“Obtěžující zápach z grilu nebo nadměrně hlasitá hudba. Důvodů pro sousedské spory může během letních měsíců přibývat. Jak v takových případech postupovat a kdy se obrátit na soud, radí právník Štěpán Ciprýn.”
Zdroj: seznamzpravy.cz
“Za jakých podmínek mohou klienti cestovních kanceláří získat kompenzaci za dovolenou pokaženou nejen živelnými pohromami? Jak rychle je dobré se s problémem na kancelář obrátit? Koho máme v případě přírodní katastrofy na dovolené informovat jako prvního? Na tyto a další otázky diváků odpovídal advokát Pavel Kiršner.”
Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR
Věřitel může na úkor dlužníka posilovat své postavení buď cestou zajištění nebo utvrzení závazku. Velice oblíbenou formou utvrzení závazku je smluvní pokuta. Smluvní pokutou rozumíme ujednání ve smlouvě, které zakotví dlužníkovu povinnost dodatečného plnění vůči věřiteli, pokud dlužník poruší nějakou povinnost plynoucí ze smlouvy. V praxi si tento institut můžeme představit například tak, že pokud v rámci smlouvy o dílo nepředá zhotovitel dílo objednateli do ujednané doby, vznikne mu povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši například 0,2 % z ceny díla za každý den prodlení. V kontextu smlouvy o dílo může být možná matoucí používání slova dlužník, neboť zhotovitele díla si totiž typicky jako dlužníka nepředstavujeme. V terminologii občanského zákoníku se však dlužníkem rozumí každá osoba, která má v rámci závazku vůči věřiteli nějakou povinnost. Věřitel je naopak osoba, která má vůči dlužníku nějaké právo. V kontextu smlouvy o dílo jsou tedy zhotovitel i objednatel oba zároveň dlužníky a věřiteli.
V případě, že Váš dlužník poruší smluvní povinnost, nemusíte mít strach, že budete muset prokazovat jeho nedbalost či úmysl, abyste se domohli náhrady této újmy. Smluvní pokuta bude muset být uhrazena i v případě, kdy dlužníkovo jednání, které k porušení smluvní pokuty směřovalo, nebylo zaviněné. Jedná se tedy o objektivní odpovědnost. Zákonodárce zde tedy dává značný důraz na smluvní zásadu závaznosti.
I přesto že to zákon umožňuje, důrazně nedoporučujeme sjednávat smluvní pokutu ústně. Prokazovat uzavření takového ujednání je totiž v praxi často značně náročné až nemožné. Doporučujeme naopak smluvní pokutu sjednat přímo ve smlouvě anebo ji případně ke smlouvě doplnit písemným dodatkem.
Zajímavým ustanovením je § 2050 občanského zákoníku, které stanovuje, že v případě, kdy je ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel nárok na náhradu škody, která mu vznikla porušením smlouvy. Před sjednáním smluvní pokuty je tedy dobré si důkladně rozmyslet, zda potenciální škoda nebude přesahovat výši ujednané smluvní pokuty. Náhrady škody byste se totiž už nedomohli. Toto ustanovení má však dispozitivní povahu, lze jej vyloučit a dohodnout se, že ujednání smluvní pokuty nevylučuje právo na náhradu škody ve výši přesahující smluvní pokutu, nebo dokonce v plné výši.
Výše smluvní pokuty musí být přiměřená. Odpověď na otázku, jaká výše smluvní pokuty je přiměřená, může být problematická. Přiměřenost smluvní pokuty se totiž liší případ od případu. V určitých případech může být přiměřená dokonce i výše 1 % z dlužné částky za jeden den. Záleží na výši dlužné částky, ze které se smluvní pokuta vypočítává. Obecně lze však říci, že sporná výše smluvní pokuty začíná od 0,5 % dlužné částky za den prodlení. Tuto výši bychom Vám tedy nedoporučili přesáhnout.
Ve sporných případech může soud výši smluvní pokuty přiměřeně usměrnit.
Vaše advokátní kancelář CIKR.
Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR
My Češi jsme po světě mimo jiné známí svou láskou k turistice. Není divu, neboť naše hustá síť turistických tras, které jsou opatřeny nejlepším turistickým značením na světě, přímo vybízí k pěším výletům. Ruku v ruce s turistikou jde naše národní vášeň pro outdoorové aktivity včetně táboření. Zkušený táborník se však občas setká s tím, že po postavení stanu a spokojeném usnutí přijde majitel lesa nebo hajný a ten ho z jeho místa často agresivně vypudí. Kolem zákonné úpravy táboření koluje spoustu nepravdivých mýtů. Chtěli bychom tedy v rámci tohoto článku uvést na pravou míru, jak se to s právní úpravou táboření skutečně má.
