Vlastník domácího mazlíčka může být odpovědný za škodu způsobenou domácím mazlíčkem?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Vlastník domácího mazlíčka může být odpovědný za škodu způsobenou domácím mazlíčkem?

Úvod

Domácí mazlíčci jsou nejen radostí, ale i závazkem. Mnoho majitelů si neuvědomuje, že mohou nést plnou odpovědnost za škody, které jejich zvířata způsobí. Český občanský zákoník se touto problematikou zabývá v několika paragrafech, které jasně vymezují odpovědnost vlastníků zvířat. Co tedy říká zákon, jaké situace mohou nastat a jak se proti případným škodám chránit?

Kdo odpovídá za škodu způsobenou zvířetem?

Podle § 2933 občanského zákoníku odpovídá za škodu způsobenou zvířetem jeho vlastník. Tato odpovědnost platí bez ohledu na to, zda bylo zvíře v době incidentu pod dohledem majitele, svěřené jiné osobě, nebo se zatoulalo či uteklo. Jinými slovy, vlastník zvířete nemůže svou odpovědnost přenést jen proto, že zvíře v danou chvíli nehlídal osobně. Pokud zvíře svěřil jiné osobě, například pejskaři či chovateli, odpovídá tato osoba za škodu společně a nerozdílně s vlastníkem. To znamená, že poškozený si může náhradu škody nárokovat jak po majiteli, tak po osobě, které bylo zvíře svěřeno.

Existují výjimky z odpovědnosti?

Zákon však připouští určité výjimky. Podle § 2934 občanského zákoníku se vlastník může zprostit odpovědnosti, pokud zvíře slouží k výkonu povolání, k výdělečné činnosti, k obživě nebo jako pomocník pro osoby se zdravotním postižením. V těchto případech je možné se odpovědnosti vyhnout, pokud vlastník prokáže, že při dohledu nad zvířetem postupoval s dostatečnou pečlivostí, nebo že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškeré snahy. Stejné pravidlo platí i pro osoby, kterým vlastník zvíře svěřil. Pokud například chovatel prokáže, že zvířeti poskytl řádnou péči, a přesto došlo ke škodě, může být zproštěn odpovědnosti.

Jak je to se škodou, když vám zvíře ukradnou?

Zvláštní pravidla stanoví zákon pro případy, kdy je zvíře svémocně odňato – například ukradeno. Podle § 2935 občanského zákoníku v takové situaci odpovídá za škodu třetí osoba, která zvíře neoprávněně získala. Aby se původní vlastník zbavil odpovědnosti, musí prokázat, že krádeži nemohl rozumně zabránit. Pokud ale vlastník nebo osoba, které zvíře svěřil, nebyli dostatečně obezřetní a krádeži nezabránili, nesou odpovědnost za škodu společně a nerozdílně s tím, kdo zvíře odcizil. Na druhou stranu ten, kdo zvíře odcizil, nemůže odpovědnosti uniknout za žádných okolností.

Závěr

Vlastnit zvířete přináší radost, ale i právní závazky. Zákon jasně stanovuje, že majitel zvířete odpovídá za škody, které jeho mazlíček způsobí, a to i v případech, kdy k incidentu dojde bez zavinění majitele. Existují sice situace, kdy se vlastník může odpovědnosti zprostit, ale důkazní břemeno leží vždy na něm.

Jak správně postupovat při pojistné události?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak správně postupovat při pojistné události?

Nejen v souvislosti s aktuální povodňovou situací se můžeme setkat se vznikem pojistné události, protože nevíme, co nám každý nový den připraví za (ne)příjemná překvapení. Se vznikem škody proto jednoznačně platí, že je lepší být připraven, nežli zaskočen!

Pojistných situací nepochybně může existovat celá řada, principiálně toho mají ale něco málo společného, pokud se budeme dožadovat pojistného plnění od pojišťovny. V prvé řadě je pochopitelně být třeba pojištěn na onu konkrétní pojistnou událost, na kterou hodláme požadovat vyplacení pojistky. Za druhé platí, že ačkoli se budou veškeré nároky vůči pojišťovně promlčovat ze zákona 3 roky (není-li v dané pojistné smlouvě sjednáno jinak), je vždy dobrou praxí snažit se vše vyřešit co možná nejrychleji. Jinak může být s pojišťovnou o dost složitější jednání a také není později tak snadné dokázat všechny rozhodné skutečnosti pro vznik nároku na pojistné plnění. V poslední řadě je také vždy nutné zamezit zhoršování vzniklé škody (například zakrýt poničenou střechu), jinak by mohlo dojít k tomu, že se nám nepodaří prokázat, že škoda byla způsobena právě předmětnou pojistnou událostí a pojišťovna může rozhodnout, že vyplacené pojistné plnění bude poměrně sníženo.

