Věděli jste, jaké pravomoci má Nejvyšší kontrolní úřad?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Věděli jste, jaké pravomoci má Nejvyšší kontrolní úřad?

Jednou z mnoha podmínek fungování demokratického státu je vznik nezávislé instituce, která kontroluje hospodaření státu. V České republice tuto funkci vykonává Nejvyšší kontrolní úřad. Podobný orgán působí ve všech demokratických zemí.

Existence Nejvyššího kontrolního úřadu je právně zakotvena v Ústavě ČR. Podobně jako Česká národní banka nebo územní samospráva. Konkrétní postavení, působnost, organizační struktura a činnost je však upravena v zákoně o Nejvyšším kontrolním úřadu. Aby mohl kvalitně a objektivně kontrolovat hospodaření státu, tak musí působit samostatně a být nezávislý na moci zákonodárné, výkonné i soudní. Nezávislost úřadu zaručuje, aby nemohl být politicky ovlivňován. 

 

Pravomoci

Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje 

  1. hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemi nebo kraji v jejich samostatné působnosti
  2. státní závěrečný účet
  3. plnění státního rozpočtu
  4. hospodaření s prostředky poskytnutými České republice ze zahraničí
  5. vydávání a umořování státních cenných papírů
  6. zadávání veřejných zakázek
  7. hospodaření ČNB 

Při kontrole Nejvyšší kontrolní úřad prověřuje, jestli výše uvedené činnosti jsou v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné, hospodárné a efektivní. Výsledkem kontrolní činnosti je kontrolní závěr, což je písemná zpráva, která obsahuje shrnutí a vyhodnocení skutečností zjištěných při kontrole.

Nejvyšší kontrolní úřad předkládá některé výsledky své práce také Poslanecké sněmovně. Jedná se o zpracování a předložení stanoviska k návrhu státního závěrečného účtu, ke zprávě o vývoji ekonomiky a plnění státního rozpočtu. Předkládán je také seznam kontrolních závěrů, které byly podkladem pro závěrečné stanovisko úřadu.

Na žádost Poslanecké sněmovny nebo Senátu zpracovává Nejvyšší kontrolní úřad stanovisko k návrhům právních předpisů, které se týkají rozpočtového hospodaření, účetnictví, státní statistiky a výkonu kontrolní, dozorové a inspekční činnosti.

 

Organizační struktura

Orgány úřadu jsou kolegium, senáty a kárná komise. Tyto orgány se řídí zákonem o Nejvyšším kontrolním úřadu, jednacím řádem kolegia, jednacím řádem senátů a kárným řádem.

V čele Nejvyššího kontrolního úřadu stojí prezident, jehož funkční období trvá 9 let. Prezident úřad řídí a jedná jeho jménem navenek, předsedá kolegiu úřadu a kárné komoře. Nominaci podává Poslanecká sněmovna prezidentovi ČR. Prezidenta v době nepřítomnosti zastupuje viceprezident. 

Prezident úřadu předkládá kolegiu úřadu

  1. návrh plánu kontrolní činnosti a jeho změn,
  2. návrh rozpočtu včetně jeho změn, rozpočtových opatření a závěrečného účtu rozpočtové kapitoly úřadu,
  3. všechny kontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu,
  4. návrh výroční zprávy o činnosti úřadu za uplynulý rozpočtový rok,
  5. návrh organizačního a pracovního řádu úřadu, včetně jeho změn a doplňků,
  6. návrh jednacího řádu kolegia úřadu a senátů úřadu, včetně jeho změn a doplňků,
  7. návrh kárného řádu,
  8. podněty Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich orgánů a vlády

Kolegium Nejvyššího kontrolního úřadu tvoří prezident, viceprezident úřadu a 15 členů kolegia. Kolegium rozhoduje hlasováním. Pro návrh musí hlasovat nadpoloviční většina přítomných. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Členy kolegia volí Poslanecká sněmovna na návrh prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Člen kolegia končí při dosažení věku 65 let.

