Novinky v právní úpravě ochrany ovzduší

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Novinky v právní úpravě ochrany ovzduší

Měření emisí a nízkoemisní zóny

Dne 6. prosince 2024 byla v Poslanecké sněmovně schválena komplexní novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, která přináší zásadní změny v oblasti měření emisí a nízkoemisních zón. Tento návrh, který vychází z usnesení vlády č. 917 z 16. prosince 2019, aktualizuje národní program snižování emisí a má za cíl zlepšit kvalitu ovzduší v České republice. Jaké konkrétní změny novela přináší a jaký bude jejich dopad na ochranu ovzduší?

Přehled změn v oblasti měření emisí a ochrany ovzduší

Novela přináší řadu úprav, které zlepší monitoring emisí a posílí úsilí o ochranu ovzduší. Zákon stanovuje povinnost pro provozovatele stacionárních zdrojů pravidelně měřit emise a ohlašovat je elektronicky, přičemž výsledky budou muset být odesílány v téměř reálném čase do informačního systému kvality ovzduší. Dále se zavádí povinnost pro autorizované osoby provádět jednorázová měření emisí a zajišťovat správnou funkci technologií na snižování emisí.

Změny v nízkoemisních zónách

Součástí novely je i úprava pravidel pro nízkoemisní zóny. Obce budou mít pravomoc zavádět nízkoemisní poplatky za vjezd a pohyb v těchto zónách. Zároveň se zřizuje nový informační systém nízkoemisních zón, který bude sloužit veřejné správě a občanům. K tomu bude zavedena povinnost udělování individuálních výjimek pro vjezd do nízkoemisních zón za poplatek, který bude činit 1500 Kč.

Povinnosti v oblasti obnovitelných zdrojů energie

Další změnou je, že dodavatelé vybraných pohonných začnou mandatorně zajišťovat, aby v jejich produktech bylo obsaženo minimální množství pokročilého biopaliva nebo obnovitelného paliva nebiologického původu. Tato opatření jsou v souladu s evropskými směrnicemi, které podporují energii z obnovitelných zdrojů.

Změny v přestupkovém řízení a digitalizaci

Novela rovněž zavádí nové úpravy v oblasti přestupků a výkonu autorizovaných činností v oblasti ochrany ovzduší. Součástí je i digitalizace procesů oznamování emisí, která by měla nabýt účinnosti v roce 2026. Dále se reviduje seznam vyjmenovaných stacionárních zdrojů a zavádí se nové kategorie pro rozhodování o těchto zdrojích.

Závěr

Přijaté změny v legislativě o ochraně ovzduší představují důležitý krok směrem k lepší ochraně životního prostředí v České republice. Zajištěním efektivnějšího měření a sledování emisí a podporou nízkoemisních zón by mělo být dosaženo snížení znečištění ovzduší a posílení ekologických trendů. Tento krok rovněž posílí právní rámec pro ochranu zdraví obyvatel a podporu udržitelného rozvoje.

Novela zákona o obalech

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Novela zákona o obalech

Dne 11. října 2024 vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona, který představuje zásadní změny v oblasti nakládání s obaly. Novela zákona o obalech zavádí zálohový systém pro vybrané jednorázové nápojové obaly, konkrétně pro plastové lahve a plechovky. Hlavním cílem této legislativní úpravy je snížit množství odpadu, podpořit oběhové hospodářství a přispět k ochraně životního prostředí.

Nově navrhovaný zálohový systém bude spravován tzv. operátorem zálohového systému, který bude odpovědný za jeho fungování a financování. Zaměří se především na plnění cílů, které jsou stanoveny v evropské směrnici o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí. Přesněji jde o povinnost dosáhnout do roku 2025 úrovně zpětného odběru minimálně 77 % a do roku 2029 dokonce 90 % plastových lahví o objemu do tří litrů. Zálohový systém se bude vztahovat na nealkoholické nápoje v plastových lahvích o objemu 0,1 až 3 litry, nealkoholické nápoje v plechovkách o objemu 0,1 až 1 litr, a alkoholické nápoje v plastových lahvích a plechovkách. Výjimkou v systému budou pouzdra mléčných produktů, na které se novela nikterak nevztahuje.

