Novela trestního zákoníku

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Novela trestního zákoníku

Dne 1.1.2025 nabyla účinnosti novela trestního zákoníku. Největší změny nastaly v oblasti právní úpravy trestných činů proti důstojnosti v sexuální oblasti. V tomto článku se blíže zaměříme právě na změny trestního zákoníku v této oblasti.

Změna právní úpravy trestných činů proti důstojnosti v sexuální oblasti

Novela trestního zákoníku ve věci právní úpravy trestných činů proti důstojnosti v sexuální oblasti přispívá ke zvýšení ochrany obětí těchto trestných činů a celkovému zefektivnění boje proti sexuálnímu násilí ve společnosti.

Znásilnění

Hlavní změnou, kterou novela přináší je nová definice trestního činu znásilnění. Skutková podstata tohoto trestného činu se mění následujícím způsobem:

Stará úprava:

„Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo

kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.“

Nově účinná úprava:

„Kdo s jiným proti jeho seznatelné vůli vykoná soulož nebo jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží,

kdo jiného donutí k souloži nebo jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží s jinou osobou, nebo

kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti,

bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.“

Dle nově účinného vymezení trestného činu znásilnění již pro naplnění jeho skutkové podstaty není třeba, aby došlo k násilí nebo pohrůžce násilí či jiné těžké újmy, stačí, aby došlo k pohlavnímu styku bez souhlasu poškozeného, slovy zákona proti jeho seznatelné vůli či donucením. Je přitom dostačující, aby jeden z účastníků nesouhlas jakkoli srozumitelně projevil navenek, ať už slovně, fyzickým odporem, pláčem nebo obdobným způsobem.

Beze změny zůstává ta část skutkové podstaty, který se vztahuje se na situace, kdy pachatel zneužije bezbrannosti oběti k pohlavnímu styku. Pod bezbranností se rozumí případy, kdy oběť z objektivního důvodu není schopná obrany, např. kvůli nemoci, duševní poruše, silné opilosti, nízkému věku, hlubokému spánku atd.

Nově je však pod pojem bezbrannost podřazován i silný ochromující stres, který způsobuje tzv. „zamrznutí oběti“ oběti bez schopnosti se bránit. Nově je také stanovena hranice 12 let, do jejíhož dosažení se dítě vždy považuje za bezbranné, a to čistě na základě nízkého věku.

Změny nastaly také ve zvýšení trestních sazeb za trestný čin znásilnění. Z původního rozmezí 6 měsíců – 5 let se trestní sazba zvýšila na rozmezí 2 léta až 10 let.

Důvodem pro zvýšení trestních sazeb je mimo jiné vydělení části skutkové podstaty původního vymezení trestného činu znásilnění do nové skutkové podstaty vytvoření nového trestného činu sexuálního útoku.

Sexuální útok

Trestný čin znásilnění se novelou omezil pouze na závažnější jednání, konkrétně na soulož
a jiný pohlavní styk provedený srovnatelným způsobem (pod srovnatelným způsobem se typicky rozumí anální styk, orální styk, vsunování prstů nebo jiných předmětů do vagíny či análního otvoru).

Méně závažné sexuální násilí se vyčlenilo do samostatného trestného činu sexuálního útoku. Dle tohoto trestného činu:

Kdo s jiným proti jeho seznatelné vůli vykoná jiný pohlavní styk než uvedený v § 185,

kdo jiného donutí k jinému pohlavnímu styku než uvedenému v § 185 s jinou osobou, pohlavnímu sebeukájení, obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo

kdo k takovému činu nebo chování zneužije jeho bezbrannosti,

bude potrestán odnětím svobody až na pět let.

Skutková podstata tohoto trestného činu opět pracuje s pojmy jako je seznatelná vůle osoby, donucení či bezbrannost, vztahuje se však pouze na jednání, která v sobě nezahrnuje skutková podstata trestného činu znásilnění.

Toto vydělení umožňuje stanovení nižšího rozmezí trestních sazeb za tento trestný čin, který je trestán trestem odnětí svobody až na pět let.