 

Kolegium úřadu schvaluje

  1. plán kontrolní činnosti,
  2. návrh rozpočtu úřadu předkládaný Poslanecké sněmovně, jeho změny, rozpočtová opatření, závěrečný účet rozpočtové kapitoly úřadu a účetní závěrku úřadu sestavenou k rozvahovému dni,
  3. všechny kontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu,
  4. výroční zprávu,
  5. kontrolní závěry, které si stanoví při schvalování plánu kontrolní činnosti nebo které mu přikáže prezident úřadu,
  6. jednací řády Kolegia úřadu a senátů úřadu,
  7. organizační řád a jeho změny,
  8. kárný řád.

 

Kolegium úřadu rozhoduje

  1. o odvolání proti rozhodnutí o námitce proti kontrolnímu protokolu,
  2. o námitce podjatosti, pokud ji vznesla kontrolovaná osoba proti členu úřadu; takový člen úřadu je z hlasování o námitce podjatosti vyloučen.

Nelze sankciovat cyklistu, který jede na silnici vedle cyklostezky

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Nelze sankciovat cyklistu, který jede na silnici vedle cyklostezky

Když se M. A., mladý cyklista, ocitl v právním sporu kvůli sérii drobných přestupků na silnici, jeho příběh se zdál být dalším z řady obyčejných dopravních případů. Avšak rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které následovalo, odhalilo zajímavé právní nuance a zdůraznilo význam precizního právního výkladu.

M. A. byl původně obviněn z několika přestupků spojených s jízdou na horském kole v obci Vrbno pod Pradědem. Tato obvinění zahrnovala jízdu na nesprávném místě silnice, používání chodníku, nepřiměřené předjíždění a nezastavení po drobné dopravní nehodě. Za tyto činy mu byla udělena pokuta 5.000 Kč a za náklady řízení 1.000 Kč. Klíčovou otázkou se stala povinnost cyklistů využívat vyhrazených stezek pro cyklisty a chodce.

Po odvolání M. A. proti původnímu rozhodnutí se případ dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu. Soud pečlivě zkoumal všechny aspekty případu, včetně zákonných náležitostí kasační stížnosti. Soudní přezkum odhalil, že v původním rozhodnutí se nacházely právní chyby, což vedlo k jeho zrušení a vrácení případu k dalšímu řízení.

Nejzajímavější částí případu bylo posouzení povinnosti cyklistů využívat cyklistických stezek. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zákon o silničním provozu neklade na cyklisty povinnost omezeného užívání pouze stezek určených cyklisty. Cyklisté disponují všemi právy a povinnostmi, které platí pro ostatní účastníky silničního provozu. Podle ustanovení § 57 odst. 6 zákona o silničním provozu jsou cyklisté a chodci považováni za rovnocenné uživatele stezek vyhrazených pro jejich užívání, pokud není explicitně zakázáno dopravní značkou “Zákaz vjezdu jízdních kol”. Cyklisté tak mají právo rozhodnout se na základě konkrétních podmínek a okolností, jestli užijí silnici nebo cyklostezku. Soud totiž zdůraznil, že využívání stezek vyhrazených pro chodce a cyklisty může být spojeno i s určitými riziky, zejména v oblastech s vysokou frekvencí provozu, kde hrozí možnost kolizí mezi chodci a cyklisty, a to i na stezkách označených jako dělené. Z tohoto důvodu je rozumné umožnit cyklistovi flexibilitu a rozhodnout se, zda zvolí stezku určenou pro chodce a cyklisty nebo silnici, v závislosti na konkrétních místních podmínkách, aktuálním stavu komunikace, hustotě provozu, rychlosti jízdy a dalších proměnných.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu nejen zrušil původní rozhodnutí, ale také poukázal na důležitost spravedlivého a přesného právního posouzení. Soud rovněž přikázal žalovanému, tedy Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, zaplatit M. A. náklady na řízení ve výši 24.456 Kč.