Samotný postup řešení pojistné události

V první řadě, jak již bylo zmíněno, je třeba zajistit, aby nedošlo k dalšímu množení již nastalé škody, ať už je to jakýmkoliv vhodným způsobem. Namátkou můžeme například uvést uhašení ohně, uzavření přívodu hlavního uzávěru vody v domě, zastavení vozidla a jeho zabezpečení proti pohybu a podobně. Druhou věcí, kterou je třeba obstarat, je dokumentace vzniklé škody na majetku – k tomu nám dobře poslouží například fotoaparát na mobilním telefonu, nebo očitý svědek pojistné události. Vždy ovšem preferujme zmíněné pořízení fotografií, přičemž samozřejmým se rozumí jejich bezpečné uchování pro pozdější dokazování ve vztahu k pojišťovně. Následně je vhodné kontaktovat naši pojišťovnu a vyrozumět ji o vzniku pojistné události, abychom s nimi mohli projednat další postup, zejména se s nimi domluvit na konkrétním datu, kdy pověřený zaměstnanec pojišťovny provede šetření na místě pojistné události, je-li to zapotřebí. Dále je třeba myslet na to, zda máme veškeré potřebné dokumenty potřebné k jednání s pojišťovnou, a to zejména kopii pojistné smlouvy (byla-li kvůli pojistné události zničena či ztracena, pojišťovna je povinna mít jedno vyhotovení uloženo), neboť k nahlášení pojistné události budete potřebovat pojišťovně nahlásit číslo pojistné smlouvy, váš doklad totožnosti a další podklady k uplatnění nároku na pojistné plnění, které jsou závislé na povaze konkrétní pojistné události.

U dopravních nehod

Dopravní nehody s sebou nesou jistá specifika, zejména zvláštní povinnosti spojené se zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Takovou povinností je zejména na místo nehody přivolat policii v případě, že vzniklá škoda na majetku – a to jak na vozidle, tak i jiné, například přepravované věci – je vyšší než 100.000,- Kč, dále pokud byl v důsledku dopravní nehody kdokoliv zraněn, pokud došlo k jakékoliv škodě na majetku třetí osoby nebo poškození vozovky či dopravního značení a konečně za situace, kdy není možné jednoznačně určit, kdo dopravní nehodu zapříčinil.

V ostatních případech, kdy nebude na místo nehody přivolána policie, je vždy třeba společně vyplnit tzv. Záznam o dopravní nehodě a rovněž je velmi vhodné si poznamenat jména a kontaktní spojení na všechny zúčastněné, stejně tak jako na případné svědky nehody.

U pojištění zdraví či života

Zde bude v zásadě platit obecný postup zmíněný výše v obecné části tohoto článku, ovšem jistá specifika při uplatňování nároku u těchto pojistných smluv přece jen existují.

Zejména se jedná o nutnost k veškeré potřebné dokumentaci mít také připravenou lékařskou zprávu, která potvrzuje náš zdravotní stav, který představuje danou pojistnou událost, u pojištění života se pochopitelně bude jednat o úmrtní list pojištěnce. Specifikum jsou škody na zdraví s trvalými následky, které je třeba doložit potvrzením o invaliditě, které vydává Česká zpráva sociálního zabezpečení a zprávu o hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení.

U škody způsobené trestnými činy

V případě škod způsobených trestnými činy a přestupky (nejčastěji se v praxi setkáme asi s odcizením vozidla nebo vloupáním do nemovitosti), je naprosto zásadní mít k dispozici zprávu od policie. V těchto případech tak bude třeba se před kontaktováním pojišťovny obrátit na policii, a to nejlépe co nejdříve po tom, co pojistná událost nastala.

I přes vše výše uvedené ale věříme, že vyřizování pojistné události není nejradostnější a nejsnazší záležitostí, která Vás v životě potká, proto v případě takové nemilé události nebo nepříjemných tahanicích s pojišťovnou neváhejte využít služeb Advokátní kanceláře Ciprýn, Kiršner a partneři s.r.o., kde se o Vaše záležitosti postará tým zkušených odborníků.

Odpovědnost nájemce za vytopení bytu

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Odpovědnost nájemce za vytopení bytu

Dne 27. března 2023 vynesl Nejvyšší soud rozsudek v kauze týkající se odpovědnosti nájemce za škody způsobené vytopením spodního bytu v důsledku vadného ventilu v horním bytě. Rozsudek je klíčovým pro objasnění, do jaké míry je nájemce odpovědný za technické závady, které nemohl předvídat ani ovlivnit.

