V únoru 2017 byl podpisem prezidenta republiky završen legislativní proces první ze dvou novel insolvenčního zákona, jež byla publikována ve Sbírce zákonů 3. března 2017 jako zákon č. 64/2017 Sb. Revizi insolvenčního zákona pak doplňuje druhá novela, která je v současné době projednávána Poslaneckou sněmovnou v prvním čtení jako sněmovní tisk č. 1030. Jednou z hlavních oblastí, na kterou se obě novely zaměřily, je řešení úpadku oddlužením. V tomto příspěvku se pokusíme odpovědět na otázky, jaké změny lze v této oblasti očekávat od již schválené novely účinné od 1. července 2017 a jak může ovlivnit insolvenční řízení případné schválení druhé připravované novely.
Účinky platné novely insolvenčního zákona v oblasti oddlužení
První ze změn, kterou přinesla již platná a účinná novela insolvenčního zákona, je změna v systému přidělování případů jednotlivým insolvenčním správcům. Před novelou platil postup, kdy insolvenční soudy určovaly správce insolvenčního řízení podle seznamů vedených u okresních soudů. To vedlo některé insolvenční správce k tomu, že za účelem získání většího počtu případů zakládali své provozovny ve více okresech, čímž získávali větší nápad případů. Nově budou tyto seznamy vedeny podle soudů krajských, navíc se do nich bude zapisovat pouze jedna provozovna insolvenčního správce, což by mělo vést k tomu, že insolvenční správci upustí od hromadného zakládání reálně nefungujících provozoven.
Významnou změnu v procesu oddlužení zaznamenala od 1. července i úprava týkající se schůze věřitelů. Novelizován byl § 47 odst. 1 insolvenčního zákona, který upravuje její svolávání. V případě oddlužení nově půjde věřitelskou schůzi svolat, pokud o to požádá nadpoloviční většina všech věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše činí zároveň nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek. Takto zvolená právní úprava je opět reakcí na faktický stav, kdy se věřitelé svolávaných schůzí téměř neúčastní. Cílem je snížit počet svolávaných schůzí jen na případy, kdy si to přeje kvalifikovaná většina věřitelů. K tomu je vhodné doplnit, že stejný počet hlasů věřitelů vyžaduje též svolání schůze věřitelů za účelem projevení souhlasu dle ust. § 399 odst. 1 insolvenčního zákona, kterým věřitelé schvalují způsob oddlužení.
Novela se dále dotýká také oblasti podávání návrhu na oddlužení. Dlužník může podat insolvenční návrh navrhující řešení jeho úpadku oddlužením pouze tehdy, jde-li o právnickou nebo fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání, právnická osoba nadto nesmí být považována za podnikatele. Ustanovení § 389insolvenčního zákona stanoví z tohoto pravidla tři výjimky, přičemž změny doznala výjimka vztahující se k udělení souhlasu s oddlužením ze strany věřitele. Souhlas věřitele se bude nově předpokládat, pokud věřitel svůj nesouhlas nevyjádří nejpozději spolu s přihláškou pohledávky, přičemž své stanovisko je povinen odůvodnit. Druhou změnou v této oblasti usilující o zvýšení ochrany dlužníků představuje ust. § 390ainsolvenčního zákona. To stanoví, že návrh na oddlužení může sepsat a podat se souhlasem dlužníka pouze advokát, notář, soudní exekutor, insolvenční správce nebo tzv. akreditovaná osoba (tj. osoba, které bylo uděleno povolení k poskytování služeb ve věcech oddlužení ministerstvem spravedlnosti). Toto ustanovení cíleně míří na praktiky společností, které těžily z neznalosti dlužníků a za poměrně vysoké částky jim připravovaly mnohdy nekvalitní návrhy na povolení oddlužení. Nově může návrh vypracovat pouze osoba, jejíž kvalifikace byla určitým způsobem osvědčena. Za tyto služby v oblasti oddlužení nesmí akreditované osoby přijímat od dlužníků odměnu ani náhradu nákladů, advokáti a oprávněné osoby mohou požadovat odměnu a náhradu nákladů v maximální výši 4.000 Kč bez DPH (při oddlužení manželů až 6.000 Kč). Výjimka z tohoto ustanovení se uplatní v případě, má-li dlužník právnické nebo ekonomické vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo složil-li dlužník zkoušku insolvenčního správce a dále v případech, kdy taková osoba jedná za právnickou osobu.
