Novela energetického zákona

Novela energetického zákona – ochrana spotřebitele před výrazným zdražováním cen energií

Poslanecká sněmovna dne 2. 6. 2022 schválila novelu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), kterým se nadále přispívá k posílení energetické bezpečnosti, a přináší zvýšenou ochranu spotřebitelů.

 

 Tato novela má přinést dvě hlavní změny.

 

První z těchto změn je úprava mířící na aktuální nedostatek plynu v souvislosti s válkou na Ukrajině. Novela má za cíl předejít riziku nedostatku plynu v zimním období a s tím souvisejícímu raketovému vzrůstu ceny za odběr plynu. Základním principem „Use it or lose it“ je pravidlo, že společnost, která si pronajímá kapacitu plynových zásobníků v České republice, bude muset tuto kapacitu využít, pokud o ni nechce přijít. Tento princip zamezí situaci prázdných zarezervovaných kapacit v plynových zásobnících, přičemž pokud společnost svoji zarezervovanou kapacitu nevyužívá, nabídne se volná kapacita jiným subjektům na trhu s plynem prostřednictvím aukce.

 

Druhou z těchto změn je zvýšená ochrana spotřebitele před nečekaným nárůstem cen spojených s aktuální situací na trhu s plynem.

 

Novela zavádí institut dodavatele poslední instance. Jedná se o dodavatele, jehož zákazníci jsou samotní spotřebitelé, nikoliv další zprostředkovatel energií. Dodavatel poslední instance má podle novely energetického zákona povinnost nabízet standartní tarify, pokud tento zákazník řádně a včas platil za odebírané energie. Novela též zavádí prostředky pro snížení administrativní zátěže pro dodavatele energií, čímž předchází nepříznivým situacím v oblasti odběru energie, do kterých se spotřebitel může dostat.

 

Další novinkou energetického zákona je snaha ochránit spotřebitele v případě, kdy dodavatel poslední instance není schopen své závazky včas splnit. V případě problémů dodavatele poslední instance poskytovat energie, Energetický regulační úřad rozhodnutím stanoví náhradního dodavatele poslední instance.

 

Novela v poslední řadě počítá i s možností státu zastropovat maximální ceny za energie dodavatele poslední instance, a dává spotřebitelům jistotu, že ceny za odebírané energie neskončí v astronomických výškách.

 

Tato novela byla projednávána zrychleným postupem ve stavu legislativní nouze, který má zajistit, aby zákon byl projednán i v senátu včas, přičemž plánovaná účinnost tohoto zákona je stanovena na den jeho vyhlášení. Vláda nepočítá s žádnými komplikacemi se schválením a podepsáním novely energetického zákona.

Milostivé léto ii. – aneb nová šance zbavit se exekucí

MILOSTIVÉ LÉTO II. – aneb nová šance zbavit se exekucí

Vláda dne 18. 5. 2022 schválila návrh zákona, který počítá s obnovením akce tzv. milostivé léto, která již jednou probíhala v období od 28. 10. 2021 do 28. 1. 2022. Podle údajů Exekutorské komory institut milostivého léta využilo 51.000 osob a došlo k zastavení 3,2 % exekucí z celkového počtu 1,3 milionu exekucí, kde mohlo být milostivé léto využito. Dle vládního návrh zákona se milostivé léto bude opět vztahovat na dluhy vůči státu a též vůči dalším veřejnoprávním institucím, jako jsou třeba dopravní podniky, nemocnice, zdravotní pojišťovny a též energetické společnosti v rukou státu. Nový návrh zákona prakticky znamená prodloužení dřívější právní úpravy tzv. milostivého léta, provedené změny přináší především vyjasnění a upřesnění některých pojmů.

Je například ujasněno, že milostivé léto nelze využít na pohledávky na nepeněžitá plnění a dále též na pohledávky, které sice dlužníkovi vznikly u veřejnoprávního věřitele, ale následně byly postoupeny jinému oprávněnému, který je momentálně vymáhá.

