Novela zákona o přeměnách

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Novela zákona o přeměnách

Dne 19. července 2024 nabyla účinnosti novela zákona o přeměnách obchodních společností a družstev. Tato novela transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2121 ze dne 27. listopadu 2019, kterou se mění směrnice 2017/1132, pokud jde o přeshraniční přemístění sídla, fúze a rozdělení. Změny, které tato novela přináší, se týkají zejména způsobu jmenování znalce a oceňování jmění, ochrany zájmů třetích osob, způsobu zveřejňování přeměn nebo přeshraničních přeměn a jejich osvědčování.

 

Zveřejnění projektu přeměny a oznámení o jeho uložení

Dosud bylo povinné zveřejnit oznámení o uložení projektu přeměny do sbírky listin ve věstníku. Proces zveřejnění oznámení ve věstníku byl finančně i časově nákladný, a jelikož jej transponovaná směrnice nepožaduje, byl tento proces vypuštěn. Nově postačí oznámení pouze v obchodním rejstříku zároveň s uložením projektu přeměny do sbírky listin, kdy zůstává zachována lhůta nejpozději 30 dnů před realizací přeměny.

 

Určení namísto jmenování znalce

Pro případy, kdy zákon vyžaduje ocenění jmění, jež je předmětem přeměny, bylo zrušeno jmenování znalce soudem. Společnost zúčastněná na přeměně nově místo podání návrhu soudu k jmenování znalce určí znalce sama ze seznamu znalců vedeného ministerstvem spravedlnost. Celý proces přeměny je tímto způsobem určení znalce urychlen.

 

Ochrana zájmů třetích osob

Změny se promítly také do právní úpravy týkající se ochrany práv věřitelů osob zúčastněných na přeměně. Nová lhůta pro požádání o poskytnutí dostatečného zajištění činí tři měsíce místo šesti. Ve prospěch věřitelů došlo k rozšíření pohledávek, které lze zajistit. Nově se tak úprava vztahuje i na pohledávky budoucí či podmíněné za předpokladu, že se jedná o pohledávky ze závazků vzniklých před zveřejněním nebo uveřejněním projektu přeměny.

 

Přeshraniční přeměny a další významné změny

Novelou dochází k rozšíření působnosti zákona i na přeshraniční přemístění sídla z a do států mimo prostor EU a EHP. Nově upraveny jsou také zjednodušené postupy v případě některých forem přeshraničních fúzí v § 211 zákona o přeměnách. V § 59x zákona je upraveno osvědčení o přeshraniční přeměně, které vydává notář na žádost, a odst. 2 tohoto zákona nově vyjmenovává dokumenty, na jejichž základě notář zkoumá zákonnost přeshraniční přeměny.

Změny ve zpracování zprávy o přeshraniční přeměně jsou dalšími zjednodušujícími prvky novely. Nově je totiž zavedena možnost vypracovat samostatnou zprávu pro společníky nebo členy a samostatnou zprávu pro zaměstnance a zároveň jsou připuštěny výjimky, kdy je možné vynechat dané oddíly a to např. v případě kdy společnost má jediného společníka

Novým druhem přeměny je tzv. vyčlenění, která přináší nový jednoduchý nástroj, jak společnost dále vtělit do dceřiných společností. V případě vyčlenění se totiž společníkem nástupnické společnosti nestávají společníci rozdělované společnosti, ale přímo samotná rozdělovaná společnost. 

Dále je také nově výslovně umožněno realizovat více přeměn souběžně k jednomu rozhodnému dni. 

Pokud máte v souvislosti s přijatými změnami zákona jakékoliv dotazy nebo pokud se chystáte realizovat proces přeměny Vaší společnosti, neváhejte se obrátit na Advokátní kancelář CIKR.

Jak reklamovat dovolenou nebo zájezd?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak reklamovat dovolenou nebo zájezd?

Protože jsme nyní v době letních prázdnin, a tedy i době, kdy se v podstatě všichni vydáváme na letní dovolenou, připravili jsme si pro vás článek o tom, jak postupovat, když objednaný zájezd není ani podle našich představ, ani podle toho, co slibovala cestovní kancelář.

