prohlásí, že odkaz nechce, hledí se na něj, jako by právo na odkaz vůbec nenabyl. Odmítnutí odkazu vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu a lze ho odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud odkazovníka vyrozuměl o jeho právu odkaz odmítnout a o následcích takového odmítnutí. Pokud by odkazovník pobýval v zahraničí, činí lhůta pro odmítnutí odkazu tři měsíce.

Co může být předmětem odkazu?

Předmětem odkazu zpravidla bývá věc náležející do pozůstalosti. Odkazem však může být i právo na zřízení reálného břemene či služebnosti, například když zůstavitel povolanému dědici zůstaví nemovitou věc s příkazem zřídit na této nemovité věci stanovené reálné břemeno ve prospěch odkazovníka.

Odkazem může zůstavitel pamatovat i na určitou skupinu osob, například na sociálně slabé nebo na chudé děti v Africe. Stejně tak může zůstavitel odkaz zůstavit na dobročinný či podobný účel. Je pouze na zůstaviteli, aby určil, jak se odkaz rozdělí mezi takovou skupinu. Pokud tak neučiní, má právo volby dědic. Pokud by nemohl dědic, určí odkazovníky soud.

Pokud řešíte dědictví či odkaz, neváhejte kontaktovat naši advokátní kancelář CIKR.