Při nákupu budou zákazníci platit jednotnou zálohu, jejíž výše bude teprve stanovena, a to vyhláškou. Předběžný návrh hovoří o částce 4 Kč. Obchodníci budou mít povinnost vybírat tyto obaly ve všech prodejnách s plochou nad 50 m² a na všech čerpacích stanicích. Menší prodejny, obce či stánky se mohou zapojit dobrovolně, přičemž povinnost týkající se výběru zálohovaných obalů se bude vztahovat i na online prodejce. Systém bude fungovat pod dohledem jednoho centrálního operátora, jisté akciové společnosti s dualistickým systémem řízení, která k dohledu dostane autorizaci za předpokladu, že akcionáři operátora budou pouze osoby uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh, poslední prodejci vybraných jednorázových obalů nebo jejich sdružení.

Další důležitou součástí novely je nastavení pokut pro operátora za nedodržení cílových úrovní zpětného odběru. Od roku 2029 se totiž očekává, že operátor dosáhne minimální úrovně zpětného odběru odpadu ve výši 91,5 % pro plastové obaly a 90 % pro kovové obaly. V případě nedodržení těchto limitů hrozí pokuta až 150 000 Kč za každou tunu, která nebude v souladu s limity. Novela také zavádí již zmíněný recyklační poplatek na papírové reklamní letáky, které budou podléhat obdobným ustanovením jako obaly. Tyto změny se dotknou i obecního odpadového systému, kde bude možné soustřeďovat papír a kompozitní nápojové kartony.

Základní účinnost zákona je navržena k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, přičemž zálohový systém by měl být spuštěn k 1. lednu 2026. Tato novela tak představuje krok směrem k udržitelnosti a ekologičtějšímu nakládání s odpady, což je v současné době velmi aktuální téma.

Víte, jaká práva a povinnosti máte podle zákona při pobytu v lese?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Víte, jaká práva a povinnosti máte podle zákona při pobytu v lese?

Chodíte rádi na procházky do lesa, který máte za domem nebo během dovolené procházíte lesem jako součást vašeho výletu? Nejspíše Vám již jako malým říkali, že v lese byste neměli být hlasití a že po sobě nemáte nechávat žádné odpadky. Víte však, jaká pravidla pro pobyt v lese stanovuje přímo zákon a jaká práva v souvislosti se vstupem do lesa Vám naopak ze zákona náleží? Pojďme se na to blíže podívat.

Právní úprava

Právní úpravu problematiky chování a pobytu v lese najdeme v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích. Cílem této zákonné úpravy, a také důvodem, proč vůbec existují podmínky a omezení pro chování a pobyt v lese je ochrana životní prostředí. Les je totiž ekosystémem, který v přírodě plní jedinečné funkce. Mimo to, že je přirozeným stanovištěm mnoha druhů živočichů, rostlin a hub také plní důležité vodoochranné, půdoochranné a klimatické funkce, neboť v krajině zadržuje vodu, zabraňuje erozi půdy a pohlcuje oxid uhličitý. Lidé pak les často využívají kvůli jeho hospodářské a rekreační funkci. Hlavním cílem zákonné úpravy je zachovat tyto funkce a podporovat trvale udržitelné lesní hospodářství. 

Co je to les?

Dle zákona se lesem rozumí lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkce lesa. Pod pojmem pozemky určené k plnění funkce lesa si můžeme představit například lesní cesty, drobné vodní plochy, pastviny a políčka pro zvěř či různé lesní průseky.

Lesy se dále dělí do tří kategorií, a to na lesy hospodářské, lesy ochranné a lesy zvláštního určení. Lesy ochrannými jsou například vysokohorské lesy, které chrání nížeji položené lesy. Lesy zvláštního určení jsou pak například lesy v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých vod či lesy na území národních parků a národních přírodních rezervací. Lesy hospodářské jsou pak zbytkovou kategorií, do které spadají všechny lesy, které nejsou ochranné ani zvláštního určení.

Užívání lesa se dělí na tzv. obecné a zvláštní užívání. Zvláštním užíváním lesa je například těžba lesních dřevin. My se však nadále budeme zabývat pouze právy a povinnostmi vznikajícími při obecném užívání.

Práva každého

Jedno z nejdůležitějších práv každého v této kategorii je právo do lesa na vlastní nebezpečí vstupovat a sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. 

Toto by se mohlo některým zdát jako samozřejmost, avšak v mnoha zemích toto právo náleží pouze osobám, které získaly povolení od vlastníka lesa. V Čechách lze do lesa vstupovat bez ohledu na vůli jeho vlastníka, který má dokonce zakázáno les, až na výjimky, oplocovat.