Co se týče táboření v lese, tak zde zákonná úprava bohužel pro táborníky příliš příznivá není. Lesní zákon se v § 20 vyjadřuje jasně: V lesích je zakázáno kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa. Tato „vyhrazená místa“ určuje vlastník lesa a v praxi jsou většinou vyznačena tabulemi, které popisují, jaké konkrétní činnosti jsou v daném úseku povoleny. Problém tohoto ustanovení nastává u definice pojmu „táboření“. Jelikož se tomuto tématu soudy neměly možnost rozsáhle věnovat, tak tento pojem bohužel judikatorně vyjasněn nemáme. Určitá vodítka k výkladu tohoto pojmu nám však přináší stanovisko ministerstva životního prostředí č.j. 410/1114/96: tábořením se rozumí souhrn různých činností umožňujících vícedenní pobyt v přírodě spojený s přenocováním, a to obvykle ve stanech (stavění stanů, příprava stravy, hygiena, likvidace odpadků atd). Tábořením je tedy jednání, které dlouhodobý pobyt i jen pouze umožňuje. Fakticky na místě více dní však člověk strávit nutně nemusí.
Vedle pojmu táboření ještě však rozlišujeme pojem „nocování“, který můžeme definovat jako jednorázové přespání bez znaků dlouhodobějšího pobytu. V praxi si pod tímto pojmem můžeme představit spaní pod širým nebem, bivakování nebo třeba spaní v hamace. Jsou to činnosti, které v lese nezanechávají žádné trvalé stopy. Tento typ přespávání v přírodě zakázán není. I přes strohou judikaturu k této problematice existuje rozhodnutí Městského soudu v Praze, které potvrzuje, že tzv. „bivakování“ (tedy spaní pouze ve spacím pytli s podložkou pod širým nebem) nepodléhá nutnosti povolení.
Co se týče táboření ve volné přírodě (mimo lesy), tak zde problematika úpravy táboření chybí. Můžeme zde tedy uplatnit tzv. zásadu legální licence, která zní: „Co není zakázáno, je povoleno.“ Zákon pouze upravuje volný přístup do krajiny, která je ve vlastnictví státu nebo samosprávného celku. Při výkonu práva „volného přístupu“ je však potřeba respektovat zájmy vlastníka pozemku. V případě táboření by pak mohlo být dovozováno, že se jedná o zásah do životního prostředí, a tudíž není v pojmu „volný přístup do krajiny“ obsaženo. Výklad v tomto směru není zcela jasný. Na druhou stranu, pokud budete ve volné přírodě pouze nocovat a ne tábořit, pak se jednoznačně o zásah do krajiny nejedná.
Co se týče táboření v CHKO a Národních parcích, tak zde je potřeba se řídit bližšími podmínkami, které typicky můžeme nalézt na webových stránkách předmětné chráněné oblasti.
S tábořením se pak pojí i další aktivity, které zákon nějakým způsobem reguluje. Rozdělávání ohně je v lese (mimo vyhrazená místa) zakázáno. Mimo les je možné zapalovat oheň pouze minimálně ve vzdálenosti 50 m od lesa. Povolený je ale sběr klestí (dříví s nejširším průměrem 7 cm), hub a lesních plodů.
Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR
Dne 1. 7. 2023 nabývá účinnosti zcela nový stavební zákon, který byl vypracováván již od roku 2018. Přestože se většiny lidí tento nový stavební zákon fakticky dotkne kvůli svému přechodnému období až 1. 7. 2024, přinášíme Vám informace o několika zásadních změnách v procesu povolování černých staveb, pro Vaše posouzení možností legalizace těchto staveb.