Závěr

Nekonsenzuální sexuální násilí, ať už je provedeno jakoukoli formou a spadající pod jakýkoli z trestných činů bývá spojeno s vážnými psychologickými následky pro oběť i pro osobu, která je z něj neprávem nařčena. Pokud jste se dostali do situace, která by výše vymezenému jednání odpovídala, neváhejte vyhledat právní pomoc a kontaktovat odborníky z naší advokátní kanceláře, kteří Vám budou v obraně Vašich práv oporu.

Pokud jste se dostali do situace, kdy Vás někdo z uvedených trestných činů neprávem obvinil, můžeme Vás na základě našich dlouholetých zkušeností v trestním řízení hájit. Obraťte se na nás.

Dvouinstanční model kárného řízení

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Dvouinstanční model kárného řízení

Kárné řízení soudců, státních zástupců a soudních exekutorů je klíčovým mechanismem, který zajišťuje odpovědnost těchto profesí a udržuje důvěru veřejnosti v právní systém. Po více než patnácti letech však přichází zásadní změna. Novela zákona přináší návrat ke dvouinstančnímu modelu, který vrací do kárného řízení nový prvek spravedlnosti možností přezkumu rozhodnutí.

Jednoinstanční model, který byl zaveden v roce 2008, měl své důvody. Jeho cílem bylo především zefektivnit proces, zrychlit rozhodování a snížit náklady. Tento přístup se ale ukázal jako problematický. Rozhodnutí kárného soudu byla konečná, přičemž odvolání bylo možné pouze k Ústavnímu soudu, a to jen v případě, že byla porušena základní práva. Absence možnosti běžného odvolání vedla k časté kritice, a to nejen ze strany odborné veřejnosti, ale i od mezinárodních institucí, jako je GRECO, které opakovaně upozorňovaly na nesoulad s moderními standardy právního státu.

Jednoinstanční systém přinášel riziko nespravedlivých rozhodnutí, která nebylo možné jednoduše napravit. Tento nedostatek vedl k opatrnosti soudů, jež se mnohdy uchylovaly k mírnějším trestům, aby předešly případným kontroverzím. Soudní rozhodování se tím stávalo méně efektivním a v některých případech i méně důvěryhodným.

Novela zákona vrací do kárného řízení dvouinstanční model, čímž zavádí možnost přezkumu rozhodnutí. Nově bude prvostupňová rozhodnutí vydávat vrchní soud, zatímco odvolání se bude řešit buď u Nejvyššího soudu, nebo u Nejvyššího správního soudu v závislosti na dotčené profesi. Tento krok nejenže zvyšuje transparentnost a odpovědnost, ale také posiluje práva osob, kterých se řízení týká.

Kromě návratu dvouinstančního modelu novela přináší další změny. Jednou z nich je prodloužení lhůty pro podání kárných návrhů ze šesti na devět měsíců, což umožní důkladnější přípravu případu. Dále zavádí možnost uzavírání dohody o vině a trestu, která může proces zrychlit a zjednodušit. Tato opatření reagují na potřebu modernizace a přizpůsobení se aktuálním požadavkům.

Novela zákona je významným krokem k posílení důvěry v český právní systém. Zavedení dvouinstančního modelu odstraňuje dlouhodobě kritizovanou mezeru a čas prověří, zda přináší větší spravedlnost do rozhodovacích procesů. Možnost odvolání zároveň zvyšuje legitimitu celého systému, protože umožňuje napravit případné chyby.

Právo na spravedlivý proces je základním pilířem právního státu a změny přijaté touto novelou ukazují, že i systém spravedlnosti lze přizpůsobit moderním požadavkům. Návrat dvouinstančního modelu je nejen legislativní, ale také morální krok, který má posílit důvěru občanů v rozhodování soudů a přispívá k celkovému zlepšení kvality justice v České republice.

Úspěšný případ – Úspěšná obhajoba v trestním řízení

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Úspěšný případ – Úspěšná obhajoba v trestním řízení

Pomohli jsme klienta zprostit obžaloby v trestním řízení.