 

K možnosti zájezd reklamovat

Smlouva, na základě které se s cestovní kanceláří vydáte například na zájezd k moři, je smlouva jako každá jiná. Oběma stranám z ní tedy plynou práva a povinnosti a při porušení některého z těchto závazků musí za své pochybení dotyčný řádně odpovídat. 

Smlouva o zájezdu je upravena v občanském zákoníku a je definována tak, že z této smlouvy se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu. Co je ovšem důležité zmínit, je, že smlouva o zájezdu je považována za tzv. soubornou smlouvu. To znamená, že zákazníkovi musí být na jejím základě poskytováno více služeb cestovního ruchu najednou. O takovou smlouvu se tak typicky nebude jednat v případě, že si sjednám pouze ubytování, u jiného poskytovatele zase dopravu a podobně, zde bude potřeba reklamovat na základě každé jednotlivé smlouvy zvlášť tu část, která nebyla v souladu se smlouvou.

 

Vady zájezdu

Ustanovení § 2537 občanského zákoníku definuje vadu zájezdu jako stav, kdy některá ze sjednaných služeb není poskytována v souladu se smlouvou. Taková situace může nastat, pokud je například sjednané ubytování nižšího než slíbeného standardu, je poskytnut jiný druh dopravy nebo například není respektována vymíněná dieta zákazníka a jsou mu poskytovány jiné než sjednané pokrmy.

 

Vytknutí vad zájezdu

Pokud se skutečně v průběhu zájezdu nějaká vada objeví, je potřeba tuto vadu bez zbytečného odkladu vytknout pořadateli zájezdu. Ten pak má povinnost ve lhůtě určené zákazníkem vadu odstranit, což ovšem neplatí v situaci, kdy je třeba neprodlené nápravy. Je-li třeba neprodlené nápravy pořadatele, zákazník žádnou lhůtu nestanovuje, ale pořadatel musí nápravu zjednat bez zbytečného odkladu.

Pokud pořadatel neodstraní vadu v určené lhůtě, může zákazník odstranit vadu sám a po pořadateli požadovat náhradu nezbytných nákladů. Jestliže by se ovšem jednalo o vadu podstatnou a pořadatel by vadu neodstranil, má zákazník právo odstoupit od smlouvy bez zaplacení odstupného.

 

Podstatné vady zájezdu

Za podstatné vady zájezdu se pak obecně pokládají takové vady, které zákazníkovi znemožňují využívat některou ze složek zájezdu nebo zákazníkovi znemožní zájezd prožít běžným relaxačním způsobem. 

Pro podstatné vady zájezdu také platí, že pořadatel má povinnost poskytnou za vadnou část zájezdu jiné, odpovídající řešení (tedy stejné nebo vyšší jakosti). Je-li nabízené náhradní řešení nižší jakosti než by bylo záhodno, má zákazník právo na přiměřenou slevu.

Pokud byste se rádi dozvěděli co nejvíce o řešení právních problémů a obohatili se zajímavostmi ze světa práva, neváhejte navštívit blog na stránkách naší advokátní kanceláře!

Odpovědnost nájemce za vytopení bytu

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Odpovědnost nájemce za vytopení bytu

Dne 27. března 2023 vynesl Nejvyšší soud rozsudek v kauze týkající se odpovědnosti nájemce za škody způsobené vytopením spodního bytu v důsledku vadného ventilu v horním bytě. Rozsudek je klíčovým pro objasnění, do jaké míry je nájemce odpovědný za technické závady, které nemohl předvídat ani ovlivnit.

 

Právní souvislosti

Podle zákona č. 89/2012 Sb., konkrétně dle ustanovení § 2257 a § 2910, není nájemce odpovědný za škody způsobené vadou, kterou nemohl při běžné údržbě a kontrole předvídat nebo zjistit. V konkrétním případě šlo o situaci, kdy praskl uzávěr vody pod umyvadlem v bytě nájemce, což vedlo k vytopení spodního bytu.