Tento případ ukazuje, že i zdánlivě malé přestupky mohou vyvolat významné právní diskuse a mít dalekosáhlé důsledky pro občanská práva a svobody. Je to příběh, který připomíná, že v právu, stejně jako na silnici, je důležité vidět širší kontext a hledat spravedlnost nad rámec černobílého výkladu pravidel.

Jak založit cestovní agenturu a cestovní kancelář?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

 Jak založit cestovní agenturu a cestovní kancelář?

Cestovní agentura je stejně jako cestovní kancelář upravena v zákoně č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu (dále jen „zákon o podnikání v cestovním ruchu“). V praxi často dochází k zaměňování pojmů cestovní kancelář a cestovní agentura, protože se příliš neví, že se jedná o rozdílné živnosti a pojmy se tak používají často jako synonyma.

Cestovní agentura je blíže upravena v § 3 zákona o podnikání v cestovním ruchu, kde je definována jako „ podnikatel, který je oprávněn na základě ohlášení volné živnosti provozovat činnost v rozsahu uvedeném v § 2 odst. 3 zákona o podnikání v cestovním ruchu.“ Ze zákona o podnikání v cestovním ruchu tudíž vyplývá, že cestovní agentura může provozovat následující činnosti:

  • Nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu
  • Organizovat kombinace služeb cestovního ruchu a nabízet je a prodávat cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání
  • Zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro cestovní kancelář nebo jinou cestovní agenturu, případně pro jiné osoby (dopravce, pořadatele kulturních, společenských a sportovních akcí apod.)
  • Zprostředkovávat prodej zájezdu pro cestovní kancelář (smlouva o zájezdu musí být uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván)
  • Prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty

Oproti tomu cestovní kancelář je definována jako „podnikatel, který je na základě státního povolení k provozování živnosti („koncese“) oprávněn sestavovat služby cestovního ruchu pro účely zájezdu, nabízet a prodávat zájezdy nebo zprostředkovávat spojené cestovní služby.“ Z obou definic jasně plyne, že se agentura a kancelář liší ve způsobu založení, ale také v tom, že cestovní agentura nesmí prodávat zájezdy, které sama vytvoří a zároveň svoje služby ohledně vytvoření balíčku služeb nesmí nabízet nikomu jinému kromě cestovní kanceláře.

Jak plyne z definice cestovní agentury, jedná se o živnost volnou, což znamená, že pro její založení není třeba prokazovat žádné odborné znalosti. Tuto živnost je třeba tzv. ohlásit, a to buď osobně nebo elektronicky podáním žádosti u kteréhokoli obecního úřadu nebo centrálního registračního místa, popř. lze využít kontaktní místo veřejné správy, tzv. CZECH POINT.

Jediné podmínky, které je třeba pro provozování volné živnosti se označují jako obecné podmínky a řadíme sem:

  • Plnou svéprávnost
  • Bezúhonnost 
  • Dovršení věku 18 let

Založení cestovní kanceláře je mnohem složitější, protože je třeba získat koncesi „provozování cestovní kanceláře“, k jejímuž získání je třeba splňovat zákonem požadovanou odbornou způsobilost (praxe v oboru, vzdělání nebo rekvalifikační kurz), která je blíže vymezena v příloze č. 3 k zákonu
č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, a také požádat o vydání koncese. Požádání o vydání koncese spočívá ve vyplnění formuláře na příslušném živnostenském úřadu a složení poplatku ve výši 1.000,- Kč. Součástí žádosti o udělení koncese musí být potvrzení o sjednaném pojištění proti úpadku, podnikatelský záměr, prohlášení o předpokládaném zahájení činnosti a prohlášení stvrzující, že Vám nebylo rušeno oprávnění podnikat v daném oboru v posledních 5 letech. Žádost se postupuje k Ministerstvu pro místní rozvoj, které koncesi schvaluje. Schválení koncese může trvat i 30 dnů. Pokud je koncese schválena, je následně zapsána do živnostenského rejstříku.

Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání

Ve světě pracovního prostředí není odpovědnost zaměstnavatele pouze morálním imperativem, ale i právním závazkem. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu či nemoci z povolání představuje klíčový pilíř ochrany zaměstnanců. Tato problematika je detailně upravena ve vyhlášce č. 125/1993 Sb., ministerstva financí, kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. V následujícím článku se budeme věnovat esenci tohoto právního rámce, s důrazem na podmínky, výpočet pojistného a sankce za případné porušení. Otevřeme tak okno do právních aspektů, které formují způsob, jakým zaměstnavatelé nesou odpovědnost za bezpečnost svých zaměstnanců v pracovním prostředí.

Povinnost platit pojistné

Povinnost zaměstnavatele platit pojistné je klíčová v rámci zajišťování ochrany zaměstnanců. Dle § 12 odst. 1 vyhlášky tato povinnost vzniká ve chvíli, kdy zaměstnavatel zaměstná alespoň jednoho zaměstnance. Zaměstnavatel je následně povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit organizační jednotce pojišťovny s trvalým bydlištěm v obvodu, kde sídlí zaměstnavatel. 

Výpočet pojistného představuje technický, avšak klíčový aspekt celého systému. Dle § 12 odst. 2 vyhlášky si zaměstnavatel vypočítává pojistné sám. Základem pro tento výpočet je souhrn hrubých mezd všech zaměstnanců ve společnosti, který je následně vynásoben sazbou OKEČ (Odvětvové Klasifikace Ekonomických Činností) pro činnost vykonávanou zaměstnavatelem. Tento postup je paralelní s určením vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle zvláštního zákona. Pojistné se platí na kvartál dopředu, s výpočtem základu z kvartálu předchozího. Pojistné na I. čtvrtletí každého kalendářního roku je tedy splatné do 31. 1., na II. čtvrtletí do 30. 4., na III. čtvrtletí do 31. 7. a na IV. čtvrtletí do 31. 10.

Sankce za porušení povinnosti

Při porušení povinnosti platit pojistné hrozí zaměstnavateli vážné sankce. Jak uvádí § 12 odst. 8 vyhlášky, pojišťovna je oprávněna požadovat od zaměstnavatele úhradu zvýšených nákladů vzniklých porušením povinností. V případě nesprávného nebo zpožděného placení pojistného se dlužná částka navyšuje o 10 % za každý započatý měsíc.

Pojišťovna může, v závislosti na konkrétních okolnostech případu, částečně nebo úplně odstoupit od vymáhání pohledávky, která byla uplatněna v souladu s ustanoveními § 9 odst. 1, § 10, § 11 odst. 2 a § 12 odst. 8 a 9. Pokud částka této pohledávky převyšuje 250 000 Kč, pojišťovna může takové odstoupení provést pouze s předchozím souhlasem orgánu státního dozoru. Výši dlužného pojistného nelze snížit, ani zcela prominout, ale u zvýšeného pojistného je možné požádat o upuštění od vymáhání a v žádosti řádně odůvodnit příčinu dosavadního neplacení pojistného. Pokud výše zvýšeného pojistného nepřesáhne částku 250 000 Kč, rozhoduje o prominutí pojišťovna, v opačném případě je žádost o prominutí zvýšeného pojistného postoupena Ministerstvu financí ČR.

Tímto způsobem je systém zákonného pojištění zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu či nemoci z povolání pevně zakotven v právních normách, které pomáhají zajistit jeho spravedlivé a efektivní fungování.