Omezení a zákazy

Právu do lesa vstupovat odpovídá povinnost každého, kdo tak učiní, les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

Při vstupu do lesa je každý povinen přizpůsobit své jednání stavu přírodního prostředí v lese a zvýšenému nebezpečí, které je se vstupem do lesa spojeno. Vlastník lesa totiž neodpovídá za škody na majetku, zdraví nebo životě vzniklé vstupem do lesa, ledaže by škodu způsobil úmyslně.

V lesích je dále zakázáno 

  • rušit klid a ticho,
  • provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty,
  • vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin,
  • těžit stromy a keře nebo je poškozovat,
  • sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet,
  • sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les,
  • jezdit a stát s motorovými vozidly,
  • vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu,
  • vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví,
  • mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních,
  • kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa,
  • odhazovat hořící nebo doutnající předměty,
  • narušovat vodní režim a hrabat stelivo,
  • pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty,
  • znečišťovat les odpady a odpadky

Vlastník lesa však může k některým z těchto zakázaných činností osobě udělit výjimku, jedná se například o táboření mimo vyhrazená místa, jezdění a stání s motorovými vozidly, rušení klidu a ticha a další.

Speciální postup se také uplatní při organizaci hromadných sportovních akcí v lese, pro které je třeba učinit oznámení orgánu státní správy lesů.

Pokud byste měli k dané problematice jakékoli doplňující dotazy, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář.

Jednotné environmentální stanovisko

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jednotné environmentální stanovisko

Příznivé životní prostředí je jednou z nejdůležitějších podmínek pro život na Zemi. Jeho ochrana je tudíž reflektována i právem a patří mezi důležité veřejné zájmy. V České republice existuje mnoho specializovaných úřadů, které dohlížejí na ochranu jednotlivých složek životního prostředí, jakými jsou například vodoprávní úřad, dohlížející na ochranu nakládání s vodami, orgán ochrany zemědělského půdního fondu, dohlížející na nakládání se zemědělskou půdou či orgán ochrany ovzduší.

Doposud byla úprava ochrany taková, že pokud jsme chtěli provádět záměr, který by měl vliv na některé složky životního prostředí, potřebovali jsme před jeho realizací získat závazná stanoviska od jednotlivých orgánů ochrany, o tom, že plánovaný záměr je z hlediska ochrany životního prostředí přípustný.

Vedle nového stavebního zákona však od 1. 1. 2024 nabude účinnosti zákon č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku, který procesně sdružuje vydávání závazných stanovisek.

Dle zákona je jednotným environmentálním stanoviskem (JES) závazné stanovisko k vlivům na životní prostředí u záměrů, které 

  1. podléhají povolování podle stavebního zákona nebo 
  2. posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zkráceně zákon o EIA)

,a to takové, které se vydává namísto správních úkonů stanovených jinými právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí. Zjednodušeně řečeno, bude proces nově fungovat tak, že množství závazných stanovisek, které byly doposud vydávány jednotlivě příslušnými orgány ochrany, bude nově sjednoceno do jednotného environmentálního stanoviska.

JES bude nahrazovat stanoviska jednotlivých orgánů ochrany životního prostředí a všechna tato stanoviska sdruží do jediného správního aktu. JES jako takové bude mít formu závazného stanoviska dle správního řádu.

Orgány příslušné pro jeho vydávání budou krajské úřady a v některých případech Ministerstvo životního prostředí. Platnost JES bude 5 let ode dne jeho vydání, a na žádost ji bude možné prodloužit o dalších 5 let, klidně i opakovaně.

JES bude vydáván na základě žádosti. A aby byla takováto žádost přípustná, bude muset obsahovat všechny náležitosti, které stanovují jednotlivé složkové zákony, jejichž stanoviska JES nahrazuje. K žádosti pak bude nutné přikládat potřebnou dokumentace.

Právo na příznivé životní prostředí může mít i právnická osoba

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Víte, že právo na příznivé životní prostředí může mít i právnická osoba?

Pojem životního prostředí je definovaný v ustanovení § 2 zákona č. 17/1992 o životním prostředí. Slovy zákonodárce je životním prostředím „vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“

Právo na příznivé životní prostředí je zakotveno v českém právním řádu již na ústavní úrovni, a to v 
čl. 35 Listiny základních práv a svobod, avšak dle čl. 41 Listiny základních práv a svobod je možné se jej domáhat pouze v mezích zákonů, které jej provádějí. Konkrétně jde o zákony poskytující ochranu jednotlivým složkám životního prostředí, tedy např. zákon o vodách, zákon o ochraně ovzduší, zákon o ochraně přírody a krajiny, atd.

