Vlastník domácího mazlíčka může být odpovědný za škodu způsobenou domácím mazlíčkem?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Vlastník domácího mazlíčka může být odpovědný za škodu způsobenou domácím mazlíčkem?

Úvod

Domácí mazlíčci jsou nejen radostí, ale i závazkem. Mnoho majitelů si neuvědomuje, že mohou nést plnou odpovědnost za škody, které jejich zvířata způsobí. Český občanský zákoník se touto problematikou zabývá v několika paragrafech, které jasně vymezují odpovědnost vlastníků zvířat. Co tedy říká zákon, jaké situace mohou nastat a jak se proti případným škodám chránit?

 

Kdo odpovídá za škodu způsobenou zvířetem?

Podle § 2933 občanského zákoníku odpovídá za škodu způsobenou zvířetem jeho vlastník. Tato odpovědnost platí bez ohledu na to, zda bylo zvíře v době incidentu pod dohledem majitele, svěřené jiné osobě, nebo se zatoulalo či uteklo. Jinými slovy, vlastník zvířete nemůže svou odpovědnost přenést jen proto, že zvíře v danou chvíli nehlídal osobně. Pokud zvíře svěřil jiné osobě, například pejskaři či chovateli, odpovídá tato osoba za škodu společně a nerozdílně s vlastníkem. To znamená, že poškozený si může náhradu škody nárokovat jak po majiteli, tak po osobě, které bylo zvíře svěřeno.

 

Existují výjimky z odpovědnosti?

Zákon však připouští určité výjimky. Podle § 2934 občanského zákoníku se vlastník může zprostit odpovědnosti, pokud zvíře slouží k výkonu povolání, k výdělečné činnosti, k obživě nebo jako pomocník pro osoby se zdravotním postižením. V těchto případech je možné se odpovědnosti vyhnout, pokud vlastník prokáže, že při dohledu nad zvířetem postupoval s dostatečnou pečlivostí, nebo že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškeré snahy. Stejné pravidlo platí i pro osoby, kterým vlastník zvíře svěřil. Pokud například chovatel prokáže, že zvířeti poskytl řádnou péči, a přesto došlo ke škodě, může být zproštěn odpovědnosti.

 

Jak je to se škodou, když vám zvíře ukradnou?

Zvláštní pravidla stanoví zákon pro případy, kdy je zvíře svémocně odňato – například ukradeno. Podle § 2935 občanského zákoníku v takové situaci odpovídá za škodu třetí osoba, která zvíře neoprávněně získala. Aby se původní vlastník zbavil odpovědnosti, musí prokázat, že krádeži nemohl rozumně zabránit. Pokud ale vlastník nebo osoba, které zvíře svěřil, nebyli dostatečně obezřetní a krádeži nezabránili, nesou odpovědnost za škodu společně a nerozdílně s tím, kdo zvíře odcizil. Na druhou stranu ten, kdo zvíře odcizil, nemůže odpovědnosti uniknout za žádných okolností. 

 

Závěr

Vlastnit zvířete přináší radost, ale i právní závazky. Zákon jasně stanovuje, že majitel zvířete odpovídá za škody, které jeho mazlíček způsobí, a to i v případech, kdy k incidentu dojde bez zavinění majitele. Existují sice situace, kdy se vlastník může odpovědnosti zprostit, ale důkazní břemeno leží vždy na něm.

Co je to opatrovnická rada?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Co je to opatrovnická rada?

Jak vzniká opatrovnická rada?

V případech, kdy je ustanoven opatrovník, zákon umožňuje blízkým osobám nebo samotnému opatrovanci (tedy osobě zastoupené) požádat o zřízení opatrovnické rady. Opatrovník následně svolá schůzi blízkých a přátel opatrovance, kteří se mohou podílet na volbě členů rady. Pokud schůze není včas svolána nebo pokud rada není na schůzi zvolena, může ji svolat soud. K účasti na schůzi a hlasování mají právo nejen blízké osoby, ale i opatrovancovi přátelé, a to i za předpokladu, že nebyli pozváni. Schůze se považuje za způsobilou zvolit opatrovnickou radu, pokud se jí účastní alespoň pět osob.

Jak se opatrovnická rada volí?

