Věděli jste, za jakých podmínek máte nárok na odstupné?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Věděli jste, za jakých podmínek máte nárok na odstupné?

Věděli jste, že odstupné představuje jednorázovou úhradu, pokud dojde k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Zákoník práce k tomuto stanoví, že zaměstnanci vzniká nárok na odstupné při nezaviněném ukončení pracovního poměru. 

 

Podmínky nároku na odstupné

Podmínkou pro vznik nároku na odstupné je ukončení pracovního poměru z důvodu na straně zaměstnavatele a to v případě, že dojde k některé z těchto situací:

  • ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část
  • přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část
  • stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

Jedná se o výpovědní důvody na straně zaměstnavatele, které jsou upraveny v ustanovení § 52 písm. a)-c) zákoníku práce. Podmínky nároku na odstupné jsou splněny, pokud z těchto důvodů dojde k výpovědi ze strany zaměstnavatele nebo bude z těchto důvodů uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru.

 

Výpočet odstupného

Výpočet minimální výše odstupného je upraven v ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce a odvíjí se od počtu odpracovaných let a průměrné měsíční mzdy zaměstnance. Zákoník práce tak stanovuje tyto násobky pro určení výše odstupného:

  • jednonásobek průměrné měsíční mzdy, pokud zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele méně než 1 rok;
  • dvojnásobek průměrné měsíční mzdy, pokud pracovní poměr zaměstnance u zaměstnavatele trval déle než 1 rok, ale méně než 2 roky;
  • trojnásobek průměrné měsíční mzdy, pokud pracovní smlouvy zaměstnance trvala alespoň 2 roky.

Tyto zákonné hranice určují minimální výši odstupného, kterou zaměstnavatel za splnění daných podmínek musí poskytnout. Zaměstnavatel ale může zaměstnanci poskytnout i vyšší částku a danou problematiku může např. upravit již v samotné pracovní smlouvě při jejím uzavření. Pokud úprava pracovní smlouvy nesjednává nižší odstupné, než jsou zákonem určené minimální výše, bude se odstupné řídit ustanovením pracovním smlouvy.

 

Nemoc z povolání a pracovní úraz

Nárok na odstupné vzniká také v situaci, kdy nemůžete dále vykonávat práci kvůli nemoci z povolání nebo pro pracovní úraz a z těchto důvodů od zaměstnavatele dostanete výpověď, popř. uzavřete dohodu o skončení pracovního poměru. V tomto specifickém případě, kdy k poškození zdraví a následné výpovědi došlo v přímé souvislosti s výkonem vašeho dosavadního povolání, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit odstupné v minimální výši dvanáctinásobku průměrné měsíční mzdy.

 

Kdy nárok na odstupné nevzniká?

Nárok na odstupné nevzniká v situacích, kdy zaměstnanec podá výpověď nebo pracuje na dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce. Dále v v případě že zaměstnatel dá zaměstnanci výpověď ve zkušební době nebo neprodlouží zaměstnanci pracovní smlouvu na dobu určitou a ve všech dalších situacích upravených v zákoníku práce s výjimkou výše uvedených výpovědních důvodů upravených v ustanovení § 52 odst. 1 písm. a) – d) zákoníku práce

Postup na sepsání žaloby na dlužníka

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Postup na sepsání žaloby na dlužníka

Na začátku je nejlepší se s dlužníkem spojit písemně nebo telefonicky a vyzvat ke splácení dluhů. Dlužník může začít svůj dluh splácet, a tak se vyhnete celému soudnímu řízení. 

Také je dobré promyslet si, zda opravdu chcete, aby se případem zabýval soud. Soudu totiž musíte zaplatit poplatek, který se pohybuje okolo 5% z částky, kterou vymáháte. Pokud pro Vás soud bude úspěšný, tyto poplatky zaplatí dlužník. Dobré je si uvědomit, jestli máte dostatečné důkazy, abyste u soudu zvítězili.

Kdy podat žalobu

Žalobu podejte po tom, co na Vaši výzvu dlužník nereaguje a dluh nebyl do stanovené doby splacen. Pozor si ale musíte dát na promlčecí dobu, která je standardně 3 roky. Pokud tato doba uplyne, protistrana může vznést námitku a Váš případ bude ukončen. 

Jak podat žalobu

Důležité je vybrat místně a věcně příslušný soud. Místně příslušný se rozumí soud, v jehož obvodu obžalovaný bydlí. Věcná příslušnost je o trochu těžší. Věcnou příslušnost určuje zákon. Ve většině případů se jedná o soud okresní (v Praze se jedná o soudy obvodní a v Brně o Městský soud). Ovšem v případě cenných papírů se už bude jednat o krajské soudy (v Praze Městský soud). Poté je potřeba splnit obsah žaloby, žalobu poslat a uhradit poplatek.