Novela zákoníku práce

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Novela zákoníku práce

Zásadní změny zákoníku práce, které novela přináší, lze rozdělit do 5 oblastí, jsou to oblasti:

  1. digitalizace
  2. informování zaměstnance
  3. dohody (DPP, DPČ) 
  4. work-life balance aneb flexibilita pro rodiče pečující o děti 
  5. práce na dálku

 

DIGITALIZACE

Zákoník práce nově reflektuje možnost využití komunikačních technologií v oblastech uzavírání pracovní smlouvy/DPP/DPČ či dohody o rozvázání pracovního poměru/DPP/DPČ, kdy zaměstnavatel zašle vyhotovení elektronicky zaměstnanci na e-mail. Zaměstnanec může do 7 dnů od doručení písemně odstoupit (pokud už nebylo započato s plněním, tj. pokud nezačal pracovat)

Změny se týkají také doručování. Pravidla, která jsou uvedena níže, se uplatní u výpovědi, okamžitého zrušení pracovního poměru, odvolání z pracovního místa/vzdání se, doručování mzdového výměru, apod. a to pouze mimo dohody o rozvázání pracovního poměru/DPP/DPČ.

Možnosti doručování:

  • do vlastních rukou zaměstnance:
  • na pracovišti zaměstnavatele
  • prostřednictvím datové zprávy
  • prostřednictvím sítě nebo elektronickou komunikací
  • kdekoliv bude zaměstnanec zastižen
  • poštou, pokud doručení datovou zprávou nebo na pracovišti není možné

Co se týče doručování prostřednictvím sítě/el. komunikací, musí zaměstnanec k takovému doručování v samostatném prohlášení udělit souhlas, v tomto prohlášení pak uvede svou soukromou e-mailovou adresu. Zaměstnavatel je povinen zaměstnance o podmínkách doručování písemně informovat.  Zaměstnanec může zároveň svůj souhlas později písemně odvolat.

Na tento případ se vztahuje také fikce doručení, kdy pokud zaměstnanec/zaměstnavatel ve lhůtě 15 dnů nepotvrdí dodání písemnosti, pak se tato považuje uplynutím 15. dne za doručenou.

 

INFORMOVÁNÍ ZAMĚSTNANCE 

Do 7 dní od vzniku pracovního poměru, přiměřeně i pracovního vztahu na základě dohody, musí zaměstnavatel zaměstnance informovat o těchto věcech (pokud již nejsou uvedeny v pracovní smlouvě):

  • bližší identifikaci zaměstnance a zaměstnavatele, dle pracovní smlouvy
  • bližší označení druhu a místa výkonu práce, dle směrnice zaměstnavatele
  • výměru dovolené a způsob určení délky dovolené, dle směrnice zaměstnavatele
  • délku a podmínky zkušební doby
  • postupu při rozvazování pracovního poměru, včetně délky výpovědní doby
  • informace o odborném rozvoji, pokud jej zaměstnavatel poskytuje
  • stanovenou týdenní pracovní dobu a způsob rozvržení pracovní doby (příp. včetně vyrovnávacího období), dle směrnice zaměstnavatele
  • rozsah práce přesčas, dle pracovní smlouvy a směrnice zaměstnavatele
  • minimální denní odpočinek, nepřetržitý odpočinek v týdnu, přestávky, dle směrnice zaměstnavatele, příp. odkazu na interní předpis 
  • výše mzdy, její splatnost a způsob vyplácení
  • kolektivní smlouvy, které se na zaměstnance vztahují
  • orgán sociálního zabezpečení, kam zaměstnavatel odvádí za zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení, dle směrnice zaměstnavatele

Pokud dojde ke změně některé z těchto skutečností, je nutné zaměstnance bezodkladně písemně informovat, a to nejpozději v den účinnosti změny.

Pokud je zaměstnanec informován elektronicky, musí mít možnost si tuto informaci uložit nebo vytisknout. Zaměstnavatel navíc musí doložit předání této informace zaměstnanci, například záznamem obrazovky odeslaného e-mailu či podpisem informace zaměstnancem.