Klient byl obviněn ze spáchání zločinu podvodu. Klient údajně spáchal skutek tím, že se měl úmyslným jednáním obohatit tím, že uvedl jiného v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti. Tímto jednáním měl způsobit na cizím majetku značnou škodu.

Naši advokáti si vyžádali revizní znalecké posudky, a to se ukázalo jako stěžejní důkaz pro rozhodnutí soudu. Na základě důkazů provedených v hlavním líčení nebylo prokázáno, že by se stal skutek uvedený v obžalobě a klient byl tak zproštěn obžaloby.

Trestní řízení patří mezi náročná a často také zdlouhavá řízení. Jejich správné uchopení proto vyžaduje bezchybnou znalost aktuálně platných právních předpisů a judikatury, ale i schopnost správně aplikovat právní normy na konkrétní situace.

Advokátní kancelář Ciprýn, Kiršner a partneři s.r.o. nabízí profesionální služby nejen v oblasti trestního práva a náš tým je připraven být Vám v těchto řízeních oporou. Pokud se tedy nacházíte v obdobné situaci, neváhejte se na nás obrátit.

Nelze zprostit viny obviněného pouze kvůli toxické psychóze

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Nelze zprostit viny obviněného pouze kvůli toxické psychóze

Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, který zprostil obžaloby muže, který byl obviněn z těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu, který spáchal ve stavu toxické psychózy. Podle zjištění soudu prvního stupně obviněný masivně užíval marihuanu, metamfetamin, kokain, opiáty a alkohol, což vedlo ke vzniku toxické psychózy – duševní poruchy, která způsobila úplnou ztrátu jeho schopnosti ovládat své jednání.

Muž v tomto stavu napadl pět lidí, konkrétně čtyři ženy a jednoho muže. Soud detailně popsal jednání obviněného následovně: „úmyslně a s využitím své sportovní kvalifikace v odvětví kontaktního a úderového souboje udeřil nohou do hlavy poškozenou J. D., kterou tím srazil na zem a způsobil jí okamžitou ztrátu vědomí, otřes mozku, otok levé tváře, tržnou ránu ve vlasové části hlavy a zlomeninu nosních kůstek. Dále úmyslně udeřil do obličeje poškozenou I. Č., které tím způsobil bolestivost krční páteře, následně napadl kopem do trupu poškozenou K. K., a po jejím slovním upozornění na její graviditu ji kopl nohou do oblasti pravé spánkové kosti, poté ji uchopil za krk a kolenem ji kopl do hlavy, pak ji chytil za vlasy a vlekl ji vleže na vzdálenost několika metrů do přilehlé budovy, kde ji znovu kopl do hlavy do místa za levým uchem, čímž jí způsobil otřes mozku a podvrtnutí krční páteře a takto jednal přinejmenším srozuměn s tím, že takovým útokem způsobí napadeným těžkou újmu na zdraví. Poté úmyslně nejméně pětkrát vedl úder rukou do obličeje a těla a jeden úder nohou do těla poškozeného Z. Č., a udeřil rukou do hlavy poškozenou B. F., kterou tím srazil na zem a způsobil jí krevní podlitinu“.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze byl obviněný uznán vinným zločinem opilství dle § 360 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k tříletému trestu odnětí svobody a následně mu byla nařízena ústavní protitoxikomanická léčba. Obviněný se však proti tomuto rozsudku odvolal k Vrchnímu soudu v Praze, který ho zcela zprostil obžaloby. Vrchní soud přijal stanovisko, že v daném případě je nezbytné aplikovat § 26 trestního zákoníku, který stanovuje, že osoba, která v době spáchání činu trpěla duševní poruchou, která jí znemožňovala rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládat své jednání, není za tento trestný čin trestně odpovědná. Soud mimo jiné poukázal na skutečnost, že toxická psychóza, která byla důvodem dovozené nepříčetnosti obviněného, “zjevně nevznikla v souvislosti s trestným činem”, protože u obviněného byla přítomna určitou (nezjistitelnou) dobu před samotným protiprávním jednáním. Vrchní soud byl toho názoru, že subjektivní prvek trestného činu opilství nemohl být splněn, neboť obviněný nebyl schopen odříct užívání návykové látky a ovlivnit tak své jednání, a proto se dostal do stavu nepříčetnosti nezaviněně.

Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dovolání k Nejvyššímu soudu a vytkl odvolacímu soudu, že vadně vyhodnotil podmínky pro naplnění skutkové podstaty zločinu opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku a že tak dospěl k vadnému skutkovému závěru příčiny vzniku toxické psychózy obviněného. Nejvyšší státní zástupce konstatuje, že nelze říct, že by obviněný propadl návykovým látkám proti své vůli či bez vědomí. Neschopnost odolat těmto látkám se totiž rozvinula až v důsledku jejich předchozího škodlivého zneužívání. Nelze tedy říci, že nepříčetnost útočníka byla nezaviněná, což byl důvod, proč jej Vrchní soud zprostil viny.

Nejvyšší soud uzavřel, že v důsledku restriktivního výkladu znaků skutkové podstaty trestného činu opilství, došlo k nesprávnému posouzení právního skutku, a proto nařídil Vrchnímu soudu v Praze případ znovu projednat a rozhodnout.

Víte, jaký je rozdíl mezi podezřelým, obviněným, obžalovaným a odsouzeným?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Víte, jaký je rozdíl mezi podezřelým, obviněným, obžalovaným a odsouzeným?

Právní pojmy trestního řízení jakými jsou podezřelý, obviněný, obžalovaný a odsouzený jsou velmi často a nešťastně zaměňovány. Víte, jak se mezi sebou tato označení liší? Pojďme si přiblížit a připomenout, jaké označení se vztahuje k jaké fázi trestního řízení, proč je důležité je nezaměňovat a jaká práva jsou s daným procesním stádiem a označením spojena. Pro lepší ilustraci se budeme držet standardního trestního řízení a pro účely tohoto článku pomineme modifikace zkráceného přípravného řízení.

Jednou ze základních zásad, na kterou je třeba dbát po celou dobu trestního řízení, je zásada presumpce neviny vyjádřena v ustanovení §2 odstavce 2 trestního řádu takto: „Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.“ Zákon v tomto ustanovení používá neutrálního pojmu „ten, proti komu je vedeno trestní řízení“, tento pojem v sobě zahrnuje označení osoby podezřelého, obviněného i obžalovaného. To znamená, že na všechny tyto osoby se výše zmíněná zásada presumpce neviny vztahuje. Jediný, na kterého se tato zásada nevztahuje, je odsouzený, neboť právě ten již byl odsuzujícím rozsudkem uznán vinným ze spáchání trestného činu. Pokud bychom tedy například zaměnili pojem odsouzeného a obžalovaného, poškodili bychom tím právo obžalovaného na to, aby na něj bylo nahlíženo jako na osobu nevinnou.

Nyní k fázím trestního řízení. Trestní řízení začíná tzv. zahájením úkonů trestního řízení, kdy policejní orgán sepíše úřední záznam, ve kterém uvede okolnosti, pro které řízení zahajuje a zašle je státnímu zástupci. Tímto začíná také fáze prověřování. V této fázi se objasňují skutečnosti, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Všechny osoby, které orgány činné v trestním řízení v této fázi podezírají ze spáchání trestného činu, jsou označovány jako podezřelí.

Další fází trestního řízení je tzv. vyšetřování. V jeho průběhu policejní orgány shromažďují důkazy o skutečnostech, které jsou pro posouzení případu důležité. Vyšetřování začíná okamžikem zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání je zahájeno, pokud všechny zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Okamžikem zahájení trestního stíhání se tak z této osoby, doposud označované jako podezřelý, stává obviněný.