Právní souvislosti

Podle zákona č. 89/2012 Sb., konkrétně dle ustanovení § 2257 a § 2910, není nájemce odpovědný za škody způsobené vadou, kterou nemohl při běžné údržbě a kontrole předvídat nebo zjistit. V konkrétním případě šlo o situaci, kdy praskl uzávěr vody pod umyvadlem v bytě nájemce, což vedlo k vytopení spodního bytu.

Průběh soudního řízení

Celý případ prošel několika soudními instancemi:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl 30. září 2019 o zamítnutí žaloby majitelky spodního bytu, která požadovala náhradu škody ve výši 94 380 Kč. Odvolací soud následně toto rozhodnutí potvrdil.
Nejvyšší soud však 28. ledna 2021 tato rozhodnutí zrušil a vrátil případ k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 6 poté rozhodl 10. listopadu 2021 ve prospěch žalobkyně a nařídil nájemci zaplatit požadovanou částku.
Městský soud v Praze následně 22. března 2022 potvrdil rozsudek obvodního soudu.

Nájemce se však proti tomuto rozhodnutí odvolal k Nejvyššímu soudu, který jeho dovolání shledal důvodným.

Klíčové závěry Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud v novém rozsudku uvedl, že nájemce nemohl předvídat ani zabránit rozlomení ventilu, který byl vadně namontován ještě před začátkem jeho nájemního vztahu. Nebylo tedy možné klást odpovědnost za vzniklé škody na jeho bedra. Soud zdůraznil, že nájemce neměl povinnost ani možnost při běžné údržbě rozpoznat závady, které způsobily prasknutí uzávěru vody.

Dopady rozsudku

Tento rozsudek přináší důležité vyjasnění ohledně odpovědnosti nájemců za škody způsobené technickými závadami, které nemohou při běžné údržbě předvídat ani ovlivnit. Je to významný precedens, který poskytuje nájemcům větší jistotu a ochranu před neadekvátními nároky na náhradu škody za závady, za které objektivně nenesou odpovědnost.

Závěr

Rozsudek Nejvyššího soudu z 27. března 2023 představuje důležitý milník v oblasti nájemních vztahů a odpovědnosti za škody. Ujasňuje, že nájemci nemohou být činěni odpovědnými za technické vady instalací, které nemohli při běžné údržbě zjistit ani předvídat, což posiluje jejich právní postavení a chrání je před nepřiměřenými finančními nároky.

Jak vznikne svěřenský fond?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak vznikne svěřenský fond?

Svěřenský fond je forma správy majetku, který jeho vlastník vyčlenil za určitým účelem do správy druhé osobě, kterým je svěřenský správce. Fond zakládá tento původní vlastník, ale okamžikem svěření do rukou správce přestává být nadále vlastníkem a ztrácí nad majetkem svou přímou kontrolu. Tento vyčleněný majetek již nemá svého vlastníka a je spravován správcem, který za stanovených podmínek předává plody či užitky z majetku obmyšlené osobě, tedy osobě, v jejíž prospěch má být z fondu plněno.

Struktura svěřenského fondu

V struktuře svěřenského fondu hrají zpravidla roli tři osoby:

Zakladatel – ten, který vyčlenil svůj majetek za nějakým účelem do svěřenského fondu
Svěřenský správce – je jmenován a odvoláván zakladatelem a má za úkol spravovat a rozmnožovat majetek svěřenského fondu a zároveň naplňovat jeho účel
Obmyšlený – ten, který má práva na plnění ze svěřenského fondu, určuje ho zakladatel, popř. svěřěnský správce.

Svěřenským správcem může být i zakladatel nebo obmyšlený, ale svěřenský fond v takovém případě musí mít ještě dalšího správce a správci musejí jednat společně. Činnost svěřenského správce navíc podléhá dohledu Ministerstva spravedlnosti. Svěřenský správce musí ministerstvu pravidelně podávat zprávy a ministerstvo si může navíc vyžádat i další informace. Základní povinností svěřenského správce je držet a spravovat majetek s péčí řádného hospodáře.

Založení svěřenského fondu

Založit svěřenský fond lze jak za život, tak pro případ smrti. K založení svěřenského fondu je nutné vytvořit statut fondu, který obsahuje označení svěřenského fondu, označení majetku, vymezení účelu, podmínky pro plnění, údaje o době trvání, určení obmyšleného, počet svěřenských správců a způsob jejich jednání. Statut svěřenského fondu musí být sepsán ve formě veřejné listiny, nejčastěji notářského zápisu, a jejím sepsáním dojde k založení svěřenského fondu. Svěřenský fond vzniká zápisem do evidence svěřenských fondů, ale je zřízen až okamžikem, kdy svěřenský správce přijme pověření k jeho správě. Vznik svěřenského fondu může také nastat ke dni smrti zůstavitele, pokud byl zřízen pro případ smrt, v takovém případě je do evidence zapsán až po svém vzniku. Evidence svěřenských fondů je vedená Ministerstvem spravedlnosti a je veřejně nepřístupná, čímž je zajištěna ochrana majetku ve svěřenském fondu.