V žádném zákoně však nenajdeme přímé vymezení stavu, který ještě lze jako příznivé životní prostředí považovat, a který do této kategorie již nespadá. V praxi o otázce příznivosti životního prostředí rozhodují soudy s ohledem na individualitu každého projednávaného případu. Vodítkem při tomto rozhodování jsou jednotlivými zákony stanové maximální limity znečišťování a poškozování životního prostředí.

Jak je to však s aktivní legitimací ve vztahu k právu na příznivé životní prostředí? Je jednoznačné, že toto právo je přiznáno všem lidem, tedy fyzickým osobám. Lidé a jejich přežití je totiž, vzhledem k podstatě člověka jako biologického organismu podmíněno příznivým životním prostředím. Mohou se jej však domáhat i osoby právnické?

Právnické osoby jsou jakési fiktivní útvary, kterým zákon pouze přiznává právní osobnost. Občanský zákoník právnickou osobu definuje v ustanovení § 20 jako „organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná.“ V druhé části tohoto ustanovení je pak uvedeno, že „Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou“. Ptáme se tedy na otázku, zda se právo na příznivé životní prostředí slučuje nebo neslučuje s právní povahou právnických osob?

Ústavní soud se v minulosti již touto otázkou vícekrát zabýval. Ve své starší rozhodovací praxi z okruhu subjektů práva na příznivé životní prostředí právnické osoby vylučoval s argumentací, že nemohou být ovlivněny stavem životního prostředí, a proto nemohou být ani nositeli práva na příznivé životní prostředí. To však znamenalo, že ani spolky, jejichž hlavním účelem byla ochrana životního prostředí, se nemohly práva na příznivé životní prostředí dovolat. 

Přelomovým byl až nález ústavního soudu Pl. ÚS 59/14 z roku 2014. Tento nález řešil otázku aktivní žalobní legitimace spolku, jehož hlavní činností byla ochrana přírodního a krajinného prostředí, k podání návrhu na zrušení územního plánu obce. Ústavní soud zde vyslovil, že spolek chránící životní prostředí má právo na příznivé životní prostředí a může jej bránit soudní cestou. Argumentoval skutečností, že spolek, svou právní formou sice právnická osoba právnická, je ve skutečnosti pouhým sdružením osob fyzických, kterým by nemělo být na újmu, že se rozhodli sdružit za účelem ochrany svých práv. 

Ústavní soud také podotknul, že je-li účelem a hlavní činností spolku právě ochrana životního prostředí, nemělo by být spolku zabraňováno v tom tento účel naplňovat i prostřednictvím soudní ochrany.

Tyto závěry Ústavního soudu jsou v souladu s Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, která předpokládá a chrání participaci všech složek občanské společnosti na ochraně životního prostředí, včetně spolků.

I přesto však Ústavní soud uzavřel, že aktivní žalobní legitimace spolků chránících životní prostředí není bezvýhradná a je potřeba, aby byla splněna některá kritéria. Spolek musí být především dotčen na svých subjektivních právech a měl by mít místní vztah k lokalitě, kde je snahou příznivé životní prostředí zachovat. Porušení práva pak také musí věcně zasahovat do předmětu činnosti spolku.

Právo na příznivé životní prostředí tedy náleží především osobám fyzickým, jsou-li však splněna požadovaná kritéria, může mít právo na příznivé životní prostředí a s ním spojenou aktivní žalobní legitimaci i spolek založený za účelem ochrany životního prostředí, neboť „Skutečnost, že občan dá přednost prosazování svého zájmu formou sdružení se s jinými občany, nelze přičítat k jeho tíži.“

Pokud byste měli pocit, že je do Vašeho práva na příznivé životní prostředí neoprávněně zasahováno a hledáte v této věci právní asistenci, neváhejte kontaktovat odborníky z naší advokátní kanceláře, kteří jsou připraveni Vám pomoci.

Víte, že máte právo na příznivé životní prostředí? Jak se to projevuje v praxi?

Víte, že máte právo na příznivé životní prostředí? Jak se to projevuje v praxi?