 

Průběh soudního řízení

 

Celý případ prošel několika soudními instancemi:

  1. Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl 30. září 2019 o zamítnutí žaloby majitelky spodního bytu, která požadovala náhradu škody ve výši 94 380 Kč. Odvolací soud následně toto rozhodnutí potvrdil.
  2. Nejvyšší soud však 28. ledna 2021 tato rozhodnutí zrušil a vrátil případ k dalšímu řízení.
  3. Obvodní soud pro Prahu 6 poté rozhodl 10. listopadu 2021 ve prospěch žalobkyně a nařídil nájemci zaplatit požadovanou částku.
  4. Městský soud v Praze následně 22. března 2022 potvrdil rozsudek obvodního soudu.

 

Nájemce se však proti tomuto rozhodnutí odvolal k Nejvyššímu soudu, který jeho dovolání shledal důvodným.

 

Klíčové závěry Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud v novém rozsudku uvedl, že nájemce nemohl předvídat ani zabránit rozlomení ventilu, který byl vadně namontován ještě před začátkem jeho nájemního vztahu. Nebylo tedy možné klást odpovědnost za vzniklé škody na jeho bedra. Soud zdůraznil, že nájemce neměl povinnost ani možnost při běžné údržbě rozpoznat závady, které způsobily prasknutí uzávěru vody.

 

Dopady rozsudku

Tento rozsudek přináší důležité vyjasnění ohledně odpovědnosti nájemců za škody způsobené technickými závadami, které nemohou při běžné údržbě předvídat ani ovlivnit. Je to významný precedens, který poskytuje nájemcům větší jistotu a ochranu před neadekvátními nároky na náhradu škody za závady, za které objektivně nenesou odpovědnost.

 

Závěr

Rozsudek Nejvyššího soudu z 27. března 2023 představuje důležitý milník v oblasti nájemních vztahů a odpovědnosti za škody. Ujasňuje, že nájemci nemohou být činěni odpovědnými za technické vady instalací, které nemohli při běžné údržbě zjistit ani předvídat, což posiluje jejich právní postavení a chrání je před nepřiměřenými finančními nároky.

Kdy máte od zaměstnavatele nárok na odstupné

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Za jakých podmínek máte od zaměstnavatele nárok na odstupné?

Obecně o odstupném a jeho zákonná úprava

Odstupné je institut v rámci pracovního práva, zajišťující ochranu zaměstnance v pracovním poměru jakožto slabší strany. Právní úprava odstupného se nachází v zák. č. 262/2006 Sb., Zákoník práce (dále jen „ZP“), konkrétně v části druhé, hlavě IV. Zde jsou stanoveny zákonné důvody pro odstupné a základní parametry pro stanovení jeho výše. Jelikož je však pracovní právo převážně odvětvím soukromého práva, připouští se zde domluva stran a zákon tak stanoví pouze minimální standard. Odlišně může být dohodnuto zpravidla v rámci kolektivního vyjednávání mezi zaměstnaneckými odbory a zaměstnavatelem.

 

Zákonné důvody pro odstupné a jejich dělení

Důvody jsou uvedeny v § 67 ZP a lze je v zásadě shrnout do dvou skupin. Tyto skupiny kopírují výpovědní důvody z § 52 téhož zákona. V rámci první skupiny tedy můžeme hovořit o odstupném z důvodu výpovědi pro organizační změny na straně zaměstnavatele. Sem spadá zrušení či přemístění zaměstnavatele nebo stane-li se zaměstnanec nadbytečný z jiného důvodu (např. snižování stavů). V této kategorii máte nárok na 1-3násobek svého průměrného měsíčního výdělku. Konkrétní suma se pak odvíjí od délky trvání pracovního poměru. Do 1 roku trvání poměru máte nárok na 1násobek, v rozmezí 1 a 2 let máte nárok na 2násobek a nad 2 roky máte nárok na 3násobek průměrného měsíčního výdělku. Druhá skupina se týká výpovědního důvodu pro pracovní nezpůsobilost způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, kterou si zaměstnanec přivodil při výkonu povolání nebo v souvislosti s ním. Zde je na místě kompenzace vyšší, a to zejména pro snížení budoucího uplatnění na trhu práce. Zaměstnanec zde má proto nárok na odstupné ve výši 12násobku svého průměrného měsíčního výdělku.

 

Máte nárok na odstupné při ukončení pracovního poměru dohodou?