Zde můžeme pozorovat velký rozdíl mezi právy podezřelého a obviněného. Podezřelému náleží
např. právo podávat vysvětlení, právo odmítnout podávat vysvětlení nebo právo odmítnout odpovídat na otázky bez nutnosti uvést příčinu odmítnutí. Práv obviněného je však výrazně více. Obviněný má např. právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, nahlížet do trestního spisu, navrhovat provedení důkazů svědčících v jeho prospěch, má také právo nevypovídat a právo činit návrhy, podávat žádosti a opravné prostředky. Obviněný má dále právo zvolit si obhájce, a ten je od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při všech vyšetřovacích úkonech. S množstvím práv však na obviněného napadá i spousta povinností a například pouze obviněného, nikoli tedy podezřelého lze vzít do vazby.

Jak fáze prověřování, tak fáze vyšetřování obě spadají do přípravného řízení, jehož účelem je opatřit podklady pro podání obžaloby, zajistit potřebné důkazy, pokud by jinak hrozila jejich ztráta a také zajistit, aby se před soud nedostávaly bagatelní věci nebo věci, ve kterých nebyl spáchán trestný čin.

Přípravné řízení končí okamžikem, kdy je soudu státním zástupcem doručena obžaloba a soud v návaznosti na to nařídí hlavnímu líčení. Právě okamžikem nařízení hlavního líčení se z osoby obviněné stává osoba obžalovaná. Obžalovaný pak má například právo vyjádřit se ke každému jednotlivému důkazu, který byl během hlavního líčení proveden. Dokud tedy není zahájeno řízení před soudem, nemůžeme osobu, proti níž se vede trestní řízení označovat jako obžalovaného.

Odsouzeným se pak osoba stává až okamžikem právní moci odsuzujícího rozsudku nebo trestního příkazu. I pokud by tedy obžalovaný byl shledán soudem 1. stupně vinným, ale takovýto odsuzující rozsudek ještě nenabyl právní moci, nemůžeme o něm mluvit jako o odsouzeném, neboť má stále možnost podat opravný prostředek a v rámci následného soudního přezkumu může vyjít najevo, že obžalovaný je ve skutečnosti nevinný.

Víte, že pokud nevrátíte nález, tak se můžete dopouštět trestné činnosti?

Víte, že pokud nevrátíte nález, tak se můžete dopouštět trestné činnosti?

Je velmi lehce představitelná situace, kdy na ulici nebo v lese uvidíme na zemi ležet něco poměrně cenného. Taková věc se může dokonce jevit jako věc, o kterou nemá nikdo zájem a působí pro nás navenek tedy jako tzv. věc ničí, opuštěná. Za normálních okolností bychom si takovou věc mohli přivlastnit, neboť věc se stává věcí opuštěnou tím, že se její dosavadní vlastník rozhodne již nadále vlastnickým právem k dané věci nedisponovat a zkrátka se jí vzdá. Jak je to ovšem s nálezem věci, pokud je věc například zapomenutá nebo ztracená? Opravdu si takovou věc můžeme také svobodně přivlastnit?

Věc zapomenutou, ztracenou nebo obecně věc, ke které vlastník nepozbyl vlastnické právo, si svévolně přivlastnit nemůžeme. Pakliže budeme u nálezu dané věci, je třeba ji vrátit. Občanský zákoník nálezce motivuje k navrácení nálezu za pomocí tzv. nálezného, které má činit 10 % hodnoty nálezu.

Tvrdší je pak trestněprávní úprava. V trestním zákoníku je upraven trestný čin tzv. zatajení věci, které přesně směřuje ke zmíněným případům. Tato úprava však počítá s tím, že aby se jednalo o jednání trestné, tak je třeba, aby nalezená věc byla v hodnotě nikoli nepatrné. To znamená, že věc musí mít hodnotu minimálně 10.000,- Kč.

Jak již bylo vylíčeno, zákonodárci si přejí, aby se věci nalezené vracely jejich původnímu vlastníkovi a tomuto účelu přispívá právě i trestněprávní úprava. O zatajení věci se jedná tehdy, když se věc pachateli dostane do rukou nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné. Pokud pachatel věc v hodnotě nikoliv nepatrné získá takovým způsobem a nevrátí ji, bude se jednat o trestnou činnost, za kterou hrozí uložení trestu odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti.