Obsah žaloby

Podle zákona musí žaloba obsahovat určité náležitosti, těmi jsou:

  • správné označení soudu
  • kdo a na koho žalobu podává (jména věřitelů a dlužníků, včetně dat narození a bydliště)
  • označení důkazů
  • čeho se žaloba týká a návrh na rozhodnutí soudu
  • podpis a datum

 

V případě jakýchkoli dotazů či zájmu o naše služby nás neváhejte kontaktovat.

Změna pohlaví bez kastrace

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Změna pohlaví bez kastrace

Ústavní soud vydal rozsudek, který má výrazné dopady na práva transsexuálních jedinců v České republice. Zrušil totiž požadavek na chirurgický zákrok jako podmínku pro oficiální změnu pohlaví. Tato nová judikatura je závažným krokem směrem k uznání práva trans lidí na ochranu jejich tělesné integrity a osobní autonomie, spojené s důstojností každého jednotlivce. Podle tohoto rozhodnutí soudu již není vyžadováno podstoupení operace, neboť požadavek kastrace v rámci “statusové” změny pohlaví je v rozporu s lidskou důstojností. Politici nyní musí vypracovat novou legislativu, která bude reflektovat toto rozhodnutí soudu. 

 

Dosavadní úprava:

Dříve platná právní úprava vyžadovala, aby trans lidé, kteří chtěli změnit své oficiální pohlaví, podstoupili chirurgický zákrok, který zahrnoval sterilizaci a operativní přeměnu jejich pohlavních orgánů. Tato podmínka byla nyní Ústavním soudem označena za porušení základních práv trans jedinců.

 

Průběh:

Na Ústavní soud se obrátil jedinec, který je v oficiálních záznamech uváděn jako žena a usiluje o změnu pohlaví, avšak odmítá podstoupit chirurgický zákrok. 

Jedním z hlavních argumentů proti této požadované chirurgické změně bylo to, že každý člověk by měl mít právo rozhodovat o svém vlastním těle a identitě bez nucení podstupovat invazivní zákroky. Ústavní soud tento požadavek označil za porušení základních práv trans jedinců na ochranu jejich tělesné integrity a osobní autonomie, spojené s lidskou důstojností. Soud také zdůraznil, že tato požadovaná změna byla neúměrně přísná a v mnoha případech nežádoucí.

V důsledku tohoto rozhodnutí Ústavního soudu bude nutné provést změny v legislativě, aby byla zajištěna respektování práv trans lidí a zároveň byla udržena právní jistota a stabilita. Do doby, než nová právní úprava vstoupí v platnost, zůstávají v platnosti dosavadní podmínky změny pohlaví.

Toto rozhodnutí Ústavního soudu je důležitým krokem směrem k většímu uznání práv trans jedinců a zároveň k posílení jejich lidské důstojnosti a autonomie. Je však teprve prvním krokem na cestě k vytvoření prostředí, které bude skutečně inkluzivní a respektující různorodost lidské identity.

HHC a další látky zařazeny na seznam návykových látek

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

HHC a další látky zařazeny na seznam návykových látek

V březnu 2024 vláda schválila na návrh Ministerstva zdravotnictví novelu nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. Nově byly na seznam návykových látek zařazeny tetrahydrokanabiforol (THCP), hexahydrokanabinol-O-acetát (HHC-acetát, HHC-O) a hexahydrokanabinolu (HHC). S výjimkou látky HHC, pokud je obsažena v rostlině technického konopí, technickém konopí, konopí extrakt a tinktura a přípravku z technického konopí v množství nižším než 0,3 %. Tato výjimka se nevztahuje na potraviny. Tyto látky jsou zařazeny do přílohy č. 4 výše zmíněného nařízení vlády.

 

V příloze č. 4 je zařazeno několik desítek podobných látek. Jedná se o ​​psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a také o další psychotropní látky, u nichž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví, nutné zabezpečit, aby látky a přípravky obsahující tyto psychotropní látky byly používány pouze k omezeným výzkumným, vědeckým a velmi omezeným terapeutickým účelům vymezeným v povolení k zacházení. 

 

K tomuto kroku, ze strany vlády, došlo po sérii hospitalizovaných dětí, které užili tyto látky v mnoha podobách. Lidé, kteří budou mít výrobky HHC do 10 g, tak jim bude hrozit pokuta až 15 tisíc. Přestupky se budou posuzovat podobně jako u látky THC. Navíc obchodníkům s výrobky HHC budou hrozit ještě větší tresty. Na prodej těchto látek dohlíží Státní zemědělská a potravinářská inspekce. 