Svěřenský fond musí mít vlastní označení, které nesmí být zavádějící a zaměnitelné s jiným svěřěnským fondem. Označení svěřenského fondu musí obsahovat slova „svěřenský fond“ a vyjadřovat účel založení fondu. Dle účelu svěřenských fondů zákon rozlišuje soukromé a veřejně prospěšné svěřenské fondy. V praxi se lze setkat také s rozdělením typů svěřenských fondů a to na osobní, rodinný, obchodní, charitativní a investiční. Svěřenský fond může být v průběhu své existence doplňován i jinými osobami než zakladatelem, tyto osoby se ale nestávají zakladateli a nenabývají práva z toho pramenící.

Zánik svěřenského fondu

Svěřenský fond a jeho správa zaniká uplynutím doby, splněním účelu nebo rozhodnutím soudu. Pokud se jedná o svěřenský fond se soukromým účelem, může dojít k zániku i v případě, že se všichni obmyšlení vzdají práva na plnění z fondu. Po zániku je majetek ze svěřenského fondu vydán obmyšlenému, pokud ten není tak zakladateli a když není žádný z nich, tak tento majetek připadne státu.

Nakládání s obvyklým vybavením rodinné domácnosti je omezeno

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Nakládání s obvyklým vybavením rodinné domácnosti je omezeno

Obvyklé vybavení rodinné domácnosti je souborem movitých věcí, které slouží běžným potřebám rodiny a jejich členů. Pro obvyklé vybavené rodinné domácnosti není rozhodující, kterému z manželů náleží nebo zda náleží oběma, rozhodující je funkce dané věci.

Ustanovení § 3038 občanského zákoníku stanoví, že obvyklé vybavení rodinné domácnosti není součástí společného jmění manželů. Uvedené ustanovení vyvolává stále rozpory odborné literatury. Jazykovým výkladem uvedeného ustanovení lze dojít k závěru, že věci spadající pod obvyklé vybavení rodinné domácnosti nejsou součástí společného jmění manželů a institut obvyklého vybavení je tak nutno považovat za zvláštní majetkový režim. Z věcného záměru občanského zákoníku naopak plyne, že účelem zařazení právní úpravy obvyklého vybavení rodinné domácnosti do občanského zákoníku bylo vytvoření majetkového souboru se zvláštní ochranou, do kterého mohou spadat věci ze společného jmění manželů, podílového spoluvlastnictví manželů i výlučného vlastnictví jednoho z manželů, nikoli vytváření zcela nové majetkové kategorie mezi manžely.

K otázce obvyklého vybavení rodinné domácnosti a společného jmění manželů se v nedávné době vyjádřil také Nejvyšší soudu v rozhodnutí, sp. zn. 22 Cdo 3831/2022, ze dne 26. 1. 2023: „Smysl a účel úpravy institutu obvyklého vybavení rodinné domácnosti nevyžaduje a smysl a účel úpravy společného jmění manželů vylučuje, aby se oproti dikci § 3038 o. z. věci nestaly součástí společného jmění manželů jen proto, že současně tvoří obvyklé vybavení rodinné domácnosti, resp. aby věci nabyté před 1. 1. 2014 tvořící součást společného jmění manželů přestaly být jeho součástí jenom proto, že současně tvoří obvyklé vybavení rodinné domácnosti.“

Z uvedeného vyplývá, že skutečnost, že je movitá věc součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti, se nedotýká vlastnického práva k ní. Smyslem a účelem úpravy obvyklého vybavení rodinné domácnosti je pravděpodobně omezení vlastnického práva v možnosti nakládat s movitými věcmi, které jsou takovým vybavením. Manžel totiž může nakládat s věcí patřící do obvyklého vybavení rodinné domácnosti pouze se souhlasem druhého manžela, nejedná-li se o věc zanedbatelné hodnoty. Pokud dojde k zániku rodinné domácnosti tím, že ji jeden z manželů opustí, může tento manžel požadovat po druhém manželovi věci z obvyklého vybavení, které jsou v jeho výlučném vlastnictví. Zákonodárce zde ale klade důraz na ochranu a zájmy nezletilých dětí žijících v rodinné domácnosti, a pokud druhý manžel potřebuje některé věci pro zajištění jeho potřeb, nemůže jim je manžel, který je výlučným vlastníkem, odejmout.

