Věc opuštěná

Občanský zákoník stanovuje dobu, po které se věc považuje za opuštěnou na 3 roky, u nemovitostí je tato doba stanovena na 10 let. Ovšem ustanovení, které obsahuje zmíněné doby nevykonávání vlastnického práva k věci, je konstruováno s takzvanou vyvratitelnou domněnkou, takže slouží pouze jako „startovní čára“ a dá se dokázat, že skutečnost je jiná.

Dále také platí vyvratitelná domněnka, že každý si chce uchovat vlastnické právo k věci a nalezená věc se nedá bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji.

Odevzdání nálezu

Pokud tedy nalezneme ztracenou movitou věc, měli bychom postupovat v souladu s § 1052 občanského zákoníku a ztracenou věc vrátit tomu, kdo ji ztratil, případně vlastníkovi věci. Taková situace je pochopitelně nejsnazší při nálezu věci, která je jednoznačně označena, například nález peněženky nám velmi usnadňuje skutečnost, že často je v ní i občanský či řidičský průkaz.

Občanský zákoník však pamatuje i na situace, kdy vlastník věci není znám a ani není patrné, kdo věc ztratil. V takovém případě musíme postupovat podle druhého odstavce ustanovení § 1052 občanského zákoníku, tedy věc odevzdat obci, na jejímž území byla věc nalezena, nejlépe do tří dnů. Je-li ovšem taková věc nalezena ve veřejné budově (knihovny, úřady, pošta, škola…) nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdáváme nalezenou věc provozovateli těchto zařízení, který svým vlastním postupem věc navrátí vlastníkovi.

Postup obce pro navrácení nálezu vlastníkovi

Po přijetí nálezu je obec povinna nález ohlásit obvyklým způsobem, a to tak, aby co nejlepším způsobem mohl nález putovat zpět ke svému vlastníkovi, v menších obcích to bude patrně obecní rozhlas, vyvěšení oznámení na úřední desku obce nebo prostě vlastní povědomí o tom, komu daná věc patří. Ve větších obcích a městech budeme potom patrně odkázáni pouze na oznámení na úřední desce. Pokud se vlastník věci v přiměřené době o nález značné hodnoty nepřihlásí, musí obec učinit vhodné opatření k tomu, aby nález vešel v širší známost.

Mezitím je obec uschována na náklady obce, peníze (a obzvláště větší hodnoty) je vhodné uložit do soudní úschovy. Dokonce není vyloučeno, souhlasí-li s tím nálezce, že nalezená věc bude uschována u nálezce do doby, než bude zjištěn vlastník. Pokud by ovšem věc šlo uschovat jen s nepoměrnými náklady či nelze-li věc uschovat bez patrné škody na věci, obec nalezenou věc prodá ve veřejné dražbě, a výtěžek této dražby je potom navrácen zjištěnému vlastníkovi. 

Pokud je věc považována za neprodejnou, naloží s ním obec libovolným způsobem. Za neprodejnou věc se však nedá považovat taková, o jejíž výjimečnosti či hodnotě nelze mít pochyb.

V případě, že se do jednoho roku od vyhlášení nálezu vlastník nenajde, je nálezce či obec věc užívat jakožto poctivý držitel. Po třech letech od vyhlášení nálezu nabývá tento poctivý držitel vlastnické právo k věci. 

Nálezné

Obecně známá je také skutečnost, že nálezci naleží tzv. nálezné. Právo na nálezné skutečně vychází z občanského zákoníku, který výši nálezného stanovuje na 10 % z hodnoty nálezného, pokud ovšem má ztracená věc hodnotu jen pro vlastníka (nebo pro toho, kdo ji ztratil), tak stanovená procenta neplatí a nálezci přísluší nálezné dle služného uvážení. Nálezné obdrží nálezce i za situace, kdy je vlastníka možné poznat z označení věci nebo z jiných okolností (toto bude např. zmíněná situace nálezu peněženky s občanským průkazem).

Nález věci skryté

Občanský zákoník rovněž pamatuje na situaci, kdy je nalezena zakopaná věc, případně věc zazděná nebo jinak ukrytá. V případě nálezu takovéto věci postupujeme stejně jako při jiném nálezu ztracené věci, ovšem s nálezným se to má podle zákona trochu jinak. Nálezce nemá na nálezné právo za situace, že vlastník o ukrytí věci věděl.

Další odchylkou je, že pokud není zřejmé, komu nalezená skrytá věc patří, oznámí se nalezení věci jak vlastníkovi pozemku, na němž byla věc nalezena, tak i příslušné obci. Pokud se nebude jednat o věc, která by měla podle zákona připadnout státu (např. archeologické nálezy), ujedná si nálezce s vlastníkem pozemku, který z nich si věc ponechá a vyplatí druhému polovinu z ceny věci. Jestliže se na tomto nemohou shodnout, dle § 1064 občanského zákoníku platí, že věc připadne vlastníkovi pozemku a ten nálezci vyplatí polovinu ceny. 

Pokud je někdo jiným pověřen hledáním skrytých věcí, tedy v podstatě nájemný lovec pokladů, v případě úspěchu při hledání mu náleží pouze sjednaná odměna a nestává se nálezcem. 

Pro další zajímavé články ze světa práva neváhejte navštívit náš blog, na kterém si pro vás naše advokátní kancelář Ciprýn, Kiršner a partneři s.r.o. pravidelně připravuje články z rozličných oblastí našeho právního řádu.