Pokud vykonáváte tzv. závislou práci, musíte být v pracovním poměru

Pokud vykonáváte tzv. závislou práci, musíte být v pracovním poměru.

Stalo se Vám, že jste se chystali nastoupit do nové práce a zaměstnavatel s Vámi nechtěl uzavřít normální pracovní smlouvu a snažil se najít právní alternativy, kterými by se takovému pracovněprávnímu vztahu vyhnul? Víte, že se mohlo jednat o nelegální jednání, za které jste mohli být pokutováni jak vy, tak Váš zaměstnavatel?

Nejprve je důležité definovat, co je to tzv. závislá práce. Téměř každý se s ní dříve či později v životě setká, aniž by nutně musel vědět, co přesně daný pojem znamená a co z něj po právní stránce plyne. Zákoník práce definuje závislou práci jako takovou, „která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.“ Dále je uvedeno, že závislá práce může být vykonávána pouze v základním pracovněprávním vztahu, kterým je myšlen pracovní poměr anebo poměr založený buď dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti.

V roce 1990 začal podnikatel Miroslav Švarc toto pravidlo obcházet jednoduchým postupem. Svým zaměstnancům řekl, že si mají založit živnost s tím, že s nimi následně nevytvoří pracovněprávní vztah, ale vztah obchodněprávní nebo občanskoprávní.

Tento způsob zaměstnání se po svém „objeviteli“ nazývá jako švarcsystém a má hned několik výhod. Obecně už přechod z oblasti pracovního práva do oblasti občanského nebo obchodního je sám o sobě obrovskou výhodou pro zaměstnavatele. Je sice pravda, že pracovní právo je ve stejně „rodině“ s těmito dvěma oblastmi práva, ale rozdíl je v tom, že naše pracovní právo je velmi striktní a požaduje co největší ochranu zaměstnance. Přechodem tedy zaměstnavatel dostává mnohem větší volnost a nemusí tak do stejné míry dbát na práva svých podřízených.

Asi největší výhodu mohou zaměstnavatelé spatřovat v tom, že při využití švarcsystému se sníží povinné odvody za zaměstnance na pojištění. Také pokud bude zaměstnanec zaměstnán jako OSVČ, tak ze zákona nemá přiznanou placenou dovolenou, takže pokud si ji mezi sebou se zaměstnavatelem neujednají, tak na ni zkrátka nebude mít nárok.

Uzavírání smluv mezi zaměstnavateli a OSVČ obecně není nelegální. Nelegálním se stává až tehdy, kdy OSVČ pro zaměstnavatele vykonává závislou práci, kterou jsme definovali na začátku článku. Stát je takové protiprávní případy schopen trestat. Při využití švarcsystému u závislé práce hrozí zaměstnavateli pokuta až do výše 10 000 000 korun a pro zaměstnance pokuta až do výše 100 000 korun.

Obecně se subjektům, kteří zaměstnávají jiné fyzické osoby radí, aby v této oblasti byli velmi opatrní, protože jak již bylo zmíněno, naše pracovní právo je velmi striktní a pokuty mohou dosahovat vysokých částek.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Jak založit spolek

Jak založit spolek?

Spolek je společenství tří a více osob, které sleduje dosahování určených cílů. Historicky se jedná o jednu z nejdůležitějších forem korporací nejen v našem právním řádu. Mezi nejznámější spolky u nás patří skauti nebo pionýři.

Je důležité uvést, že spolek je dobrovolné sdružení, nikdo nemůže být jakkoli nucen, aby do spolku vstoupil, stejně tak mu nemůže být bráněno z něj vystoupit. K založení tohoto společenství dochází tehdy, kdy se zakladatelé dohodnout na podobě stanov spolku. Stanovy jsou ústřední dokument spolku, ve kterém musí být uveden název a sídlo spolku, účel spolku, práva a povinnosti členů vůči spolku a dále určení statutárního orgánu.

Vymezení účelu spolku ve stanovách je jedním z nejdůležitějších parametrů stanov. Je tomu tak z toho důvodu, že podle § 217 občanského zákoníku může být hlavní činností spolku pouze uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování byl spolek založen. Zákon dále uvádí, že hlavní činností spolku nemůže být podnikání nebo jiná výdělečná činnost. To však neznamená, že spolky takto pro sebe nemohou vydělávat. Výdělečná činnost je povolena jako vedlejší činnost, která slouží k podpoře hlavního cíle, který si spolek vytyčil. K majetkovým poměrům je také uvedeno, že členové spolku neručí za jeho dluhy.

