Nelze určit otcovství k nenarozenému dítěti podle ust. § 777 OZ

Nelze určit otcovství k nenarozenému dítěti podle ust. § 777 OZ

S určením mateřství nebývá problém, neboť zákon stanoví, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Otcovství se určuje na základě zákonných vyvratitelných domněnek. První domněnka za otce považuje manžela matky. Dle druhé domněnky otcovství je otcem muž, který souhlasně s matkou prohlásí, že je otcem dítěte, to lze učinit ještě před narozením dítěte na matričním úřadě, druhá domněnka se použije pouze tehdy, pokud nedošlo k určení otcovství podle domněnky první nebo podle tzv. jeden a půlté domněnky, která svědčí muži, který dal souhlas s umělým oplodněním. Třetí domněnka určí otcem toho, kdo s matkou dítěte souložil v rozhodné době, pokud nedošlo k určení otcovství podle předchozích domněnek.

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu vydalo dne 14. dubna 2021 pod sp. zn. Cpjn 202/2020 stanovisko, kterým sdělil svůj právní názor a též sjednotil stávající judikaturu ohledně možnosti určit otcovství k dosud nenarozenému dítěti podle ust. § 777 OZ, tedy na základě prohlášení bývalého manžela matky a současného prohlášení jiného muže, že je otcem dítěte

Nejvyšší soud ve svém stanovisku uvedl, že prohlásit otcovství k dítěti dle druhé domněnky otcovství je možné pouze za předpokladu že je dítě právně volné. Dále je třeba podotknout, že právní úprava neumožňuje popření otcovství k dosud nenarozenému dítěti.  

Pro řízení zahájené podle ust. § 777 OZ ve spojení s ust. § 416 z.s.ř. není podstatné, kdo podá návrh nezahájení řízení (návrh je oprávněna podat matka dítěte, bývalý manžel a muž, který tvrdí, že je otcem dítěte). Řízení bude vždy vedeno proti druhým dvěma nutně zúčastněným osobám, jedná se o řízení o popření otcovství spojené s řízením o určení otcovství. Návrh na určení otcovství je možné podat i před rozvodem manželství, s rozhodnutím o určení otcovství je ovšem nutné počkat do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, případně prohlášení manželství za neplatné. Pokud dojde k zastavení řízení o rozvodu nebo zamítnutí návrhu na rozvod manželství, soud rozhodující o určení otcovství zastaví. V případech, kdy by bylo řízení zahájeno k nascituru, tedy doposud nenarozenému dítěti, soud zamítne návrh pro nesplnění zákonných podmínek – pro předčasnost.

Pro předejití jakýmkoli problémům je tedy nutné podat návrh na popření a určení otcovství podle § 777 OZ až po narození dítěte. Prohlášení manžela matky, že není otcem dítěte a prohlášení muže, který tvrdí, že otcem dítěte je, k jehož návrhu se matka připojí, představuje rozhodnou právní skutečnost pro určení faktického otce. Soud poté svým rozhodnutím tuto právní skutečnost pouze potvrdí a postaví najisto, že prohlášení odpovídá realitě.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Jak na rozvod manželství?

Jak na rozvod manželství?

Rozvod může být pro mnohé emocionálně i finančně náročná situace. O to pak více, pokud mají manželé navíc společné nezletilé děti či rozsáhlé společné jmění manželů. V tomto článku se dozvíte základní informace o rozvodu manželů.

V České republice platí, že o rozvodu manželství musí vždy rozhodnout soud. Ustanovení § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve svém prvním odstavci stanoví, že manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelné rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Druhý odstavec pak stanoví výjimky, kdy i přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno. Mezi tyto výjimky se řadí situace, kdy by byl rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

Soud manželství nerozvede, pokud mají manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. To ve své podstatě znamená, že pakliže mají manželé společné nezletilé neplně svéprávné dítě, soud nejprve musí rozhodnout o poměrech dítěte v době po rozvodu a až poté může manželství rozvést.

Místní příslušnost soudu je stanovena zákonem č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních. Ustanovení § 383 tohoto zákona stanoví, že příslušným soudem je soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení řízení.

