Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, který zprostil obžaloby muže, který byl obviněn z těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu, který spáchal ve stavu toxické psychózy. Podle zjištění soudu prvního stupně obviněný masivně užíval marihuanu, metamfetamin, kokain, opiáty a alkohol, což vedlo ke vzniku toxické psychózy – duševní poruchy, která způsobila úplnou ztrátu jeho schopnosti ovládat své jednání. 

Muž v tomto stavu napadl pět lidí, konkrétně čtyři ženy a jednoho muže. Soud detailně popsal jednání obviněného následovně: „úmyslně a s využitím své sportovní kvalifikace v odvětví kontaktního a úderového souboje udeřil nohou do hlavy poškozenou J. D., kterou tím srazil na zem a způsobil jí okamžitou ztrátu vědomí, otřes mozku, otok levé tváře, tržnou ránu ve vlasové části hlavy a zlomeninu nosních kůstek. Dále úmyslně udeřil do obličeje poškozenou I. Č., které tím způsobil bolestivost krční páteře, následně napadl kopem do trupu poškozenou K. K., a po jejím slovním upozornění na její graviditu ji kopl nohou do oblasti pravé spánkové kosti, poté ji uchopil za krk a kolenem ji kopl do hlavy, pak ji chytil za vlasy a vlekl ji vleže na vzdálenost několika metrů do přilehlé budovy, kde ji znovu kopl do hlavy do místa za levým uchem, čímž jí způsobil otřes mozku a podvrtnutí krční páteře a takto jednal přinejmenším srozuměn s tím, že takovým útokem způsobí napadeným těžkou újmu na zdraví. Poté úmyslně nejméně pětkrát vedl úder rukou do obličeje a těla a jeden úder nohou do těla poškozeného Z. Č., a udeřil rukou do hlavy poškozenou B. F., kterou tím srazil na zem a způsobil jí krevní podlitinu“.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze byl obviněný uznán vinným zločinem opilství dle § 360 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k tříletému trestu odnětí svobody a následně mu byla nařízena ústavní protitoxikomanická léčba. Obviněný se však proti tomuto rozsudku odvolal k Vrchnímu soudu v Praze, který ho zcela zprostil obžaloby. Vrchní soud přijal stanovisko, že v daném případě je nezbytné aplikovat § 26 trestního zákoníku, který stanovuje, že osoba, která v době spáchání činu trpěla duševní poruchou, která jí znemožňovala rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládat své jednání, není za tento trestný čin trestně odpovědná. Soud mimo jiné poukázal na skutečnost, že toxická psychóza, která byla důvodem dovozené nepříčetnosti obviněného, “zjevně nevznikla v souvislosti s trestným činem”, protože u obviněného byla přítomna určitou (nezjistitelnou) dobu před samotným protiprávním jednáním. Vrchní soud byl toho názoru, že subjektivní prvek trestného činu opilství nemohl být splněn, neboť obviněný nebyl schopen odříct užívání návykové látky a ovlivnit tak své jednání, a proto se dostal do stavu nepříčetnosti nezaviněně.

Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dovolání k Nejvyššímu soudu a vytkl odvolacímu soudu, že vadně vyhodnotil podmínky pro naplnění skutkové podstaty zločinu opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku a že tak dospěl k vadnému skutkovému závěru příčiny vzniku toxické psychózy obviněného. Nejvyšší státní zástupce konstatuje, že nelze říct, že by obviněný propadl návykovým látkám proti své vůli či bez vědomí. Neschopnost odolat těmto látkám se totiž rozvinula až v důsledku jejich předchozího škodlivého zneužívání. Nelze tedy říci, že nepříčetnost útočníka byla nezaviněná, což byl důvod, proč jej Vrchní soud zprostil viny.

Nejvyšší soud uzavřel, že v důsledku restriktivního výkladu znaků skutkové podstaty trestného činu opilství, došlo k nesprávnému posouzení právního skutku, a proto nařídil Vrchnímu soudu v Praze případ znovu projednat a rozhodnout.