Alternativou pro založení spolku je založení ustavující schůzí, na které se schválí stanovy spolku. Je tedy zjevné, že bez schválených stanov spolek nemůže vzniknout ani být založen. Po svolání ustavující schůze dojde k identifikaci osob přítomných. Následuje zvolení předsedajícího a pak už se přechází k důležitým úkonům, které budou rozhodovat o založení spolku. Jedná se hlavně o projednání návrhu stanov spolku, po kterém následuje buď schválení nebo odmítnutí s tím, že se bude jednat dále. Pokud dojde ke schválení, tak schůze pokračuje zvolením orgánů spolku. Vzhledem k tomu, že spolek vzniká až zápisem do veřejného rejstříku, je v občanském zákoníku uvedeno, že ustavující schůze určí osobu, která podá návrh k zápisu. V den kdy dojde k zápisu do rejstříku spolek vznikne a může již vystupovat jako plnohodnotný právní subjekt.

Při zakládání spolku může značně pomoct advokát nebo notář, který dohlédne na věcnou správnost stanov a pokud dochází k založení ustavující schůzí, tak může dohlédnout i na průběh samotné schůze a následného podání návrhu k zápisu spolku do veřejného rejstříku. Pokud se chystáte založit spolek, tak se na nás neváhejte obrátit, rádi Vám se vším pomůžeme.

Kdy můžete okamžitě zrušit pracovní poměr jako zaměstnanec?

Kdy můžete okamžitě zrušit pracovní poměr jako zaměstnanec?

Okamžité zrušení pracovního poměru je radikálním nástrojem v oblasti pracovněprávních vztahů. Jedná se o jednostranný právní akt, kterým se rozvazuje pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Okamžité zrušení může využít nejen zaměstnavatel, ale i zaměstnanec. Oba tak ovšem činí z jiných důvodů, které jsou přesně vymezeny v zákoně.

Zaměstnanec může po okamžitém zrušení sáhnout ze dvou důvodů. První důvod vzniká za situace, kdy bylo kvalifikovaným posudkem určeno, že zaměstnanec nemůže vykonávat svou práci bez vážného ohrožení zdraví a zaměstnavatel jej do patnácti dnů od předložení posudku nepřeložil na práci jinou – vyhovující jeho zdravotnímu stavu.

V tomto případě se však uvádí, že je nutné, aby z daného posudku jednoznačně vyplývalo, že pokud by zaměstnanec vykonával nadále svou práci, tak by mu hrozilo právě ono vážné ohrožení zdraví. Je stanoveno, že lékařský posudek, který se vyjadřuje k nepříznivému zdravotnímu stavu zaměstnance, aniž by z něj vyplýval výše uvedený požadavek, nezakládá důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru.

Druhý důvod je vázán na nevyplácení mzdy zaměstnavatelem. Okamžité zrušení pracovního poměru může zaměstnanec podle zákoníku práce uplatnit v případě, kdy mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu do patnácti dnů od její splatnosti.

Co se dále týče náležitostí okamžitého zrušení pracovního poměru, tak to by mělo určitě obsahovat specifikaci zaměstnance i zaměstnavatele, dále přesné vymezení důvodu, který zakládá právo na využití okamžitého zrušení, datum a podpis zaměstnavatele.

V dnešní době se na internetu vyskytuje mnoho volně dostupných vzorů, které Vám mohou pomoct, ale nemusí být přesné pro všechny případy. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby s okamžitým zrušením pomáhal právník. Ozvěte se nám a my Vám se sepisem okamžitého zrušení pomůžeme.

Za týrání zvířat hrozí trest až šest let odnětí svobody

Za týrání zvířat hrozí trest až šest let odnětí svobody

Každý zná pojem týrání zvířat. Toto téma většinou bývá velmi kvalitně mediálně pokryto, pokud se jedná o týrání zvířat většího počtu klasicky ze strany některé právnické osoby, která provozuje výdělečnou činnost závislou na chovu zvěře. Jak však s týráním zvířat nakládá náš právní řád a co to vlastně je ve smyslu týrání zvířat ono samotné „zvíře“?