S ohledem na vše výše uvedené není možné interpretovat obvyklé vybavení rodinné domácnosti jako zvláštní kategorii stojící vedle společného jmění manželů, ale pouze jako soubor movitých věcí, jehož vlastnictví je omezeno ve smyslu nakládání s věcmi spadajícími do tohoto souboru.

Jak řádně převést automobil na nového majitele?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak řádně převést automobil na nového majitele?

Naší smutnou zkušeností z praxe je, že lidé podceňují nezbytnost řádného postupu při převodu vozidla na nového vlastníka. Převod auta často probíhá pouhým vzájemným předáním klíčků a peněz. Zákonodárce však při převodu předpokládá o něco složitější postup, který má zabránit podvodným jednáním a zvyšuje transparentnost celého procesu. Při nesprávném převodu se často prodejce diví, že mu do schránky přijde tučná pokuta za přestupek, který byl spáchán vozidlem, které bylo už ale prodáno. V horším případě může být prodejce za nesprávný převod pokutován až do výše 50 000 Kč. Za řádnost tohoto procesu totiž prodejce odpovídá. V následujícím článku se pokusíme vyložit všechny podmínky, které musí být splněny, aby k úspěšnému a legálnímu převodu skutečně došlo.

Nejprve je samozřejmě nutné, aby se prodejce dohodl s kupujícím, a aby společně uzavřeli kupní smlouvu. Tato kupní smlouva nemusí mít povinně písemnou formu, ale důrazně Vám doporučujeme, aby písemná skutečně byla. Přejdete tím mnohým budoucím nepříjemnostem. V kupní smlouvě musí být dostatečně identifikováno vozidlo. Typicky by měla být uvedena značka, barva, model vozu, datum jeho registrace atp. Součástí smlouvy musí být také kupní cena vozidla a způsob jejího předání. Obsahem by mělo být také to, v jakém stavu bylo vozidlo předáno. Ve smlouvě nezapomeňte také dostatečně identifikovat kupujícího a prodávajícího. Navíc prodávající připojí prohlášení, že je skutečně majitelem vozidla.

Následně je potřeba zajít na registr řidičů, který lze nalézt na každém obecním úřadě s rozšířenou působností. Při návštěvě registru řidičů musí být přítomní prodejce i kupující. Možné je však i to, že kupující prodejci podepíše úředně ověřenou plnou moc, kterou ho k jednání na registru řidičů zmocní. S sebou si k převodu vezměte Vaší kupní smlouvu a vyplněnou přihlášku k registraci vozidla. Ta se dá ale vyplnit přímo u úředníka na registru. Dále je s sebou potřeba mít velký a malý technický průkaz, občanský průkaz nebo jiný doklad totožnosti a zelenou kartu nového majitele (doklad o zřízení povinného ručení). Kupující si tedy musí předem zajistit povinné ručení k předmětnému automobilu. Prodávající naopak své povinné ručení před převodem zruší. Nezapomeňte, že k převodu na úřadě musí dojít do 10 dnů od podpisu kupní smlouvy.

Převodu auta by také měla předcházet evidenční kontrola na STK. Účelem této prohlídky je zkontrolovat, zda reálný stav vozidla odpovídá technickému průkazu. Nově má tato evidenční kontrola platnost až do jednoho roku. Protokol o evidenční kontrole není dále nově nutné předkládat při zápisu o změně vlastníka, neboť si úřad tyto informace sám nalezne v informačním systému.

K vyřízení převodu bude potřeba zaplatit správní poplatek ve výši 800 Kč, pokud se jedná o automobil. V případě převodu motorky to bude 400 Kč. Navíc je potřeba zaplatit ekologickou daň, kterou je nutno uhradit, pokud předmětné vozidlo nesplňuje ekologické požadavky stanovené Evropskou unií. Kdo tyto poplatky zaplatí, záleží na dohodě mezi stranami.

Právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy při zásahu do její pověsti

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy při zásahu do její pověsti

Ochrana pověsti je jednou z významných hodnot, která je právem chráněna. Ochrana před zásahem do pověsti přísluší jak fyzickým osobám, tak právnickým osobám. Mají ale právnické osoby nárok na odčinění, pokud jim v souvislosti se zásahem do jejich pověsti vznikla nemajetková újma? Nejvyšší soud ČR nedávno ve svém rozsudku dovodil, že nikoliv.

Na konci roku 2021 rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem 23 Cdo 327/2021 v případu, kdy jeden spolek zveřejnil na svých webových stránkách silně negativní hodnocení jedné právnické osoby a varoval ostatní před nekvalitními službami, které tato právnická osoba poskytuje. Dotčená právnická osoba se tak domáhala ochrany před zásahem do její pověsti, která těmito výroky byla pošramocena. Kromě jiného žádala i náhradu nemajetkové újmy kvůli snížení vážnosti, a to podle § 135 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „OZ“).

