Víte, jaký je rozdíl mezi smluvní pokutou a úrokem z prodlení

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Víte, jaký je rozdíl mezi smluvní pokutou a úrokem z prodlení

Smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení i úrok z prodlení nastupují v případě, že dlužník neplní řádně a včas. Hlavním smyslem těchto dvou institutů je sankcionovat prodlení dlužníka se splněním povinnosti. Přestože je funkce těchto institutů velmi podobná, jsou zde podstatné rozdíly, které je třeba znát.

 

Vznik smluvní pokuty a úroku z prodlení

První rozdíl mezi těmito instituty se týká jejich vzniku. Úrok z prodlení je zákonným nástrojem, který věřitele sankcionuje v případě splnění zákonných podmínek, kterými jsou prodlení dlužníka se splněním peněžitého dluhu, odpovědnost dlužníka za prodlení a splnění všech povinností ze strany věřitele. Naopak smluvní pokuta musela být mezi stranami sjednána, jak ostatně pramení i z jejího názvu. Z logiky věci tak plyne, že smluvní pokutu a její výši si musely smluvní strany ujednat předem. Rozdíl oproti úroku z prodlení je navíc to, že smluvní pokuta se může vázat i k nepeněžitému plnění. 

Oba tyto instituty hrají roli v případě neplnění hlavního závazku, avšak ne oba jsou jeho příslušenstvím. Zatímco úrok z prodlení je vždy příslušenstvím pohledávky a lze přiznat i do budoucna, smluvní pokuta je v podstatě vedlejším závazkem závislým na hlavním závazku. Smluvní pokuta je závislá na hlavním závazku v době jejího vzniku, kdy bez hlavního závazku ji není možné sjednat, avšak po vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty se smluvní pokuta stává samostatnou pohledávkou a představuje samostatné majetkové právo, které trvá i po zániku hlavního závazku. 

 

Výše smluvní pokuty a úroku z prodlení

Výše úroku z prodlení je ve formě zákonného úroku z prodlení stanovena nařízením vlády, avšak pokud si strany výši úroky z prodlení ujednají smluvně, má dle občanského zákoníku přednost sjednaná výše úroku z prodlení. Občanský zákoník pro úrok z prodlení neupravuje výslovný limit, avšak případná nepřiměřenost se posuzuje dle korektivu základních zásad soukromého práva. Smluvní pokutu si strany mohou sjednat jako jednorázovou fixní částku nebo jako procento či podíl z ceny věci, které se smlouva týká. Smluvní pokuta může být jednorázová i opakující se. V případě nepřiměřené výše ujednané smluvní pokuty, má soud tzv. moderační právo, kdy může na návrh dlužníka smluvní pokutu snížit.

 

Promlčení

V neposlední řadě se tyto instituty liší také v plynutí promlčecí lhůty, která je u obou 3 roky, není-li sjednáno jinak. V případě úroků z prodlení začíná promlčecí lhůty plynout dnem následujícím po splatnosti jistiny, a to jednorázově jako celek. U smluvní pokuty běží promlčecí lhůta u každého jednotlivého práva na smluvní pokutu samostatně. Navíc v případě smluvní pokuty má věřitel možnost se domáhat zaplacení smluvní pokuty i po úspěšně uplatněné námitce promlčení hlavní pohledávky, pokud na ni vzniklo právo před promlčením hlavní pohledávky.

 

Úrok ze smluvní pokuty a z úroku z prodlení

Zajímavostí určitě je, že ze samotného úroku z prodlení lze sjednat další úrok z prodlení tzv. úrok z úroku. Naopak u smluvní pokuty tento další úrok z prodlení nemusí být sjednán a vzniká ze zákona. Důležité je také vědět, že smluvní pokuta nahrazuje náhradu škody, tzn., že v případě sjednané smluvní pokuty již nevzniká nárok na náhradu škody, a to ani v případě, že vzniklá škoda převyšuje smluvní pokuty. Strany si zde ale mohou sjednat, že sjednání a uhrazení smluvní pokuty se nijak nedotýká nároku na náhradu škody.  V případě úroků z prodlení se tyto započítávají na náhradu škody a je tak možné jen nahrazení škody převyšující výši úroků z prodlení, opět je zde ale možnost, aby to bylo stranami sjednáno jinak.

 

Souběh smluvní pokuty a úroku z prodlení

Závěrem je důležité upozornit na skutečnost, že je možný souběh těchto institutů, kdy sjednání pokuty nevylučuje úroky z prodlení, avšak v takovém případě je stále důležité hledět na přiměřenost takového ujednání.

Co je petice a jak ji podat?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Co je petice a jak ji podat?

Petiční právo je upraveno v samostatném zákoně č. 85/1990 Sb. Zajímavé na tom je, že tento zákon je starší než naše Ústava. Dokonce je starší i než Listina základních práv a svobod, která toto právo garantuje jakožto jedno ze zásadních politických práv. Sám zákon pod slovem „petice“ rozumí právo (sám nebo společně s jinými) se obracet na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu. Toto právo mají pak nejen fyzické osoby, ale též i osoby právnické (je-li to v souladu s jejich činností). Za účelem sestavení petice, opatření podpisů a provedení dalších úkonů s tím spojených mohou občané vytvořit petiční výbor. V rámci toho si členové mezi sebou určí jednu osobu starší 18 let, která je bude zastupovat při komunikaci se státními orgány.