Řízení o rozvodu manželství je řízení návrhové a lze ho zahájit jen na návrh jednoho z manželů nebo společným návrhem obou manželů.

Návrh ve dvou stejnopisech lze podat na podatelně příslušného soudu, případně zaslat na soud poštou. Pakliže však máte datovou schránku, návrh lze odeslat za pomoci datové schránky v jednom vyhotovení.

Obsahem návrhu musí být identifikace manželů (jména, příjmení, data narození a bydliště), datum a místo uzavření manželství a státní občanství manželů, společně nezletilé děti. Návrh musí být vlastnoručně podepsán, výjimkou je situace, kdy dochází k použití datové schránky. Dále nezapomeňte uvést datum a vylíčit, jaké skutečnosti Vás vedou k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Na závěr je více než vhodné uvést, že požadujete, aby bylo manželství rozvedeno.

Za návrh na rozvod manželství se platí podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatek ve výši 2 000,- Kč a hradí ho manžel, který návrh podává. Ten, jehož majetkové poměry mu neumožňují uhradit soudní poplatek, může žádat o osvobození od soudních poplatků.

Lze více než doporučit vydat se cestou tzv. nesporného rozvodu. Ten je zpravidla snazší a rychlejší než rozvod sporný. Ustanovení § 756 občanského zákoníku stanoví, že soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Takto jinak je právě situace, kdy se jedná o nesporný rozvod. Podstatou takového rozvodu podle ustanovení § 757 občanského zákoníku je, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud:

  1. a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí,
  2. b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil,
  3. c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto 

Dohody v písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.

Nezbytné tedy je, aby manželé návrh podali společně, nebo aby se druhý manžel k návrhu připojil. Pakliže bude zahájen návrh na nesporný rozvod, manželé se tak mohou vyhnout výslechu a dokazování ohledně toho, nakolik se kdo podílel na rozvratu manželství a čím, z jakého důvodu k němu došlo a jinému tzv. praní špinavého prádla před soudem.

Pakliže byste měli jakékoli dotazy k problematice týkající se rozvodu manželství, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.

Za neumožnění styku s nezletilým dítětem v souladu s rozsudkem můžete dostat pokutu

Víte, že za neumožnění styku s nezletilým dítětem v souladu s rozsudkem můžete dostat od soudu pokutu?

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník upravuje v ustanovení § 888 právo dítěte stýkat se s druhým rodičem. Dle tohoto ustanovení dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.

Z výše citovaného ustanovení, resp. z druhé věty tohoto ustanovení, vyplývá povinnost rodiče, který má dítě v péči nebránit druhému rodiči ve styku s dítětem. Pakliže dojde na úpravu poměrů nezletilého soudní cestou a v rozsudku bude vymezen čas a dny kdy má druhému rodiči s nezletilým být umožněn styk, a ze strany rodiče, který má dítě v péči, tomuto bude bráněno, může být nařízen výkon rozhodnutí.

Výkon rozhodnutí v takovémto případě upravuje zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“). V tomto zákoně jsou rozeznávány dva způsoby výkonu takového rozhodnutí, a to ukládání pokut a odnětí dítěte.

Podle ustanovení § 502 ZŘS soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte. Dle zákona platí, že pakliže je to účelné, pokutu může soud uložit i opětovně. Výše pokuty nesmí přesáhnout 50 000,- Kč a pokuty připadají státu. Výši částky vymožených pokut je evidována soudem.

ZŘS také stanoví, že shledá-li soud zvláštní důvody, nebo nebyl-li ten, kdo neplní soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním, v rozhodnutí nebo dohodě poučen o následcích neplnění stanovených povinností, vyzve jej, aby soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu plnil, a poučí jej o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím dítěte. Na základě takovéhoto ustanovení tedy může nejprve dojít k výzvě k plnění své povinnosti, a teprve později až k uložení pokuty.

Ve výjimečných případech může dojít až k odnětí dítěte. ZŘS tak stanoví ve svém § 504, kdy je uvedeno, že zůstane-li postup soudu bezvýsledný nebo je-li po zahájení řízení z okolností případu zřejmé, že by tento postup zjevně nevedl ke splnění povinnosti, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu.

