Úspěšný případ – Změna návrhu územního plánu

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Úspěšný případ – Změna návrhu územního plánu

Pomohli jsme klientce změnit návrh připravovaného územního plánu.

Klientka se na nás obrátila ve věci jejího pozemku, který byl výrazně dotčen návrhem nového územního plánu obce, kvůli kterému by tento pozemek nemohla nijak efektivně využívat. Na jejím pozemku návrh územního plánu navrhoval vybudování protipovodňových poldrů. Prostřednictvím námitek v rámci veřejného projednání návrhu územního plánu se nám podařilo zrušit přehnané požadavky obce.

Řízení o vydání územního plánu patří mezi náročná a často také zdlouhavá řízení. Jejich správné uchopení proto vyžaduje bezchybnou znalost aktuálně platných právních předpisů a judikatury, ale i schopnost správně a věcně argumentovat ve prospěch vhodného řešení pro klienta.

Advokátní kancelář Ciprýn, Kiršner a partneři s.r.o. nabízí profesionální služby nejen v oblasti stavebního práva a náš tým je připraven být Vám v těchto řízeních oporou. Pokud se tedy nacházíte v obdobné situaci, neváhejte se na nás obrátit.

 

Novela zákona o dani z přidané hodnoty

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Novela zákona o dani z přidané hodnoty

Dne 1. 1. 2024 nabyl účinnosti zákon vydán pod č. 417/2023 Sb., kterým se novelizuje zákon
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, stejně jako další zákony související.

Tato novela byla zejména reakcí na nutnost implementovat směrnici Rady EU č. 2020/284 z roku 2020, jejímž hlavním cílem bylo zejména zavedení určitých požadavků na poskytovatele platebních služeb.

V důvodové zprávě k návrhu tohoto zákona zákonodárce uvádí, že hlavní změnou stávající právní úpravy je doplnění speciální právní úpravy, která poskytovatelům platebních služeb ukládá povinnost uchovávat a poskytnout správci daně údaje týkající se příchozích a odchozích plateb, a také příjemců a příkazců těchto plateb. 

Pod pojmem poskytovatel platebních služeb chápe náš právní řád finanční instituci, která mimo jiné zpracovává platební transakce. V praxi takový poskytovatel zpracovává např. platební transakce, k jejichž provedení obdrží žádost skrze platební bránu.  

Danou směrnici, a potažmo tedy i její zákonnou implementaci do našeho právního řádu, lze chápat hlavně jako reakci na rozmach poskytování platebních služeb při obchodech uzavíraných prostřednictvím internetu a jiných prostředků dálkové komunikace. Právě kvůli tomuto daná právní úprava ukládá poskytovatelům platebních služeb nové povinnosti spojené s uzavíráním těchto obchodů na dálku, konkrétně tedy u přeshraničních transakcí. Avšak povinnost se nebude vztahovat jen na platby uskutečňované v rámci členských států EU, ale také na platby vůči třetím zemím a naopak. 

Konkrétně tedy novela kromě povinnosti vést evidenci upravuje i označení toho, co má přesně předmětem evidence být a co se všechno rozumí údaji o přeshraniční platbě. Dále je také stanoven způsob, jakým má být poskytovatelem učiněno oznámení a konečně i určení, že správcem daně v případě evidence o přeshraničních platbách je Specializovaný finanční úřad. 

Povinnost vést evidenci však zákon ukládá pouze v případě, že v tuzemsku zprostředkuje poskytovatel více než 25 plateb v období jednoho kalendářního čtvrtletí. 

Jak sepsat předmanželskou smlouvu

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Jak sepsat předmanželskou smlouvu

Úprava majetkových poměrů mezi manželi může být velmi citlivým tématem, zvláště co se využití institutu předmanželské smlouvy týče. 

Pro úpravu manželského majetkového práva stanovuje občanský zákoník v zásadě čtyři možné režimy. Prvním a výchozím režimem pro úpravu společného jmění manželů je tzv. zákonný režim, který automaticky nastupuje u všech uzavíraných tuzemských sňatků, pokud není zvolena jiná úprava. Tou může být, jak již je možno vytušit, právě možnost tzv. smluveného režimu. Dalšími možnostmi je režim založený rozhodnutím soudu a konečně režim oddělených jmění. 

