Jak disponovat s majetkem v exekuci

Exekuční řízení s sebou přináší mnoho omezení na straně dlužníka, který se stává v exekučním řízení povinným. Jedním z těchto omezení je též zákaz povinného disponovat se svým majetkem. V tomto článku se podíváme na tyto omezení dispozice s majetkem, a jaké možnosti povinnému zákon nabízí.

Nejprve je nezbytné se zabývat samotným omezení povinného disponovat se svým majetkem (tzv. inhibitorium). Zákon zná dva druhy inhibitoria. Prvním z nich je inhibitorium generální. Toto inhibitorium spočívá v omezení povinného nakládat s veškerým svým majetkem, včetně majetku spadajícího do společného jmění manželů, a to až na tři výjimky. Těmito výjimkami je nakládání s majetkem v rámci běžné obchodní činnosti, uspokojování základních potřeb svých a osob, vůči kterým má vyživovací povinnost a udržování a správa majetku. Pokud povinný bude nakládat se svým majetkem jinak, než podle shora uvedených výjimek, takové právní jednání bude relativně neplatné. Relativně neplatné právní jednání je ve své podstatě platné, pokud se neplatnosti nebude dovolávat exekutor, nebo některý věřitel. Generální inhibitorium se vztahuje na povinného od okamžiku doručení vyrozumění o zahájení exekuce.

Druhým  inhibitoriem je inhibitorium speciální. Speciální inhibitorium se vztahuje už na konkrétní věci nebo práva povinného, které jsou postiženy exekučním příkazem. Pokud by povinný právně nakládal s věcmi a právy, na které se vztahuje speciální inhibitorium, takové jednání by bylo absolutně neplatné, a tedy není třeba, aby se této neplatnosti kdokoliv dovolával. Speciální inhibitorium omezuje povinného od okamžiku doručení exekučního příkazu.

Ustanovení § 44a exekučního řádu, však zná způsoby, jakými lze obě inhibitoria obejít.

První možnost je uvedena v ustanovení § 44a odst. 2 exekučního řádu. Pokud povinný složí částku ve výši vymáhané pohledávky, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, exekutor na návrh povinného zruší rozhodnutím omezení vlastníka dispozice s jeho majetkem, a to do sedmi dnů od doručení návrhu povinného exekutorovi.

Druhá možnost je uvedena v ustanovení § 44a odst. 3 exekučního řádu. Povinný může podat exekutorovi návrh na vyloučení konkrétních věcí ze zákazu dispozice s majetkem. V tomto případě musí povinný společně s návrhem prokázat, že jeho zbývající majetek zjevně a nepochybně postačuje k uhrazení vymáhané pohledávky včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce. Oproti prvnímu případu však už exekutor nemá povinnost vydat rozhodnutí, kterým by zrušil účinky inhibitoria, ale je to jeho oprávněním.

Poslední možnost je upravena v ustanovení § 44a odst. 4 exekučního řádu. Tento případ se vztahuje pouze na prodej majetku povinného. Pokud s tím písemně souhlasí jak exekutor, tak i oprávněný a všichni přihlášení věřitelé, může povinný zpeněžit majetek, a to však nejméně za cenu obvyklou zjištěnou na základě znaleckého posudku splatnou při podpisu smlouvy a k rukám exekutora.

Každá dispozice povinného s majetkem by měla být pečlivě zvážena, neboť sankce relativní a absolutní neplatnosti je poměrně přísná. Pokud by povinný, ačkoliv věděl o účincích neplatnosti, se pokusil svůj majetek prodat, mohl by se též dopustit trestného činu podvodu. Při jiných druzích dispozice s majetkem by se též mohl dopustit trestného činu poškození věřitele.