Ačkoliv nový stavební zákon přináší mnoho nového s cílem usnadnit výstavbu stavebníkům a digitalizovat celý proces, stavební zákon též výrazně omezuje možnosti dodatečného povolování staveb, které vznikly bez patřičného povolení, či v rozporu s tímto povolením. První zásadní změnou na úseku černých staveb je nový institut stavebního zákona, tzv. „maximální doba stavby“. Stavební zákon si klade za cíl též zneškodnit problém s rozestavěností staveb, a to tak, že k samotnému stavebnímu povolení se nově váže lhůta v délce deseti let ode dne platnosti stavebního povolení. Pokud stavební záměr nebude v této době dokončen (oproti předchozí úpravě stačilo výstavbu ve lhůtě 2 let zahájit), je možné prodloužení této lhůty, avšak toto prodloužení je podmíněno novému posuzování stavebního záměru podle podmínek v době tohoto prodloužení. Je tedy možné, že u stavebního záměru, který nebyl po dobu deseti let dokončen, nebude možné kvůli např. novému územnímu plánu, stavební uzávěře, či změně stavebních předpisů prodloužit lhůtu pro jeho dokončení, a tedy se ze stavebního záměru stane černá stavba.
Kromě nového důvodu černé stavby specifikovaného výše, i samotné podmínky dodatečného povolování černých staveb se výrazně mění. Změnu sebou přináší změna běžných povolovacích procesů stavebních záměrů, která se u černých staveb uplatní obdobně. Tedy i osoby, které zhotovily svoji stavbu tzv. „na černo“, budou benefitovat z této nové, jednodušší úpravy. Jednodušším se tento proces stává zejména integrací původního stavebního a územního povolení do jednoho řízení, a dále povinností stavebních úřadů z vlastní činnosti opatřovat závazná stanoviska dotčených orgánů na úseku jednotlivých chráněných zájmů, jako například v oblasti ochrany přírody a krajiny, ochrany lesa či požární bezpečnosti.
Nový stavební zákon však s sebou přináší nové podmínky, za kterých černou stavbu dodatečně povolit nelze. Nově lze černá stavba dodatečně povolit pouze za předpokladu, že stavba nevyžaduje rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů podle jiných právních předpisů, nevyžaduje povolení výjimky z požadavků na výstavbu a v poslední řadě stavebník uhradil pokutu za přestupek za to, že provedl stavbu bez povolení nebo v rozporu s ním, pokud byla uložena.
Pokud tedy stavební záměr nesplňuje například odstupové vzdálenosti od okolních staveb, nedisponuje dostatečným počtem parkovacích stání, či ke stavebnímu záměru nevede zpevněná přístupová komunikace, nelze tento stavební záměr dodatečně povolit. Z tohoto ustanovení však existuje výjimka, kterou představuje souhlas ostatních účastníků řízení (zejména sousedů). Pokud účastníci dají svůj souhlas s tímto stavebním záměrem, považuje se tento požadavek za splněný. Souhlas je však možno až do vydání stavebního povolení ze strany účastníka řízení odvolat.
Původně záměr nového stavebního zákona obsahoval jako jednu z podmínek dodatečného povolení stavby též dobrou víru stavebníka. Posuzování dobré víry stavebníka by však výrazně snížilo možnosti stavebníků pro dodatečné povolení staveb, když by stavebníci museli prokazovat, že měli důvodně za to, že jejich stavba buďto úřední povolení nevyžaduje, nebo že jejich stavební záměr je v souladu s vydaným rozhodnutím. Od tohoto požadavku však bylo upuštěno, avšak není vyloučeno, že nový stavební zákon neprojde v této oblasti v následujícím roce dalšími změnami.
Je tedy nyní na samotných vlastnících, zdali sami upozorní na svoji černou stavbu stavební úřad a pokusí se ji legalizovat podle staré, do 1. 7. 2024 účinné úpravy, kdy je možné dodatečné povolení záměru i s rozhodnutím o výjimce z obecných požadavků na výstavbu, nebo zdali vyčkají, co prakticky přinese dne 1. 7. 2024 nový stavební zákon.
Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR
Řešíte v rodině dědictví a dozvíte se, že jste byli vyděděni. Co z právního hlediska vydědění znamená? Koho lze vydědit, z jakých důvodů a dá se proti vydědění nějak bránit? Na následujících řádcích si přiblížíme, co si pod institutem vydědění představit, kdy jej lze použít a jaké jsou způsoby obrany proti němu.
Dle ustanovení § 1646 an. občanského zákoníku je vyděděním vyloučení nebo zkrácení práva nepominutelného dědice na jeho povinný díl, a to ze zákonných důvodů. Toto vymezení však není pro přehledné zorientování se v problematice dostačující. Pojďme si jej tedy rozebrat, a pojmy jako je nepominutelný dědic, povinný díl a zákonné důvody si blíže vysvětlit.