K podpoře petice lze vyzývat občany jakýmkoli způsobem neodporujícím zákonu. Nesmí být však k podpisu nijak nucen. Důležité je také to, aby měl dostatečný prostor na seznámení se s jejím obsahem. Vedle podpisu zde pak musí občan uvést i své jméno, příjmení a bydliště, aby bylo možné podpis spojit s konkrétní osobou. 

Podpisové archy mohou mít dvojí podobu:

  1. Text petice je uveden na každém podpisovém archu.  Taková podoba je ideální, neboť je na první pohled zřejmé jakou petici chce občan svým podpisem podpořit. U peticí obsahujících delší text je však tento způsob značně nepraktický.
  1. Text na podpisovém archu chybí. V takovém případě zde však musí být jednoznačné označení, o jakou petici se jedná, spolu osobními údaji (jméno, příjmení, bydliště) jejího sestavitele. Toto je zcela nezbytné k přiřazení podpisů ke správné petici.

Z tohoto nám též vyplývá zásadní požadavek na petici, a to její písemná forma. Kdyby nebyla písemná, logicky není možné dokázat její pravost, ani splnit ostatní nezbytné náležitosti. To však nevylučuje možnost jejího elektronického podání. Od 1. 1. 2022 je zde totiž možnost podat tzv. ePetici přes Portál občana. Tím si můžete ušetřit dlouhé hodiny sbírání podpisů a mrznutí venku s deskami v ruce. Další velkou výhodou ePetice je garance pravosti podpisů, jelikož ji lze podepsat pouze přes již zmíněný Portál občana. Nemusíte se však omezovat pouze na jednu nebo druhou variantu, můžete je samozřejmě obě zkombinovat pro zaručení nejvyšší možné efektivity. Více informací o ePetici se dozvíte na stránkách gov.cz (https://portal.gov.cz/rozcestniky/epetice-RZC-110) 

Co se tedy stane, když splním všechny tyto podmínky? Musí mi být vyhověno? Pro všechny zakladatele petice je samozřejmě hlavní její kladné vyřízení. S tím to však není tak snadné. Petici je po ukončení sběru podpisů nutné adresovat příslušnému státnímu orgánu. V případě, že daný orgán příslušný není, petici do 5 dnů předá tomu, který k vyřízení příslušný je a podatele o tomto vyrozumí. Pro zamezení zbytečných průtahů tak proto doporučuji zvolit ten orgán, který má věc ve své působnosti. Po přijetí petice je daný orgán povinen se jí zabývat, tedy posoudit její obsah a do 30 dnů písemně odpovědět. Z tohoto důvodu je proto nezbytné uvést základní údaje o osobě, která petici podává (jméno, příjmení, bydliště). V odpovědi musí uvést své stanovisko vůči obsahu petice a dále též způsob jejího vyřízení. Často převládá mylná představa, že petici musí být vždy vyhověno, ale není tomu tak. Oficiálně je vyřízena tím, že k ní státní orgán zaujme stanovisko, které může být ale i negativní. Petiční právo lze tedy chápat spíše jako jakýsi oficiální způsob, kterým je možné sdělit státu, úřadům, či jiným státním subjektům svůj názor. Váha a vliv každé petice proto zákonitě roste s počtem jejich podpůrců.

Speciálním případem a zároveň výjimkou jsou tzv. povinné petice, které mají vždy hmotněprávní účinek. Typickým příkladem je prezidentská petice, kde při zisku 50 000 podpisů vzniká nárok kandidovat v prezidentských volbách. Tento typ petice podléhá mnohem přísnější kontrole, kde se podpisy ze zákona porovnávají s registrem obyvatel. Dalšími příklady jsou petice sloužící k založení politické strany, vyhlášení místního referenda nebo petice nezávislého kandidáta.

Jak založit cestovní agenturu a cestovní kancelář?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

 Jak založit cestovní agenturu a cestovní kancelář?

Cestovní agentura je stejně jako cestovní kancelář upravena v zákoně č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu (dále jen „zákon o podnikání v cestovním ruchu“). V praxi často dochází k zaměňování pojmů cestovní kancelář a cestovní agentura, protože se příliš neví, že se jedná o rozdílné živnosti a pojmy se tak používají často jako synonyma.