Častou mylnou představou je, že jakmile dojde k ukončení pracovního poměru dohodou, tak zaměstnanci automaticky zaniká nárok na odstupné. Toto přesvědčení však není pravdivé. Ve skutečnosti vše záleží na důvodu ukončení pracovního poměru. Pokud důvodem je jedna z výše jmenovaných situací, nárok na odstupné má zaměstnanec stejně jako kdyby dostal výpověď. Příkladem mohu uvést případ, kdy zaměstnavatel má v plánu na podzim snižovat stavy a zaměstnanec ví, že by výpověď nakonec stejně dostal. Může se dohodnout se zaměstnavatelem, že odejde dohodou již teď, aby mohl hledat novou práci, ještě než bude trh zaplněn.

Víte, kdo může být považován za podnikatele a jaký má tento status význam?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Víte, kdo může být považován za podnikatele a jaký má tento status význam?

Pod pojmem podnikatel si každý z nás jistě dokáže někoho představit, ať už jde o konkrétní osobu nebo třeba jen obecný archetyp osoby. Jak je však podnikatel definován právem? A kdo může být za podnikatele považován, přestože tuto definici nesplňuje? Jaké důsledky právo se statusem podnikatele spojuje? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete v následujícím článku.

Pojem a definice podnikatele

Definici pojmu podnikatel nalezneme v ustanovení § 420 občanského zákoníku, dle kterého: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“

Jak již z této definice vyplývá, aby byla osoba, ať už fyzická či právnická, ve vztahu k určité činnosti podnikatelem, musí splňovat výčet definičních znaků, kterými jsou:

    • Samostatnost výkonu činnosti
      • Osoba jedná dle svých rozhodnutí a pro sebe, neřídí se pokyny jiné osoby
      • Není však vyloučeno, aby se nechala zastoupit, činnost nemusí být vykonávána osobně
  • Výkon činnosti na vlastní účet a odpovědnost
      • Osoba sama nese důsledky vykonávání dané činnosti, a to jak ekonomické tak právní, ať už jsou pozitivní či negativní
  • Jde o činnost výdělečnou vykonávanou za účelem dosažení zisku
      • Činnost nemusí nutně zisk přinášet, důležitý je právě záměr zisku dosahovat
      • Činnosti, jejichž účel by byl jiný než ziskový, např. zabezpečování veřejných potřeb nebudou podnikáním a osoba, tyto činnosti vykonávající, by pak nebyla podnikatelem
  • Tato činnost je vykonávána živnostenským či obdobným způsobem
    • Zde nejde o nutnost existence veřejnoprávního oprávnění, ale o způsob, jakým se dané činnosti běžně vykonávají
    • Pod pojmem obdobný způsob může být rozuměn například pronájem nemovitostní či výkon tzv. svobodných povolání (lékaři, advokáti, architekti..)
  • Záměr podnikatele je vykonávat tuto činnost soustavně
    • Činnost nemusí být vykonávána nepřetržitě, může jít např. i o sezonní činnost nebo činnost časově omezenou, jako je stavba či prodej
    • Pod tento definiční znak však nepatří jednorázové či nahodilé činnosti

Mimo tuto definici podnikatele občanský zákoník za podnikatele považuje také každou osobu zapsanou v obchodním rejstříku. Zde platí zákonná fikce, že pokud je osoba v obchodním rejstříku zapsaná, pak je podnikatelem bez ohledu na to, zda splňuje definiční znaky podnikatele či nikoli.

V neposlední řadě je ve vztahu k vymezení podnikatele využívána také vyvratitelná domněnka, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle zákona. Tuto domněnku je však prokázáním opaku možné vyvrátit a v případě sporu argumentovat, že přestože osoba např. disponovala živnostenským oprávněním, nejednalo se ve vztahu k určité činnosti o podnikatele.

Neplnoprávní podnikatelé

Pojem neplnoprávní podnikatelé, se používá pro označení takových osob, které, přestože nesplňují některý nebo více z definičních znaků podnikatele, které jsme si vymezili výše, zákon je za podnikatele považuje, a to s ohledem na ochranu spotřebitelů.

Dle občanského zákoníku se pro účely ochrany spotřebitele totiž za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

Spotřebitelem je pak každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Právní důsledky spojené se statusem podnikatele

Se statusem podnikatele je spojena celá řada práv a povinností. Na jednu stranu jsou určité záležitosti pro podnikatele jednodušší, na stranu druhou je však právo na podnikatele přísnější, neboť je od podnikatelů ve vztahu k výkonu jejich podnikatelské činnosti od nich očekávána jistá míra odbornosti a informovanosti.