V rámci dědického práva lze dědice rozdělit na dědice pominutelné a dědice nepominutelné. Do kategorie nepominutelných dědiců spadají děti zůstavitele, a pokud tyto nedědí, tak sem spadají i jejich děti. Pominutelnými dědici jsou pak všichni ostatní.
Nepominutelné dědice, jak už sám název napovídá, nelze pominout, mají totiž právo na povinný díl z pozůstalosti. Povinný díl z pozůstalosti by se dal vyjádřit jako peněžitá částka, která odpovídá hodnotě takového dílu z pozůstalosti, na který by nepominutelný dědic měl právo, pokud by se postupovalo dle zákonné dědické posloupnosti. V případě, že je nepominutelný dědic nezletilý, má právo na tři čtvrtiny dílu pozůstalosti, který by mu ze zákona připadl, naproti tomu zletilý dědic má právo na jednu čtvrtinu zákonného dílu z pozůstalosti.
Pro lepší představitelnost si uveďme příklad.
Zemře Adam, otec rodiny, který má manželku Annu a dvě děti, nezletilého Aloise a zletilou Emu. Zanechá po sobě platnou závět, ve které jako dědice povolá svou manželku a nejlepšího kamaráda Petra.
Pokud by neexistovala úprava povinného dílu pro nepominutelné dědice, pozůstalost by si rovným dílem rozdělili Petr a Anna. V naší právní úpravě, která však nepominutelné dědice a povinné díly zná, by bylo třeba rozdělit pozůstalost jinak, protože dvě děti Adama by musely dostat povinný díl, a to bez ohledu na to, že se o nich Adam ve své závěti nezmínil.
Výpočet povinného dílu je pak jednodušší, než se zdá. Ema, Alois a Anna, tedy děti a manželka zůstavitele, by dle zákonné posloupnosti spadali do první dědické třídy a pozůstalost by si tudíž rozdělili mezi sebe na 3 díly, 1/3 pozůstalosti by byla zákonným dílem každého z nich. Nezletilý Alois by ze své 1/3 získal 3/4, tedy dohromady 3/12 (tj. 1/4) pozůstalosti. Zletilá Ema by ze své 1/3 získala 1/4, tedy 1/12 pozůstalosti. Z pozůstalosti by po rozdělení povinných dílů zbylo 8/12 a ty by si rozdělili Anna s Petrem, jak to zamýšlel v závěti Adam, každý z nich by tedy dostal 4/12 (tj. 1/3) pozůstalosti.
Děti Adama by tedy dědily přesto, že je Adam za své dědice v závěti nepovolal. Pokud by si Adam přál, aby Alois a Ema nedědili vůbec nebo dědili méně, musel by je vydědit. Vydědit lze tedy pouze nepominutelné dědice, neboť nikdo jiný ze zákona nutně dědit nemusí. Vydědění však také není úplně svévolné. V zákoně je přesně stanoveno, z jakých důvodů lze nepominutelného dědice vydědit. Pokud by se stalo, že bude nepominutelný dědic vyděděn pro jiný, než stanovený důvod bude vydědění neplatné a nepominutelnému dědici nárok na povinný díl vznikne.
Důvody pro vydědění, které zákon umožňuje, jsou dle ustanovení § 1646 občanského zákoníku čtyři, a to, že nepominutelný dědic:
Dále může zůstavitel nepominutelného dědice tzv. překročit a povinný díl zůstavit přímo dětem nepominutelného dědice. K tomuto by se mohl uchýlit ve chvíli, pokud by hrozilo, že nepominutelný dědic pro své potomky nezanechá ani povinný díl, protože je příliš zadlužen nebo se chová marnotratně.
Pokud by nepominutelný dědic se svým vyděděním nesouhlasil a mezi ostatními dědici by bylo sporné, zda došlo či nedošlo k jeho platnému vydědění, odkázal by notář nepominutelného dědice, aby své právo na povinný díl uplatnil žalobou u soudu. Rozhodovat o takové žalobě by notáři nepříslušelo, protože dědické řízení je řízením nesporným a u tvrzeného neplatného vydědění by šlo o spornou záležitost a musel by ji tudíž projednat soud. Lhůtu k podání této žaloby stanoví notář, nesmí ji však stanovit kratší než 2 měsíce. Aby byl nepominutelný dědic se svou žalobou úspěšný, bude muset tvrdit a prokázat, že důvod k vydědění nebyl pravdivý.