Členové opatrovnické rady jsou voleni většinou hlasů přítomných osob a měli by být, pokud možno zastoupeni rovnoměrně z řad blízkých osob a přátel opatrovance. Členem rady může být pouze osoba, která dlouhodobě projevuje vážný zájem o opatrovance a jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance. Sám opatrovník členem rady být nemůže. Rada musí mít alespoň tři členy a je schopna přijímat usnesení pouze za přítomnosti většiny členů. Právě tříčlenná rada je usnášeníschopná za přítomnosti všech tří členů.

Jaké jsou její kompetence?

Jedním z hlavních úkolů rady je posuzovat důležité záležitosti týkající se opatrovance. Bez jejího souhlasu nesmí opatrovník rozhodnout o zásadních záležitostech, jako je změna bydliště opatrovance, umístění do uzavřeného ústavu (pokud to nevyžaduje zdravotní stav) nebo o zákrocích zasahujících do integrity opatrovance. Zásahem do integrity opatrovance je třeba rozumět porušení duševní či tělesné celistvosti člověka. Souhlas rady je vyžadován pouze pro zásahy se závažnými následky. Dále rada musí schvalovat dispozice s majetkem, pokud jde o jeho nabytí nebo prodej v hodnotě překračující stonásobek životního minima, nabytí či prodej představující více než třetinu majetku opatrovance, nebo pokud jde o přijetí či poskytnutí půjčky či úvěru.

Rada má povinnost scházet se alespoň jednou ročně. Projednává zprávu opatrovníka o jeho činnosti a hospodaření s majetkem opatrovance, včetně případné odměny opatrovníka. Pokud se rada domnívá, že odměna neodpovídá spravovanému majetku, může podat návrh soudu na její úpravu. Rada může navrhnout soudu i změnu opatrovníka či zrušení opatrovnictví, pokud je to opodstatněné. K řešení některých střetů zájmu mezi opatrovníkem a zastoupeným, se taktéž využije opatrovnická rada, a soud tak nemusí jmenovat kolizního opatrovníka.

Jak do funkce rady zasahuje soud?

V případě neshod mohou členové rady nebo opatrovanec požádat soud, aby rozhodnutí rady zrušil a nahradil vlastním rozhodnutím. V případě, že se rada nemůže sejít, soud přebírá některé její další kompetence. Jednou z nich je kupříkladu možnost ustanovit jednu konkrétní osobu k výkonu radní funkce, pokud není dostatečný zájem o vytvoření rady.

Opatrovnická rada představuje nezbytný nástroj pro dohled nad péčí a rozhodnutími, která ovlivňují život opatrovance, čímž přispívá k ochraně jeho práv a důstojnosti.

Výživné, když rodič OSVČ uplatňuje paušální výdaje

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Výživné, když rodič OSVČ uplatňuje paušální výdaje

Výživné, resp. určení jeho výše, je primárně ponecháno na rodičích, pokud se ale nedohodnou, tak o výši výživného rozhoduje soud. Výši výživného pak soud určí zpravidla na základě potvrzení o výši příjmu. Nastávají ale problematické situace, kdy rodič nemá potvrzení o výši příjmu, protože je osobou samostatně výdělečně činnou, a navíc uplatňuje paušální výdaje.

 

Paušální výdaje

Paušální výdaje jsou fixní procentuální částí ročních příjmů, kdy výše těchto příjmů nesmí přesáhnout částku 2.000.000, – Kč a procento je pevně stanoveno zákonem a dle druhu podnikání se pohybuje v rozmezí 30 % – 80 %.

 

Závěry vyplývají z rozhodnutí soudů

Skutečnost, že takto uplatňované výdaje snižují základ daně nejsou automaticky také výdaji relevantními z hlediska vyživovací povinnosti potvrdil ve svém rozsudku ze dne 19. 10. 2016 Nejvyšší soud, sp. zn. Cpjn 204/2012, a také Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 3094/16. Uplatněné paušální výdaje nemusí odpovídat skutečným příjmům podnikatele, a proto nemůžou být jediným kritériem pro posouzení vyživovací povinnosti rodiče. Pro určení výše výživného je rozhodující skutečný příjem rodiče, který se nemusí shodovat s výsledkem hospodaření vykázaným podnikatelem. Výše výživného musí být určena na základě skutečných příjmů a majetkových poměrů rodičů.

