Jak postupovat při podezření na týrání zvířat

V poslední době proběhlo médii nespočet zpráv případech o týrání zvířat. Jedním z posledních mediálně známých případů týrání zvířat je chov koní z Šumperska, který nedávno odebraly úřady. V internetových diskuzích mimo jiné padla otázka, proč tento problém nebyl řešen dřív. Možným důvodem může být neinformovanost veřejnosti o prostředcích obrany.

Dozor nad dodržováním povinností v oblasti ochrany zvířat mají na starost orgány krajské veterinární správy. Právě oni na prvním místě posuzují, zda skutečně dochází k týrání. K těmto orgánům může kdokoli z široké veřejnosti podat takzvaný podnět – tedy určitý návrh na prošetření. Pokud tyto orgány skutečně zjistí, že k týrání zvířat dochází, informují o tom obec, obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo Policii ČR, které mohou zahájit řízení.  Obecní úřad obce s rozšířenou působností pak může správním rozhodnutím nařídit zvláštní opatření – odebrání týraného zvířete nebo pozastavení činnosti chovatele, u kterého k týrání dochází.

A kdy vlastně k takovému týrání dochází a v jakém okamžiku bude podaný podnět předmětný a orgány mohou zakročit? Podle § 4 zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání se za týrání považuje nucení zvířete k výkonům, které jasně neodpovídají jeho fyzickému stavu či jeho schopnostem, podrobování zvířete různým vystoupením či výcviku, kdy je tento výstup provázen bolestí či utrpením, nebo zvíře využívat k agresivnímu chování vůči lidem či jiným zvířatům (např. psí zápasy). Mimo faktické trýznivé zacházení se zvířaty se ale také za týrání považuje propagace týrání, kterou se dále zabývá § 4a téhož zákona, který ji specifikuje jako: 

„… a) vystavování, jiné demonstrace nebo předvádění zvířete, na kterém byl proveden zákrok uvedený v § 4 odst. 1 písm. g)* na veřejném vystoupení,

1. b) zveřejnění popisu, vyobrazení nebo audiovizuálního záznamu, které navádí k postupům, praktikám chovu nebo výcviku, odchytu nebo usmrcování, úpravám vzhledu zvířete a zásahům do jeho zdravotního stavu spojeným s týránímzvířetetak, jak je vymezeno tímto zákonem, pokud v doprovodné informaci není uvedeno, nebo to jinak nevyplývá, že se jedná o činnosti zakázané tímto zákonem.“

Stručně řečeno se lze při úvahách, zda případ nahlásit či nikoli, řídit známou myšlenkou „nedělej jiným to, co by se nelíbilo, aby někdo dělal tobě“ a u tvorů, kteří se sami bránit nemohou tato úvaha platí dvojnásob.

* § 4 odst. 1 písm. g) zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání: provádět nebo nechat provést chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu nebo jiných vlastností zvířete, a to i v případě, že by uvedené zákroky byly provedeny za použití prostředků pro celkové nebo místní znecitlivění, prostředků snižujících bolest nebo jiných metod, nejde-li o případy uvedené v § 7 odst. 3 a 4, zejména

1. kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy, zuby, jedové nebo pachové žlázy,
2. z jiných než zdravotních důvodů řezat paroží nebo jeho části ve vývojové fázi živé tkáně,
3. poškozovat kosti, svaly nebo nervy křídel ptáků starších 3 dnů tak, aby bylo zabráněno jejich létání,