Cestovní agentura je blíže upravena v § 3 zákona o podnikání v cestovním ruchu, kde je definována jako „ podnikatel, který je oprávněn na základě ohlášení volné živnosti provozovat činnost v rozsahu uvedeném v § 2 odst. 3 zákona o podnikání v cestovním ruchu.“ Ze zákona o podnikání v cestovním ruchu tudíž vyplývá, že cestovní agentura může provozovat následující činnosti:

  • Nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu
  • Organizovat kombinace služeb cestovního ruchu a nabízet je a prodávat cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání
  • Zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro cestovní kancelář nebo jinou cestovní agenturu, případně pro jiné osoby (dopravce, pořadatele kulturních, společenských a sportovních akcí apod.)
  • Zprostředkovávat prodej zájezdu pro cestovní kancelář (smlouva o zájezdu musí být uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván)
  • Prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty

Oproti tomu cestovní kancelář je definována jako „podnikatel, který je na základě státního povolení k provozování živnosti („koncese“) oprávněn sestavovat služby cestovního ruchu pro účely zájezdu, nabízet a prodávat zájezdy nebo zprostředkovávat spojené cestovní služby.“ Z obou definic jasně plyne, že se agentura a kancelář liší ve způsobu založení, ale také v tom, že cestovní agentura nesmí prodávat zájezdy, které sama vytvoří a zároveň svoje služby ohledně vytvoření balíčku služeb nesmí nabízet nikomu jinému kromě cestovní kanceláře.

Jak plyne z definice cestovní agentury, jedná se o živnost volnou, což znamená, že pro její založení není třeba prokazovat žádné odborné znalosti. Tuto živnost je třeba tzv. ohlásit, a to buď osobně nebo elektronicky podáním žádosti u kteréhokoli obecního úřadu nebo centrálního registračního místa, popř. lze využít kontaktní místo veřejné správy, tzv. CZECH POINT.

Jediné podmínky, které je třeba pro provozování volné živnosti se označují jako obecné podmínky a řadíme sem:

  • Plnou svéprávnost
  • Bezúhonnost 
  • Dovršení věku 18 let

Založení cestovní kanceláře je mnohem složitější, protože je třeba získat koncesi „provozování cestovní kanceláře“, k jejímuž získání je třeba splňovat zákonem požadovanou odbornou způsobilost (praxe v oboru, vzdělání nebo rekvalifikační kurz), která je blíže vymezena v příloze č. 3 k zákonu
č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, a také požádat o vydání koncese. Požádání o vydání koncese spočívá ve vyplnění formuláře na příslušném živnostenském úřadu a složení poplatku ve výši 1.000,- Kč. Součástí žádosti o udělení koncese musí být potvrzení o sjednaném pojištění proti úpadku, podnikatelský záměr, prohlášení o předpokládaném zahájení činnosti a prohlášení stvrzující, že Vám nebylo rušeno oprávnění podnikat v daném oboru v posledních 5 letech. Žádost se postupuje k Ministerstvu pro místní rozvoj, které koncesi schvaluje. Schválení koncese může trvat i 30 dnů. Pokud je koncese schválena, je následně zapsána do živnostenského rejstříku.

Jak vypovědět nájemní smlouvu?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Víte jak vypovědět nájemní smlouvu?

V životě může nastat mnoho událostí, kvůli kterým se člověk musí stěhovat nebo pronajímatel potřebuje byt používat. Proto si níže vysvětlíme, za jakých okolností je možné vypovědět nájemní smlouvu. Musíme rozlišovat, zda se jedná o smlouvu na dobu určitou nebo neurčitou. A také zda výpověď dává nájemce nebo pronajímatel. 

Výpověď nájmu bytu ze strany nájemce

Nájem na dobu určitou

Nájemce může vypovědět v tříměsíční výpovědní době nájem na dobu určitou, pokud se okolnosti, z nichž strany při uzavření nájemní smlouvy zřejmě vycházely, změní do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. 

Mezi okolnosti, které nešlo předvídat v době uzavření smlouvy lze považovat nové zaměstnání v jiném městě, změnu zdravotních poměrů nebo úpadek do sociálních problémů.

Smlouvu lze vypovědět také dříve, pokud je taková možnost uvedena v nájemní smlouvě

Nájem na dobu neurčitou

Výpověď nájemní smlouvy, která je sjednána na dobu neurčitou, může dát nájemce kdykoliv bez udání důvodů. Je potřeba dodržet tříměsíční výpovědní dobu. Výpovědní doba může být i kratší, pokud se tak nájemce dohodl s pronajímatelem v nájemní smlouvě.

Výpověď nájmu bytu ze strany pronajímatele

Nájem na dobu určitou

Zákon chrání nájemce jako slabší stranu smlouvy. Je tedy mnohem složitější dát výpověď nájemní smlouvy ze strany pronajímatele. Pronajímatel se bude muset řídit zákonem stanovenými důvody.

Pronajímatel může vypovědět nájemní smlouvu na dobu určitou v tříměsíční výpovědní době z následujících důvodů:

1) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu,

2) je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází,

3) má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebo

4) je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu.

Nájem na dobu neurčitou

Pronajímatel může vypovědět nájemní smlouvu na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době ze stejných důvodů jako při výpovědi nájemní smlouvy na dobu určitou. U smlouvy na dobu neurčitou ještě přibudou další dva důvody:

1) má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno,

2) potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni.