Pokud by však mezi dědici bylo nesporné, že důvody vydědění nebyly dány, nemusí se žaloba podávat a přímo notář v dědickém řízení může rozhodnout, že neprávem vyděděný potomek se stal dědicem zůstavitele.
Pokud byste měli k postupu obrany proti vydědění další dotazy nebo jste potřebovali pomoc s formulací žaloby proti platnosti vydědění, neváhejte se obrátit na odborníky z naší advokátní kanceláře.
Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR
Od ledna roku 2023 máme v našem občanském zákoníku smlouvu o poskytování digitálního obsahu. Víte, co tato novinka přináší? Zaměříme se na ni v tomto článku.
Nejprve je potřeba si ujasnit, co se vlastně myslí pod pojem digitální obsah. Digitálním obsahem se rozumí množina jakýchkoliv dat, vytvořených a poskytovaných v digitální podobě. Typicky půjde o aplikace, počítačové programy, e-knihy nebo digitální hry. Je třeba ale uvést, že ustanovení o poskytování digitálního obsahu se nepoužijí vždy. Ustanovení § 2389u občanského zákoníku vyjmenovává tyto výjimky, mezi které patří například smlouvy, jejichž předmětem je poskytování služby elektronických komunikací podle zákona upravujícího elektronické komunikace, poskytování zdravotní péče, hra, sázka nebo los, finanční služba apod.
Rovněž byl nově vymezen pojem služba digitálního obsahu, kterou se rozumí služba, která uživateli umožňuje vytvářet, zpracovávat či uchovávat data v digitální podobě nebo k nim přistupovat, sdílet data v digitální podobě nahraná či vytvořená tímto nebo jiným uživatelem této služby anebo jakoukoli jinou interakci s těmito daty.
Co konkrétně z úpravy tohoto nového smluvního typu vyplývá?
Pokud si strany neujednají konkrétní čas plnění, platí, že poskytovatel zpřístupní uživateli digitální obsah bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Poskytovatel splní tuto povinnost také zpřístupněním digitálního obsahu prostřednictvím fyzického nebo virtuálního zařízení, které si k tomu uživatel zvolil.
Co se týče odpovědnosti za vady digitálního obsahu, tak poskytovatel odpovídá uživateli, že digitální obsah je po dobu trvání závazku bez vad a rovněž poskytovatel zpřístupní uživateli nejnovější verzi digitálního obsahu dostupnou v době uzavření smlouvy.
Dále je poskytovatel povinen zabezpečit, že budou uživateli poskytovány ujednané aktualizace digitálního obsahu. Současně s ujednanými aktualizacemi však poskytovatel musí uživateli poskytnout aktualizace, které jsou nezbytné, aby byl digitální obsah bez vad po dobu trvání závazku, a musí uživatele na dostupnost aktualizací upozornit. V souvislosti s aktualizacemi přichází velký vykřičník pro uživatele, jelikož pokud uživatel neprovede aktualizaci, která je nezbytná, aby byl digitální obsah po dobu trvání závazku bez vad, nemá práva z vady, která vznikla v důsledku neprovedené aktualizace. To však neplatí v případě, že uživatel nebyl upozorněn na aktualizaci nebo na důsledky jejího neprovedení anebo aktualizaci neprovedl či ji provedl nesprávně v důsledku nedostatku v návodu.
Uživateli samozřejmě náleží práva z vadného plnění. Projeví-li se vada za trvání závazku, je na poskytovateli, aby prokázal, že digitální obsah je poskytován bez vad. Prokáže-li poskytovatel, že vadu způsobilo nevyhovující technické nebo programové vybavení nebo síťové připojení pro přístup či užívání digitálního obsahu uživatele nezbytné pro řádné fungování digitálního obsahu, ačkoli byl uživatel na jeho potřebu před uzavřením smlouvy jasně a srozumitelně upozorněn, neuplatní se povinnost poskytovatele, že digitální obsah je poskytován bez vad. K ověření, zda se vada vyskytla v důsledku nevyhovujícího digitálního prostředí uživatele, poskytne uživatel poskytovateli nezbytnou součinnost v míře, kterou lze rozumně požadovat.