 

A co vše musí dlužník udělat, aby mohl akce milostivého léta využít?

Nejprve dlužník musí písemně soudního exekutora požádat o zahájení postupu podle milostivého léta. Dlužník současně požádá o sdělení přesné částky, která má být v rámci milostivého léta uhrazena, exekutor by měl dlužníkovi odpovědět nejpozději do 15 dnů. Dlužník následně bude muset soudnímu exekutorovi uhradit dlužnou jistinu společně s paušální náhradou nákladů exekuce ve výši 1.500,- Kč plus DPH. Po úhradě dojde k zastavení exekuce a odpuštění zbylého příslušenství pohledávky, jako například úroky z prodlení či náklady vymáhání pohledávky, které mohou být u několikaletých exekucí opravdu vysoké a značně převyšovat výši vymáhané jistiny.

K využití milostivého léta nebude třeba souhlasu veřejnoprávní korporace, postačí žádost přímo exekutorovi. Uhrazení exekuce a její následné zastavení bude možné u všech exekucí zahájených přede dnem 28. 10. 2021.

Vládní návrh zákona počítá s tříměsíčním obdobím milostivého léta od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022, kdy nejpozději do tohoto dne musí povinný soudnímu exekutorovi sdělit, že žádá o zahájení postupu

Návrh zákona ještě musí schválit Poslanecká sněmovna a Senát a podepsat prezident. Vláda však ve svém usnesení apeluje na obě komory Parlamentu, aby návrh zákony schválily už v prvním čtení. Vzhledem k tomu, že již jednou milostivé léto proběhlo, nepředpokládá se, že se schválením zákona budou nějaké podstatné komplikace.

Politici si od návrhu slibují, že pomůže dlužníkům z exekucí, čímž dojde k snížení zátěže celého systému vymáhání exekucí a zároveň dojde na straně státu k úspoře na sociálních dávkách.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Soud rozhodl, že nařízení testování zaměstnanců na COVID bylo v souladu se zákonem

Nejvyšší správní soud rozhodl, že nařízení testování zaměstnanců na COVID-19 bylo v souladu se zákonem.

Dne 22. 1. 2021 vydalo Ministerstvo zdravotnictví mimořádné opatření, kterým nařídil všem zaměstnavatelům na území České republiky pravidelné testování svých zaměstnanců na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2. Toto testování mělo probíhat na pracovištích jedenkrát týdně za pomocí antigenních testů.

Jak jsme byli svědky, velká část našich spoluobčanů se proti epidemickým opatřením bouřila a silně s nimi nesouhlasila. Tento nesouhlas býval nejednou projevován v rámci demonstrací, které se z drtivé většiny odehrávaly v našem hlavním městě. Občané jako takoví ovšem nebyli jediní, kteří by opatření odsuzovali.

Mnoho zaměstnavatelů se proti výše uvedenému opatření vyhradilo a u jednoho ze zaměstnavatelů dokonce došlo až k napadení opatření u soudu. Navrhovatel u soudu pronesl vícero důvodů, pro které mělo dojít ke zrušení mimořádného opatření. V prvé řadě uvedl, že se jedná o opatření diskriminační povahy, což je v našem právním řádu nepřijatelné. Rovněž namítal, že odporuje nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů (známější jako GDPR).

Jedním z nejsilnějších argumentů, které byly v návrhu akcentovány, představovalo tvrzení, že Ministerstvo zdravotnictví překročilo meze svých pravomocí, přičemž mimo jiné svým jednáním jednoznačně odporovalo principům pracovněprávních vztahů a v konečném důsledku samotnému zákoníku práce.