V některých podobných případech se pachatel může dopustit přímo i trestného činu krádeže. Tak by se stalo třeba kdyby pachatel vědě, komu věc náleží, a že si na dané místo vlastník danou věc pouze odložil a v budoucnu třeba počítá s tím, že se vrátí a vezme si ji. Koneckonců když toto dovedeme až ad absurdum, tak by asi nikoho nenapadlo odcizit pejska uvázaného u sloupu před supermarketem.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Podporování ruské invaze na Ukrajinu může být považováno za trestný čin

Podporování ruské invaze na Ukrajinu může podle nejvyššího státního zástupce být v některých případech považováno za trestný čin.

Svoboda projevu je chráněna Listinou základních práv a svobod podle článku 17. Zároveň se jedná o jednu z nejdůležitějších svobod, která je v demokratické společnosti naprosto stěžejní. Ovšem již podle zmíněného článku se v jistých případech může omezit.

Soudy dovodily, že pod svobodu projevu lze podřadit dokonce i útočný projev neboli tzv. hate speech. To však neznamená, že můžeme libovolně útočit na kohokoliv si zamaneme a jakkoliv si zamaneme. Vždy je důležité se držet v mezích zákona a obecněji pak i v morálních mezích nastavených společností, neboť silně excesivní projevy mohou dosahovat až takové míry sociální neúnosnosti, že budou považovány za trestný čin.

Nejvyšší státní zastupitelství vydalo v únoru 2022 prohlášení o tom, že schvalování invaze Ruska na Ukrajinu a její podporování může být v některých případech označeno za trestný čin, který je státní zastupitelství připraveno postihovat. Ve svém prohlášení uvedlo dva trestné činy, které mohou být občany České republiky potenciálně páchány. Jedná se o trestný čin schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku a dále trestný čin s názvem „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia“, který je upraven v § 405 trestního zákoníku. Za pozdější z uvedených trestných činů hrozí pachateli takového činu trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.

Svoboda projevu je však omezitelná i z jiných důvodů. Podle Listiny mohu být tato omezení přijata za účelem ochrany práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti státu a na ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Nepovolují se například veřejné projevy s rasistickým podtextem a podobné.

Nutno podotknout, že vše, co jsme uvedli výše, se nevztahuje jen na projev ústní, ale kupříkladu i na projev na sociálních sítích. Je tím pádem nutné si dávat pozor i na to, co píšeme na internet, neboť i tyto prohlášení mohou mít nepříjemné právní důsledky.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Za týrání zvířat hrozí trest až šest let odnětí svobody

Za týrání zvířat hrozí trest až šest let odnětí svobody

Každý zná pojem týrání zvířat. Toto téma většinou bývá velmi kvalitně mediálně pokryto, pokud se jedná o týrání zvířat většího počtu klasicky ze strany některé právnické osoby, která provozuje výdělečnou činnost závislou na chovu zvěře. Jak však s týráním zvířat nakládá náš právní řád a co to vlastně je ve smyslu týrání zvířat ono samotné „zvíře“?

Trestní zákoník v § 302 popisuje trestný čin týrání zvířat tak, že ten, „kdo týrá zvíře surovým nebo trýznivým způsobem, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“

Co se týče přesného vymezení případů, které lze za týrání zvířat označit, tak takovýto výčet trestní zákoník neposkytuje. Tuto úpravu však nalezneme v § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání, kde jsou uvedeny příklady jednání, které bývá posuzováno jako týrání. Obecně lze říci, že se jedná o případy, kdy se zvířeti bezdůvodně způsobuje nepřiměřená bolest nebo se vyvolává působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy.

Podmínkou pro naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání zvířat je to, že pachatel musí týrat zvíře „surovým nebo trýznivým způsobem“. Toto můžeme demonstrovat například na případu omezování svobody pohybu zvířete. Je jasné, že pokud převážíme zvíře, například koně, tak jsme nuceni jej uzavřít do malého prostoru, který zvířeti brání se volně pohybovat a pohyb auta v něm může vyvolávat stres. Zde je omezení pohybu odůvodněné, a pokud se nebude jednat o převoz, při kterém by zvíře bylo takto omezeno několik dní bez přestávky, tak by se o trestný čin jednat nemělo.