Jako příklad povinností kladených na podnikatele můžeme uvést např. povinnost viditelně označovat své jméno a sídlo a jiné identifikační údaje na listinách, které podnikatel využívá ke své obchodní činnosti. 

Podnikatele pak také například zavazuje jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna, a to i pokud tato osoba nejednala v zastoupení podnikatele či své zástupčí oprávnění překročila.

Na podnikatele se dále nevztahují určitá ochranná ustanovení zákona, jakými jsou například ustanovení občanského zákoníku vztahující se k lichvě či neúměrnému krácení.

Zjednodušení pro podnikatele pak spočívá například ve stanovení výkladových pravidel pro výrazy, které připouštějí různý výklad a mohou být součástí právního jednání podnikatele či v přihlédnutí k obecně zachovávaným obchodním zvyklostem v právním styku dvou podnikatelů, jak předpokládá ustanovení § 558 odst. 2 občanského zákoníku.

Máte další otázky či potřebujete právní pomoc?

Splňuje činnost, kterou vykonáváte definiční znaky podnikání a vy si nevíte ohledně některých právních povinností souvisejících s podnikáním rady? Jste spotřebitelem, který se dostal s podnikatelem do sporu, a ocenili byste právní pomoc? Neváhejte se v těchto případech obrátit na naši advokátní kancelář. Naši odborníci jsou připraveni být Vám v řešení oporou.

Flexibilní novela zákoníku práce

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Flexibilní novela zákoníku práce

Na samém počátku legislativního procesu je již dlouho očekávaný návrh flexibilní novely zákoníku práce, který představilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Hlavní změny, které tato flexibilní novela přinese, by se měly dotknout zaměstnávání rodičů na rodičovské dovolené, prodloužení zkušební doby a skončení pracovního poměru. Ministerstvo práce a sociálních věcí za hlavní cíle této novely označilo zvýšení flexibility zákoníku práce v zájmu zaměstnanců i zaměstnavatelů, přizpůsobení potřebám a vývoji moderního trhu práce, maximální využití pracovní síly, podpora slaďování rodinného a pracovního života a pokračující trend digitalizace.

 

Podpora slaďování rodinného a pracovního života

Jedním z hlavních cílů připravované novely je podpořit pracující rodiče, nabídnout jim flexibilnější podmínky a motivovat je k dřívějšímu nástupu zpět do práce. Zavedena by měla být až dvouletá garance stejného pracovního místa pro zaměstnance vracející se z rodičovské dovolené. Dvouletá garance pracovního místa bude spočívat ve skutečnosti, že pokud se zaměstnanec vrátí do práce před druhými narozeninami dítěte, bude zaměstnavatelem zařazen na svou původní práci a pracoviště. V současnosti je zaměstnavatel povinen zařadit vracejícího se zaměstnance dle pracovní smlouvy, zatímco dle novely bude zaměstnavatel zaměstnanci doslova garantovat „stejnou židli“. Tento institut by měl motivovat rodiče k dřívějšímu návratu z rodičovské dovolené zpět do práce. Podpořit pracující rodiče má i další navrhovaná změna, která jim umožní uzavření dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti u stejného zaměstnavatele na výkon druhově stejně vymezené práce jako dle uzavřené pracovní smlouvy.

 

Flexibilní ukončení pracovního poměru

Větší flexibilita se dle připravovaných změn projeví také v ukončení pracovního poměru. Běh výpovědní doby bude nově vázán na den doručení výpovědi druhé straně a její začátek tak nebude odložen až na první den následujícího měsíce.

 

Prodloužení a prodlužování zkušební doby

Významnou změnou, kterou by tato novela mohla přinést, je prodloužení zkušební pracovní doby až na 4 měsíce, u vedoucích zaměstnanců na 8 měsíců, a také dodatečné prodlužování v zákonem upravených mezích.