Pakliže se nacházíte v situaci, kdy Vám druhý rodič neumožňuje styk s dítětem, určitě se neváhejte obrátit na advokátní kancelář.

Stát potrestal rodiče, kteří odmítli očkovat své děti.

Aktualita: Stát potrestal rodiče, kteří odmítli očkovat své děti. Evropský soud pro lidská práva to schválil.

Skupina rodičů, kteří odmítli naočkovat své děti proti nemocem, proti kterým je povinné nechat své dítě očkovat, byla za toto jednání potrestána. Kolektiv označený jako „Vavřiček a ostatní“ podal proti těmto sankcím stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, který však stěžovatelům nevyhověl.

V České republice se musí děti povinně nechat očkovat proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli a dalším. Tato povinnost spočívá v činnosti rodičů, kterou pan Vavřiček a ostatní neprovedli. Stěžovatelé odmítli své děti očkovat a v závislosti na tomto jednání byla Panu Vavřičkovi uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč. Dětem ostatních účastníků bylo dočasně odepřeno předškolní vzdělávání. Proti tomuto postupu se jmenovaní ohradili a uvedli, že postup veřejných institucí spolu s uložením povinnosti spočívající v očkování dítěte je v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv.

Konkrétně založili svá tvrzení na tom, že výše uvedené postupy odporují článku 8 Úmluvy, který stanoví, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Toto právo může být státem omezeno pouze v případech, kdy je to nezbytné v demokratické společnosti. Dále byl použit článek 9 Úmluvy, který garantuje svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

Evropský soud pro lidská práva zhodnotil stížnost jako neopodstatněnou, uvedl tak v rozhodnutí z 8. 4. 2021. Co se týče rozporu jednání a ustanovení článku 8 Úmluvy došel k závěru, že zařízení povinného očkování je nutné, a zmíněné sankce v rozporu s tímto ustanovení rovněž nejsou. Tento druh očkování je prováděn z toho důvodu, aby došlo k nastolení kolektivní imunity, která má mimo jiné chránit jedince, kteří se očkovat nemohou. Právě proto je nutné, aby svou povinnost splnili ti jedinci, kteří patří do skupiny, která není riziková a vakcína jim nezpůsobí újmu na zdraví. Sankce v podobě uložení pokuty a dočasného odepření předškolního vzdělávání soud shledal jako proporcionální a nezbytné v demokratické společnosti. Argument opřený o článek 9 Úmluvy byl následně zbořen jednoduchým tvrzením, které dokládalo fakt, že tento článek zastřešuje odlišné hodnoty než ty, které byly předmětem daného sporu.

Rozhodování o rozsahu styku nezletilého dítěte s prarodiči

Věděli jste, že při rozhodování o rozsahu styku nezletilého dítěte s prarodiči nelze použít stejných kritérií, jako by šlo o rodiče dítěte?

Ústavní soud rozhodoval ve svém nálezu ze dne 30. srpna 2021 sp. zn. I. ÚS 1081/20 o rozsahu styku nezletilého dítěte s jeho prarodiči. Právo na styk s nezletilým dítětem totiž podle ustanovení § 927 občanského zákoníku mají ne jen rodiče, ale rovněž i jiné osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí. Takové právo je však současně zakotveno i v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána. Konkrétně zejména v čl. 5 Úmluvy o styku s dětmi a podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva právo na styk s nezletilým dítětem spadá pod čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Prarodiče nezletilého dítěte tak podali k okresnímu soudu návrh na úpravu styku s nezletilým dítětem. Ústavní soud ve svém nálezu konstatoval, že rozsah styku dalších příbuzných s dítětem, respektive kritéria, kterými by se obecné soudy měly při jeho stanovení řídit, nejsou vprávním řádu explicitně stanovena. Určitá kritéria ovšem vyvodit lze jednak z judikatury a také z komentářové literatury.