Víte, jaké jsou základní svobody vnitřního trhu EU a jaký je jejich význam?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Víte, jaké jsou základní svobody vnitřního trhu EU a jaký je jejich význam?

Volný přístup k vnitřnímu trhu Evropské unie je zcela zásadní výhodou plynoucí z našeho členství v Unii. Jeho úprava a základní východiska jsou obsažena v I. hlavě třetí části Smlouvy o fungování evropské unie (dále jen „SFEU“). Konkrétní definici pak obsahuje článek 26 odst. 2: „Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smluv.“ Zde můžeme spatřit čtyři hlavní principy vnitřního trhu. V zásadě se tedy jedná o jakýsi prostor, ve kterém nesmí docházet k žádné diskriminaci mezi členskými státy na základě jejich státní příslušnosti.

 

Svobodný pohyb zboží

Zboží je definováno v Soudním dvorem EU v rozsudku C-7/68 Komise v. Itálie jako: „Výrobky, které mohou být ocenitelné v penězích a mohou být předmětem obchodní transakce.“ Z této velmi široce pojaté definice jsou však z logického důvodu na základě čl. 346 SFEU vyjmuty zbraně, které se řídí jiným režimem. Hlavními předpoklady svobodného pohybu zboží jsou pak celní unie, zrušení množstevních omezení (a opatření s rovnocenným účinkem) a zákaz daňové diskriminace. Zjednodušeně lze říci, že v rámci EU jsou plošně zakázány nejen všechny tarifní překážky obchodu (tj. dovozní/vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem jako cla), ale i ty netarifní (tj. množstevní omezení a ORUKO). Toto se v konečném důsledku zásadně promítne na dostupnosti a cenně obchodovaného zboží.

 

Svobodný pohyb osob

Další zásadní svobodou je svoboda pohybu osob. Ta prošla poměrně rozsáhlým vývojem, kdy z pouhé ekonomické svobody pohybu pracovníků nakonec Maastrichtskou smlouvou vznikl až institut občanství EU. Na jeho základě má každý občan právo se svobodně pohybovat a pobývat na území jiného členského státu. Stejné právo náleží i jejich rodinným příslušníkům, a to nezávisle na jejich státní příslušnost či členství v Unii. Podrobnou úpravu lze nalézt v článcích 20 a 21 SFEU, v V. hlavě Listiny základních práv EU, a nakonec i v tzv. pobytové směrnici 2004/38/ES, jež obsahuje komplexní soubor práv a povinností migrujících občanů EU. Tato svoboda velmi úzce souvisí i se svobodným pohybem služeb, jakožto dalším základním principem vnitřního trhu EU.

 

Svobodný pohyb služeb a svoboda usazování

Obě tyto svobody se vztahují na volný provoz podnikatelské činnosti na území jiného státu Unie v národním režimu – tedy za stejných podmínek jako mají občané daného státu. V rámci svobody pohybu služeb tedy může například český advokát dočasně vykonávat své služby v Německu, a to v zásadě ve zcela rovném postavení jako by měl v ČR. Jedná se však pouze o dočasný a nahodilý výkon podnikatelské činnosti. Při výkonu činnosti dlouhodobé a pravidelné je už nutné hovořit o svobodě usazování. Ta nám umožňuje nejen trvale podnikat na území jiného státu Unie, ale dokonce si zde i zřídit pobočku či dceřinou společnost.

Svoboda pohybu kapitálu

Poslední základní svobodou je pohyb kapitálu. Ten lze pak dále dělit na pohyb plateb, který byl základním předpokladem vzniku společného trhu a pohyb investičního kapitálu (svoboda investování), jemuž se liberalizace dostalo až koncem 80. let. O významu této svobody svědčí i fakt, že jakékoli svévolné omezení pohybu kapitálu je zakázáno nejen mezi členskými státy, ale podle článku 63 SFEU platí i na vztahy mezi členským státem Unie a třetími zeměmi.

 

Možnosti omezení těchto svobod

Tyto základní svobody však lze ze zákonem stanovených důvodů omezit. Zpravidla se jedná o výjimky uvedené přímo v zakládacích smlouvách (tedy primárním právu EU) nebo opřené o tzv. kategorické požadavky veřejného zájmu jednotlivých členských států. Těmi mohou být například ochrana života a zdraví lidí a zvířat, veřejná bezpečnost nebo ochrana národního kulturního pokladu. Tyto požadavky následně musí projít testem proporcionality, který provádí Soudní dvůr EU. Stanovisko Soudního dvora je v této situaci takové, že veškeré svobody vykládá extenzivně, zatímco jakákoli jejich možná omezení vykládá restriktivně. Tím je nastaven dlouhotrvající trend neustálého rozšiřování svobod vnitřního trhu.