Nejvyšší soud z konkrétních okolností případu dovodil, že kritika zde byla nepřípustná a nepřiměřená, a tím bylo zasaženo do pověsti právnické osoby, která je zákonem chráněna. Dále soud zkoumal právě otázku, zda se může právnická osoba domáhat odčinění nemajetkové újmy, která jí byla tímto způsobena.

Nejvyšší soud konstatoval, že fyzickým osobám je vždy garantováno právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahem do jejich přirozených práv (včetně zásahu do pověsti), a to podle § 2956 OZ. Z tohoto ustanovení však tato obecná garance právnickým osobám nevyplývá. Proto v případě, kdy právnické osobě vznikne nemajetková újma, se musíme dále podívat do § 2894 odst. 2 OZ, který říká, že právnické osobě vznikne tento nárok pouze ve dvou případech, a to pokud si to strany výslovně ujednají nebo stanoví-li tak zvláštní zákon. Touto cestou se soud dostal právě až k §135 OZ, který detailně upravuje způsob ochrany před zásahem do pověsti právnické osoby.

Podle § 135 OZ právnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejména neoprávněným užitím názvu, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek (odst. 1). Stejná ochrana náleží právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí, ledaže se jedná o účely vědecké či umělecké nebo o tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství; ani takový zásah však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby (odst. 2).

Nejvyšší soud na základě tohoto vyvodil, že ani zvláštní zákon (tedy §135 OZ) nepřiznává právnickým osobám nárok na odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahem do její pověsti. Právnická osoba se tak může dovolávat jen upuštění od zásahu nebo odstranění následku, popřípadě náhrady (majetkové) škody, která jí tím vznikne.

Soud neopomněl ani zkoumat unijní právo a mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázaná. Dospěl k závěru, že právnickým osobám z žádné mezinárodní smlouvy právo na odčinění nemajetkové újmy v tomto případě také nevyplývá. V unijním právu zase není tato problematika harmonizována a ponechává způsoby ochrany před zásahem do pověsti jednotlivým státům na jejich uvážení. Tím se soud opět vrátil ke svému závěru, ke kterému dospěl po zkoumání české právní úpravy.

V jakých případech tedy může právnická osoba žádat náhradu za způsobenou nemajetkovou újmu? Jedná se o dvě následující situace. Buď si tento nárok dopředu strany výslovně ujednají, nebo jí tento nárok v konkrétních případech přizná zákon. Povinnost odčinit právnické osobě nemajetkovou újmu je spojena například s ochranou proti omezování hospodářské soutěže, s ochranou proti nekalé soutěži či s porušením práva člena spolku a dalšími. Popřípadě nárok vzniká i tehdy, pokud je zasaženo do pověsti v souvislosti právě s výše uvedenými případy. Pokud je však odčinění nemajetkové újmy žádáno jen z důvodu samostatného zásahu do pověsti (tj. podle § 135 odst. 2 OZ), právnickým osobám zákon tento nárok nepřiznává.

Toto relativně nedávně rozhodnutí může mít značný dopad na současnou praxi. Pokud by tak právnické osoby žádali odčinění nemajetkové újmy z důvodu samotného zásahu do jejich pověsti, bude tento požadavek soudy zamítán.

Naše advokátní kancelář CIRK proto stále sleduje nový vývoj v judikatuře, která právo dotváří a bez jejíž znalosti se u případného sporu neobejdete. Proto se na nás nebojte obrátit a my Vám s odbornou péčí pomůžeme nejen v této problematice.

Jak na zápis skutečného majitele?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak na zápis skutečného majitele?

Povinností všech českých právnických osob a svěřenských fondů je evidovat své skutečné majitele a zajistit, aby údaje o nich byly úplné, přesné a aktuální. Skutečným majitelem se rozumí každá fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje právnickou osou nebo právní uspořádání.

Zápis, změnu nebo výmaz údajů lze provést prostřednictvím soudu nebo notáře, kteří jsou z hlediska zápisu údajů do evidence skutečných majitelů rovnocennými autoritami, tzn., že notářské zápisy nepodléhají kontrole soudem. Kromě těchto dvou možností je zde také mechanismus automatického průpisu z veřejného rejstříku, který v některých případech nastává bez aktivity evidující osoby.