Základním kritériem podle Ústavního soudu při stanovení rozsahu styku, je kritérium nejlepšího zájmu dítěte. Pokud tak například styk s širším příbuzenstvem vede k rodinnému napětí, pak takový styk nemusí být v nejlepším zájmu dítěte. Ústavní soud dále ve svém nálezu zmiňuje komentářovou literaturu k § 927 občanského zákoníku, kde se uvádí, že při konkurenci styků by měl být jako rozsáhlejší styk stanoven styk s matrikovým rodičem, jelikož matrikový rodič vykonává styk s dítětem jako část své rodičovské odpovědnosti se všemi povinnostmi i právy, zatímco další příbuzní nezletilého se prostřednictvím styku podílí pouze na osobní péči o dítě. Rodičovská odpovědnost náleží výlučně a stejně oběma rodičům.

Ústavní soud se ke kritériím, která mají být brána soudy v potaz, vyjádřil tak, že je třeba pečlivě zvažovat nejlepší zájem dítěte, která nemůže být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Dále je třeba brát v úvahu vztahy nezletilého dítěte se všemi dalšími příbuznými, tedy i například s dalšími nezletilými sourozenci. Ústavní soud ve svém nálezu zdůraznil i skutečnost, že rozsah styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, a to zejména pokud si to rodiče nepřejí, neboť jejich stanovisko za normálních okolností je třeba zohlednit. Jsou to totiž právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, odpovídají za vývoj a výchovu dítěte a právě právo rodiče (nikoli prarodiče či jiného příbuzného, pokud není takové osobě do péče svěřeno) pečovat o dítě a jeho vychovávat je ústavně chráněno.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Přání dítěte a jeho vliv na rozsah styku s druhým rodičem

Náš článek na téma přání dítěte a jeho vliv na rozsah styku s druhým rodičem pro portál Právní prostor

 

Podle ustanovení § 888 občanského zákoníku má dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako má tento rodič právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže.

Představme si situaci, že je soudem vymezen rozsah styku dítěte s druhým rodičem, tedy s rodičem, který dítě nemá ve své výlučné péči, ale dítě se s ním stýkat odmítá. Co bude dál? Jak správně postupovat?

Předně je nutné uvést, že soudy by při rozhodování o péči o dítě měly zohledňovat přání dítěte již v nalézacím řízení.

Hraniční věk pro „kvalifikované“ zohlednění přání dítěte při rozhodování o péči se v jednotlivých rozhodnutích soudů či nálezů Ústavního soudu mírně, nikoli však zvláště dramaticky, liší. Například v nálezech Ústavního soudu z roku 2019 lze nalézt stanovisko, podle nějž věk 10 let „je chápán jako hraniční a po jeho dosažení je zpravidla nezbytné zjišťovat názor či přání dítěte přímo před soudem, ledaže tomu brání zvlášť významné okolnosti.“, ale také stanovisko, podle kterého již věk 9 let dítěte „je chápán jako hraniční a po jeho dosažení je zpravidla nezbytné zjišťovat názor či přání dítěte přímo soudem, ledaže tomu brání zvlášť významné skutečnosti.“ Víceméně nám však tyto nálezy dávají vodítko, že cca od 9 let dítěte je nezbytné vzhledem k rozumové a emoční vyspělosti dítěte zjišťovat jeho postoj k věci.

V případě odmítání styku s rodičem je důležité zjistit důvod takového postoje právě v rámci nalézacího řízení. Následně je třeba vždy poměřovat v souladu s užitím principu proporcionality právo rodiče na styk s dítětem, a tedy podílení se na jeho výchově, a přání dítěte.

Náležité je rovněž zjistit, zda odmítání dítěte stýkat se s rodičem není důsledkem manipulace ze strany pečujícího rodiče. Pokud by tomu tak bylo, standardně by nemělo být přání dítěte bezpodmínečně vyhověno, jelikož takovýto odmítavý postoj, zapříčiněný pečujícím rodičem, by nemusel zcela odrážet vůli dítěte nýbrž vůli manipulujícího rodiče.

Celý článek najdete na portálu Právní Prostor ZDE

Jak probíhá rozvod u soudu?