Horší je to v případě, kdy už u „domovského“ výběhu můžeme spatřovat značné nedostatky. Zmíněný zákon na ochranu zvířat proti týrání uvádí, že za týrání se považuje mimo jiné bezdůvodné omezování svobody pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete. Pokud tedy zvíře umístíme do zjevně nevyhovujícího výběhu, díky kterému bude zvíře silně omezováno a trpělo by, zřejmě toto jednání naplní skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat.

Třetí odstavec § 302 trestního zákoníku, který, jak již bylo uvedeno, popisuje trestný čin týrání zvířat, uvádí, za jakých podmínek bude pachateli hrozit nejvyšší sankce v podobě odnětí svobody na dvě léta až šest let. Mimo jiné se uvádí, že tato sankce hrozí, pokud je trestný čin vykonáván opakovaně nebo na větším počtu zvířat.

Ochrana života a zdraví zvířat je určitě důležitá a měla by se v moderní společnosti udržovat. Tato ochrana mimo jiné prohlubuje i vnímání morálních hodnot. Popisovaný trestný čin sice počítá s týráním obratlovců vyjma člověka, ale pokud by někdo nemorálním způsobem týral i zvířata vývojově nižší než jsou právě obratlovci, mohlo by se jednat o přestupek či o jiné protiprávní jednání. V takovém případě by totiž mohlo dojít k porušení dobrých mravů.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Věděli jste, že zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění by mělo obsahovat krátký návod pro odsouzeného, jaké konkrétní změny se od něj očekávají?

Věděli jste, že zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění by mělo obsahovat krátký návod pro odsouzeného, jaké konkrétní změny se od něj očekávají?

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody upravuje ustanovení § 88 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. V předmětném ustanovení jsou stanoveny tři podmínky, které musí být splněny kumulativně, tj. musí být splněny všechny současně. V případě kumulativního splnění těchto podmínek, soud odsouzeného podmíněně propustí na svobodu.

Ústavní soud se ve svém nálezu III. ÚS 1873/21 ze dne 14. 9. 2021 zabýval situací, kdy odsouzený podal již druhý návrh na podmíněné propuštění a Městským soudem v Praze tento návrh byl zamítnut. V napadeném usnesení Městský soud v Praze neuvedl, jak má odsouzený dosáhnout toho, aby napříště jeho žádosti o podmíněné propuštění mohlo být soudem vyhověno. Právě tento fakt byl Městskému soudu vytýkán Ústavním soudem ve výše zmíněném nálezu, když Ústavní soud v nálezu uvedl, že podstata odůvodnění soudního rozhodnutí v případě zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění je v tom, že odsouzenému má být rovněž jasně a srozumitelně vysvětleno (aniž by toto vysvětlení muselo být rozsáhlé), jakým konkrétním způsobem má jednat, aby prokázal polepšení a aby od něj bylo možno očekávat, že povede řádný život, tak, aby měl vyšší šance při dalším projednání své žádosti o podmíněné propuštění. Každé zamítavé usnesení by tedy mělo obsahovat krátký návod pro odsouzeného, jaké konkrétní změny se od něj očekávají. Teprve uvedením konkrétních důvodů, proč žádosti odsouzeného nebylo vyhověno, a to důvodů, které odsouzený mohl a může v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ovlivnit, jej soudy mohou vést ke změně.

V napadeném usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění, odsouzený žádný takový návod nedostal, s výjimkou doporučení, aby setrval ve své snaze i v aktivním přístupu k výkonu trestu, neboť právě to by dle soudu mohlo být v budoucnu důvodem ke změně jeho názoru o splnění prognózy vedení řádného života. Rovněž ze zamítavého usnesení nevyplývalo, proč za těchto okolností soud nemohl již nyní dospět k tomu, že došlo k naplnění podmínky.