V případě vyslání zaměstnance do zahraničí existuje speciální informační povinnost.

 

DOHODY O VÝKONU PRÁCE MIMO PRACOVNÍ POMĚR – DPP/DPČ

V této oblasti přináší novely zákoníku práce mnoho změn. Jsou jimi především:

  • povinnost 3 dny před začátkem směny seznámit zaměstnance s rozvrhem práce
    • lze se dohodnout i na jiné době – tj. pravděpodobně i na kratší době, tohoto však nelze zneužívat a zaměstnance informovat např. pět minut před směnou
  • i v případě dohod platí povinnost informovat zaměstnance o výše vyčtených skutečnostech, a dále také předpokládaném rozsahu pracovní doby za den/týden 
  • na práci na dohody se také použijí ustanovení o překážkách v práci dle § 191 zákoníku práce, kterými jsou dočasná pracovní neschopnost či karanténa, kdy je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance
  • dále platí také ustanovení o příplatcích za práci ve svátek, v noci, ve ztíženém pracovním prostředí, v sobotu a neděli
  • zaměstnanec pracující na některou z dohod, může také podat žádost o zaměstnání v pracovním poměru, pokud za posledních 12 měsíců pro zaměstnavatele odpracoval v souhrnu alespoň 180 dní. Zaměstnavatel má pak povinnost do 1 měsíce poskytnout zaměstnanci odůvodněnou písemnou odpověď.
  • Od 1. 1. 2024 se pro pracovníky na dohody vztahují také pravidla týkající se dovolených, kdy pro účely dovolené činí délky týdenní pracovní doby 20 hodin týdně a nárok na dovolenou zaměstnanci vzniká, pokud odpracuje čtyřnásobek pracovní doby (tj. alespoň 80 hodin) a vztah založený dohodou nepřetržitě trvá alespoň po dobu 4 týdnů.
  • pokud má zaměstnanec dojem, že dostal výpověď z toho důvodu, že uplatnil některá ze svých práv, může tento zaměstnanec písemně požádat, aby zaměstnavatel výpověď odůvodnil, a zaměstnavatel má pak povinnost zaměstnance o důvodech  výpovědi písemně informovat.

 

WORK LIFE BALANCE 

Novely také zakotvují nová pravidla, která mají napomoci tzv. work-life balance, tedy lepšímu slaďování pracovního a rodinného života. Těmito novinkami jsou:

– zavedení možnosti písemně podat žádost o rodičovskou dovolenou, která musí být podána alespoň 30 dní před nástupem na ni.

– zakázání práce přesčas pro těhotné zaměstnankyně

– možnosti podat žádosti o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu týdenní pracovní doby/kratší pracovní doby, v případě, že zaměstnanec pečující o dítě mladší 15 let nebo sám dlouhodobě pečuje o osobu závislou na jeho péči. Tuto žádost pak může zaměstnavatel zamítnout jen pro vážné provozní důvody a musí ji písemně odůvodnit, jinak mu hrozí přestupek, za který může být uložena pokuta až 200.000,- Kč)

 

– podobně je možno podat žádost o obnovení původního rozsahu pracovní doby, která navazuje na žádost výše, a jejíž případné odmítnutí musí zaměstnavatel také písemně odůvodnit.

– co se týče žádosti o práci na dálku, tato bude muset být písemná a opět se na ni bude vztahovat pravidlo, že pokud by ji zaměstnavatel písemně neodůvodnil, bude páchat přestupek.

 

PRÁCE NA DÁLKU

Práci na dálku je tedy, jak již bylo nastíněno výše možné vykonávat pouze na základě písemné dohody.

Výpovědní doba této dohody činí standardně 15 dní. Je ale možné si dohodnout odlišnou dobu, dokud bude stejná pro zaměstnance i zaměstnavatele.