Právo na příznivé životní prostředí je obsaženo v článku 35 listiny základních práv a svobod. Ve své podstatě se toto právo rozpadá ve smyslu Aarhuské úmluvy z roku 2001 do tří pilířů, a to práva na informace o životním prostředí, práva na účast veřejnosti při rozhodování a práva na přístup k právní ochraně. Na toto ustanovení je však třeba nahlížet prismatem článku 41 listiny základních práv a svobod, a tedy se lze tohoto práva domáhat pouze prostřednictvím prováděcích předpisů. Jak se ale právo na životní prostředí projevuje v reálném životě?

Právo na příznivé životní prostředí je tzv. neurčitým právním pojmem bez jakékoliv zákonné definice. Tuto definici tedy vytváří primárně judikatura soudů. Příznivost životního prostředí podle soudní judikatury je posuzována maximálními přípustnými limity únosnosti znečištění, tedy zjednodušeně „co není přes limit, je příznivé“. Tyto limity se však s rozvojem společnosti a s vědeckým bádáním aktualizují, a tedy je třeba příznivost vždy posuzovat v souladu s dosaženým stavem poznání ve smyslu § 12 zákona o životním prostředí.

Právo na informace o životním prostředí

Právo na informace o životním prostředí je zakotveno zejména v zákoně č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Povinnost poskytovat informace podle shora uvedeného zákona mají zejména subjekty veřejné správy, přičemž okruh povinných subjektů je vnímán ve velmi širokém rozsahu. Za informaci o životním prostředí se rozumí výčet informací uvedený v § 2 shora uvedeného zákona, přičemž mezi nejdůležitější patří zejména informace o stavu životního prostředí, o jeho složkách, o využívání přírodních zdrojů, o vlivu staveb, činností a technologií na životní prostředí, ale též informace o stavu kulturních a architektonických památek v některých případech.

Žádost o informace o životním prostředí nemusí být nijak formalizovaná, pouze stačí, že je dostatečně konkrétně formulovaná otázka, žádost není anonymní, a žádost není zjevně obstrukční. Pokud žádost není úplná, nebo není dostatečně konkrétní, má subjekt veřejné správy povinnost o této skutečnosti žadatele informovat a poskytnout mu možnost k nápravě. Odpověď by měl žadatel obdržet do 30 dnů, pokud ale zvláštní okolnosti si vynucují prodloužení této lhůty, lze tuto lhůtu prodloužit až na 60 dnů. Subjekty veřejné správy však mají povinnost vždy postupovat bez zbytečného odkladu při poskytování informací o životním prostředí, proto vždy bude záležet na povaze informace a způsobu, jakým je žádost podána. Například pokud je žádost telefonická a jedná se o jednoduchou informaci, subjekt veřejné správy by měl odpověď poskytnout neprodleně.

Zákon nabízí i obranné mechanismy v případě, kdy subjekt veřejné správy vůbec na žádost o informace nereaguje, kdy zakládá fikci zamítavého rozhodnutí pro možnost ochrany žadatele ve sféře správního soudnictví.

Právo na účast při rozhodování

Právo na účast na rozhodování se projevuje zejména v oblasti výstavby a územního rozvoje. Veřejnost může podávat připomínky a námitky k návrhům územním plánům, a též prostřednictvím institutu zástupce veřejnosti k návrhům zásad územního rozvoje. U projektů, kde zákon o posuzování vlivu na životní prostředí vyžaduje vyhotovení vyhodnocení vlivu na životní prostředí, dostává veřejnost prostřednictvím institutu dotčené veřejnosti dokonce postavení účastníka ve všech navazujících řízení, a jako takový má právo se bránit prostřednictvím opravných prostředků. Za dotčenou veřejnost se považují osoby, které mohou být rozhodnutím přímo dotčeny na svých právech a povinnostech a některé právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí.

Právo na přístup k právní ochraně

Právo na přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí je pilířem, který doplňuje předchozí dva pilíře, a spolu s nimi zakládá efektivní ochranu práva osob na příznivé životní prostředí. Promíjí se zejména do možnosti účastníků řízení podávat řádné opravné prostředky a případně též postupovat prostřednictvím ochrany zajišťovanou správním soudnictvím.

Pokud se nacházíte v situaci, kdy se domníváte, že je dotčeno Vaše právo na životní prostředí, ať už se jedná o továrnu umístěnou v blízkosti vašeho rodinného domu či o záměr pokácení lesa, kam chodíte na procházky, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.