Pokud tedy potřebuje pronajímatel byt pro své děti, které se chtějí osamostatnit, tak vám může vypovědět nájemní smlouvu na dobu neurčitou. Příbuzní se však do bytu musí nastěhovat do jednoho měsíce od vyklizení bytu. Pokud by se do bytu nenastěhovali, tak se můžete do bytu opět nastěhovat a pronajímatel vám uhradí náhradu škody

Výpověď nájemní smlouvy bez výpovědní doby ze strany pronajímatele

Pronajímatel může vypovědět nájemní smlouvu bez výpovědní doby za zvlášť závažné porušení povinností ze strany nájemce. Mezi tyto důvody patří:

  1. Nájemce nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců
  2. Nájemce poškozuje byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem
  3. Nájemce způsobuje jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí 
  4. Nájemce užívá neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.

Jak sepsat darovací smlouvu?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak sepsat darovací smlouvu?

Dárce darovací smlouvou bezplatně převede vlastnické právo k věci nebo se zaváže obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví. Vzhledem k tomu, že je darovací smlouva bezplatným převedením vlastnického práva k věci, vzniká zde jednostranný zisk obdarované. Přestože vzniká z darovací smlouvy jednostranný zisk u obdarovaného, jedná se o dvoustranný závazek. V darovací smlouvě se dárce zavazuje bezplatně převést vlastnické právo k věci a obdarovaný se zavazuje dar přijmout. 

Je důležité si uvědomit, že ne vždy se jedná o dar z hlediska občanského zákoníku, tzv. plnění z pouhé společenské úsluhy darováním není. V daném případě se může jednat např. o dárky menší hodnoty k Vánocům nebo narozeninám. Skutečnost zda se jedná či nejedná o dar dle občanského zákoníku má důsledky především pro situace odvolání či vrácení daru.

Náležitosti darovací smlouvy upravuje ustanovení § 2055 a následující občanského zákoníku. Písemná forma není u darovací smlouvy vyžadována vždy, ale jen v případě, že je darována věc, která je zapsaná do veřejného seznamu. Veřejným seznam je např. katastr nemovitostí, rejstřík ochranných známek, patentový rejstřík atd. Přesto je vhodné, aby darovací smlouva byla písemná i v jiných případech, a to především pro právní jistotu. Pokud přesto nebude darovací smlouva uzavřena písemně, je možné vyhotovit alespoň písemné potvrzení o darování.

Předtím než se rozhodnete darovací smlouvu podepsat, řádně si jako dárce promyslete, zda opravdu chcete věc převést, odvolání daru má totiž jasné podmínky a je dle českého práva možné jen ve dvou případech – nevděk obdarovaného, nouze dárce.

Darovací smlouva na nemovitost

Takováto darovací smlouva musí být písemná a měla by obsahovat tyto náležitosti

S ohledem na to, že vklad práva k nemovitosti do katastru nemovitostí je podmíněn předložením řádně sepsané písemné smlouvy, je důležité při jejím sepsání být pečliví a pokud si nejste jisti, bude lepší se obrátit na advokáta nebo notáře.

V případě, že nemovitostí bude byt v panelovém domě nebo bytovce, je zvláště důležitá přesná identifikace bytu.

Darovací smlouva na finanční hotovost

 Obsah darovací smlouvy na finanční hotovost se příliš neliší od darovací smlouvy na nemovitost. Je zde důležitá především identifikace smluvních stran, celková darovaná částka a číslo účtu.

Pokud se chystáte darovací smlouvu uzavřít, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář a my Vám připravíme darovací smlouvu na míru Vašim představám.

Jak správně sjednat smluvní pokutu?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

 Jak správně sjednat smluvní pokutu?

Věřitel může na úkor dlužníka posilovat své postavení buď cestou zajištění nebo utvrzení závazku. Velice oblíbenou formou utvrzení závazku je smluvní pokuta. Smluvní pokutou rozumíme ujednání ve smlouvě, které zakotví dlužníkovu povinnost dodatečného plnění vůči věřiteli, pokud dlužník poruší nějakou povinnost plynoucí ze smlouvy. V praxi si tento institut můžeme představit například tak, že pokud v rámci smlouvy o dílo nepředá zhotovitel dílo objednateli do ujednané doby, vznikne mu povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši například 0,2 % z ceny díla za každý den prodlení. V kontextu smlouvy o dílo může být možná matoucí používání slova dlužník, neboť zhotovitele díla si totiž typicky jako dlužníka nepředstavujeme. V terminologii občanského zákoníku se však dlužníkem rozumí každá osoba, která má v rámci závazku vůči věřiteli nějakou povinnost. Věřitel je naopak osoba, která má vůči dlužníku nějaké právo. V kontextu smlouvy o dílo jsou tedy zhotovitel i objednatel oba zároveň dlužníky a věřiteli.

V případě, že Váš dlužník poruší smluvní povinnost, nemusíte mít strach, že budete muset prokazovat jeho nedbalost či úmysl, abyste se domohli náhrady této újmy. Smluvní pokuta bude muset být uhrazena i v případě, kdy dlužníkovo jednání, které k porušení smluvní pokuty směřovalo, nebylo zaviněné. Jedná se tedy o objektivní odpovědnost. Zákonodárce zde tedy dává značný důraz na smluvní zásadu závaznosti. 