Nejvyšší správní soud však nemohl s navrhovatelem souhlasit a toto své přesvědčení do rozhodnutí označeného číslem jednacím 5 Ao 31/2021-34 promítl. Vylíčil, že zmíněný virus představuje vážnou epidemickou hrozbu, proti které je třeba adekvátně postupovat. Vyzdvihl tím také obecné zdraví občanů České republiky, které mělo podporovat legitimitu vydaného opatření. Není tedy divu, že Nejvyšší správní soud dal zapravdu Ministerstvu zdravotnictví a návrh na zrušení části mimořádného opatření dne 4. března 2022 zamítl s konstatováním, že se jednalo o zákonný postup ministerstva.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Příprava zákona o whistleblowingu

Příprava zákona o whistleblowingu

23. října 2019 byla Evropskou unií schválena směrnice o tzv. whistleblowingu. Whistleblowing se volně překládá jako oznámení neetického nebo protiprávního chování v rámci organizace, která může být soukromoprávního charakteru jako například libovolná obchodní společnost, ale i veřejnoprávního charakteru, kdy se může jednat o státní instituci.

V důvodové zprávě pro danou směrnici je uvedeno, že podle studie, kterou provedla společnost Eurobarometr, 81 % Evropanů neohlásilo korupci, se kterou se setkali. Je jasné, že tento stav není vyhovující, neboť díky němu mohou opakovaně probíhat nelegální aktivity společností. Přesně z tohoto důvodu se Evropská unie rozhodla s korupcí bojovat a podporovat whistleblowery a jejich oznamování, neboť jsou to právě oni, kteří jsou často jediní, kteří o nežádoucích aktivitách vědí.

Směrnice si klade za cíl ohraňovat oznamovatele pomocí tří základních nástrojů, které mají členské státy implementovat do své legislativy. Prvním z nich je zavedení povinnosti pro organizace zřídit informační kanál, v rámci kterého by whistleblowing byl možný. Při zřizování tohoto kanálu bude nejdůležitější, aby měl takové parametry, díky kterým bude oznamovatel pokud možno v co největším bezpečí. Nezřídka se totiž stává, že organizace, o kterých oznámení informuje, inklinují k odvetným krokům vůči oznamovateli.

Tímto se dostáváme k pomyslnému druhému pilíři směrnice, jímž je ochrana oznamovatele proti tzv. odvetným opatřením. Ta jsou směrnicí definována jako „hrozící či skutečné jednání nebo opomenutí vyvolané interním či externím oznámením, k němuž dochází v pracovním kontextu a které oznamující osobě působí nebo může způsobit neoprávněnou újmu“.

Pro tuto problematiku je velmi důležitý článek 14 směrnice, který říká, že členské státy musí přijmout patřičnou úpravu, která zakáže jakoukoliv formu odvetných opatření. Dále jsou v tomto článku uvedené příklady odvetných opatření, kterými jsou zejména přeložení na nižší pozici, nátlak, zastrašování, ostrakizace na pracovišti, diskriminace a další.

Třetím nástrojem, který má být státy přejat, úkoluje více státní aparát než soukromé osoby. Jedná se totiž o zavedení povinnosti pro zřízení externího informačního kanálu, který by měl sloužit jako další prostředek, jímž bude docházet k oznamování. Tento informační kanál by mělo zřídit Ministerstvo spravedlnosti.

Pokud podnikáte nebo vykonáváte činnost, které by se zákon o whistleblowingu mohl týkat, tak byste se o něj určitě měli zajímat, neboť při nesplnění povinností, které ze zákona budou vyplývat, se určitě počítá s tím, že dojde k sankcionování. Pokud byste potřebovali poradit, ohledně toho jaké prostředky je vhodné přijmou tak, aby byly v souladu s právní úpravou, tak neváhejte a ozvěte se nám!

Vláda schválila návrh zákona na zrušení zákona o evidenci tržeb

Vláda schválila návrh zákona na zrušení zákona o evidenci tržeb

Ministr financí předložil vládě návrh zákona o zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb s účinností k 1. lednu 2023, vyhlášky provádějící tento zákon a změny souvisejících předpisů. Vláda své kladné stanovisko k přijetí návrhu tohoto zrušujícího zákona vyslovila na jednání konaném dne 9. března 2022.