Zápis skutečného majitele lze vyřídit elektroniky, osobně nebo poštou. Elektronicky se návrh na zápis do evidence skutečných majitelů podává s využitím elektronického formuláře, který se vyplňuje na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Vyplněný formulář je následně třeba stáhnout a zaslat příslušnému soudu na emailovou adresu s uznávaným elektronickým podpisem nebo datovou schránkou. V případě obchodních korporací se návrh soudu podává povinně v elektronické podobě.

Přílohou návrhu musí být písemnosti dokládající postavení skutečného majitele a dokumenty, které dokládají identifikaci skutečného majitele.

Je nutné doložit postavení skutečného majitele v rámci struktury vtahů konkrétního právního uspořádání, aby z toho bylo zřejmé, jaký je vztah majitele k evidující osobě a společnostem, které se v rámci konkrétní struktury nachází. Mezi listiny, kterými je možné doložit postavení skutečného majitele, patří např.:

Výpis z obchodního rejstříku (včetně výpisů ze zahraniční evidence obdobné veřejnému rejstříku)
Výpis ze zahraniční evidence skutečných majitelů
Kopie seznamu společníků nebo výpisu ze seznamu akcionářů
Zakladatelské právní jednání
Čestné prohlášení

Užití čestného prohlášení jako listiny dokládající postavení skutečného majitele je časté v případě složitých majetkových struktur k evidující osobě. V daném případě se do evidence zapisuje tzv. náhradní skutečný majitel, kterým může být každý člen tzv. vrcholného vedení korporace. Je důležité, aby čestné prohlášení obsahovalo vysvětlení, z čeho vyplývá, že jiná osoba se za skutečného majitele nekvalifikovala.

Jak je zmíněno výše, je třeba také doložit totožnost zapisovaného skutečného majitele a to dokumentem, z nějž může být s jistotou zjištěno jméno a příjmení skutečného majitele, datum narození a jeho státní občanství. Toto lze doložit kopií průkazu totožnosti, popřípadě kopii řidičského průkazu nebo pasu. V případě cizího státního příslušníka je možné užít výpis ze zahraniční evidence obdobné evidenci obyvatel či evidenci obdobné veřejnému rejstříku nebo zahraniční evidence skutečných majitelů.

Součástí zápisu do evidence skutečných majitelů je také povinnost uhradit poplatek, který je stanoven s ohledem na právní formu evidující osobu:

Poplatek 4 000 Kč v případě obchodní korporace
Poplatek 2 000 Kč v případě fundace, ústavu a právního uspořádání
Poplatek 500 Kč v případě spolku a bytového a sociálního družstva

Tyto soudní poplatky jsou znatelně vyšší než odměna notáři, která dle notářského tarifu činí 300 Kč a kromě toho se notáři hradí také poplatek za vydání osvědčení pro zápis do evidence skutečných majitelů, která je opět rozlišována podle právní formy a navíc ještě podle počtu osob. V případě souhrnu poplatku a odměny notáři je zápis notářem stále méně nákladný.

Jak disponovat s majetkem v exekuci

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak disponovat s majetkem v exekuci

Exekuční řízení s sebou přináší mnoho omezení na straně dlužníka, který se stává v exekučním řízení povinným. Jedním z těchto omezení je též zákaz povinného disponovat se svým majetkem. V tomto článku se podíváme na tyto omezení dispozice s majetkem, a jaké možnosti povinnému zákon nabízí.

Nejprve je nezbytné se zabývat samotným omezení povinného disponovat se svým majetkem (tzv. inhibitorium). Zákon zná dva druhy inhibitoria. Prvním z nich je inhibitorium generální. Toto inhibitorium spočívá v omezení povinného nakládat s veškerým svým majetkem, včetně majetku spadajícího do společného jmění manželů, a to až na tři výjimky. Těmito výjimkami je nakládání s majetkem v rámci běžné obchodní činnosti, uspokojování základních potřeb svých a osob, vůči kterým má vyživovací povinnost a udržování a správa majetku. Pokud povinný bude nakládat se svým majetkem jinak, než podle shora uvedených výjimek, takové právní jednání bude relativně neplatné. Relativně neplatné právní jednání je ve své podstatě platné, pokud se neplatnosti nebude dovolávat exekutor, nebo některý věřitel. Generální inhibitorium se vztahuje na povinného od okamžiku doručení vyrozumění o zahájení exekuce.

Druhým inhibitoriem je inhibitorium speciální. Speciální inhibitorium se vztahuje už na konkrétní věci nebo práva povinného, které jsou postiženy exekučním příkazem. Pokud by povinný právně nakládal s věcmi a právy, na které se vztahuje speciální inhibitorium, takové jednání by bylo absolutně neplatné, a tedy není třeba, aby se této neplatnosti kdokoliv dovolával. Speciální inhibitorium omezuje povinného od okamžiku doručení exekučního příkazu.