I přesto že to zákon umožňuje, důrazně nedoporučujeme sjednávat smluvní pokutu ústně. Prokazovat uzavření takového ujednání je totiž v praxi často značně náročné až nemožné. Doporučujeme naopak smluvní pokutu sjednat přímo ve smlouvě anebo ji případně ke smlouvě doplnit písemným dodatkem.

Zajímavým ustanovením je § 2050 občanského zákoníku, které stanovuje, že v případě, kdy je ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel nárok na náhradu škody, která mu vznikla porušením smlouvy. Před sjednáním smluvní pokuty je tedy dobré si důkladně rozmyslet, zda potenciální škoda nebude přesahovat výši ujednané smluvní pokuty. Náhrady škody byste se totiž už nedomohli. Toto ustanovení má však dispozitivní povahu, lze jej vyloučit a dohodnout se, že ujednání smluvní pokuty nevylučuje právo na náhradu škody ve výši přesahující smluvní pokutu, nebo dokonce v plné výši.

Výše smluvní pokuty musí být přiměřená. Odpověď na otázku, jaká výše smluvní pokuty je přiměřená, může být problematická. Přiměřenost smluvní pokuty se totiž liší případ od případu. V určitých případech může být přiměřená dokonce i výše 1 % z dlužné částky za jeden den. Záleží na výši dlužné částky, ze které se smluvní pokuta vypočítává. Obecně lze však říci, že sporná výše smluvní pokuty začíná od 0,5 % dlužné částky za den prodlení. Tuto výši bychom Vám tedy nedoporučili přesáhnout.

Ve sporných případech může soud výši smluvní pokuty přiměřeně usměrnit.

 

Vaše advokátní kancelář CIKR.

Smlouva o poskytování digitálního obsahu

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Smlouva o poskytování digitálního obsahu

Od ledna roku 2023 máme v našem občanském zákoníku smlouvu o poskytování digitálního obsahu. Víte, co tato novinka přináší? Zaměříme se na ni v tomto článku.

Nejprve je potřeba si ujasnit, co se vlastně myslí  pod pojem digitální obsah. Digitálním obsahem se rozumí množina jakýchkoliv dat, vytvořených a poskytovaných v digitální podobě. Typicky půjde o aplikace, počítačové programy, e-knihy nebo digitální hry. Je třeba ale uvést, že ustanovení o poskytování digitálního obsahu se nepoužijí vždy. Ustanovení § 2389u občanského zákoníku vyjmenovává tyto výjimky, mezi které patří například smlouvy, jejichž předmětem je poskytování služby elektronických komunikací podle zákona upravujícího elektronické komunikace, poskytování zdravotní péče, hra, sázka nebo los, finanční služba apod.

Rovněž byl nově vymezen pojem služba digitálního obsahu, kterou se rozumí služba, která uživateli umožňuje vytvářet, zpracovávat či uchovávat data v digitální podobě nebo k nim přistupovat, sdílet data v digitální podobě nahraná či vytvořená tímto nebo jiným uživatelem této služby anebo jakoukoli jinou interakci s těmito daty.

Co konkrétně z úpravy tohoto nového smluvního typu vyplývá? 

Pokud si strany neujednají konkrétní čas plnění, platí, že poskytovatel zpřístupní uživateli digitální obsah bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Poskytovatel splní tuto povinnost také zpřístupněním digitálního obsahu prostřednictvím fyzického nebo virtuálního zařízení, které si k tomu uživatel zvolil.

Co se týče odpovědnosti za vady digitálního obsahu, tak poskytovatel odpovídá uživateli, že digitální obsah je po dobu trvání závazku bez vad a rovněž poskytovatel zpřístupní uživateli nejnovější verzi digitálního obsahu dostupnou v době uzavření smlouvy.

Dále je poskytovatel povinen zabezpečit, že budou uživateli poskytovány ujednané aktualizace digitálního obsahu. Současně s ujednanými aktualizacemi však poskytovatel musí uživateli poskytnout aktualizace, které jsou nezbytné, aby byl digitální obsah bez vad po dobu trvání závazku, a musí uživatele na dostupnost aktualizací upozornit. V souvislosti s aktualizacemi přichází velký vykřičník pro uživatele, jelikož pokud uživatel neprovede aktualizaci, která je nezbytná, aby byl digitální obsah po dobu trvání závazku bez vad, nemá práva z vady, která vznikla v důsledku neprovedené aktualizace. To však neplatí v případě, že  uživatel nebyl upozorněn na aktualizaci nebo na důsledky jejího neprovedení anebo aktualizaci neprovedl či ji provedl nesprávně v důsledku nedostatku v návodu.

Uživateli samozřejmě náleží práva z vadného plnění. Projeví-li se vada za trvání závazku, je na poskytovateli, aby prokázal, že digitální obsah je poskytován bez vad. Prokáže-li poskytovatel, že vadu způsobilo nevyhovující technické nebo programové vybavení nebo síťové připojení pro přístup či užívání digitálního obsahu uživatele nezbytné pro řádné fungování digitálního obsahu, ačkoli byl uživatel na jeho potřebu před uzavřením smlouvy jasně a srozumitelně upozorněn, neuplatní se povinnost poskytovatele, že digitální obsah je poskytován bez vad. K ověření, zda se vada vyskytla v důsledku nevyhovujícího digitálního prostředí uživatele, poskytne uživatel poskytovateli nezbytnou součinnost v míře, kterou lze rozumně požadovat.