Ke zrušení elektronické evidence tržeb (dále jen „EET“) se vláda premiéra Petra Fialy zavázala ve svém programovém prohlášení. Vláda považuje EET za zbytečnou administrativu a vícenáklady podnikatelů. Zrušení EET je důvodovou zprávou ke zrušujícímu zákonu zdůvodňováno mimo jiné také tím, že v důsledku pandemie došlo k přesunu velké většiny plateb do bezhotovostního styku, čímž byl oslaben význam evidence hotovostních tržeb. Bezhotovostní tržby totiž nepředstavují velké riziko pro případné obcházení daňové povinnosti a není je proto nutné dále evidovat.

Návrh zákona, který vláda schválila, nepočítá s provozováním systému EET ani pro dobrovolně evidující podnikatele, a to především z důvodu úspory na straně státu, zejména v souvislosti se snížením počtu úředních míst v úseku Finanční správy a odpadnutím potřeby aktualizovat a spravovat pokladní zařízení pro EET.

Nyní návrh zákona čeká legislativní postup projednávání v Poslanecké sněmovně ČR a následně v Senátu ČR, pokud návrh zákona projde celým legislativním procesem je ještě zapotřebí jeho podpisu prezidentem republiky.

V současnosti jsou tržby elektronicky povinně evidovány v řadě evropských zemí jako je například Chorvatsko, kde tato povinnost platí od roku 2013, Rakousko, které zavedlo tuto povinnost pro některé podnikatele od ledna 2016, či v Polsku, kde se tato povinnost podnikatelům uložena již od roku 2004.

V České republice byl zákon o EET schválen Parlamentem ČR za vlády premiéra Andreje Babiše s platností od 13. dubna 2016. Účelem zákona mělo být zejména snížení daňových úniků podnikatelů a získat kontrolu nad platbami v hotovosti. Povinnost evidovat tržba byla rozdělena do 4 fází, první fáze podle zákona započala dne 1. prosince 2016 a vztahovala se na evidenci držeb v ubytovacích a stravovacích služeb. Druhá fáze se vztahovala na tržby z velkoobchodu a maloobchodu a povinnost evidovat tržby začala těmto subjektům od 1. března 2017.  Spuštění třetí a čtvrté fáze narušilo rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení části zákona o evidenci tržeb a následně také pandemie koronaviru.

V současné době je proto povinnost elektronicky evidovat tržby pozastavena do 31. prosince 2022. V souladu s platným právním stavem by se povinnost evidovat tržby od 1. ledna 2023 vztahovala na všechny daňové poplatníku bez ohledu na druh jejich podnikatelské činnosti. Pokud však vládní návrh projde legislativním procesem, k obnově povinnosti tržby evidovat již nedojde.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Novela zákona o elektronických komunikacích a shromažďování souborů cookies

Novela zákona o elektronických komunikacích a shromažďování souborů cookies

Dne 18. října 2021 byla ve sbírce zákonů vyhlášena novela zákona o elektronických komunikacích. Schválená novela se mimo jiného dotýká i právní úpravy užívání souborů cookies. Novela nově zavádí tzv. princip opt-in, resp. je nově potřeba aktivního souhlasu uživatele se shromažďováním souborů cookies.

Do této doby se používal tzv. princip opt-out. Tento princip znamenal, že provozovatel webu tak mohl ke shromažďování cookies přistupovat s relativní volností. Limitace pro provozovatele byl pouze aktivní nesouhlas návštěvníka webu. To znamená, že uživatel musel dát aktivní nesouhlas k tomu, aby „jeho“ cookies nebyly provozovatelem shromažďovány. Pakliže tak neučinil, provozovatel webu mohl tyto soubory cookies shromažďovat.