Výsledkem rozvodového řízení před soudem je zánik manželství. Rozvod manželství upravuje občanský zákoník především v ustanoveních § 755 – § 758. Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

Zahájení rozvodového řízení

Rozvodové řízení je zahájeno návrhem jednoho z manželů, anebo společným návrhem obou manželů, který je třeba podat k soudu. Pro řízení je místně příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů.

Výslech účastníků

Po úhradě soudního poplatku soud nařídí jednání, ve kterém dojde k výslechu účastníků. Dle občanského soudního řádu má soud povinnost manžele přimět k odstranění příčin rozvratu a usilovat o jejich smíření. Rozlišuje se tedy rozvod sporný, se zjišťováním příčin rozvratu manželství, a nesporný, bez zjišťování příčin rozvratu manželství.

Příčiny rozvodu

Při rozvodu je nutné prokázat existenci rozvratu a jeho příčin, avšak existují případy, kdy i přesto, že je soužití manželů rozvráceno, soud je nemusí rozvést. Např. v situaci, kdy je rozvod v rozporu se zájmy nezletilého dítěte, nejčastěji jde o fyzické či psychické postižení nebo invaliditu, nebo se zájmy manžela, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena závažná újma. V případě, kdy spolu manželé nežijí déle než 3 roky, soud manželství rozvede, i kdyby to bylo v rozporu se zájmy jednoho z manželů.

Úprava poměru k nezletilým dětem

Před samotným řízením o rozvodu manželství musí nejprve proběhnout soudní řízení ohledně úpravy poměrů k nezletilým dětem. Bez pravomocného rozhodnutí soudu ve věci péče o nezletilé děti totiž soud manželství nerozvede.

Sporný rozvod

Po nabytí právní moci rozhodnutí soudu ve věci péče o nezletilé děti začíná samotné řízení o sporném rozvodu. Soud nejprve přečte či shrne obsah návrhu na rozvod a zopakuje podstatné skutečnosti. Poté vyzve žalobce, tedy toho, kdo návrh na rozvod podal, zda chce k návrhu něco doplnit nebo se k němu vyjádřit, a stejně tak k vyjádření vyzve i druhou stranu, tedy žalovaného. Dále soud přistoupí k výslechu účastníků. U žalobce si soud ověří údaje a tvrzení uvedená v návrhu na rozvod a od žalovaného zjistí, zda má zájem se k návrhu na rozvod připojit, či nikoli.

Znalecký posudek

Soud také může stanovit znalce, např. z oboru psychologie či psychiatrie, za účelem vyhotovení znaleckého posudku. Mohou být vyžádány i zprávy o majetkových poměrech manželů, dotazy na banky apod. Po vypracování znaleckých posudků nařídí soud další jednání a na základě návrhu účastníků mohou být znalci vyslechnuti. Pokud má soud dostatek důkazů, vyzve účastníky k závěrečné řeči a vynese závěrečné rozhodnutí.

Sporný nebo nesporný rozvod?

Sporný rozvod je sám o sobě velmi komplikovaný a zdlouhavý – může trvat i rok či déle, přičemž v případě neshody je nutné před soudem vyřešit např. i vypořádání společného jmění manželů anebo vyřízení výživného pro jednoho z manželů.

Kratší a méně náročný je rozvod nesporný. Jestliže jsou splněny všechny zákonné podmínky pro nesporný rozvod a manželé se dohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení a výživném pro dobu po rozvodu manželství, může být zahájen samotný rozvodový proces, kdy soud nařídí ústní jednání. Zde již soud nezjišťuje příčiny rozvratu manželství a většinou celý proces směřující k vydání rozhodnutí o rozvodu manželství je otázkou jednoho stání.

V případě, že žijete v nefunkčním manželství a rozvod zvažujete, je na místě obrátit se na odborníky v tomto oboru, kteří se budou snažit vám tuto těžkou životní situaci co nejvíce ulehčit poskytnutím úplného rozvodového právního servisu, abyste mohli bez stresu vše zvládnout.

Neváhejte kdykoli kontaktovat naši advokátní kancelář CIKR.