Novela přichází s úpravou náhrady nákladů při práci na dálku. Zaměstnavatel tak bude zaměstnanci muset proplácet částku, kterou zaměstnanec na nákladech prokázal případně jinak stanovenou paušální částku. Je však možné se dohodnout, že náhrada nákladů při práci na dálku zaměstnanci nebude příslušet.

Jak na popření otcovství

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak na popření otcovství

Úprava rodičovství v českém právu

Tuzemské právo, podobně jako v jiných záležitostech, vychází v otázce určování rodičovství z římského práva. Není proto s podivem, že v našem občanském zákoníku nalezneme v některých paragrafech poučky platné již od dob starověkého Říma. Jednou z nejznámějších pouček (i mezi laickou veřejností) je poučka Mater semper certa est, tedy že matka je vždy jistá. Jak je to ale s otcem?

Pro otcovství nemá naše právo žádnou takovou jasnou poučku, musíme si proto vystačit s takzvanými vyvratitelnými domněnkami. Jednou z takových je domněnka, že pokud se dítě narodí během manželství nebo do 300 dnů po jeho konci, za otce se pokládá (bývalý) manžel matky. Je ale velmi důležité, že se jedná o vyvratitelnou domněnku, což zjednodušeně znamená, že se tato skutečnost považuje za pravdivou, pokud není prokázán opak. Vyvratitelné domněnky se používají pro zjednodušení některých situací v právu, v tomto případě tak nemusí všichni muži, jejichž ženám se narodí dítě, prohlašovat otcovství svého dítěte. 

Situace při probíhajícím rozvodu 

Pokud se ovšem manželé spolu rozvádějí a v průběhu rozvodu či do 300 dnů od rozvedení manželství se ženě narodí dítě, je za otce tohoto dítěte opět pokládán (bývalý) manžel matky. V tomto případě je ovšem možné, aby (bývalý) manžel matky prohlásil, že není otcem dítěte a zároveň jiný muž prohlásil, že otcem dítěte je. Pokud by se k tvrzení obou mužů souhlasně přidala matka dítěte, je otcovství založeno na tvrzeních těchto mužů. 

Jak ale otcovství popřít?

Otcovství se dá popřít zásadně v rámci soudního řízení, které zahájí manžel matky dítěte do šesti měsíců od toho, co se dozvěděl o skutečnostech zakládajících pochybnost, že by mohl být otcem dítěte. Nejpozději tak ale lze učinit do šesti let dítěte. Návrh na popření otcovství bude zároveň směřovat jak proti matce, tak proti dítěti, jehož otcovství popíráme.  

Co je nesmírně důležité, je však rozlišení toho, kdy se takové řízení zahajuje. Pokud je to již v rámci manželství, ale ne později než 160 dnů od jeho vzniku, stačí pouze otcovství popřít u soudu, aniž bychom museli dokazovat skutečnosti, které brání tomu, aby navrhovatel byl skutečným otcem dítěte. 

Prokázání nemožnosti otcovství

Naproti tomu popření otcovství mezi stošedesátým dnem od vzniku manželství a třístým dnem po skončení manželství si již kromě návrhu podanému k soudu vyžaduje také prokázání nemožnosti toho, aby byl manžel otcem dítěte. Takovým důkazem můžeme rozumět například doložení medicínsky potvrzené neplodnosti daného muže, nebo znalecký posudek s negativním výsledkem rozboru DNA dítěte a manžela.   

Tato problematika nicméně může být v některých případech velmi spletitá a je proto lepší věc vždy řešit raději s právním odborníkem. Pokud byste tedy potřebovali vyřešit jakýkoliv problém z oblasti nejen rodinného práva, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Whistleblowing

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Whistleblowing

Termín whistleblowing není v zákoně definován, ale můžeme ho označit jako mechanismus, který umožňuje, aby osoba upozornila na nekalé, neetické nebo nezákonné jednání. V poslední době se jedná o často skloňovaný pojem a to v souvislosti se zákonem č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů (dále jen „zákon o ochraně oznamovatelů“), který povinným subjektům, s výjimkou veřejných zadavatelů, zaměstnávajících ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nejméně 50 a zároveň méně než 250 zaměstnanců, uložil povinnost zavést vnitřní oznamovací systém do 15. 12. 2023.

