Dědění družstevního podílu

Já a moji tři sourozenci jsme po rodičích zdědili družstevní byt v panelovém domě. Prý v takovém případě musí byt napsán jen na jednoho dědice. Je to pravda?

Jan K., Brno

Členský podíl v bytovém družstvu je součástí dědictví stejně jako ostatní majetek zůstavitele a řídí se stejnými pravidly pro dědění. V případě družstevního bytu se nedědí byt, protože není ve vlastnictví konkrétní osoby, ale ve vlastnictví bytového družstva. Dědí se družstevní podíl, se kterým může být spojeno právo nájmu družstevního bytu.

Obecně je problematika přechodu družstevního podílu upravena § 737 zákona o obchodních korporacích. Podle tohoto ustanovení na dědice družstevního podíl v bytovém družstvu přechází nájem bytu nebo právo na uzavření smlouvy o nájmu, včetně práv a povinností s tím spojených. Přechod družstevního podílu v bytovém družstvu nemůže být stanovami zakázán ani nijak omezen. Dědic tedy vstoupí do všech práv zůstavitele, přičemž dluhy zůstavitele, jako jsou např. pohledávky bytového družstva, na něj přechází podle § 1701 a násl. občanského zákoníku.

Problém může nastat, pokud po zůstaviteli dědí více dědiců. Zákon o obchodních korporacích ve svém § 597 sice umožňuje spoluvlastnictví družstevního podílu, ovšem zároveň dává možnost družstvům spoluvlastnictví družstevního podílu vyloučit stanovami. Pokud stanovy spoluvlastnictví nevylučují, jsou spoluvlastníci společnými členy a společnými nájemci bytu s tím, že práva a povinnosti vůči družstvu vykonává vždy jeden ze spoluvlastníků na základě dohody. Tento spoluvlastník – správce pak zbylé spoluvlastníky družstevního podílu ve vztahu k družstvu zastupuje, např. hlasuje na členské schůzi nebo jedná s představenstvem družstva. V případě závažných dispozic by byl nutný souhlas všech spoluvlastníků.

Pokud stanovy vylučují spoluvlastnictví, dědici se mezi sebou musí dohodnout, kdo nabyde družstevní podíl a vypořádat se s ostatními dědici podle výše jejich dědických podílů.  Nedohodnou-li se na tom, kterému z nich připadne členský podíl v bytovém družstvu, mohou nastat komplikace. Soud v takovém případě přiřkne členský podíl v bytovém družstvu všem dědicům v poměru jejich podílů. Jelikož stanovy nepřipouští spoluvlastnictví, znamená to, že žádný z dědiců nenabyl družstevní podíl celý, nýbrž jen jeho poměrnou část dle výše jejich dědických podílů. To má důsledky na nájem bytu, jelikož žádný z dědiců nenabyl podíl celý, nemůže být členem bytového družstva a tedy nájemcem. Dědici se tak musí dohodnout, kdo bude jediným členem bytového družstva, a tedy výlučným nájemcem družstevního bytu a jakým způsobem se s ostatními dědici vyrovná. Vypořádání může proběhnout nejen vyplacením toho z dědiců, který se nestane členem družstva s právem nájmu bytu, ale i např. prodejem družstevního podílu a rozdělením kupní ceny mezi dědice družstevního podílu.

V případě, že dohoda mezi dědici není možná, může se kterýkoli z nich obrátit na soud s žalobou, v níž se bude domáhat určení, který z dědiců má být napříště jediným členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu a jakým způsobem se s ostatními dědici vypořádá.

Jak vyplývá z výše uvedeného, je potřeba nejprve zkontrolovat stanovy předmětného bytového družstva, zda nevylučují spoluvlastnictví družstevního podílu. Pokud stanovy vůbec neobsahují úpravu spoluvlastnictví podílu, pak platí, že spoluvlastnictví nijak nevylučují. V dalším případě je dobré zvážit praktické dopady možného spoluvlastnictví (např. společné užívání bytu, možnosti pronajmutí bytu či správy bytu) a možnosti dohody. Pokud stanovy spoluvlastnictví vylučují a dohoda mezi dědici není možná, je nutné se obrátit na soud s návrhem na určení, který dědic se stane jediným vlastníkem družstevního podílu a jak se vyrovná s ostatními dědici.