Novela dále zakotvila speciální ustanovení, která se použijí pouze, pokud je uživatel spotřebitel. Zejména se jedná o odstoupení od smlouvy uživatelem, kdy je-li poskytovatel v prodlení se zpřístupněním digitálního obsahu, může uživatel od smlouvy odstoupit, nesplní-li poskytovatel svoji povinnost bez zbytečného odkladu poté, co jej uživatel vyzval k plnění nebo v dodatečné lhůtě, na níž se strany výslovně dohodly a dále se speciální ustanovení vážou převážně k odpovědnosti poskytovatele digitálního obsahu, oznámení a odstranění vad digitálního obsahu a zvláštní úpravy práv z vadného plnění.
Pokud potřebujete pomoci v jakékoli oblasti smluv o poskytování digitálního obsahu, neváhejte se obrátit na naše odborníky.
Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR
Demonstrace. Protest. Pochod. Chtěli byste uspořádat takové shromáždění k upozornění na palčivé společenské téma nebo Vás pouze zajímá, jaké jsou podmínky a limity konání shromáždění? Pojďme se společně podívat, jak je shromažďování právně upraveno.
Právo vyjít do ulic a svobodně sdělovat své názory a postoje je klíčové pro správné fungování demokratické společnosti a státu. Slouží především k veřejnému a kolektivnímu prezentování názorů, k výměně informací a k rozproudění veřejné diskuze na aktuální společenská témata. Představuje jednu z forem účasti na správě veřejných záležitostí.
Právo pokojně se shromažďovat je součástí širšího práva na svobodu projevu a je garantované již na ústavní úrovni Listinou základních práv a svobod. Detailněji je pak shromažďovací právo upraveno zákonem č. 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím.
Shromažďovací právo ani svoboda projevu však nejsou bezmezné. Mohou se totiž dostat do konfliktu se základními právy jiných lidí, která jsou také chráněná, případně mohou ohrozit různé veřejné zájmy a hodnoty jako je například veřejný pořádek, bezpečnost státu nebo zdraví lidí.
Jak to ve svém čl. 19 předvídá Listina základních práv a svobod, může dojít k omezení shromažďovacího práva. Takové omezení musí vždy stanovit zákon. Zakázaná jsou pak například shromáždění v blízkosti budov Parlamentu České republiky. Důležité je také, že ochrany požívá pouze shromáždění, které je pokojné.
Klíčovým pravidlem je, že konání shromáždění nesmí podléhat žádné povolovací proceduře. Opak by byl v demokratické společnosti nepřípustný.
Pokud bychom se rozhodli, že chceme shromáždění uspořádat, stačí, když tento náš záměr nejpozději pět dní před jeho konáním oznámíme příslušnému úřadu. Příslušným úřadem je nejčastěji obecní nebo městský úřad, v jehož územním obvodu se má shromáždění konat.
Takovéto oznámení pak může podat každá osoba starší 18 let, skupina osob nebo i právnická osoba se sídlem na území ČR. Oznámení se podává písemně a je v něm třeba uvést především účel shromáždění, den a místo jeho konání a dobu jeho zahájení, dále také předpokládaný počet účastníků. V neposlední řadě je třeba poskytnout identifikační údaje svolavatele.
Po podání oznámení má příslušný úřad tři pracovní dny na to, aby jej posoudil. Pokud příslušný úřad do tří dnů nijak nereaguje, platí fikce, že shromáždění lze upořádat.
Shromáždění se však smí konat, i přesto, že nebylo předem oznámeno. Samotná skutečnost, že nebylo předem oznámeno ani nesmí být důvodem k jeho rozpuštění. Svolavatel neoznámeného shromáždění se však vystavuje hrozbě pokuty do výše 15 000 Kč.
Pokud se shromáždění koná v rozporu se zákonem, zástupce úřadu nebo příslušník Policie ČR je oprávněn ho na místě rozpustit. Takové rozpuštění je tzv. zásahem na místě, což znamená, že se proti němu lze případně bránit tzv. zásahovou žalobou.
Shromáždění je dle zákona o právu shromažďovacím možné rozpustit v těchto případech:
– shromáždění se koná, přestože bylo zakázáno
– shromáždění nebylo oznámeno a nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz
– shromáždění se podstatně odchýlilo od oznámeného účelu takovým způsobem, že v průběhu shromáždění nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz
– účastníci shromáždění porušili své povinnosti nemít u sebe zbraně, výbušniny nebo pyrotechniku anebo nemít zahalený obličej
– lze se důvodně domnívat, že účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem (zákrokem proti jednotlivým pachatelům)
Pokud by Vás napadly nějaké další otázky týkající se shromažďovacího práva nebo byste potřebovali poradit, neváhejte se obrátit na odborníky z naší advokátní kanceláře.