Novela dále zakotvila speciální ustanovení, která se použijí pouze, pokud je uživatel spotřebitel. Zejména se jedná o odstoupení od smlouvy uživatelem, kdy je-li poskytovatel v prodlení se zpřístupněním digitálního obsahu, může uživatel od smlouvy odstoupit, nesplní-li poskytovatel svoji povinnost bez zbytečného odkladu poté, co jej uživatel vyzval k plnění nebo v dodatečné lhůtě, na níž se strany výslovně dohodly a dále se speciální ustanovení vážou převážně k odpovědnosti poskytovatele digitálního obsahu, oznámení a odstranění vad digitálního obsahu a zvláštní úpravy práv z vadného plnění.

Pokud potřebujete pomoci v jakékoli oblasti smluv o poskytování digitálního obsahu, neváhejte se obrátit na naše odborníky.

Jakým způsobem odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jakým způsobem odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem?

 

Smlouva je typ právního jednání, při kterém obě strany vyjadřují vůli být jejím předmětem vázány. Zákon ale upravuje určité situace, kdy může strana od smlouvy jednostranně odstoupit. Předmětný závazek je tímto aktem od počátku zrušen a zůstane tedy bez právních účinků. Úpravu tohoto právního institutu nalezneme v § 2001 a následujících ustanoveních občanského zákoníku. 

V uvedeném případě lze odstoupit od smlouvy, pokud strana smlouvu podstatným způsobem poruší. Spotřebitelské právo však přináší i další možnosti, za kterých lze od smlouvy odstoupit. Důvodem pro tyto zákonné výjimky je snaha chránit spotřebitele ve vztahu k podnikateli, který v právním vztahu vystupuje jako profesionál. Jako na profesionála jsou na něj tedy kladeny vyšší požadavky a je mu v porovnání se spotřebitelem přiznáván nižší stupeň ochrany. 

Abychom zjistili, zda můžeme odstoupit od smlouvy v uvedeném režimu, budeme muset nejdříve zjistit, zda je smlouva, kterou jsme uzavřeli, skutečně spotřebitelská.

Dle §1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelské smlouvy typy závazku, kdy spolu smlouvu uzavírá podnikatel a spotřebitel. Odpověď na otázku, kdo je všechno spotřebitel, nalezneme též v občanském zákoníku. Jedná se o osobu, která je člověkem, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Pojem podnikatel má na druhou stranu definic více. Hlavní definicí podnikatele je následující. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Za podnikatele se považuje však i osoba, která je zapsána v obchodním rejstříku, má živnostenské oprávnění nebo uzavírá smlouvy v souvislosti se svou obchodní, výrobní nebo obdobnou činností. Pokud tedy spotřebitel a podnikatel dle výše uvedených definic spolu uzavřou smlouvu, jedná se o smlouvu spotřebitelskou. 

Jedním z typů spotřebitelské smlouvy je smlouva uzavřena distančním způsobem. Jedná se tedy o smlouvu, která byla uzavřena na dálku. Příkladem tohoto způsobu uzavření smlouvy je kupříkladu smlouva uzavřená prostřednictvím dopisu, telefonického hovoru a v poslední době primárně prostřednictvím internetu.  

Jakým způsobem a z jakých důvodů lze tedy od tohoto typu smlouvy odstoupit? Od uzavření smlouvy mezi podnikatelem a spotřebitelem běží čtrnáctidenní lhůta, ve které může spotřebitel, bez udání důvodu, od smlouvy odstoupit. Pokud ale podnikatel navíc opomene spotřebitele o této možnosti odstoupení informovat, prodlužuje se lhůta na 1 rok a 14 dní.

Samotné odstoupení probíhá tak, že spotřebitel učiní prohlášení, že odstupuje od dané smlouvy a odešle podnikateli zboží, které je předmětem jejího plnění. Do 14 dnů od odstoupení má podnikatel povinnost vrátit spotřebiteli všechny peněžní prostředky, které při uzavření smlouvy spotřebitel vynaložil. Spotřebitel podnikateli odpovídá za zhoršení stavu zboží, pokud s ním bylo nakládáno jinak, než je nutné k seznámení se s povahou, vlastnostmi a funkčnosti předmětného zboží. 

Občanský zákoník ale vypočítává určité smlouvy, od kterých tímto způsobem odstoupit nelze i přesto, že se jedná o smlouvy uzavřené distančním způsobem.  Jedná se například o smlouvy o dodávce novin, dodávce zboží vyrobeného dle přání spotřebitele nebo o dodání zboží, které podléhá rychlé zkáze.

Jak odstoupit od smlouvy?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak odstoupit od smlouvy?

Odstoupení od smlouvy je právním úkonem, ke kterému není potřeba souhlasu druhé strany. Odstoupením od smlouvy se závazek ruší od počátku a zaniknou práva a povinnosti obou stran.