Pro zákonný režim platí, že do společného jmění manželů náleží vše, co jeden nebo oba manželé nabyli za trvání manželství. Jsou však stanoveny výjimky z tohoto pravidla, například že do SJM nenáležejí věci sloužící osobní potřebě jednoho z manželů, věci nabyté darem nebo dědictvím, a dále také to, co manžel nabyl jakožto náhradu nemajetkové újmy. Stejně tak jsou ze zákonného režimu SJM vyloučeny věci, které manžel nabyl právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučného majetku (např. majetek nabytý před vznikem manželství nebo jedna z výjimek uvedených výše).

Naproti tomu ve smluveném režimu se mohou snoubenci nebo manželé dohodnout, které konkrétní věci budou náležet do SJM, případně i formu správy majetku náležejícího do SJM, resp. manželé se mohou dohodnout na rozšíření nebo naopak zúžení stávajícího režimu. Jediným omezením, které v této oblasti zákon stanoví, je podmínka, že úprava obsažená v předmanželské smlouvě nesmí omezovat či vyloučit schopnost jednoho z manželů zabezpečovat rodinu, a že smluvený režim nesmí svým obsahem nebo účelem omezovat práva třetích osob, pokud s tím nesouhlasí. 

Pokud je smlouva uzavírána mezi snoubenci, nastupují práva a povinnosti z takové smlouvy až od okamžiku, kdy je manželství uzavřeno. Naproti tomu pokud je takováto modifikační smlouva uzavřena již mezi manželi, jejichž společné jmění se dosud řídilo zákonným režimem, má tato smlouva účinky ex nunc, tedy pouze do budoucna. Zpětný účinek modifikace rozsahu SJM je totiž zákonem zakázán.

Při samotném psaní předmanželské smlouvy je důležité si skutečně dobře rozmyslet, jak úpravu společného jmění pojmout, obzvlášť v situacích, kdy má jeden ze snoubenců výrazně vyšší příjmy, či se dá očekávat, že i po uzavření manželství hodlá výraznou měrou požívat zisk ze svého (výlučného) majetku. Takový zisk by totiž za zákonného režimu náležel oběma. 

Nezřídka se taky setkáme s dohodou snoubenců o vypořádání společného jmění pro případ rozvodu manželství.

Rozhodně není od věci se při sepisování předmanželské či manželské modifikační smlouvy obrátit na služby právníka, tím může být typicky notář či advokát.  Taková osoba s právnickým vzděláním ostatně může pomoci nejen se strukturováním samotného textu smlouvy, ale její bohatší vzhled do problematiky majetkového práva a v užším smyslu i do majetkového práva manželů může pomoci předejít nesrovnalostem v kýžené úpravě v budoucnu. Řešit problémy je totiž vždy snazší již v zárodku, což v právu platí obzvlášť. 

Nakonec je důležité zmínit, že aby (před)manželská smlouva byla platná, je potřeba dodržet její zákonem předepsanou formu, která je stanovena jako písemná forma veřejné listiny. To znamená, že musí být učiněna formou notářského zápisu. V ojedinělých případech může být forma notářského zápisu nahrazena rozhodnutím orgánu veřejné moci, tedy soudem, který schvaluje například smír mezi stranami. 

Úspěšný případ – Vyhráli jsme před soudem I. stupně s excindační žalobou

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Úspěšný případ – Vyhráli jsme před soudem I. stupně s excindační žalobou

Naše advokátní kancelář zastupovala klienta ve věci podané excindační žaloby neboli vylučovací žaloby. Proti klientovi bylo vedeno exekuční řízení, v rámci kterého byly označeny určité věci ve vlastnictví klienta k dražbě. V právním zastoupení klienta jsme žádali příslušného exekutora o vyškrtnutí těchto věcí z exekuce, ale ten naší žádosti nevyhověl, proto jsme byli nuceni podat excindační žalobu. Soud této žalobě vyhověl v plném rozsahu, a dokonce uznal klientovi náhradu nákladů řízení.