 

Další chystané změny

Další změny, které novela může přinést, jsou např. výplata mzdy v jiné než české měně, doručování mzdového a platového výměru prostřednictvím interních elektronických systémů zaměstnavatele, zrovnoprávnění registrovaných partnerů při přechodu mzdových/platových práv při smrti zaměstnance a umožnění výkonu lehkých prací mladistvými od 14 let i bez ukončení základních vzdělávání v době prázdnin

 

Předpokládaná účinnost

Tato novela je teprve na samém počátku legislativního procesu, a proto není vůbec jisté, v jaké podobě budou nakonec tyto změny přijaty. Předpokládané datum nabytí účinnosti je dle Ministerstva práce a sociálních věcí v lednu 2025, proto sledujte nás blog, kde Vás budeme informovat o dalších změnách.

Jak postupovat při nálezu věci

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak postupovat při nálezu věci

Věc opuštěná

Občanský zákoník stanovuje dobu, po které se věc považuje za opuštěnou na 3 roky, u nemovitostí je tato doba stanovena na 10 let. Ovšem ustanovení, které obsahuje zmíněné doby nevykonávání vlastnického práva k věci, je konstruováno s takzvanou vyvratitelnou domněnkou, takže slouží pouze jako „startovní čára“ a dá se dokázat, že skutečnost je jiná.

Dále také platí vyvratitelná domněnka, že každý si chce uchovat vlastnické právo k věci a nalezená věc se nedá bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji.

Odevzdání nálezu

Pokud tedy nalezneme ztracenou movitou věc, měli bychom postupovat v souladu s § 1052 občanského zákoníku a ztracenou věc vrátit tomu, kdo ji ztratil, případně vlastníkovi věci. Taková situace je pochopitelně nejsnazší při nálezu věci, která je jednoznačně označena, například nález peněženky nám velmi usnadňuje skutečnost, že často je v ní i občanský či řidičský průkaz.

Občanský zákoník však pamatuje i na situace, kdy vlastník věci není znám a ani není patrné, kdo věc ztratil. V takovém případě musíme postupovat podle druhého odstavce ustanovení § 1052 občanského zákoníku, tedy věc odevzdat obci, na jejímž území byla věc nalezena, nejlépe do tří dnů. Je-li ovšem taková věc nalezena ve veřejné budově (knihovny, úřady, pošta, škola…) nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdáváme nalezenou věc provozovateli těchto zařízení, který svým vlastním postupem věc navrátí vlastníkovi.

Postup obce pro navrácení nálezu vlastníkovi

Po přijetí nálezu je obec povinna nález ohlásit obvyklým způsobem, a to tak, aby co nejlepším způsobem mohl nález putovat zpět ke svému vlastníkovi, v menších obcích to bude patrně obecní rozhlas, vyvěšení oznámení na úřední desku obce nebo prostě vlastní povědomí o tom, komu daná věc patří. Ve větších obcích a městech budeme potom patrně odkázáni pouze na oznámení na úřední desce. Pokud se vlastník věci v přiměřené době o nález značné hodnoty nepřihlásí, musí obec učinit vhodné opatření k tomu, aby nález vešel v širší známost.

Mezitím je obec uschována na náklady obce, peníze (a obzvláště větší hodnoty) je vhodné uložit do soudní úschovy. Dokonce není vyloučeno, souhlasí-li s tím nálezce, že nalezená věc bude uschována u nálezce do doby, než bude zjištěn vlastník. Pokud by ovšem věc šlo uschovat jen s nepoměrnými náklady či nelze-li věc uschovat bez patrné škody na věci, obec nalezenou věc prodá ve veřejné dražbě, a výtěžek této dražby je potom navrácen zjištěnému vlastníkovi. 

Pokud je věc považována za neprodejnou, naloží s ním obec libovolným způsobem. Za neprodejnou věc se však nedá považovat taková, o jejíž výjimečnosti či hodnotě nelze mít pochyb.

V případě, že se do jednoho roku od vyhlášení nálezu vlastník nenajde, je nálezce či obec věc užívat jakožto poctivý držitel. Po třech letech od vyhlášení nálezu nabývá tento poctivý držitel vlastnické právo k věci. 