 

Výpočet výživného

V praxi se soudy při určení výše výživného v takovémto případě zaměřují především na analýzu daňového přiznání povinného, peněžního deníku, předložených faktur a účetních dokladů k posouzení povahy jednotlivých výdajů. Posuzuje se, zda se jedná o náklady nezbytné pro dosažení a udržení příjmů, nebo výdaje na osobní potřebu podnikatele.

Při výpočtu výše výživného je tak důležité brát v potaz celkovou životní úroveň rodičů a jejich skutečné příjmy. Na základě dosavadních rozhodnutí soudů, která se týkají výpočtu výživného a hodnocení příjmů rodičů s příjmy z jiné než závisle činnosti, je zjevné, že pouhé uplatňovaní určitého paušálního výdaje není dostačující pro stanovení výše vyživovací povinnosti rodičů. Pro stanovení výše výživného a spravedlivé zajištění adekvátní finanční podpory dětem je nutné zohlednit všechny relevantní faktory.

Rozdělení majetku v případě rozchodu nesezdaného páru?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Rozdělení majetku v případě rozchodu nesezdaného páru?

V dnešní době dochází stále častěji k situaci, kdy spolu páry žijí tzv. „na psí knížku,“ což znamená, že dají přednost nesezdanému soužití před manželstvím. Na takovémto způsobu soužití samozřejmě není nic špatného, ale problém může nastat v okamžiku, kdy se pár rozejde. V momentě, kdy spolu nesezdaný pár žije již delší dobu, dochází k tomu, že mají společný majetek, který je v případě rozchodu třeba spravedlivě rozdělit. Takovéto situace jsou dnes stále častější a problémem zůstává, že právní předpisy k úpravě vztahů v případě nesezdaného soužití mlčí. Takže zatímco v případě rozvodu manželského páru dochází k vypořádání společného majetku, úprava majetkového vypořádání nesezdaného páru není právní úpravou explicitně řešena.

 

Vlastnictví dle vynaložených finančních prostředků

U nesezdaných partnerů nevzniká společné jmění, tzn., že každý z partnerů je vlastníkem těch věcí, které si koupil za svoje peníze. Obecně lze říci, že účty a finanční produkty patří tomu z partnerů, na jehož jméno jsou vedeny, movité věci zpravidla tomu, kdo na ně vynaložil své finanční prostředky. V případě zakoupení dražších movitých věcí, mezi které můžeme řadit např. televizi nebo pračku, je vhodné si uschovat fakturu nebo je zaplatit kartou, aby platba byla evidována na výpisu z účtu.

 

Spoluvlastnictví

Movité i nemovité věci, které jsou partnery kupovány společně, jsou ve spoluvlastnictví, takže v případě rozchodu je možné takové spoluvlastnictví zrušit a finančně se vypořádat. Nejlepším způsobem vypořádání takového spoluvlastnictví bude uzavření dohody, která v případě, že nepůjde o nemovitost, může být jen ústní. U movitých věcí bude dohoda nejčastěji spočívat v tom, že věc si ponechá ten z partnerů, který věc reálně užívá, a druhému z partnerů za to poskytne určitou finanční náhradu. 

 

Spoluvlastnictví nemovitých věcí

V případě nemovitých věcí ve spoluvlastnictví je celá věc poněkud složitější a to také z toho důvodu, že se bude pravděpodobně jednat o podstatně hodnotnější věc. Vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci probíhá zpravidla jedním z následujících tří způsobů:

  1. Převedení vlastnického práva jednomu z partnerů a vyplacení druhého partnera
  2. Rozdělení nemovité věci, pokud je to možné
  3. Společný prodej nemovité věci a rozdělení výtěžku z prodeje mezi partnery.

U dohody o vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci je písemná forma dohody nezbytná ze zákona.

 

Vypořádání spoluvlastnictví soudem

Pokud nebude s bývalým partnerem schopni dosáhnout dohody o vypořádání spoluvlastnictví, můžete podat návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k soudu. Soud zpravidla vypořádá spoluvlastnictví rozdělením věci, pokud je to možné, anebo věc přikáže do výlučného vlastnictví jednomu z partnerů a uloží mu povinnost zaplatit finanční náhradu druhému, jejíž výši určí soud. Výše finanční náhrady je spojena se složitým procesem dokazování o ceně věci, které je ve většině případů spojeno s potřebou vypracování znaleckého posudku. Lze říci, že s ohledem na složitost a nákladnost tohoto procesu, je vždy lepší s bývalým partnerem uzavřít dohodu. V případě jakýchkoli dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Jak požádat o peněžitou pomoc v mateřství

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak požádat o peněžitou pomoc v mateřství

Peněžitá pomoc v mateřství, lidově nazývaná také mateřská je jedna ze šesti dávek systému nemocenského pojištění. Víte, za jakých podmínek máte na peněžitou pomoc v mateřství nárok, v jaké výši a jak o ni požádat?

Vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství

Nárok na peněžitou pomoc v mateřství náleží matce, a za splnění určitých podmínek i otci v souvislosti s péčí o nově narozené dítě, a také osobě, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Je však důležité, že pro vznik nároku na dávku je třeba být pojištěncem v systému nemocenského pojištění. U zaměstnanců to znamená, že je z jejich příjmu ze zaměstnání odváděno pojistné na sociální zabezpečení. U osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) je třeba, aby se přihlásili k systému nemocenského pojištění a platili pojistné.

Samotná skutečnost, že jste pojištěni, však pro vznik nároku také nestačí. Pro zaměstnance platí, že musí být nemocensky pojištěni nejméně po dobu 270 dní v posledních dvou letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství. OSVČ pak musí navíc ještě splnit podmínku, že z těchto 270 dnů jsou 180 dnů pojištěni v posledním roce.

Pokud by se stalo, že například přijdete o zaměstnání v době, kdy jste jako pojištěnka těhotná a tím pádem přestanete být účastna na nemocenském pojištění, přestože potřebnou dobu pojištění byste jinak splňovala, budete mít i přesto nárok na peněžitou pomoc v mateřství dokud neuběhne
tzv. ochranná lhůta. Ochranná lhůta je, u žen, které byly ke dni skončení zaměstnání těhotné, 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. V případě, že by pojištění trvalo kratší dobu, bude kratší i ochranná lhůta. V ostatních případech je ochranná lhůta 7 kalendářních dní.

Žádost o peněžitou pomoc v mateřství

Na peněžitou pomoc v mateřství lze nastoupit nejdříve 8 týdnů před očekávaným dnem porodu. Nejpozději na ni lze nastoupit 6 týdnů před očekávaným dnem porodu. Konkrétní termín v tomto rozmezí si však volí pojištěnka sama.

K tomu, aby Vám byla dávka vyplácena, však nestačí, že jsou splněny podmínky, je třeba také podat žádost. Zaměstnankyně či zaměstnanec žádost podává u svého zaměstnavatele, který ji následně předá Okresní správě sociálního zabezpečení, která tuto dávku spravuje. OSVČ pak žádost podává přímo k Okresní správě sociálního zabezpečení.

Pro žádost existuje standardizovaný formulář. Tento formulář vydá pojištěnkyni ošetřující lékař, u něhož je žena v předporodní péči, lékař v něm také vyplní předpokládaný den porodu.

Podpůrčí doba, tedy doba, po kterou ženě náleží výplata dávky, je 28 týdnů. Pokud se ženě narodí dvě a více dětí podpůrčí doba se zvyšuje na 37 týdnů.

 

Výše peněžité pomoci v mateřství

Výše peněžité pomoci v mateřství se počítá pomocí stanovení denního vyměřovacího základu, a to pro každou pojištěnku zvlášť. Denní vyměřovací základ se tvoří průměrem příjmu, který pojištěnka získala za poslední kalendářní rok před nástupem na dávku. Tento denní vyměřovací základ se redukuje pomocí tří redukčních hranic, první hranice je pro rok 2024 ve výši 1 466 Kč a náleží z ní 100%, druhá hranice je 2 199 Kč a náleží z ní 60% a poslední redukční hranice je 4 397 Kč a náleží z ní 30%. Z takto redukovaného denního vyměřovacího základu pak pojištěnkyni náleží 70%.

Pokud byste měli jakékoli dotazy týkající se peněžité pomoci v mateřství či nemocenského pojištění, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář.

Jak sepsat předmanželskou smlouvu

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak sepsat předmanželskou smlouvu

Úprava majetkových poměrů mezi manželi může být velmi citlivým tématem, zvláště co se využití institutu předmanželské smlouvy týče. 