Ustanovení § 44a exekučního řádu, však zná způsoby, jakými lze obě inhibitoria obejít.

První možnost je uvedena v ustanovení § 44a odst. 2 exekučního řádu. Pokud povinný složí částku ve výši vymáhané pohledávky, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, exekutor na návrh povinného zruší rozhodnutím omezení vlastníka dispozice s jeho majetkem, a to do sedmi dnů od doručení návrhu povinného exekutorovi.

Druhá možnost je uvedena v ustanovení § 44a odst. 3 exekučního řádu. Povinný může podat exekutorovi návrh na vyloučení konkrétních věcí ze zákazu dispozice s majetkem. V tomto případě musí povinný společně s návrhem prokázat, že jeho zbývající majetek zjevně a nepochybně postačuje k uhrazení vymáhané pohledávky včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce. Oproti prvnímu případu však už exekutor nemá povinnost vydat rozhodnutí, kterým by zrušil účinky inhibitoria, ale je to jeho oprávněním.

Poslední možnost je upravena v ustanovení § 44a odst. 4 exekučního řádu. Tento případ se vztahuje pouze na prodej majetku povinného. Pokud s tím písemně souhlasí jak exekutor, tak i oprávněný a všichni přihlášení věřitelé, může povinný zpeněžit majetek, a to však nejméně za cenu obvyklou zjištěnou na základě znaleckého posudku splatnou při podpisu smlouvy a k rukám exekutora.

Každá dispozice povinného s majetkem by měla být pečlivě zvážena, neboť sankce relativní a absolutní neplatnosti je poměrně přísná. Pokud by povinný, ačkoliv věděl o účincích neplatnosti, se pokusil svůj majetek prodat, mohl by se též dopustit trestného činu podvodu. Při jiných druzích dispozice s majetkem by se též mohl dopustit trestného činu poškození věřitele.

Víte, že můžete reklamovat vady u zakoupeného zvířete?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Víte, že můžete reklamovat vady u zakoupeného zvířete?

Koupili jste si zvíře a zjistili jste, že Vám prodejce zatajil důležitou informaci? Přivezli jste si domů samečka, ale chtěli jste samičku? Co teď s tím? Ať už je Vámi zakoupené zvíře pes, papoušek, kočka anebo morče, pokud u něj zjistíte zdravotní problémy nebo jiné vady, máte možnost zvíře reklamovat.

Dle § 494 občanského zákoníku není zvíře věcí, ale živým tvorem nadanými smysly, přesto se ale v některých případech uplatní na zvíře ustanovení o věcech, a to v rozsahu, ve kterém to neodporuje povaze zvířete. Takovým případem je mimo jiné i reklamace vad u zakoupeného zvířete. Protože občanský zákoník nijak neupravuje lhůty k reklamaci vad u zvířete, použije se pro tyto případy obecný postup reklamace vad jako u jiných věcí.

U reklamace můžou nastat dva odlišné scénáře, a to v závislosti na tom, zda prodejce je nebo není podnikatelem.

Pokud prodejce, od kterého jste zvíře koupil, je podnikatelem a Vy jako kupující jste naopak v pozici nepodnikatele, pak prodávající odpovídá za vady, které má věc, v tomto případě zvíře, při převzetí kupujícím. Pokud se vada projeví do 6 měsíců, uplatní se vyvratitelná domněnka, že zvíře mělo tuto vadu již při převzetí. V takovém případě nemusí kupující takovou skutečnost ani dokazovat a může se rovnou domáhat svých práv. Reklamace je možná i po uplynutí lhůty 6 měsíců až do 2 let, ale po uplynutí 6 měsíční lhůty je povinností kupujícího prokázat, že daná vada byla u zvířete již při převzetí.

V případech kdy ani prodejce ani kupující není podnikatel, musí kupující na vadu upozornit bez zbytečného odkladu, jakmile na ni přijde. Po lhůtě 6 měsíců lze uplatnit ve lhůtě do 2 let od převzetí vadu skrytou. V případech tohoto prodeje, kdy ani jedna strana není podnikatelem, bude vždy povinnost prokázat, že zvíře mělo vadu již při převzetí na straně kupujícího. Stejný postup jako u nepodnikatelského prodeje bude i v případě, že obě strany jsou podnikateli.

Co se nároků z vad týče, tak v případě běžných věcí je hned několik možností a to vyžadování opravy, výměna věci, sleva z kupní ceny nebo odstoupení od smlouvy. U zvířat je nejvhodnější využívat nárok na slevu z kupní ceny, který představuje určitou kompenzaci z řádně nenaplněné smlouvy. Při uplatnění takového postupu je důležité zvážit přiměřenost slevy a také znát obvyklou cenu zvířete.