Trestní zákoník v § 302 popisuje trestný čin týrání zvířat tak, že ten, „kdo týrá zvíře surovým nebo trýznivým způsobem, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“

Co se týče přesného vymezení případů, které lze za týrání zvířat označit, tak takovýto výčet trestní zákoník neposkytuje. Tuto úpravu však nalezneme v § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání, kde jsou uvedeny příklady jednání, které bývá posuzováno jako týrání. Obecně lze říci, že se jedná o případy, kdy se zvířeti bezdůvodně způsobuje nepřiměřená bolest nebo se vyvolává působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy.

Podmínkou pro naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání zvířat je to, že pachatel musí týrat zvíře „surovým nebo trýznivým způsobem“. Toto můžeme demonstrovat například na případu omezování svobody pohybu zvířete. Je jasné, že pokud převážíme zvíře, například koně, tak jsme nuceni jej uzavřít do malého prostoru, který zvířeti brání se volně pohybovat a pohyb auta v něm může vyvolávat stres. Zde je omezení pohybu odůvodněné, a pokud se nebude jednat o převoz, při kterém by zvíře bylo takto omezeno několik dní bez přestávky, tak by se o trestný čin jednat nemělo.

Horší je to v případě, kdy už u „domovského“ výběhu můžeme spatřovat značné nedostatky. Zmíněný zákon na ochranu zvířat proti týrání uvádí, že za týrání se považuje mimo jiné bezdůvodné omezování svobody pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete. Pokud tedy zvíře umístíme do zjevně nevyhovujícího výběhu, díky kterému bude zvíře silně omezováno a trpělo by, zřejmě toto jednání naplní skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat.

Třetí odstavec § 302 trestního zákoníku, který, jak již bylo uvedeno, popisuje trestný čin týrání zvířat, uvádí, za jakých podmínek bude pachateli hrozit nejvyšší sankce v podobě odnětí svobody na dvě léta až šest let. Mimo jiné se uvádí, že tato sankce hrozí, pokud je trestný čin vykonáván opakovaně nebo na větším počtu zvířat.

Ochrana života a zdraví zvířat je určitě důležitá a měla by se v moderní společnosti udržovat. Tato ochrana mimo jiné prohlubuje i vnímání morálních hodnot. Popisovaný trestný čin sice počítá s týráním obratlovců vyjma člověka, ale pokud by někdo nemorálním způsobem týral i zvířata vývojově nižší než jsou právě obratlovci, mohlo by se jednat o přestupek či o jiné protiprávní jednání. V takovém případě by totiž mohlo dojít k porušení dobrých mravů.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Věděli jste, že ke kácení dřevin je třeba povolení?

Věděli jste, že ke kácení dřevin je třeba povolení?

Povolení ke kácení dřevin obecně upravuje zákon České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen Zákon). Tento Zákon ve svém ustanovení § 7 odst. 2 stanoví, že péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků. Při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami, může orgán ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin. Co ale když budete chtít dřevinu pokácet například jen z toho důvodu, že máte pro využití místa, kde se dřevina nachází, jiné plány?

Na úvod jistě stojí za zmínku, že výše zmíněný Zákon upravuje ochranu dřevin rostoucích mimo les. Touto „dřevinou rostoucí mimo les“ se rozumí strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i ve sdílených útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond.

Zákon v § 8 odst. 1 stanoví, že ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Dále Zákon stanoví v tomtéž ustanovení, odstavci druhém, že povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení pro rozvod tepelné energie prováděném při provozování těchto zařízení, k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze a z důvodů zdravotních, není-li v tomto Zákoně stanoveno jinak. Konečně pak Zákon v odstavci třetím stanoví, že povolení není třeba ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou. Tuto velikost, popřípadě jinou charakteristiku stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

Zmíněným obecně závazným předpisem je vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Právě tento předpis upravuje situace, kdy není třeba ke kácení dřevin povolení. Povolení ke kácení dřevin, za předpokladu, že tyto nejsou součástí významného krajinného prvku, náhradní výsadby nebo stromořadí, se nevyžaduje:

a)	pro dřeviny o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí,
b)	pro zapojené porosty dřevin, pokud celková plocha kácených zapojených porostů dřevin nepřesahuje 40 m²,
c)	pro porosty energetických dřevin nebo vánočních stromků zpravidla jednoho druhu, pěstovaných pro dosažení rychlé a vysoké produkce stromků nebo dřevní hmoty a s produkčním cyklem mezi sklizněmi do 10 let,
d)	pro ovocné dřeviny rostoucí na pozemcích v zastavěném území evidovaných v katastru nemovitostí jako druh pozemku zahrada nebo zastavěná plocha a nádvoří.