Vnitřní oznamovací systém má umožnit oznamovatelům podávat oznámení dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně oznamovatelů, tedy oznámení obsahující informace o možném protiprávním jednání, k němuž došlo nebo má dojít u osoby, pro niž oznamovatel, byť zprostředkovaně, vykonával nebo vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost, nebo u osoby, se kterou oznamovatel byl nebo je v kontaktu v souvislosti s výkonem práce nebo jiné obdobné činnosti, a které

  1. má znaky trestného činu,
  2. má znaky přestupku, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100000 Kč,
  3. porušuje tento zákon, nebo
  4. porušuje jiný právní předpis nebo předpis Evropské unie v oblastech dle bodů 1 až 14.

Pro povinný subjekt jsou stanoveny povinnosti v ustanovení § 9 zákona o ochraně oznamovatelů. Povinný subjekt tak musí umožnit oznamovateli podat oznámení prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému písemně i ústně nebo na jeho žádost osobně. Dále uveřejnit způsobem umožňujícími dálkový přístup (na svých internetových stránkách) tyto informace:

  • Způsoby oznamování prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému a ministerstva
  • Označení příslušné osoby, uvedení jejího telefonního čísla a adresy elektronické pošty nebo jinou adresu pro doručování 
  • Zda povinný subjekt vylučuje přijímání oznámení od osoby, která pro povinný subjekt nevykonává práci nebo jinou obdobnou činnost

Povinný subjekt musí také poučit příslušnou osobu o právech a povinnostech, které pro ni vyplývají z její funkce a zabezpečit, aby se s podanými oznámeními mohla seznamovat pouze příslušná osoba a aby byl dodržen zákaz poskytnout údaje. Po přijetí oznámení by povinný subjekt měl zajistit, aby došlo k posouzení důvodnosti oznámení příslušnou osobou a prostřednictvím příslušné osoby vyrozumět oznamovatele o přijetí oznámení do 7 dnů ode dne přijetí (ledaže oznamovatel výslovně žádal, aby vyrozuměn nebyl, nebo je zřejmé, že by tím došlo k prozrazení totožnosti oznamovatele jiné osobě) a o výsledcích posouzení důvodnosti oznámení do 30 dnů ode dne přijetí oznámení (v případech důvodnosti lze lhůtu až 2x prodloužit a o tomto prodloužení musí být oznamovatel vyrozuměn). Na základě přijatého oznámení a posouzení jeho důvodnost by ze strany povinného subjektu mělo dojít k přijetí vhodného opatření k nápravě nebo předejití protiprávního stavu.

Příslušnou osobou, popř. osobami, je zletilá plně svéprávná a bezúhonná osoba, která je buďto v zaměstnaneckém poměru k povinnému subjektu nebo externí. Úkolem povinné osoby je:

  • Přijímat a posuzovat důvodnost oznámení 
  • Navrhovat povinnému subjektu opatření k nápravě nebo předejití protiprávního stavu
  • Plnit pokyny povinného subjektu
  • Postupovat nestranně při výkonu své činnosti
  • Zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, i kterých se dozvěděla při výkonu své činnosti podle zákona o ochraně oznamovatelů, a to i po ukončení výkonu této činnosti

Kromě výše uvedeného jsou v zákoně o ochraně oznamovatelů upraveny také přestupky, včetně sankcí za vědomě nepravdivé oznámení, přestupky příslušné osoby, pověřených zaměstnanců, povinných subjektů a dalších osob. K projednávání těchto přestupků je příslušné ministerstvo, s výjimkou těch, které projednává orgán inspekce práce.