Náš tým zkušených advokátů se specializuje na široké spektrum právních oborů, ať už potřebujete poradit v oblasti občanského, obchodního, pracovního, rodinného práva či práva trestního, jsme tu pro vás. S našimi bohatými zkušenostmi a odbornými znalostmi jsme připraveni řešit i ty nejsložitější případy. Neváhejte nás kontaktovat.

Věděli jste, jaké pravomoci má Nejvyšší kontrolní úřad?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Věděli jste, jaké pravomoci má Nejvyšší kontrolní úřad?

Jednou z mnoha podmínek fungování demokratického státu je vznik nezávislé instituce, která kontroluje hospodaření státu. V České republice tuto funkci vykonává Nejvyšší kontrolní úřad. Podobný orgán působí ve všech demokratických zemí.

Existence Nejvyššího kontrolního úřadu je právně zakotvena v Ústavě ČR. Podobně jako Česká národní banka nebo územní samospráva. Konkrétní postavení, působnost, organizační struktura a činnost je však upravena v zákoně o Nejvyšším kontrolním úřadu. Aby mohl kvalitně a objektivně kontrolovat hospodaření státu, tak musí působit samostatně a být nezávislý na moci zákonodárné, výkonné i soudní. Nezávislost úřadu zaručuje, aby nemohl být politicky ovlivňován. 

 

Pravomoci

Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje 

  1. hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemi nebo kraji v jejich samostatné působnosti
  2. státní závěrečný účet
  3. plnění státního rozpočtu
  4. hospodaření s prostředky poskytnutými České republice ze zahraničí
  5. vydávání a umořování státních cenných papírů
  6. zadávání veřejných zakázek
  7. hospodaření ČNB 

Při kontrole Nejvyšší kontrolní úřad prověřuje, jestli výše uvedené činnosti jsou v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné, hospodárné a efektivní. Výsledkem kontrolní činnosti je kontrolní závěr, což je písemná zpráva, která obsahuje shrnutí a vyhodnocení skutečností zjištěných při kontrole.

Nejvyšší kontrolní úřad předkládá některé výsledky své práce také Poslanecké sněmovně. Jedná se o zpracování a předložení stanoviska k návrhu státního závěrečného účtu, ke zprávě o vývoji ekonomiky a plnění státního rozpočtu. Předkládán je také seznam kontrolních závěrů, které byly podkladem pro závěrečné stanovisko úřadu.

Na žádost Poslanecké sněmovny nebo Senátu zpracovává Nejvyšší kontrolní úřad stanovisko k návrhům právních předpisů, které se týkají rozpočtového hospodaření, účetnictví, státní statistiky a výkonu kontrolní, dozorové a inspekční činnosti.

 

Organizační struktura

Orgány úřadu jsou kolegium, senáty a kárná komise. Tyto orgány se řídí zákonem o Nejvyšším kontrolním úřadu, jednacím řádem kolegia, jednacím řádem senátů a kárným řádem.

V čele Nejvyššího kontrolního úřadu stojí prezident, jehož funkční období trvá 9 let. Prezident úřad řídí a jedná jeho jménem navenek, předsedá kolegiu úřadu a kárné komoře. Nominaci podává Poslanecká sněmovna prezidentovi ČR. Prezidenta v době nepřítomnosti zastupuje viceprezident. 

Prezident úřadu předkládá kolegiu úřadu

  1. návrh plánu kontrolní činnosti a jeho změn,
  2. návrh rozpočtu včetně jeho změn, rozpočtových opatření a závěrečného účtu rozpočtové kapitoly úřadu,
  3. všechny kontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu,
  4. návrh výroční zprávy o činnosti úřadu za uplynulý rozpočtový rok,
  5. návrh organizačního a pracovního řádu úřadu, včetně jeho změn a doplňků,
  6. návrh jednacího řádu kolegia úřadu a senátů úřadu, včetně jeho změn a doplňků,
  7. návrh kárného řádu,
  8. podněty Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich orgánů a vlády

Kolegium Nejvyššího kontrolního úřadu tvoří prezident, viceprezident úřadu a 15 členů kolegia. Kolegium rozhoduje hlasováním. Pro návrh musí hlasovat nadpoloviční většina přítomných. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Členy kolegia volí Poslanecká sněmovna na návrh prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Člen kolegia končí při dosažení věku 65 let.