Od 1.1.2022 dochází ale k významné změně. Již neplatí tzv. princip opt-out, ale tzv. princip opt-in. Nyní již není třeba aktivního nesouhlasu uživatele, ale naopak je třeba jeho aktivního souhlasu. To ve své podstatě znamená, že uživatel musí udělit svůj aktivní souhlas k tomu, aby provozovatel webu mohl shromažďovat cookies soubory z jeho zařízení. Princip tzv. opt-in režimu byl zamýšlen Směrnicí Evropského parmalentu a Rady od samého začátku. Vlivem nedokonalé transpozice ePrivacy směrnice (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací, Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) byla zapříčiněna nepřehlednost ustanovení, což vedlo k různým výkladům a přístupům a v úplném konci k nejednotnosti v přístupu ke zpracování cookies.

Problematické bylo především znění ustanovení § 89 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích ve znění od 2.8.2021 – 31.12.2021, které stanovilo, že „každý, kdo hodlá používat nebo používá sítě elektronických komunikací k ukládání údajů nebo k získávání přístupu k údajům uloženým v koncových zařízeních účastníků nebo uživatelů, je povinen tyto účastníky nebo uživatele předem prokazatelně informovat o rozsahu a účelu jejich zpracování a je povinen nabídnout jim možnost takové zpracování odmítnout“.  Právě z tohoto znění se v rozporu s původně zamýšleným unijním záměrem dovozoval princip tzv. opt-out.

Po novelizaci výše zmíněné ustanovení stanoví, že „každý, kdo hodlá používat nebo používá sítě elektronických komunikací k ukládání údajů nebo k získávání přístupu k údajům uloženým v koncových zařízeních účastníků nebo uživatelů, získá od těchto účastníků nebo uživatelů předem prokazatelný souhlas s rozsahem a účelem jejich zpracování“. I nadále však zůstává výjimka pro tzv. technické nebo nezbytné cookies, na které se potřeba předchozího aktivního souhlasu nevztahuje.

Souhlas uživatele musí splňovat požadované znaky stanovené GDPR. Musí tedy být svobodný, aktivní, informovaný, konkrétní a předchozí.

Pokud máte k výše zmíněné problematice dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.

Aktualita: Novela Listiny základních práv a svobod – právo bránit sebe i jiné se zbraní

Aktualita: Novela Listiny základních práv a svobod – právo bránit sebe i jiné se zbraní

Od 1.10.2021 vstupuje v účinnost novela ústavního zákona č. 2/1993 Sb., tedy Listiny základních práv a svobod. Novela nově zakotvuje právo bránit sebe i jiné i se zbraní.

Konkrétně dochází k novelizaci ustanovení čl. 6, který zakotvuje právo na život. V odstavci 4 předmětného článku dojde k rozšíření, a to konkrétně o větu „právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon“. Do této doby bylo umožněno bránit svůj život či život jiného se zbraní v rámci nutné obrany, a to držitelům zbrojního průkazu skupiny E.

Novela si dává za úkol posílit pozici České republiky při projednávání unijních regulací. Rovněž ale zakotvením tohoto práva na ústavní úroveň dochází k tomu, že toto právo nebude moci být omezeno běžným zákonem.

Novela je reakcí na odzbrojovací tendence v rámci Evropské Unie a vychází z petice, kterou podepsalo 102 000 lidí, a to včetně mnoha ústavních činitelů. Petice byla reakce myslivců a dalších majitelů zbraní na snahu Evropské komise omezit vlastnictví zbraní, a to i těch, které jsou legálně držené. Podle zastánců novely nemá přehnaná regulace legálně držených zbraní smysl, neboť toto vede k nárůstu počtu nelegálně držených zbraní.

Senát schválil novelu dne 21.7.2021. Pro doplnění Listiny hlasovalo 54 ze 74 senátorů, přičemž bylo potřeba nejméně 45 hlasů. Proti bylo 13 senátorů a celkem 7 senátorů se zdrželo hlasování. Prezident, který na rozdíl od normálního zákona nemůže ústavní zákon vetovat, podepsat novelu dne 13. 8. 2021.