Pro úpravu manželského majetkového práva stanovuje občanský zákoník v zásadě čtyři možné režimy. Prvním a výchozím režimem pro úpravu společného jmění manželů je tzv. zákonný režim, který automaticky nastupuje u všech uzavíraných tuzemských sňatků, pokud není zvolena jiná úprava. Tou může být, jak již je možno vytušit, právě možnost tzv. smluveného režimu. Dalšími možnostmi je režim založený rozhodnutím soudu a konečně režim oddělených jmění. 

Pro zákonný režim platí, že do společného jmění manželů náleží vše, co jeden nebo oba manželé nabyli za trvání manželství. Jsou však stanoveny výjimky z tohoto pravidla, například že do SJM nenáležejí věci sloužící osobní potřebě jednoho z manželů, věci nabyté darem nebo dědictvím, a dále také to, co manžel nabyl jakožto náhradu nemajetkové újmy. Stejně tak jsou ze zákonného režimu SJM vyloučeny věci, které manžel nabyl právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučného majetku (např. majetek nabytý před vznikem manželství nebo jedna z výjimek uvedených výše).

Naproti tomu ve smluveném režimu se mohou snoubenci nebo manželé dohodnout, které konkrétní věci budou náležet do SJM, případně i formu správy majetku náležejícího do SJM, resp. manželé se mohou dohodnout na rozšíření nebo naopak zúžení stávajícího režimu. Jediným omezením, které v této oblasti zákon stanoví, je podmínka, že úprava obsažená v předmanželské smlouvě nesmí omezovat či vyloučit schopnost jednoho z manželů zabezpečovat rodinu, a že smluvený režim nesmí svým obsahem nebo účelem omezovat práva třetích osob, pokud s tím nesouhlasí. 

Pokud je smlouva uzavírána mezi snoubenci, nastupují práva a povinnosti z takové smlouvy až od okamžiku, kdy je manželství uzavřeno. Naproti tomu pokud je takováto modifikační smlouva uzavřena již mezi manželi, jejichž společné jmění se dosud řídilo zákonným režimem, má tato smlouva účinky ex nunc, tedy pouze do budoucna. Zpětný účinek modifikace rozsahu SJM je totiž zákonem zakázán.

Při samotném psaní předmanželské smlouvy je důležité si skutečně dobře rozmyslet, jak úpravu společného jmění pojmout, obzvlášť v situacích, kdy má jeden ze snoubenců výrazně vyšší příjmy, či se dá očekávat, že i po uzavření manželství hodlá výraznou měrou požívat zisk ze svého (výlučného) majetku. Takový zisk by totiž za zákonného režimu náležel oběma. 

Nezřídka se taky setkáme s dohodou snoubenců o vypořádání společného jmění pro případ rozvodu manželství.

Rozhodně není od věci se při sepisování předmanželské či manželské modifikační smlouvy obrátit na služby právníka, tím může být typicky notář či advokát.  Taková osoba s právnickým vzděláním ostatně může pomoci nejen se strukturováním samotného textu smlouvy, ale její bohatší vzhled do problematiky majetkového práva a v užším smyslu i do majetkového práva manželů může pomoci předejít nesrovnalostem v kýžené úpravě v budoucnu. Řešit problémy je totiž vždy snazší již v zárodku, což v právu platí obzvlášť. 

Nakonec je důležité zmínit, že aby (před)manželská smlouva byla platná, je potřeba dodržet její zákonem předepsanou formu, která je stanovena jako písemná forma veřejné listiny. To znamená, že musí být učiněna formou notářského zápisu. V ojedinělých případech může být forma notářského zápisu nahrazena rozhodnutím orgánu veřejné moci, tedy soudem, který schvaluje například smír mezi stranami. 

Jak na popření otcovství

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak na popření otcovství

Úprava rodičovství v českém právu

Tuzemské právo, podobně jako v jiných záležitostech, vychází v otázce určování rodičovství z římského práva. Není proto s podivem, že v našem občanském zákoníku nalezneme v některých paragrafech poučky platné již od dob starověkého Říma. Jednou z nejznámějších pouček (i mezi laickou veřejností) je poučka Mater semper certa est, tedy že matka je vždy jistá. Jak je to ale s otcem?