Sledujte nás na
soc. sítích

Bydliště dítěte

Dle občanského zákoníku patří mezi práva i povinnosti rodiče určit místo bydliště dítěte, přičemž toto rozhodnutí patří mezi jednu z podstatných věcí při výkonu rodičovské odpovědnosti. Každý rodič má právo a povinnost určit místo, kde bude jeho dítě s výhradou změny okolnosti trvale žít. V případě, že rodiče dětí žijí spolu, nejedná se o nijak závažný problém. Jak ale postupovat v případě, že s přestěhováním dítěte nesouhlasí rodič, kterému po rozvodu nebo rozchodu dítě nebylo svěřeno do péče?

Dohoda o bydliště dítěte

Nejlepším řešením samozřejmě je, když jsou rodiče schopni se civilizovaně dohodnout v zájmu svého potomka, bohužel jsou časté případy, kdy je změna bydliště dítěte ze strany jednoho rodiče vůči druhému šikanózní, nebo naopak jeden rodič druhému brání se přestěhovat s dítětem jenom kvůli malicherným důvodům.

Pojďme se tedy společně podívat na nejčastější důvody, které vedou ke změně bydliště rodiče, který má dítě v péči:

1) objektivní nutnost: například dojde k vypršení nájemní smlouvy

2) ekonomické důvody: náklady na bydlení v dosavadním místě se staly neúnosnými

3) pracovní důvody: získání zajímavé práce (ať už finančně nebo profesně), stěhování se do města s nižší nezaměstnaností

4) osobní důvody: následování nového partnera, založení nové rodiny

5) rodinné důvody: stěhování se za rodinou, do místa, kde má rodič větší osobní vazby

Změna bydliště dítěte

Se změnou bydliště pochopitelně přichází následky nejenom pro dítě samotné, ale i pro rodiče, do jehož péče dítě svěřeno nebylo. Vždy samozřejmě záleží na tom, za jakých okolností došlo ke změně bydliště a o jak velkou změnu šlo. V této souvislosti je vždy potřeba vždy střízlivě posoudit, do jaké míry změna bydliště dítěte zkomplikuje možnost výkonu rodičovské odpovědnosti druhého rodiče.

Nesouhlas jednoho z rodičů

Pokud rodič, který nemá dítě ve své péči, se změnou místa bydliště dítěte nesouhlasí, nebo vůbec nedostal možnost se na rozhodování podílet, může se obrátit na soud, aby v této záležitosti rozhodl. S výjimkou situací, kdy došlo ke změně místa bydliště bez vědomí jednoho z rodičů, je předpokladem pro podání návrhu k soudu skutečnost, že se rodiče pokusili o dohodu, že otázku místa bydliště dítěte společně řešili a ke společnému řešení nedospěli.

Nejlepší řešení pro dítě

Při svém rozhodování by soud měl především hodnotit, jaké řešení nejlépe odpovídá zájmům dítěte, a je-li to možné, měl by přihlédnout i k názoru dítěte. Tyto dvě skutečnosti – zohlednění názoru dítěte a objektivní zjištění, co je pro dítě nejlepší, by měly zajistit, že bude rozhodnuto především v jeho zájmu.

Ještě před změnou místa bydliště se na soud mohou obrátit oba rodiče. Podle strany, kterou zastávají, se logicky jeden rodič dožaduje, aby soud určil jako bydliště dítěte novou adresu, druhý rodič žádá, aby se bydliště dítěte neměnilo.

Rozhodnutí soudu

Po změně místa bydliště dítěte se ovšem jedná o značně složitější situaci, která se dá vyřešit třemi různými způsoby. V prvním případě soud může určit, že místem dítěte je stávající nové místo bydliště (toto může určit jenom jako reakci na návrh rodiče, který se změnou bydliště nesouhlasí, soud nerozhoduje „jenom tak“, bez příslušného podání). Dále může soud shledat, že ke změně bydliště dojít nemělo a určí, že místem bydliště dítěte zůstává původní bydliště. Znamená to, že soud schválil návrh rodiče, který s touto změnou nesouhlasil. Poslední možností je, že soud jako místo bydliště dítěte určí bydliště rodiče, který podal návrh, tedy rodiče, do jehož péče dítě nebylo svěřeno. Opět za předpokladu, že by to rodič navrhl. Tím by ale fakticky došlo k rozhodnutí o změně péče o dítě.