 

Obecná úprava odstoupení od smlouvy je obsažena v ustanovení § 2001 až 2005 občanského zákoníku. Tato úprava však není vyčerpávající pro všechny typy smluv, k některým typům smluv je odstoupení od smlouvy upravené samostatně speciální právní úpravou. Pokud u daného právního institutu není speciálně upraveno odstoupení od smlouvy, tak se použije obecná úprava.

 

Odstoupit od smlouvy není možné libovolně, ale je potřeba, aby pro takové odstoupení existoval důvod. Důvody pro odstoupení mohou vyplývat ze zákona nebo ze smlouvy:

  • Ze zákona – důvody jsou stanoveny obecné a dále specifické pro jednotlivé typy smluv
  • Ze smlouvy – možnost dohody stran, za jaké situace je od smlouvy možné jednostranně odstoupit

 

Důležité je, aby tyto podmínky pro odstoupení byly dány v okamžiku, kdy strana od smlouvy odstupuje. Obecnými důvody pro odstoupení od smlouvy jsou:

  • Odstoupení od smlouvy při jejím podstatném porušení
  • Odstoupení od smlouvy při prodlení jedné ze smluvních stran
  • Odstoupení od smlouvy při vadném plnění

 

Formu odstoupení od smlouvy stanoví občanský zákoník a bude se lišit podle konkrétních smluvních typů. Zásadní podmínkou je, že pokud zákon stanoví, že smlouva musí být uzavřena písemně, tak i odstoupení musí být písemné. Kromě toho si strany mohou také předem sjednat, jak by případné odstoupení od smlouvy mělo vypadat. Ze samotného odstoupení musí být patrné, kdo jsou smluvní strany, o jakou konkrétní stranu se jedná a mělo by z toho jasně plynout, že se jedná o odstoupení od smlouvy. Přestože to zákon přímo nestanovuje, je vhodné, aby byl uveden i důvod odstoupení od smlouvy a předešlo se tak případným sporům.

 

K účinkům odstoupení od smlouvy dochází v okamžik, kdy se to dozví druhá strana, tzn., že jí je odstoupení oznámeno nebo je jí doručeno písemné vyhotovení odstoupení. Po oznámení odstoupení druhé straně již nelze vzít odstoupení zpět a závazek, který ze smlouvy vyplýval, se zruší od samého počátku. Zaniká v zásadě celý rozsah závazku, tedy téměř všechna práva a povinnosti obou stran s výjimkou práv na zaplacení smluvní pokuty, úroku z prodlení a práva na náhradu škody. Vypořádání mezi stranami by mělo proběhnut dle ustanovení o bezdůvodném obohacení a strany si tak navzájem vrátí plnění. Nedotčena odstoupením od smlouvy zůstávají práva třetích osob, která byla nabyta v dobré víře. Nevíte-li si rady, jak od smlouvy odstoupit, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn a Kiršner.

Čeho se vyvarovat při podpisu nájemní smlouvy?

Nájemní smlouva patří mezi nejpoužívanější smluvní typy, neboť kromě jiného zajišťuje uspokojování bytových potřeb. Nájem domu a bytu upravuje občanský zákoník ve zvláštním pododdíle, pro nějž platí některá zvláštní pravidla chránící nájemce (k tomu níže srov. zakázaná ustanovení v nájemní smlouvě). Přestože je nájemci prostřednictvím těchto pravidel poskytována značná ochrana, měl by při uzavírání nájemní smlouvy věnovat zvýšenou pozornost některým jejím ujednáním.

Forma smlouvy

Občanský zákoník stanoví pro nájemní smlouvu obligatorní písemnou formu. Jak však postupovat v situaci, kdy byla nájemní smlouva sjednána ústně? Nájemní smlouva bude v tomto případě relativně neplatná, přičemž její neplatnost pro nedostatek formy může namítat pouze nájemce, pronajímateli je toto právo zákonem výslovně odepřeno. Nájemce musí brát při namítání neplatnosti v potaz ustanovení § 582 odst. 2 občanského zákoníku, které stanoví obecná pravidla ohledně nedodržení zákonem předepsané formy právního jednání. Jestliže stanoví, že namítat nedostatek formy nelze, pokud již bylo plněno, vyplývá z toho, že pokud již nájemce zaplatil nájemné, nemůže se neplatnosti smlouvy pro vadu formy dovolat. Zhojení neplatného právního jednání pak nastane, užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, neboť tím se považuje nájemní smlouva za řádně uzavřenou.