Pro otcovství nemá naše právo žádnou takovou jasnou poučku, musíme si proto vystačit s takzvanými vyvratitelnými domněnkami. Jednou z takových je domněnka, že pokud se dítě narodí během manželství nebo do 300 dnů po jeho konci, za otce se pokládá (bývalý) manžel matky. Je ale velmi důležité, že se jedná o vyvratitelnou domněnku, což zjednodušeně znamená, že se tato skutečnost považuje za pravdivou, pokud není prokázán opak. Vyvratitelné domněnky se používají pro zjednodušení některých situací v právu, v tomto případě tak nemusí všichni muži, jejichž ženám se narodí dítě, prohlašovat otcovství svého dítěte. 

Situace při probíhajícím rozvodu 

Pokud se ovšem manželé spolu rozvádějí a v průběhu rozvodu či do 300 dnů od rozvedení manželství se ženě narodí dítě, je za otce tohoto dítěte opět pokládán (bývalý) manžel matky. V tomto případě je ovšem možné, aby (bývalý) manžel matky prohlásil, že není otcem dítěte a zároveň jiný muž prohlásil, že otcem dítěte je. Pokud by se k tvrzení obou mužů souhlasně přidala matka dítěte, je otcovství založeno na tvrzeních těchto mužů. 

Jak ale otcovství popřít?

Otcovství se dá popřít zásadně v rámci soudního řízení, které zahájí manžel matky dítěte do šesti měsíců od toho, co se dozvěděl o skutečnostech zakládajících pochybnost, že by mohl být otcem dítěte. Nejpozději tak ale lze učinit do šesti let dítěte. Návrh na popření otcovství bude zároveň směřovat jak proti matce, tak proti dítěti, jehož otcovství popíráme.  

Co je nesmírně důležité, je však rozlišení toho, kdy se takové řízení zahajuje. Pokud je to již v rámci manželství, ale ne později než 160 dnů od jeho vzniku, stačí pouze otcovství popřít u soudu, aniž bychom museli dokazovat skutečnosti, které brání tomu, aby navrhovatel byl skutečným otcem dítěte. 

Prokázání nemožnosti otcovství

Naproti tomu popření otcovství mezi stošedesátým dnem od vzniku manželství a třístým dnem po skončení manželství si již kromě návrhu podanému k soudu vyžaduje také prokázání nemožnosti toho, aby byl manžel otcem dítěte. Takovým důkazem můžeme rozumět například doložení medicínsky potvrzené neplodnosti daného muže, nebo znalecký posudek s negativním výsledkem rozboru DNA dítěte a manžela.   

Tato problematika nicméně může být v některých případech velmi spletitá a je proto lepší věc vždy řešit raději s právním odborníkem. Pokud byste tedy potřebovali vyřešit jakýkoliv problém z oblasti nejen rodinného práva, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Úspěšný případ – Rozvod

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Úspěšný případ – Rozvod

Rychle a efektivně jsme pomohli klientce s rozvodem.

Rozvod nemusí být jen bolestivým koncem, ale může být i novým začátkem. Naše advokátní kancelář Vás provede obtížným procesem rozvodu s ohledem na Vaše potřeby a ochrání Vaše zájmy.

Náš nejnovější úspěšný případ v oblasti rozvodů nás ujišťuje v tom, že i v těch nejtěžších situacích dokážeme najít spravedlivé a uspokojivé řešení pro naše klienty. Podařilo se nám dosáhnout dohody, která zohlednila důležité aspekty pro oba manžely, a především zajistila stabilní budoucnost pro jejich děti. Již před samotným soudním jednáním se nám podařilo dohodnout na všech záležitost a tím jsme zamezili dlouhým průtahům soudního řízení. Samotné jednání trvalo pouze rekordních 5 minut!

Rozumíme, že rozvod je citlivým a stresujícím obdobím. Naši advokáti proto naslouchají všem Vašim potřebám a budou se Vám věnovat s ohledem na Vaši situaci. Každý rozvod je jedinečný. Společně s Vámi budeme pracovat na vypracování strategie, která nejlépe odpovídá Vašim potřebám a zájmům. S Advokátní kanceláří Ciprýn & Kiršner máte partnera, na kterého se můžete spolehnout. 

Kontaktujte nás pro konzultaci ohledně Vašeho rozvodu a společně najdeme nejlepší cestu k novému začátku.