Naše kancelář má za sebou dlouholeté zkušenosti se soudními spory z oblasti rozvodů, svěření dítěte do péče, určení výše výživného i z oblasti výše popsané změny bydliště dítěte (mluvíme zde o rodinném právu). Ať už jste na jakékoliv straně sporu a máte pocit, že se na vás a Vašem dítěti páchá křivda, neváhejte se nás kontaktovat.

 

Sledujte nás na
soc. sítích

Právo na stejnou životní úroveň

Obecně je rozšířeno povědomí o výživném jednoho z partnerů. Nelze ovšem zapomínat ani na další možnost dorovnání životní úrovně manželů formou příspěvku na potřeby života rodiny. Na co máte právo vymahatelné u soudu, vám dá odpověď tento článek.

Péče o rodinu

Manželé jsou si v manželství rovni a tento vztah je založený na vzájemné solidaritě a pomoci. Oba manželé musí přispívat na potřeby života rodiny tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla srovnatelná. Toto pravidlo platí, přinejmenším dokud spolu manželé žijí v rodinné domácnosti. Takto přispívat jsou povinni podle svých majetkových poměrů, schopností a možností. Důležité je, že poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu. Pokud tedy jeden manžel chodí do práce a druhý manžel se pouze stará o děti a domácnost, stále mohou oba solidárně přispívat rodině, aniž by jeden z manželů mohl tomu druhému něco vyčítat.

Příspěvky rodině

Z platu prvního manžela hradí manželé potřeby života rodiny (např. náklady na bydlení rodiny, na nákup potravin a jiného zboží, na provoz společného auta, na zdravotní péči). Druhý manžel zase uspokojuje potřeby rodiny v osobní rovině péčí o rodinu (např. vedením domácnosti, péčí o čistotu domácnosti, přípravou jídel, starostí o děti). Tyto příspěvky rodině jsou si tedy rovny. Ve většině rodin budou oba manželé přispívat jak penězi, tak osobní péčí. Poměr těchto příspěvků manželů může být významně vychýlen, např. když jeden z manželů odmítá finančně i osobně přispívat na potřeby života rodiny. V takovém případě má druhý manžel právo podat žalobu, kterou se bude u soudu domáhat povinnosti, aby první manžel hradil příspěvek na náklady rodiny a to i zpětně.

Výživné manželů

Dalším nástrojem práva chránícím rovnost manželů je výživné manželů. Vyživovací povinnost mezi manžely trvá od uzavření sňatku až do jeho rozvodu a má přednost před vyživovací povinností dětí i rodičů. Vyživovací povinnosti manželů tedy nastoupí například v situaci, kdy dítě živí na základě své vyživovací povinnosti rodiče a toto dítě uzavře manželství. Rodiče již nejsou nadále povinni dítě živit. Manželé mají právo na stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Pokud jeden z manželů není schopen zajišťovat své potřeby či jsou tyto potřeby zajišťovány u manželů v rozdílné míře, má druhý manžel právo požadovat výživné. Tohoto osobního práva se manžel může domáhat i žalobou u soudu.

Vyplacení vyžívného

Oproti výše uvedenému případu příspěvku na potřeby života rodiny není pro samotný nárok žalovat rozhodující, zda spolu manželé žijí v rodinné domácnosti či nikoli a výživné manžela není možno přiznat zpětně, ale až od podání žaloby. Výživné se obvykle platí v pravidelných měsíčních dávkách splatných dopředu. Ovšem oprávněný a povinný se mohou dohodnout i na jednorázovém splacení.

Zatajení příjmů

Je otázkou co dělat, když komunikace s manželem vázne a nejste si jisti, zda vás manžel chce ošidit o svou životní úroveň či nikoli. Manžel tedy odmítá sdělit údaje, které druhý manžel potřebuje k posouzení toho, zda je jeho životní úroveň nižší. Typicky tedy zatajuje své příjmy, majetek aktuální i stávající pracovní, studijní a podobné činnosti či dluhy. Pro fungování manželství je nutné, aby na sebe manželé brali ohled. Pokud tohoto ohledu nejsou schopni a informace mezi nimi neproběhne, dává jim zákon výslovné právo, aby jim druhý manžel tyto údaje sdělil. Pokud tak neučiní, je možno podat žalobu na povinnost údaje sdělit.

