Kdy můžete někoho nahrávat bez jeho souhlasu?

Můžete si nahrát váš rozhovor s lékařem či na video zachytit, co dělá váš soused? V dnešní době, kdy každý z nás vlastní mobilní telefon, na kterém máme možnost pořizovat fotografie či nahrávat videa a audio nahrávky zmáčknutím jediného tlačítka, se nabízí otázka, za jakých okolností a zda vůbec lze někoho nahrávat bez jeho souhlasu. 

Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, musíme se podívat do občanského zákoníku na úpravu ochrany osobnosti, která se věnuje mimo jiné právě také přípustnosti zachycování osob bez jejich souhlasu.

Obecné pravidlo

Obecné pravidlo uvedené v občanském zákoníku říká, že „Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“ Z toho pro nás vyplývá, že bez souhlasu dané osoby bychom neměli zachycovat podobu člověka, tedy jej např. fotografovat či natáčet. 

A jak je to s pouhou zvukovou nahrávkou, která podobu člověka nezachycuje, ale zachycuje pouze jeho slovní projev?

Občanský zákoník se v § 86 zabývá tzv. nedotknutelností soukromí, v rámci jejíhož respektování nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Není tedy povoleno bez svolení člověka například sledovat jeho soukromý život, nebo o něm pořizovat zvukový nebo obrazový záznam.

Z obecného pravidla nám tedy vyplývá, že pokud k tomu nedostanete jejich souhlas, neměli byste si nahrávat rozhovor s vaším lékařem, ani zachycovat na video, co dělá váš soused.

Výjimky

Samotný zákon však připouští z obecného pravidla výjimky. Zákon totiž říká, že není třeba svolení, „pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.“

Pojďme si toto ustanovení spolu blíže rozebrat, abychom pochopili, v jakých situacích není třeba souhlasu. První část ustanovení, tedy, že se podobizna, zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob, znamená, že si např. fotografii či nahrávku osoby pořídíte jako zachycení důkazu, který bude následně použit v trestním nebo obdobném řízení. Pokud si tedy budete nahrávkou, nebo fotografií opatřovat klíčový důkaz, který vám jako slabší straně nebo oběti poskytne ochranu zájmu a práv, které náleží vám nebo jiné osobě, pak bude vaše jednání spadat do výjimky a přestože fakticky budete i v tomto případě zasahovat do soukromí jiného, zájem na ochranu vašich práv bude v danou chvíli důležitější a vaše jednání bude tedy v souladu s právem.

Aby však vaše jednání bylo v pořádku, musíte mít na paměti, že takovýto váš zásah do soukromí jiného musí být přiměřený a nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

V případě neshod, zda byl váš zásah do soukromí jiného přiměřený, by soud prováděl tzv. test proporcionality, ve kterém by zjišťoval, zda byl takto vámi získaný důkaz vhodný k prokázání dané skutečnosti a zda byl učiněn včas, dále by soud zkoumal, zda byl takto použitý důkaz skutečně potřeba, tedy zda nešlo dokazované skutečnosti prokázat i cestou, která by nezasahovala do práv dotčené osob, nebo zasahovala do jejích práv výrazně méně. A třetí skutečností, kterou by soud zkoumal, by mohlo být, zda je cíl pořízení záznamu či fotografie legitimní, v rámci toho by soud mohl zkoumat, kde byl záznam pořízen, jaké jednání je na něm zachycováno, atd.

Zákon dále také uvádí, že svolení není třeba v případě, kdy „se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.“

Poslední zákonnou výjimku pak představuje použití přiměřeným způsobem k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.