Obecně k náležitostem nájemní smlouvy

Nájemní smlouva by měla obsahovat obecné náležitosti právního jednání, zejm. řádné označení smluvních stran a přesné vymezení předmětu smlouvy (tj. pronajímané nemovitosti včetně jejího příslušenství). Důležité je neopomenout ujednání výše nájemného a ostatních úhrad poskytovaných za plnění v souvislosti s užíváním bytu (viz níže). Vhodné je sjednat si přesně den odevzdání bytu, jinak platí, že k odevzdání bytu dojde první den měsíce následujícího po dni, kdy nájemní smlouva nabyla účinnosti. Smluvní strany by rovněž měly věnovat pozornost ujednání o povinné údržbě (tj. jakou údržbu je nájemce povinen provádět), protože není-li ujednáno jinak, nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu. Nájemce by si měl rovněž zkontrolovat, zda si pronajímatel v nájemní smlouvě nevyhradil souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti. V tom případě by nájemce mohl do své domácnosti přijímat pouze osoby blízké, jiné osoby pouze v případech hodných zvláštního zřetele. Ještě před podpisem smlouvy by si pak měl nájemce ověřit, zda je pronajímatel skutečným a výlučným vlastníkem nemovitosti, což se dá zjistit nahlédnutím do katastru nemovitostí.

Výše nájemného a jiných úhrad

Ustanovení § 2246 OZ vyžaduje po smluvních stranách, aby si sjednaly nájemné pevnou částkou, přičemž se uplatní domněnka, že výše nájemného se sjednává za jeden kalendářní měsíc. Absence ujednání konkrétní částky znamená, že nájemce má povinnost platit nájemné ve výši obvyklé. Smluvním stranám lze proto jednoznačně doporučit, aby si sjednaly přesnou výši nájemného, v opačném případě totiž ponechávají výši nájemného na okolnostech, které nemohou ovlivnit. Zajímat by se měl nájemce dále o to, zda nájemní smlouva obsahuje ujednání o každoročním zvyšování nájemného nebo zda je naopak takový postup výslovně vyloučen. Rovněž by si strany měly ujednat podrobnosti týkající se úhrady plateb za služby spojené s užíváním bytu. Schází-li ujednání, které služby je pronajímatel povinen poskytovat, uplatní se domněnka, že pronajímatel zajistí pouze služby nezbytné (mezi ně patří např. dodávky vody a tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu apod.). Kromě výše uvedených plateb může pronajímatel požadovat po nájemci rovněž složení peněžité jistoty. Ta nesmí po novele občanského zákoníku (zákon č. 460/2016 Sb.) nově překročit trojnásobek měsíčního nájemného.

Zakázaná ustanovení v nájemní smlouvě

Nájemci přisuzuje občanský zákoník postavení slabší smluvní strany. Tuto skutečnost lze usuzovat z ust. § 2235 OZ, které zakazuje ujednání zkracující nájemcova práva, a z ust. § 2239 OZ, které zakazuje smluvní ujednání ukládající nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená (k tomu srov. § 1813 zabývající se ochranou spotřebitele). Zakázána tak budou v prvé řadě ujednání krátící nájemcova zákonná práva, např. ujednání o kratší než zákonem stanovené výpovědní době, ujednání zakazující nájemci přijímat ve své domácnosti návštěvy apod. Dále se nebude přihlížet k ujednáním zjevně nepřiměřených povinností nájemce. Na rozdíl od poměrně vyčerpávajícího výčtu nepřiměřených ujednání v oblasti ochrany spotřebitele občanský zákoník zmiňuje v oblasti ochrany nájemce jako nepřiměřené ujednání pouze smluvní pokutu. Jaká další jednání jsou tedy vůči nájemci zjevně nepřiměřená? Za nepřiměřené bude považováno sjednání takové povinnosti nájemce, která nevychází z dispozitivních ustanovení občanského zákoníku mimo pododdíl o nájmu domu a bytu, a dále ujednání, které není v souladu s kogentní právní úpravou mimo tento pododdíl a je sjednáno v nájemcův neprospěch.[1] K tomu je třeba poznamenat, že zakázána je pouze zjevná nepřiměřenost, nepřiměřenost běžnou zákon připouští. Z toho lze dovodit, že záleží na posouzení okolností jednotlivého případu, zda se bude jednat o zdánlivé smluvní ujednání či nikoliv.

Určení doby nájmu

Důležitou otázkou s ohledem na trvání nájemního vztahu a jeho výpověď je určení doby nájmu. Je-li nájemní vztah sjednán na dobu neurčitou, může nájemce vypovědět nájem bez uvedení důvodu, pronajímatel pak jen ze zákonem stanovených důvodů (viz ust. § 2288 OZ – např. poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu). Doručením výpovědi druhé smluvní straně začíná běžet tříměsíční výpovědní doba, v případech dle ust. § 2291 OZ má pak pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby (např. pokud nájemce porušil svou povinnost zvlášť závažným způsobem – neplatí nájemné po tři měsíce). Nájemní smlouva uzavřená na dobu určitou může být ze strany nájemce vypovězena pouze v případě, že se změní okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval (viz ust. § 2287 OZ), přičemž musí být dodržena výpovědní doba. Pronajímatel může nájem na dobu určitou vypovědět opět jen ze zákonem stanovených důvodů uvedených v ust. § 2288 OZ. Nájem na dobu určitou zaniká konečně rovněž uplynutím stanovené doby, jestliže ve smlouvě není doložka o automatické prolongaci po uplynutí této doby.

Neváhejte se proto obrátit na Advokátní kancelář CIKR, kde Vám rádi s dalším postupem poradíme. Jsme specialisté v oblasti přípravy smluv.

Sledujte nás na
soc. sítích