Co je myšleno významným krajinným prvkem upravuje § 3 odst. 1 písm. b) zákona, náhradní výsadba je poté specifikována v § 9 odst. 1 Zákona a stromořadí je upraveno ve výše zmíněné vyhlášce v ustanovení § 1 písm. c).

Z výše uvedeného lze obecně shrnout, že pakliže se jedná o ovocný strom nebo keř, který se nachází na Vaší zahradě a není součástí významného krajinného prvku nebo stromořadí, obejdete se bez povolení. Pokud se ale nebude jednat o ovocný strom nebo keř a nepůjde o zákonné výjimky, které jsou zakotveny Zákonem či vyhláškou MŽP, povolení budete potřebovat. Za takovou výjimku jistě stojí uvést, že povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Zákon však pro tento případ stanoví povinnost oznámení tomu, kdo za těchto podmínek provede kácení orgánu ochrany přírody, a to do 15 dnů od provedení kácení.

Pokud Vás zajímá, v jakém období se dřeviny musí kácet, zákonná úprava žádné období striktně neupravuje. Ve výše zmíněné vyhlášce MŽP však je v ustanovení § 5 uvedeno, že kácení dřevin se provádí zpravidla v období jejich vegetačního klidu. Obdobím vegetačního klidu se rozumí období přirozeného útlumu fyziologických a ekologických funkcí dřeviny. Tímto obdobím je pak období od 1. 11. do 31. 3.

Pokud byste si i nadále nebyli jistí, zda pro kácení dřeviny potřebujete povolení či nevěděli, jak takové povolení získat, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.

Použití Segway bude i nadále v části Prahy omezeno

Použití Segway bude i nadále v části Prahy omezeno

Ústavní soud zamítl ústavní stížnost Asociace Segway ČR, o.s. jakožto stěžovatele směřující proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele. Stěžovatel se ústavní stížností dále domáhal zrušení § 60a odst. 5 až 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, což Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „Magistrát“) vydal dne 23.11.2016 opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků se samovyvažovacím zařízením, a to pro zajištění bezpečnosti chodců. Právě tento akt měl na stěžovatele obrovský dopad, neboť vydáním opatření obecné povahy došlo k omezení provozu elektronických vozítek Segway. Dle Magistrátu hlavního města Prahy má dané opatření obecné povahy především za úkol chránit chodce.

Stěžovatel mimo jiné namítal, že přepravníky nejsou nebezpečné, ke střetům s chodci nedochází a tím pádem nemůže být základ odůvodnění opatření obecné povahy relevantní, tímto se však dle slov stěžovatele vůbec správní soudy nezabývaly. Dále stěžovatel uvedl, že studie Českého vysokého učení technického ve spise dokládá, že přepravníky nejsou nebezpečné.

Ústavní soud ve svém nálezu IV. ÚS 1204/21 ze dne 14. prosince 2021 v bodě VI.b) uvedl, že Magistrát při svém odůvodňování opatření obecné povahy zmínil, že oblast, kde zakázal přepravníky, zahrnuje Pražskou památkovou rezervaci, tj. území, kde je vysoká koncentrace pěších, a dále i širší území, které je podle něj hustě obydlené a s vysokou koncentrací pěších.

Ústavní soud v bodě 36 nálezu uvedl, že na klíčovém závěru Nejvyššího správního soudu, že vedlejšího účastníka (pozn. Magistrát) vedla k zákazu vjezdu a provozování osobního přepravníku na pozemních komunikacích skutečnost, že osobním přepravníkem je možno se pohybovat i na pozemních komunikacích, kde se vyskytují chodci, a že pro jejich bezpečnost v historickém a širším centru hl. m. Prahy bylo nutno provoz těchto přepravníků regulovat, neshledal nic neústavního.