Ústavní soud napadení rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil, neboť došlo k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Rovněž ve svém nálezu stanovil, že Městský soud v Praze tak ve svém novém rozhodnutí materiálně posoudí, zda stěžovatel splňuje podmínky podmíněného propuštění a shledá-li, že tomu tak není, měl by svůj závěr pečlivě odůvodnit, aby bylo zřejmé, že jeho rozhodnutí není výsledkem libovůle, ale skutečně přesvědčivé, racionální a přezkoumatelné úvahy soudu.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Jak podat trestní oznámení?

Jak podat trestní oznámení?

Byli jste svědky skutku, který vykazuje znaky trestného činu, či byl takový skutek namířen přímo proti Vám a nevíte, jak máte dále postupovat? Jednou z možností je podání trestního oznámení.

Trestní oznámení totiž může podat kdokoli – může jej podat poškozený, ale i osoba, která se o skutku dozvěděla například tím, že jej sama na vlastní oči viděla. Trestní oznámení lze podat písemně, ale rovněž i ústně.

Pakliže je trestní oznámení činěno ústně, pak podle ustanovení § 59 odst. 4 zákona č. 1961/141 Sb., trestní řád, je nutno oznamovatele vyslechnout o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody způsobené oznámeným činem. Je-li oznamovatel zároveň poškozeným nebo jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o tom, zda žádá, aby soud rozhodl v trestním řízení o jeho nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Výslech má být proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení. Trestní oznámení, které je činěno ústně se činí na policejním oddělení nebo státním zastupitelství a diktuje se do protokolu. Pakliže zapomenete něco uvést, máte jako oznamovatel právo na doplnění. Je vhodné si trestní oznámení před jeho podepsáním přečíst a vyžádat si kopii.

Je-li trestní oznámení činěno písemně, lze více než doporučit, aby obsahovalo tyto údaje:

označení podání jako trestní oznámení,
kdo jej podává (postačí základní informace o oznamovateli, jako jsou jméno a bydliště, nicméně je třeba mít na paměti, že trestní oznámení může být podáno i anonymně)
komu je trestní oznámení adresováno (například adresa státního zastupitelství)
vylíčení nejdůležitějších skutečností (například kdo se trestného činu dopustil, popis jak k celé události došlo, kdy k takové události došlo, kde k ní došlo, jakým způsobem byla událost spáchána, proč si myslíte, že byla událost spáchána, informace o pachateli, poškozených či svědcích, jaké jsou následky celé události, důkazy pro Vaše tvrzení apod.)

Nicméně pro trestní oznámení není předepsaná žádná forma.

Ptáte se, komu přesně máte trestní oznámení podat? Zákon je v této otázce velice benevolentní, a tak oznamovatel může podat oznámení na kterékoli oddělení policie nebo na státní zastupitelství. Trestní řád v ustanovení § 158 odst. 2 přímo stanoví, že oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Zmíněné orgány tak mají povinnost takové oznámení přijmout a věc dále řešit. Podání je bezplatné.

Dovolujeme si Vám připomenout, že podle § 2 odst. 4 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují zpravidla z úřední povinnosti. To ve své podstatě znamená, že jakmile se orgán činný v trestním řízení dozví o skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, postupuje dále sám bez dalšího, tedy z úřední povinnosti. V trestním řízení tedy nefunguje nic podobného, jako je institut zpětvzetí žaloby v civilním procesu a jakákoli snaha o zpětvzetí trestního oznámení tak bude bezúspěšná.

Pokud chcete být vyrozuměni o tom, jaká opatření byla po Vašem oznámení učiněna, je nutné o to policejní orgán nebo státního zástupce požádat. Pakliže takto učiníte, policejní orgán nebo státní zástupce mají povinnost Vás do jednoho měsíce od podání trestního oznámení o učiněných opatřeních vyrozumět.

Pakliže si nevíte se sepisem trestního oznámení rady, určitě se neváhejte obrátit na advokátní kancelář, která Vám ho jistě ráda pomůže sepsat.