Senát vrátil návrh energetického zákona Poslanecké sněmovně

Senát vrátil návrh energetického zákona Poslanecké sněmovně

Energetický zákon do této doby byl již celkem 24x novelizován. Návrh nejnovější novely má za úkol zvýšit ochranu spotřebitele v oblasti energetiky. Novela tak například upravuje nově registr zprostředkovatelů nabídek energií, který povede Energetický regulační úřad a rovněž zprostředkovatelskou činnost v energetice jako nový druh podnikání. Dále vládní novela dává spotřebitelům oprávnění možnost vypovědět závazek, který byl uzavřen distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory, bez jakéhokoli postihu, a to konkrétně do patnáctého dne po zahájení dodávek energií. To samé má platit i při uzavření smlouvy za pomocí zprostředkovatele.

 Doposud zprostředkovatelům energií stačilo mít například živnostenský list nebo smlouvu, a nikoli licenci, jako tomu je u dodavatelů.  Návrh novely zákona ze strany Poslanecké Sněmovny počítá s tím, že zprostředkovatelskou licenci nemusí mít společnosti, které jsou za tímto účelem založeny svými dodavateli. Senát však navrhuje, aby i tyto společnosti měly povinnost takovou licenci mít.

Podle návrhu novely stačilo, aby změněná cena energie byla zveřejněná na internetu. To by znamenalo, že si zákazník musí novou cenu sám dohledat. Senát chce však docílit toho, aby byla zajištěna ještě vyšší ochrana spotřebitele a informace o nově zvýšené ceny byla zasílána na adresu zákazníka.

Pokud Vás zajímá, jak o návrzích Senátu rozhodne Poslanecká sněmovna a jaké bude znění zákona po plánované novele, sledujte náš web.

NOVELA NOTÁŘSKÉHO ŘÁDU

NOVELA NOTÁŘSKÉHO ŘÁDU

Prezident České republiky Miloš Zeman podepsal v úterý 3. srpna 2021 zákon č. 300/2021 Sb., kterým se mění zákon o notářích a jejich činnosti, tedy novelu notářského řádu. Novela je účinná od 1. září 2021 a navazuje na zákon o právu na digitální služby. Díky posledně zmíněnému zákonu získávají lidé právo, aby mohli řešit úřední věci výhradně elektronicky.

Novela přináší řadu klíčových změn, díky kterým bude umožněno zakládání společností on-line, udělování apostilních doložek notářem a zavádí vedení elektronické evidence ověřených podpisů a Sbírku dokumentů, ve které si bude moci každý ověřit pravost notářského zápisu.

Při založení společnosti tak nebude muset žadatel jít přímo do notářské kanceláře, ale bude mu umožněna schůzka v on-line prostředí, a to za pomoci videokonference. Tento proces tak výrazně časově, ale i finančně ušetří peníze žadatelům, neboť založit takto společnost by mělo dojít dle slov předkladatelky návrhu novely Moniky Červíčkové až o hodinu rychleji. Dle jejich slov by rovněž náklady na založení společnosti neměly přesáhnout 2 500, – Kč.

Díky elektronické evidenci ověřených podpisů, kterou Notářská komora nově povede, si budou moci lidé ověřit, zda je podpis u dané smlouvy pravdivě úředně ověřen, a smlouva je tím pádem platná. Toto ověření bude stejně jako v případě ověření pravosti notářského zápisu probíhat na základě pořadového čísla nebo QR kódu.

Novela rovněž umožňuje notářům udělovat apostilní doložky, což znamená ověření podpisu a otisku razítka na listině pro účely použití této listiny v zahraničí.  Doposud mohlo apostily udělovat pouze ministerstvo zahraničí a ministerstvo spravedlnosti. V souvislosti s touto novelou vláda nově vydává další novelu, a to konkrétně novelu vyhlášky o odměnách notářů, ve které se stanoví, že cena za apostilu činí 300,- Kč.