Stěžovatel dále namítal, že Magistrát nikterak nedoložil skutečnost, že by docházelo k ohrožení chodců. K tomuto se vyjádřil Ústavní soud v bodě 37. nálezu, když uvedl, že neshledal nic neústavního v závěrech správních soudů, že důvody ohrožení bezpečnosti chodců nebylo nutno nějakým způsobem dokládat, neboť vycházejí z technických vlastností a parametrů osobních přepravníků, o nichž není sporu, a opatření upravující provoz na pozemních komunikacích, resp. zákaz vjezdu určitých dopravních prostředků, může být přijato i preventivně, aniž by k řešené problematice již existovaly určité statistiky policie, stížnosti od občanů a podobně. Toto nelze shledat a priori neústavní ani z obecných hledisek zákazu svévole či libovůle. Ústavní soud dále uvedl, že je nutno přisvědčit Nejvyššímu správnímu soudu též v jeho právním názoru, že z hlediska proporcionality je zřejmé, že smysl umístění dopravních značek je opodstatněný; opatření má za cíl ochránit chodce v hl. m. Praze před střety s osobními přepravníky, čehož lze stanovením zákazu jejich vjezdu dosáhnout. Opatření tak i podle Ústavního soudu splňuje kritérium vhodnosti.

K návrhu na zrušení předmětných ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích pak Ústavní soud ve svém nálezu uvedl, že existence odlišných věcných vlastností, kterými se pohyb přepravníků liší od jak pohybu chodců, tak cyklistů, dává racionální podklad pro zvláštní právní úpravu přepravníků; nejde proto o úpravu diskriminující osoby na přepravnících při srovnání s cyklisty či chodci. Stanovení kompetence (možnosti) vydat nařízení zakazující na místech specifikovaných v § 60a odst. 5 daného zákona provoz přepravníků nelze považovat za diskriminační, neboť obecně nelze vyloučit existenci míst, kde je dán rozumný důvod pro zákaz provozování přepravníků, ač tato místa eventuálně mohou užívat chodci či cyklisté. Přistoupí-li v konkrétním případě příslušný orgán k vydání zákazu, má význam zkoumat, zda daný zákaz v konkrétním případě není neústavní či nezákonný. Samotné zákonné zakotvení kompetence (možnosti) vydat nařízení zakazující provoz přepravníků na vymezených místech však neústavní není.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Jak zažádat o povolení k trvalému pobytu občana EU

Jak zažádat o povolení k trvalému pobytu občana EU

Jako občan Evropské Unie můžete o povolení k trvalému pobytu požádat zejména a) po 5 letech nepřetržitého pobytu na území ČR nebo b) po 2 letech nepřetržitého přechodného pobytu v ČR – jako tzv. blízký rodinný příslušník jiného občana EU.

Pakliže spadáte do první kategorie, musíte splnit následující podmínky:

5 let nepřetržitého přechodného pobytu na území ČR,
k žádosti musíte doložit veškeré náležitosti
- cestovní doklad (originál)
- doklad, který prokazuje splnění podmínky 5 let nepřetržitého přechodného pobytu
- 2 fotografie
- Doklad o zajištění ubytování
- Poplatek ve výši 200,- Kč

Žádost se podává na vyplněném formuláři, který je dostupný na stránkách Ministerstva vnitra na pracovišti MV ČR.

Náležitosti žádosti nesmí být starší 180 dnů, s výjimkou cestovního dokladu, matričního dokladu a fotografie žadatele, pokud odpovídá jeho skutečné podobě. Vždy je nutno odevzdat originály nebo úředně ověřené kopie dokumentů. Cestovní doklad a předkládané matriční doklady musí být předloženy v originále.

Pakliže spadáte do druhé kategorie, musíte splňovat tyto podmínky: musíte být tzv. blízkým rodinným příslušníkem občana EU, dále musí být splněna podmínka 2 let nepřetržitého přechodného pobytu na území ČR, pokud jste nejméně 1 rok rodinným příslušníkem státního občana ČR, který je na území přihlášen k trvalému pobytu, nebo jste rodinným příslušníkem občana jiného členského státu EU, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území, následně musí být k žádosti předloženy veškeré náležitosti a nesmí být shledány důvody pro zamítnutí či zastavení řízení o Vaší žádosti.

Ptáte se, kdo se vlastně považuje za tzv. blízkého rodinného příslušníka? Tzv. blízký rodinný příslušník občana EU je rodinný příslušník občana kteréhokoli z výše uvedených států (včetně občana ČR přihlášeného k trvalému pobytu na území), který je:

manžel, resp. registrovaný partner;
rodič, jde-li o občana EU mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje;
potomek mladší 21 let nebo takový potomek manžela občana EU a
potomek nebo předek anebo potomek nebo předek manžela občana Evropské unie, pokud je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem Evropské unie nebo jeho manželem, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt.