Potřebuje-li poradit ohledně právních aspektů jakýchkoliv stavebních záměrů, obraťte se na Advokátní kancelář CIKR, specialistu v oblasti dědického práva.

Sledujte nás na
soc. sítích

Darovací a dědická daň

Jak je to s dědickou a darovací daní? V posledních letech jsem tímto způsobem získala do svého vlastnictví nemovitosti po rodičích, nejsem si jistá, jakou vysokou daň mám státu odvést?

Izabela K., Telč

Co se týče dědictví, zde je situace zcela jasná. Veškeré příjmy z dědictví ani z tzv. odkazů dědictví, jejichž úpravu přinesla novelizace občanského zákoníku v roce 2014, jsou od daně osvobozeny, a nebude je tedy nutné uvádět v daňovém přiznání. Týká se to jak fyzické, tak i právnické osoby. V rámci dědictví navíc odpadá taktéž povinnost hradit daň z příjmu. Jediným nákladem v rámci dědického řízení tak zůstane odměna hrazená notáři jako soudnímu komisaři. Podle notářského tarifu mu náleží odměna za úkony provedené v dědickém řízení, případně za další výdaje spojené s přípravou podkladů pro rozhodnutí soudu.

Darovací daň, stejně jako dar dědická tak od roku 2014 neexistuje, nicméně při darování platí v určitých případech povinnost hradit daň z příjmu, což je rozdíl oproti dani dědické. Zákon pro tento případ darování stanoví, že daň z příjmů se z darů neplatí, jsou-li tyto dary získány příležitostně a pokud jejich hodnota nedosáhne 15.000 Kč bez ohledu na to, kdo je dárcem.

Pro určitý okruh osob ale platí, že jsou osvobozeni od daně z příjmu i za předpokladu, že dar je vyšší hodnoty než 15.000 Kč. Jedná se o příbuzné v řadě přímé, kam spadají rodiče, prarodiče, děti a vnuci a v řadě vedlejší to jsou např. i sourozence, tety a strýcové, neteře a synovci a to i manžela, manželovo dítě nebo rodiče manžela. Posledním okruhem osob, na které se daň z příjmu nevztahuje i přesto, že nejsou v příbuzenském poměru, jsou osoby, se kterými žil obdarovaný před přijetím daru nejméně po dobu jednoho roku ve společné domácnosti.

Za pozitivní lze považovat to, že se díky zařazení do daně z příjmů nemusí každý dar vykazovat a přiznávat zvlášť, ale děje se tak úhrnně jednou ročně v daňovém přiznání.

Zde by mohla odpověď na Váš dotaz skončit, neboť jak vidíte, Vás se daňové zatíženími ani v jednom z případů nikterak netýká, protože jste nemovitosti získala od svých příbuzných. Krátce se však zmíním o případech, kdy darování nelze podřadit pod žádnou kategorii, která je od daně osvobozena. Bohužel se dá stručně říci, že pokud nespadáte ani do jedné z kategorií, darování např. nemovitosti se vám vůbec nevyplatí. Sazba daně totiž činí 15% z hodnoty daru. Pozor zejména na situaci, kdy dar je ve spoluvlastnictví dárců, z nichž pouze jeden spadá do některé z kategorií, kdy dochází k osvobození od daně, je to příbuzný obdarovaného, např. teta a dále její nový partner. Jedna polovina daru by sice od daně osvobozena byla, ale druhá by opět podléhala 15% dani.

Jak vidíte, daňová problematika může přinést spoustu starostí i přesto, že se to na první pohled zdá jednoduché. Doporučením může být zejména vyhledání vhodného právního a daňového poradenství ještě před tím, než dojde k samotnému převodu či přechodu věcí, ať už movitých či nemovitých. Neváhejte se proto obrátit na Advokátní kancelář CIKR.

Sledujte nás na
soc. sítích