 

Kolegium úřadu schvaluje

  1. plán kontrolní činnosti,
  2. návrh rozpočtu úřadu předkládaný Poslanecké sněmovně, jeho změny, rozpočtová opatření, závěrečný účet rozpočtové kapitoly úřadu a účetní závěrku úřadu sestavenou k rozvahovému dni,
  3. všechny kontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu,
  4. výroční zprávu,
  5. kontrolní závěry, které si stanoví při schvalování plánu kontrolní činnosti nebo které mu přikáže prezident úřadu,
  6. jednací řády Kolegia úřadu a senátů úřadu,
  7. organizační řád a jeho změny,
  8. kárný řád.

 

Kolegium úřadu rozhoduje

  1. o odvolání proti rozhodnutí o námitce proti kontrolnímu protokolu,
  2. o námitce podjatosti, pokud ji vznesla kontrolovaná osoba proti členu úřadu; takový člen úřadu je z hlasování o námitce podjatosti vyloučen.

Nelze sankciovat cyklistu, který jede na silnici vedle cyklostezky

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

Nelze sankciovat cyklistu, který jede na silnici vedle cyklostezky

Když se M. A., mladý cyklista, ocitl v právním sporu kvůli sérii drobných přestupků na silnici, jeho příběh se zdál být dalším z řady obyčejných dopravních případů. Avšak rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které následovalo, odhalilo zajímavé právní nuance a zdůraznilo význam precizního právního výkladu.

M. A. byl původně obviněn z několika přestupků spojených s jízdou na horském kole v obci Vrbno pod Pradědem. Tato obvinění zahrnovala jízdu na nesprávném místě silnice, používání chodníku, nepřiměřené předjíždění a nezastavení po drobné dopravní nehodě. Za tyto činy mu byla udělena pokuta 5.000 Kč a za náklady řízení 1.000 Kč. Klíčovou otázkou se stala povinnost cyklistů využívat vyhrazených stezek pro cyklisty a chodce.

Po odvolání M. A. proti původnímu rozhodnutí se případ dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu. Soud pečlivě zkoumal všechny aspekty případu, včetně zákonných náležitostí kasační stížnosti. Soudní přezkum odhalil, že v původním rozhodnutí se nacházely právní chyby, což vedlo k jeho zrušení a vrácení případu k dalšímu řízení.

Nejzajímavější částí případu bylo posouzení povinnosti cyklistů využívat cyklistických stezek. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zákon o silničním provozu neklade na cyklisty povinnost omezeného užívání pouze stezek určených cyklisty. Cyklisté disponují všemi právy a povinnostmi, které platí pro ostatní účastníky silničního provozu. Podle ustanovení § 57 odst. 6 zákona o silničním provozu jsou cyklisté a chodci považováni za rovnocenné uživatele stezek vyhrazených pro jejich užívání, pokud není explicitně zakázáno dopravní značkou “Zákaz vjezdu jízdních kol”. Cyklisté tak mají právo rozhodnout se na základě konkrétních podmínek a okolností, jestli užijí silnici nebo cyklostezku. Soud totiž zdůraznil, že využívání stezek vyhrazených pro chodce a cyklisty může být spojeno i s určitými riziky, zejména v oblastech s vysokou frekvencí provozu, kde hrozí možnost kolizí mezi chodci a cyklisty, a to i na stezkách označených jako dělené. Z tohoto důvodu je rozumné umožnit cyklistovi flexibilitu a rozhodnout se, zda zvolí stezku určenou pro chodce a cyklisty nebo silnici, v závislosti na konkrétních místních podmínkách, aktuálním stavu komunikace, hustotě provozu, rychlosti jízdy a dalších proměnných.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu nejen zrušil původní rozhodnutí, ale také poukázal na důležitost spravedlivého a přesného právního posouzení. Soud rovněž přikázal žalovanému, tedy Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, zaplatit M. A. náklady na řízení ve výši 24.456 Kč.