Žádost se podává stejným způsobem, jako bylo popsáno výše. Náležitosti žádosti jsou: cestovní doklad, doklad potvrzující skutečnost, že jste rodinným příslušníkem občana Evropské unie, doklad potvrzující splnění podmínky 2 let nepřetržitého přechodného pobytu, 2 fotografie, doklad o zajištění ubytování a částku 200,- Kč jako poplatek.

Opět zde platí, že náležitosti žádosti nesmí být starší 180 dnů, s výjimkou cestovního dokladu, matričního dokladu a fotografie žadatele, pokud odpovídá jeho skutečné podobě. Vždy je nutno odevzdat originály nebo úředně ověřené kopie dokumentů. Cestovní doklad a předkládané matriční doklady musí být předloženy v originále.

Samotné řízení je upraveno zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Lhůty pro vydání rozhodnutí jsou upraveny v ustanovení § 169t zmíněného zákona. Lhůta v tomto případě pro vydání rozhodnutí činí 60 dní ode dne podání žádosti.

Pokud byste měli k dané problematice jakékoli dotazy, případně pokud si nevíte rady, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.

Zaměstnavatel má povinnost mít na pracovišti doklady prokazující pracovněprávní vztah

Věděli jste, že zaměstnavatel má povinnost mít na pracovišti doklady prokazující pracovněprávní vztah?

Zaměstnavatelé mají mnoho práv, ale rovněž je stíhá i mnoho povinností. Jendou z povinností zaměstnavatele je uchovávat na pracovišti doklady, které prokazují pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Tato povinnost se dostala do českého právního řádu vlivem transponování evropské směrnice. Tato směrnice původně směřovala pouze proti zaměstnávání neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a proti nedovolenému přistěhovalectví, nicméně český zákonodárce šel ještě o krok dále a předmětnou povinnost vztáhl i na další zaměstnance, a to bez rozdílu. Hlavním účelem dle českého zákonodárce je předcházet tzv. nelegální práci a následný postih za nelegální práci.

Výše zmíněnou povinnost upravuje § 136 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Ve výše uvedeném ustanovení je zakotveno, že „právnická nebo fyzická osoba je jako zaměstnavatel povinna mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu“. Ještě pár let zpátky, před účinností novely od 1.1.2015 neplatila pro zaměstnavatele žádná výjimka. Bylo tedy zcela na zaměstnavateli, aby prokázal každý pracovněprávní vztah, který mezi ním a zaměstnancem byl uzavřen. Po účinnosti novely však došlo ke změně právní úpravy, když zaměstnavatel nyní není povinen prokazovat každý pracovněprávní vztah, resp. není povinen mít na pracovišti uložený doklad dokazující pracovněprávní vztah, splnil-li zaměstnavatel povinnost oznámit okresní správě sociálního zabezpečení den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na nemocenském pojištění podle zákona o nemocenském pojištění. Nově jsou tak zapojeny i státní orgány a břemeno netíží pouze zaměstnavatele.

Potřebné doklady prokazující pracovněprávní vztah by měl zaměstnavatel předložit kontrole v listinné podobě. Dovolujeme si Vás upozornit, že se v žádném případě nejedná o povinnost mít úředně ověřenou kopii listin, postačí kopie obyčejná. Jestliže má více pracovišť s malým počtem zaměstnanců, stačí předložit kopie pracovních smluv či dohod, které budou uložené v elektronické podobě, na paměťových médiích (např. flash disk) či jiných prostředcích výpočetní techniky s možností vytisknutí pro potřeby doložení výsledků kontroly.

A ptáte se, jaký postih hrozí zaměstnavateli za nedodržení této povinnosti? V případě, že inspektorům tyto dokumenty zaměstnavatel nepředloží, vyhodnotí kontroloři tuto situaci jako nelegální práci. Ani dodatečné předložení těchto dokladů už nebude mít na hodnocení žádný vliv.

Podle § 140 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti se „právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se přestupku dopustí tím, že jako zaměstnavatel nemá v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu. Jedná se tedy o přestupek. Za takový přestupek lze dle § 140 odst. 4 písm. c) uložit pokutu až do výše 500.000,- Kč. Přestupky projednávají Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektoráty práce.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.