Poslední zmíněnou novinkou je povinnost insolvenčního správce podle ust. § 410 insolvenčního zákona zajistit pro účely přezkoumání přihlášených pohledávek stanovisko dlužníka na osobní schůzce. Termín schůzky je přitom povinen sdělit dlužníkovi alespoň sedm dní předem, místem setkání nemusí být pouze sídlo nebo provozovna insolvenčního správce.
Otázky projednávané novely insolvenčního zákona
Přestože návrh další změny insolvenčního zákona projednává Poslanecká sněmovna teprve v prvním čtení, již se potýká s poměrně častou kritikou, a to nejen ze strany věřitelů, do jejichž práv nejvíc zasahuje. Chystaná novela předně mění způsoby provedení oddlužení. Jako způsob provedení oddlužení zůstává zachováno zpeněžení majetkové podstaty, při provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře počítá novela nově rovněž se zpeněžením majetkové podstaty. Tohoto způsobu provedení oddlužení se týká zřejmě nejrazantnější změna. Za současné právní úpravy oddlužení končí v případě, že dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Chystaná novela rozšiřuje případy, kdy dojde ke splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Dlužník splní své povinnosti, jestliže splatí nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši či jestliže v době tří let od schválení oddlužení splatí nezajištěným věřitelům alespoň 50 % jejich pohledávek (nebo v době pěti let alespoň 30 % pohledávek). Konečně dojde ke splnění oddlužení také v případě, že po dobu sedmi let od schválení oddlužení není oddlužení dlužníka zrušeno, což znamená, že podmínky oddlužení budou splněny též v případě, kdy dlužník uhradí méně než 30 % svých pohledávek. Toto pravidlo tak dává možnost dosáhnout na oddlužení i dlužníkům, kteří nesplní požadavek na zaplacení poměrné části pohledávek.
Mezi další úpravy insolvenčního práva patří možnost insolvenčního soudu přerušit oddlužení plněním splátkového kalendáře až na jeden rok, povinnost dlužníka připojit k návrhu na oddlužení čestné prohlášení, ve kterém se zaváže zejména řádně platit pohledávky svých věřitelů a plnit veškeré povinnost dle insolvenčního zákona. Ustanovení § 36 insolvenčního zákona se doplňuje o odst. 3 a 4, ve kterých je rozšířena informační povinnost insolvenčního správce vůči věřitelským orgánům. Insolvenční správce je povinen jim nejméně jednou za rok předat písemnou zprávu o plnění povinností dlužníka, dále věřitele bez zbytečného odkladu po splnění oddlužení informuje o této skutečnosti v písemné zprávě. Dále má tato novela v plánu rozšířit důvody, pro které může insolvenční soud zamítnout návrh na povolení oddlužení (např. pokud dlužník již dříve při navrhování oddlužení projevil nepoctivý záměr nebo pokud vezme svůj návrh na povolení oddlužení zpět).
Ve svém souhrnu tyto změny znamenají posílení práv dlužníků, to se ale děje na úkor práv věřitelů. Závěrem si lze tedy položit důvodnou otázku, zda zákonodárce při přípravě této novely neopomněl zohlednit stěžejní zásadu insolvenčního řízení – rychlé, hospodárné a co nejvyšší uspokojení věřitelů.
Neváhejte se proto obrátit na Advokátní kancelář CIKR, kde Vám rádi s dalším postupem poradíme.