Nálezné

Obecně známá je také skutečnost, že nálezci naleží tzv. nálezné. Právo na nálezné skutečně vychází z občanského zákoníku, který výši nálezného stanovuje na 10 % z hodnoty nálezného, pokud ovšem má ztracená věc hodnotu jen pro vlastníka (nebo pro toho, kdo ji ztratil), tak stanovená procenta neplatí a nálezci přísluší nálezné dle služného uvážení. Nálezné obdrží nálezce i za situace, kdy je vlastníka možné poznat z označení věci nebo z jiných okolností (toto bude např. zmíněná situace nálezu peněženky s občanským průkazem).

Nález věci skryté

Občanský zákoník rovněž pamatuje na situaci, kdy je nalezena zakopaná věc, případně věc zazděná nebo jinak ukrytá. V případě nálezu takovéto věci postupujeme stejně jako při jiném nálezu ztracené věci, ovšem s nálezným se to má podle zákona trochu jinak. Nálezce nemá na nálezné právo za situace, že vlastník o ukrytí věci věděl.

Další odchylkou je, že pokud není zřejmé, komu nalezená skrytá věc patří, oznámí se nalezení věci jak vlastníkovi pozemku, na němž byla věc nalezena, tak i příslušné obci. Pokud se nebude jednat o věc, která by měla podle zákona připadnout státu (např. archeologické nálezy), ujedná si nálezce s vlastníkem pozemku, který z nich si věc ponechá a vyplatí druhému polovinu z ceny věci. Jestliže se na tomto nemohou shodnout, dle § 1064 občanského zákoníku platí, že věc připadne vlastníkovi pozemku a ten nálezci vyplatí polovinu ceny. 

Pokud je někdo jiným pověřen hledáním skrytých věcí, tedy v podstatě nájemný lovec pokladů, v případě úspěchu při hledání mu náleží pouze sjednaná odměna a nestává se nálezcem. 

 

Pro další zajímavé články ze světa práva neváhejte navštívit náš blog, na kterém si pro vás naše advokátní kancelář Ciprýn, Kiršner a partneři s.r.o. pravidelně připravuje články z rozličných oblastí našeho právního řádu. 

Vyvážené zastoupení žen a mužů ve vedení velkých obchodních společností

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Vyvážené zastoupení žen a mužů ve vedení velkých obchodních společností

O co se jedná?

Vláda schválila zákon, který má určovat pravidla pro vyvážené obsazení vedoucí pozic ve velkých společnostech. Tato úprava by se měla týkat společností, které zaměstnávají přes 250 zaměstnanců a jejich obrat přesahuje 50 milionů euro (tedy v přepočtu asi 1,24 mld. korun). To v České republice splňuje celkem 6 obchodních společností. Konkrétně jimi jsou: ČEZ, Komerční Banka, Moneta Money Bank, Philip Morris ČR, Kofola ČeskoSlovensko a Colt CZ Group SE. Zde by pak zákon stanovil minimální procentuální zastoupení žen (případně však i mužů) ve správních a dozorčích orgánech na 40 %, nebo aby jejich počet dohromady jak představenstvu, tak v radách dosahoval alespoň hranice 33 %. Této hodnoty by společnosti měly dosáhnout nejpozději do poloviny roku 2026.

 

Důvod úpravy?

Jedná se o reakci na směrnici Evropské Unie z konce roku 2022, které letos v prosinci končí lhůta pro její transpozici. Česká republika je dlouhodobě kritizována za nedostatečné zastoupení žen na vedoucích pozicích. Ve vedení společností spadajících do těchto kritérií je u nás pouhých 21 % žen. Ve srovnání s unijním průměrem tak zaostáváme o cca 11 %, což nás dostává až na 20. místo v rámci EU. Tato směrnice má snahu vyrovnat rozdíly mezi členskými státy a odstranit diskriminaci na základě pohlaví zavedením kvót spolu s jednoznačným, a hlavně neutrálním vymezením pravidel pro obsazování výše zmíněných pozic.

 

Jak by to vypadalo v praxi?

Společnosti, kromě běžných kritérií a zvláštních požadavků budou muset při výběru zaměstnanců do vedoucích pozic vzít v potaz i jejich současné zastoupení ve vedení společnosti. V případě, že by společnost při výběru pochybila a nedala přednost kandidátovi z početně méně zastoupené skupiny přednost, mohl by ji tento následně žalovat a dožadovat se náležité satisfakce.