Ve všech případech doporučujeme obrátit se s posouzením vaší situace a návrhem případného řešení soudního či mimosoudního řešení na advokáta, který je schopen zohlednit i jemné nuance rodinného práva, které pro stručnost nebylo možno v tomto článku zmínit. Proto neváhejte a kontaktujte nás.

Sledujte nás na
soc. sítích

Nemůžete vídat svá vnoučata?

DOTAZ: Dobrý den, před rokem se můj syn rozvedl se svojí manželkou, která dostala do výlučné péče mé dva vnuky (5 a 8 let) a odstěhovala se s nimi do 150 km vzdáleného města. Snažila jsem se s bývalou snachou spojit, že bych je přijela navštívit, abych vnuky viděla, ale ona to odmítla. Dříve jsem s vnuky trávila spoustu času, neboť jsem synovi a bývalé snaše pomáhala s hlídáním, kvůli jejich pracovnímu vytíženi. Teď mi vnuci velmi chybí. Mohu s tím něco udělat?

Tato situace, kdy má rozchod či rozvod rodičů negativní vliv na vztahy napříč celou rodinou, bohužel není v dnešní době neobvyklá. Problém je v tom, že v případě rozchodu nebo rozvodu rodičů, rozhoduje o péči o nezletilé děti soud pouze ve vztahu k nim, nikoli ve vztahu k širší rodině, ačkoli k ní mohou mít děti velmi blízko. Naštěstí zákon myslí i na tyto příklady.

Styk dítěte s osobou blízkou

Zákon upravuje právo stýkat se s dítětem i pro další příbuzné osoby, nejen pro rodiče. Patří sem dokonce i osoby, které nejsou s dítětem v příbuzenském vztahu, ale mají k sobě společensky blízko a dítě k nim má citový vztah. Nadto se posuzuje i to, když by dítěti byla nedostatkem styku s těmito osoby způsobena újma. Právu těchto osob na stysk s dítětem odpovídá i právo dítěte na styk s nimi, pokud s tím tyto osoby souhlasí.

Dohoda nebo soud

V případě rozvodu manželství je běžná praxe taková, že ve dnech, kdy je dítě s matkou vídá se i s příbuznými z její strany, kdy totéž platí i pro otce a příbuzné z jeho strany. Z vaší odpovědi bohužel není zřejmé, jestli a jak často se váš syn s vnuky vídá a jestli je vy máte možnost vídat, alespoň když jsou s otcem. V případě, kdy tady tato možnost není a není zde možná ani domluva s vaší bývalou snachou, jak vy popisujete, přichází na řadu soud.

Nejlepší zájem dítěte

Vy se v nastalé situaci můžete obrátit na příslušný soud s návrhem na úpravu styku s vnoučaty, kde musíte prokázat zejména to, že jste prarodičem dítěte, že k sobě s vnuky máte blízkou citovou vazbu a že úprava styku je tak v nejlepším zájmu nezletilých dětí. Právě nejlepší zájem dítěte je totiž tím, co hraje při rozhodování všech řízení, jejichž účastníkem je dítě, o jehož právech a povinnostech má být rozhodováno, tu nejdůležitější roli. Nadto budete muset u soudu prokázat, že jste s to se o vnuky ve chvílích, které by s vámi eventuelně mohli trávit, postarat a že je čas s vámi strávený pozitivně ovlivní.

V případě, že soud vyhoví vašemu návrhu na úpravu styku, bude z toho pro vás plynout i několik povinností. Zejména pak přebírání a vracení vnuků vaší bývalé snaše ve stanoveném čase a na stanoveném místě a také dostatečná komunikace s matkou vašich vnuků.

Pokud byste potřebovala pomoci se sepsáním návrhu na úpravu poměrů, neváhejte kontaktovat naši advokátní kancelář CIKR, kde vám rádi s dalším postupem poradíme. Jsme experti na rodinné právo.

Sledujte nás na
soc. sítích