Novinky a zajímavosti od Advokátní kanceláře CIKR
Změna trvalého pobytu je proces, který může nastat z různých důvodů, jako je změna bydliště, zaměstnání nebo studium. Pokud žijete v České republice a plánujete změnit své trvalé bydliště, je důležité znát postup, který je třeba dodržet. Následující článek Vám poskytne přehled o tom, jak postupovat při změně trvalého pobytu.
Pokud budete chtít změnit své trvalé bydliště, musíte zajít do oddělení evidence obyvatel na úřadě obce, města či městské části, kam se přihlašujete k trvalému pobytu. Zde vyplníte Přihlašovací lístek k trvalému pobytu. Bude třeba, abyste s sebou měli doklad totožnosti s fotografií (občanský průkaz, cestovní pas či řidičský průkaz) a také doklad o tom, že máte nějaký vztah k nemovitosti, ke které si přihlašujete trvalé bydliště. V případě, že jste přímo vlastník nemovitosti a údaje jsou zapsány v katastru nemovitostí, nemusíte nic dokládat a úřad si tyto údaje ověří sám. Pro jistotu si s sebou můžete vzít výpis z katastru nemovitostí, popřípadě kupní smlouvu k nemovitosti, abyste se vyhnuli případným neshodám. Pokud nemovitost nevlastníte, budete muset doložit, že jste oprávnění nemovitost užívat, proto si s sebou vezměte nájemní smlouvu, popřípadě úředně ověřený souhlas vlastníka nemovitosti s přihlášením k trvalému pobytu.
Po vyplnění Přihlašovacího lístku Vám úředník vydá Potvrzení o změně místa trvalého pobytu a ustřihne Vám roh občanského průkazu. Toto potvrzení včetně ustřiženého občanského průkazu budete muset nosit u sebe, dokud nedostanete nový občanský průkaz již s novou adresou trvalého pobytu. Za celý tento proces zaplatíte poplatek 50 Kč. Pokud se však jedná o osobu mladší 15 let, je změna trvalého pobytu zdarma.
Změnu trvalého pobytu můžete také zažádat za jinou osobu. Pokud měníte trvalé bydliště jako zákonný zástupce u nezletilého dítěte, musíte na úřadě doložit rodný list dítěte a občanský průkaz, pokud ho vlastní. V případě, že žádáte o změnu za jinou osobu, bude třeba doložit k již výše zmíněnému i zvláštní plnou moc s úředně ověřenými podpisy.
Po ohlášení změny trvalého bydliště ještě budete muset zažádat o výměnu občanského průkazu. Ustřižený občanský průkaz bude v platnosti ještě 45 dnů od ohlášení změny trvalého bydliště a následně máte 15 dnů, abyste zažádali o nový občanský průkaz, tedy na vyřízení této žádosti máte celkem 60 kalendářních dnů.
O nový občanský průkaz můžete zažádat na kterémkoli obecním úřadě s rozšířenou působností. Zde opět bude potřeba prokázat totožnost, dále s Vámi úředník vyplní žádost, pořídí fotografii a otisky prstů, proto bude potřeba Vaše fyzická přítomnost. Nový občanský průkaz si budeme moci vyzvednout do 30 dnů na stejném úřadě. Celá výměna občanského průkazu po změně trvalého bydliště je zdarma. Pokud byste si však přáli vyzvednout průkaz na jiném úřadě, musíte to uvést v žádosti a zaplatíte za to poplatek 100 Kč. Popřípadě pokud potřebujete průkaz v kratší době než 30 dnů, můžete si zažádat o nový průkaz do 24 hodin, který si vyzvednete na ministerstvu vnitra a zaplatíte poplatek 1000 Kč. Nebo Vám průkaz mohou vystavit do 5 pracovních dnů, který se opět vyzvedává na ministerstvu vnitra a zaplatíte poplatek 500 Kč.
Změna trvalého pobytu není nic složitého a nic, čeho byste se měli bát. Pokud se však cítíte nejistí nebo se nacházíte v komplikované situaci, nebojte se obrátit na náš kolektiv advokátů, kteří Vám ochotně se vším pomohou.