Právo dítěte na nepřetržitou přítomnost rodiče při poskytování zdravotních služeb

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Právo dítěte na nepřetržitou přítomnost rodiče při poskytování zdravotních služeb

Ministerstvo zdravotnictví vydalo v nedávné době metodický pokyn na základě podnětu Kanceláře veřejného ochránce práv za účelem sjednocení postupu poskytovatelů zdravotních služeb k přítomnosti zákonných zástupců a osob blízkých u dětí při poskytování zdravotních služeb.

Dle ustanovení § 28 odst. 3 písm. e) bodu 1 a 3 zákona o zdravotních službách má dítě právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce a přítomnost jiné osoby blízké nebo osoby určené pacientem při poskytování zdravotních služeb.

Dále dle ustanovení § 47 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách je poskytovatel jednodenní nebo lůžkové péče je povinen umožnit pobyt zákonného zástupce nebo opatrovníka, nebo osoby jimi pověřené společně s hospitalizovaným nezletilým pacientem nebo pacientem s omezenou svéprávností, pokud to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení nebo nebude narušeno poskytování zdravotních služeb anebo takový pobyt není na základě jiného právního předpisu vyloučen; to neplatí v případě poskytování záchytné služby.

Dítě má dle metodického pokynu právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při poskytování zdravotních služeb, a toto právo se netýká pouze jednoho ze zákonných zástupců. Právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce se vztahuje k oběma zákonným zástupcům. 

Metodický pokyn ale záhy dodává, že je pochopitelné, že v praxi toto právo někdy může být složitě proveditelné a následně je potom nutné individuálně vyhodnotit, kdy je možné přítomnost obou zákonných zástupců omezit. Je zajímavé, že Ministerstvo dále uvádí, že poskytovatel zdravotních služeb přitom zásadně nemůže upřednostňovat některého ze zákonných zástupců nebo osob blízkých na základě pohlaví, např. výlučně či přednostně umožnit nepřetržitou přítomnost pouze matce, nikoliv však otci. V situacích, kdy je objektivně možná přítomnost pouze jednoho zákonného zástupce by mělo být primárním kritériem přání dítěte.

V metodickém pokynu je rovněž uvedeno, že osobám blízkým (nikoliv však zákonným zástupcům) a jiným osobám určeným dítětem lze v obecné rovině jejich přítomnost při poskytování zdravotních služeb dítěti omezit a nemusí být umožněna nepřetržitě. U těchto osob nemají poskytovatelé zdravotních služeb zákonnou povinnost umožnit pobyt těchto osob společně s hospitalizovaným dítětem.

Metodický pokyn se dokonce vyjadřuje i k přítomnosti otce u novorozence po porodu tak, že okamžikem narození má dítě právo na nepřetržitou přítomnost svých rodičů jakožto zákonných zástupců. Přítomnost otce by měla být (nejpozději) bezprostředně po narození dítěte umožněna u vaginálního porodu, u plánovaného císařského řezu a dle možností i při akutním císařském řezu. 

Co se týče například operačních zákroků, tak metodický pokyn vysvětluje, že nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce lze s ohledem na stavebně-technické a provozní omezení či epidemiologicko-hygienický režim omezit na operačním sále zejména v průběhu zákroku jako takového. Potřebná předoperační příprava by měla být zpravidla prováděna v prostorách, kde je přítomnost doprovodu dítěte umožněna. Naproti tomu doprovod dítěte na samotný operační sál zpravidla nevstupuje. Přítomnost doprovodu u dítěte je v takovém případě znovu umožněna až po skončení operace. Přičemž dále uvádí, že je vhodné, aby byly ve vnitřním řádu poskytovatele zdravotních služeb definovány výjimky umožňující přítomnost doprovodu alespoň pro případ úvodu do anestezie u dětí s mentálním či závažným smyslovým postižením, dětí se zvláštními potřebami, jako jsou například děti zvýšeně úzkostné, děti s PAS či Downovým syndromem.

Ministr zdravotnictví, Vlastimil Válek, k problematice dodal, že „Poskytování zdravotních služeb může být pro dítě náročnou životní zkušeností, jelikož se podrobuje zdravotním výkonům, které někdy doprovází strach nebo bolest. Pokud je však v přítomnosti rodiče, má to velice pozitivní dopad nejen na jeho psychiku, ale i psychiku samotných rodičů.“

 

Vaše advokátní kancelář CIKR.