Tento případ ukazuje, že i zdánlivě malé přestupky mohou vyvolat významné právní diskuse a mít dalekosáhlé důsledky pro občanská práva a svobody. Je to příběh, který připomíná, že v právu, stejně jako na silnici, je důležité vidět širší kontext a hledat spravedlnost nad rámec černobílého výkladu pravidel.

Jak založit cestovní agenturu a cestovní kancelář?

Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR

 Jak založit cestovní agenturu a cestovní kancelář?

Cestovní agentura je stejně jako cestovní kancelář upravena v zákoně č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu (dále jen „zákon o podnikání v cestovním ruchu“). V praxi často dochází k zaměňování pojmů cestovní kancelář a cestovní agentura, protože se příliš neví, že se jedná o rozdílné živnosti a pojmy se tak používají často jako synonyma.

Cestovní agentura je blíže upravena v § 3 zákona o podnikání v cestovním ruchu, kde je definována jako „ podnikatel, který je oprávněn na základě ohlášení volné živnosti provozovat činnost v rozsahu uvedeném v § 2 odst. 3 zákona o podnikání v cestovním ruchu.“ Ze zákona o podnikání v cestovním ruchu tudíž vyplývá, že cestovní agentura může provozovat následující činnosti:

  • Nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu
  • Organizovat kombinace služeb cestovního ruchu a nabízet je a prodávat cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání
  • Zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro cestovní kancelář nebo jinou cestovní agenturu, případně pro jiné osoby (dopravce, pořadatele kulturních, společenských a sportovních akcí apod.)
  • Zprostředkovávat prodej zájezdu pro cestovní kancelář (smlouva o zájezdu musí být uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván)
  • Prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty

Oproti tomu cestovní kancelář je definována jako „podnikatel, který je na základě státního povolení k provozování živnosti („koncese“) oprávněn sestavovat služby cestovního ruchu pro účely zájezdu, nabízet a prodávat zájezdy nebo zprostředkovávat spojené cestovní služby.“ Z obou definic jasně plyne, že se agentura a kancelář liší ve způsobu založení, ale také v tom, že cestovní agentura nesmí prodávat zájezdy, které sama vytvoří a zároveň svoje služby ohledně vytvoření balíčku služeb nesmí nabízet nikomu jinému kromě cestovní kanceláře.

Jak plyne z definice cestovní agentury, jedná se o živnost volnou, což znamená, že pro její založení není třeba prokazovat žádné odborné znalosti. Tuto živnost je třeba tzv. ohlásit, a to buď osobně nebo elektronicky podáním žádosti u kteréhokoli obecního úřadu nebo centrálního registračního místa, popř. lze využít kontaktní místo veřejné správy, tzv. CZECH POINT.

Jediné podmínky, které je třeba pro provozování volné živnosti se označují jako obecné podmínky a řadíme sem:

  • Plnou svéprávnost
  • Bezúhonnost 
  • Dovršení věku 18 let

Založení cestovní kanceláře je mnohem složitější, protože je třeba získat koncesi „provozování cestovní kanceláře“, k jejímuž získání je třeba splňovat zákonem požadovanou odbornou způsobilost (praxe v oboru, vzdělání nebo rekvalifikační kurz), která je blíže vymezena v příloze č. 3 k zákonu
č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, a také požádat o vydání koncese. Požádání o vydání koncese spočívá ve vyplnění formuláře na příslušném živnostenském úřadu a složení poplatku ve výši 1.000,- Kč. Součástí žádosti o udělení koncese musí být potvrzení o sjednaném pojištění proti úpadku, podnikatelský záměr, prohlášení o předpokládaném zahájení činnosti a prohlášení stvrzující, že Vám nebylo rušeno oprávnění podnikat v daném oboru v posledních 5 letech. Žádost se postupuje k Ministerstvu pro místní rozvoj, které koncesi schvaluje. Schválení koncese může trvat i 30 dnů. Pokud je koncese schválena, je následně zapsána do živnostenského rejstříku.