Aktualita: Ústavní soud zrušil část obecně závazné vyhlášky o zákazu konzumace alkoholu na veřejně přístupných místech

Aktualita: Ústavní soud zrušil část obecně závazné vyhlášky o zákazu konzumace alkoholu na veřejně přístupných místech

Ústavní soud vydal dne 27. Července 2021 nález Pl. ÚS 7/21, ve kterém se zabýval obecně závaznou vyhláškou města Heřmanův Městec, která upravovala problematiku zákazu konzumace alkoholických nápojů na některých veřejně přístupných místech.

Důvodem k podání celé věci k Ústavnímu soudu bylo to, že se navrhovatel domníval, že samotná vyhláška zcela bez jakéhokoli důvodu zvýhodňuje město Heřmanův Městec oproti jiným subjektům. Toto jednání je porušení principu rovnosti, který je jednou z dominantních zásad právního řádu České republiky.

Konkrétně navrhovatel spatřoval problém v čl. 2 odst. 3 vyhlášky, ve kterém bylo stanoveno, že se zákaz pití alkoholu na veřejnosti se nevztahuje na akce, které jsou pořádány městem nebo se souhlasem města. Dle navrhovatele docházelo k samotnému zvýhodnění města už jen tím, že město akci pořádalo, neboť tím fakticky splnilo požadavky čl. 2 odst. 3 vyhlášky a lidé na těchto akcích tak mohli konzumovat alkoholické nápoje bez dalšího. Takto tomu ale nebylo v případech, kdy akci pořádal jiný subjekt, než je město, protože aby tento subjekt dosáhl stejného výsledku, musel si opatřit souhlas od města.

Ústavní soud pro posouzení souladu obecně závazné vyhlášky s ústavním pořádkem používá zpravidla test čtyř kroků. Jako první krok Ústavní soud zkoumá, zda zastupitelstvo obce mělo pravomoc vydat obecně závaznou vyhlášku, jejíž součástí jsou napadená ustanovení, ve druhém kroku se pak zabývá, zda se při vydávání napadených ustanovení obecně závazné vyhlášky obec nepohybovala mimo zákonem vymezenou věcnou působnost, tj. zda nejednala ultra vire, následně pak zda při jejich vydání nezneužila zákonem svěřenou pravomoc a působnost a nakonec zda přijetím napadených ustanovení nejednala zjevně nerozumně.

V předmětném nálezu se Ústavní soud nejvíce zabývat krokem číslo 3. Poslední čtvrtý krok považoval vzhledem k výsledku kroku třetího za bezpředmětné. Ve třetím kroku se Ústavní soud nejprve zabýval termínem „souhlas města,“ když dospěl k závěru, že souhlasem města ve smyslu čl. 2 odst. 3 může být jen soukromoprávní souhlas města jako vlastníka dotčeného pozemku s tím, aby se na daném pozemku konala akce. Zde je pak dáno nedůvodné zvýhodnění města, neboť soukromoprávní souhlas jiných vlastníků než města s konáním akce na jejich pozemcích, na které napadená vyhláška dopadá, nezakládá oprávnění zde konzumovat a podávat alkohol. Souhlas města s konáním akce na jeho pozemcích, kterých se týká napadená vyhláška, však tento účinek má. Dále je město nedůvodně zvýhodněno tím, že vystupuje-li jako organizátor akce, lze na jeho akcích konzumovat a podávat alkohol bez dalšího, což pro jiné organizátory neplatí, neboť ti si musí opatřit „souhlas města“, aby tohoto účinku dosáhli.

Ústavní soud tak shledal, že slova „městem nebo“ v předmětném článku jsou v rozporu s požadavkem demokratického právního státu, neboť zakládá nedůvodnou nerovnost mezi městem a jinými potenciálními organizátory akcí, aniž by pro to existoval legitimní důvod.